Jak zachránit miliony životů za 68 centů

A když se podíváš na záda,
to jsou kokony na vajíčka. - Chlape!
- Nedělám si srandu. Držím v ruce mikroskop, který je vodě odolný,
téměř nerozbitný, složil jsem ho během 2 minut
a jeho výroba stojí 50 centů. V téhle ruce mám krevní centrifugu,
která se točí 10krát rychleji než centrifuga za 10 000 dolarů,
a stojí jen 18 centů. Oboje bylo vynalezeno tady ve Stanfordu
v laboratoři geniálního fyzika, biologa, vynálezce jménem Manu Prakash,
s cílem vylepšit život nejchudším na světě pomocí levných, efektivních,
škálovatelných vynálezů.

Předpokládá se, že ze zhruba 100 miliard lidí,
kteří na této planetě žili, více než polovina zemřela na malárii. Symptomy jsou podobné jako u chřipky,
takže nejlepším způsobem diagnózy je odebrat krev, roztočit ji v centrifuze
a pak se na ni podívat pod mikroskopem. To bylo dříve opravdu těžké na místech,
kde to bylo nejvíce potřeba, protože vybavení stojí desítky tisíc dolarů
a potřebuje elektřinu. Tyhle dvě zařízení dokážou
diagnostikovat malárii, stojí méně než dolar a nepotřebují žádnou elektřinu.

- Manu, rád tě konečně poznávám.
- Nápodobně. - Jsi jako superhrdina.
- No, to bych neřekl. Z pohledu inženýrství.
To, co děláš, je úžasné. Než budu pokračovat s Manuem,
ukážu vám, jak ten papírový mikroskop
za 50 centů funguje. Přijde takhle, potom vymáčknete papírové díly
a postupujete podle jednoduchých instrukcí, jako když skládáte origami.


Čočka je vlastně malinká skleněná koule, zasazená do plastového dílu. Sem dáte své sklíčko,
podíváte se tou skleněnou kuličkou, a je to 140krát zvětšené. Můžete k tomu dát i mobil
a natočit to, takhle. SOSÁK KOMÁRA NOHA BERUŠKY MRAVENEC MIKROBIÁLNÍ VYSAVAČ NAROZENÍ MOUCHY ROZTOMILOUČKÝ BAKTERIE!!

Co děláte u tebe v laboratoři ve Stanfordu?
Jaké je vaše poslání? Vyrostl jsem v Indii a jedna z věcí,
která mě vždycky bavila, bylo setkávat se s vědeckým vybavením.
Když jsem zakládal tu laboratoř, bylo jasné, že máme obrovskou potřebu
vědeckých přístrojů, které chybí. Takže trávíme skoro polovinu svého času
vyráběním a navrhováním vědeckých přístrojů pod záštitou Frugal Science.

Nesmí to stát moc peněz,
protože s každou nulou, kterou přidáš k ceně, odřízneš stovky, tisíce,
miliony i miliardy lidí. Chtěl jsem ten papírový mikroskop vyzkoušet,
tak jsme nabrali vzorek zdánlivě čisté vody. A v ní bylo malinké bílé smítko,
které se neusadilo u dna, takže Manu navrhl, že si ho prohlédneme. Dokáží vycítit sání a utečou.
Je to jako moucha, když se ji snažíš trefit. Cítí, že se tvá ruka blíží, a to se teď děje taky.


Je to stejný pocit, jako by to chtěla nasát ryba, takže to utíká. Ale myslím, že to dostanu.
Mám to. Tady to je. - Jo, tady je. Je v téhle.
- Super. Nezapomeňte, pouhým okem
je to sotva viditelné smítko. - Páni!
- To je jeho jednoduché oko, ta malá skrvna. A když se podíváš na záda,
to jsou kokony na vajíčka. - Chlape! - Nedělám si srandu.
Takže možná 10–15 vajíček na každé straně. Tohle jsou tykadla. Když jsem to nasával
do té trubičky a ono to utíkalo, - vycítilo to změny tlaku právě těmi tykadly.


- To je šílené! Víš, co mi to připomíná? Když jsem poprvé viděl hvězdy teleskopem.
Hvězdy vidíš pořád. Vídáš je i na fotkách, ale jakmile je sám vidíš teleskopem,
něco se v tobě pohne. A připadá mi, že děláme to samé,
jenom opačně. To je krásná analogie. Takže s tímhle mikroskopem za 50 centů
je vidět malárie v krvi. Většinou vnímáme krev jako červenou tekutinu,
ale ve skutečnosti je plná částeček. Jsou v níčervené krvinky,
bílé krvinky a krevní destičky. Problém je, že v pár kapkách krve
je miliarda červených krvinek a těch pár nakažených malárií
připomíná jehlu v kupce sena.

A teď přichází na řadu centrifuga.
Naberete trochu krve, dáte do trubičky, a ty částečky budou všechny promíchané.
Ale když s tím budete několik minut vážně rychle točit,
odstředivá síla odtlačí ty nejtěžší částečky směrem ven a ty s menší hustotou
se přesunou doprostřed. Takže když přestanete, všechny částečky
jsou krásně srovnané, nejtěžší na okraji, nejlehčí uprostřed.
A protože malárií nakažená krvinka je lehčí než zdravá, najdete ji vždy
mezi zdravými krvinkami a čirou plazmou.

Kvůli tomu jsou centrifugy nepostradatelné. Takže jsem šel do laboratoře
za Manuovým kolegou Saadem, abych zjistil, jak uplatňují svou filozofii úsporné vědy
na obvykle tak drahé zařízení. Tohle jsou tradiční centrifugy,
potřebují elektřinu a vidíte, jak jsou velké. Představte si, že to musíte nosit na zádech,
když děláte výzkum například v chudých částech Indie, kde jsem vyrostl já.
Na něco takového se tohle nedá použít. Stojí to tisíce dolarů a potřebuje elektřinu.
Takže když jsme tam byli, měli jsme mikroskop, ale nejde to diagnostikovat z krve
nebo moči jen tak, potřebujete tohle.

Takže designové požadavky jsou:
něco, co stojí méně než dolar, nejlépe z lehkého materiálu jako papír,
aby se to dobře nosilo v kapse, mělo by se to rychlostí
vyrovnat těmhle přístrojům. Přemýšlíte o různých nástrojích a mechanismech,
jdete do kuchyně, na dvůr a koukáte na hračky. Zkoumali jsme joja a šlehače,
někoho napadly sušičky salátů. Na téhle "káče" nás zaujalo,
že je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak přeměnit naši energii v energii rotační. To byla ta chvíle prozření.


Na ovládání jsme místo mechanických pohonů použili provázky, umístěné uprostřed. Zkoušel jsem to a někde v podvědomí
jsem věděl, že je to něco mocného, že už to není hračka,
že se to dá využít pro světové zdraví. Pojďme to tedy vyzkoušet.
Vezmeme trochu krve a roztočíme to. - Měli bychom vzít tvoji.
- Tak jo. Po pouhých deseti sekundách točení
rychlostí 20 tisíc otáček za minutu se moje krev začala oddělovat. Tohle je moje vlastní krev.


Takhle jsem svou krev nikdy neviděl. To je šílené!
Takže tohle všechno jsou krvinky? Na těch dvou se mi nejvíc líbí
jejich dětské nadšení a zvědavost. Také jsou neuvěřitelně všímaví. Hledají způsoby, jak by jejich inženýrský talent
mohl pomoci nebo inspirovat ostatní. Cítím z nich nakažlivý optimismus,
což je vážně osvěžující. Rád bych poděkoval Billovi a Melindě Gatesovým
za spolupráci na tomto videu. Pokud se chcete dozvědět víc o tom,
jak se zlepšuje a bude zlepšovat život těch nejchudších na světě,
přečtěte si výroční dopis od Billa a Melindy.

V popisu videa bude k dispozici odkaz.
Je to fascinující četba a nastiňuje některé jejich ambiciózní cíle,
například budoucnost bez nemocí, jako je malárie, obrna a tuberkulóza. Když sledujete zprávy, zdá se,
že svět je stále horší, ale ve skutečnosti míra chudoby a dětské úmrtnosti
v posledních 15 letech prudce klesly. A to zčásti i díky lidem, jako je Manu
a ti, kteří ho podporují. Děkuji za zhlédnutí. Dva příklady toho jsou...


Tohle je signál, že jsem vzhůru. - Je na mě moc brzo ráno.
- To je tvůj budík? - Jo. Pro ten extrémní případ,
kdy v 9 ráno ještě nejsem vzhůru. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz