Proč je tak těžké vyléčit rakovinu?TED-Ed

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 26
93 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:51
Počet zobrazení:2 803
Rakovina sužuje milióny lidí po celé planetě. A přestože je to nemoc, která zabíjí lidstvo už tisíce let, stále na ni neexistuje lék. Možná proto, že rakovina je mnohem zákeřnější nepřítel, než si na první pohled dokážeme představit.

Přepis titulků

„Historie se opakuje, ale věda přetrvá.“ Siddhartha Mukherjee, Vládkyně všech nemocí Proč je tak těžké vyléčit rakovinu? Zkrotili jsme elektřinu, seřadili lidský genom a vymýtili pravé neštovice. Ale po miliardách dolarů do výzkumu jsme nenašli řešení nemoci, která sužuje více než 14 miliónů lidí a jejich rodin. Rakovina vzniká, když normální buňky nahromadí mutace. Většinu mohou buňky zaměřit mutace nebo poškození DNA a buď je opravit, nebo se samy zničit.

Nicméně některé mutace umožňují neřízený růst rakovinotvorných buněk a napadání blízkých tkání, nebo i metastázi do vzdálených orgánů. Rakovina se stává téměř neléčitelnou, jakmile metastázuje. A rakovina je neuvěřitelně složitá. Není to jen jedna nemoc. Existuje více než 100 různých typů a nemáme kouzelný projektil, který by je všechny vyléčil.

Většina rakovin zahrnuje léčbu zahrnující kombinaci chirurgického odstranění nádoru a ozařování a chemoterapii, které zabijí zbytek rakovinových buněk. Hormonální terapie, imunoterapie a cílené léčby přizpůsobené určitému druhu rakoviny se také někdy používají. V mnoha případech jsou tyto léčby účinné a pacient je vyléčen. Ale rozhodně nejsou vždy stoprocentně účinné. Co tedy udělat, abychom našli lék na všechny různé formy rakoviny?

Začínáme chápat několik problémů, které by vědci museli vyřešit. Zaprvé potřebujeme nové, lepší způsoby studia rakoviny. Většina léčby rakoviny se vyvíjí díky buněčným liniím v laboratořích z kultur lidských nádorů. Kultivované buňky nám poskytly zásadní postřehy o genetiky a biologie rakoviny, ale chybí jim složitost nádoru ve skutečném živém organismu. Je běžné, že nové léky, které na těchto laboratorních buňkách fungují, v klinických studiích se skutečnými pacienty selžou.

Složitost agresivních nádorů je také dána tím, že mohou mít více populací mírně odlišných rakovinných buněk. V průběhu času se odlišné genetické mutace nahromadí v různých částech nádoru, kvůli čemuž vznikají jedinečné subklony. Například agresivní mozkové nádory, zvané glioblastomy, mohou mít u jednoho pacienta až šest různých podklonů. Říká se tomu klonální heterogenita a léčení je obtížné, protože lék, který funguje na jeden subklon, nemusí mít na druhý žádný účinek.

A je tu další výzva. Nádor je dynamický, vzájemně propojený ekosystém, kde rakovinné buňky neustále komunikují mezi sebou i s blízkými zdravými buňkami. Mohou normální buňky přimět, aby tvořily cévy, které krmí nádor a odstraňují odpadní produkty. Mohou také interagovat s imunitním systémem a potlačit jeho funkci, což mu zabrání rakovinu rozpoznat nebo zničit.

Pokud bychom zjistili, jak vypnout komunikační spojení, měli bychom lepší šanci na trvalé zničení nádoru. Přibývající důkazy navíc naznačují, že budeme muset přijít na to, jak vymýtit rakovinné kmenové buňky. Jsou vzácné, ale mají zvláštní vlastnosti, kvůli kterým jsou odolné vůči chemoterapii a ozařování. I když se nádor během léčby zmenší na nedetekovatelnou velikost, jedna zbytková rakovinná buňka by mohla osít růst nového nádoru.

Vědět, jak zaměřit tyto tvrdohlavé buňky, by mohlo zabránit návratu rakoviny. I kdybychom tyto problémy vyřešili, mohli bychom čelit novým. Nádorové buňky jsou mistry adaptace, protože přizpůsobují své molekulární a buněčné rysy tak, aby pod tlakem přežily. Když jsou bombardovány radiací nebo chemoterapií, mohou některé rakovinné buňky zapnout ochranné štíty proti tomu, co na ně útočí, změnou své genové exprese. Maligní nádory jsou složité systémy, které se neustále vyvíjí a přizpůsobují.

Musíme najít experimentální systémy, které odpovídají jejich složitosti, a možnosti monitorování léčby, které se přizpůsobí změnám rakoviny. Ale dobrá zpráva je, že děláme pokroky. I přes vše, co nevíme, průměrná úmrtnost z většiny druhů rakoviny od 70. let výrazně klesla. A stále klesá. Každý den se učíme víc a každá nová informace nám dává další nástroj do našeho arzenálu.

„Historie se opakuje, ale věda přetrvá.“ To je citát z knihy oceněné Pulitzerovou cenou Vládkyně všech nemocí: Příběh rakoviny. Velice vám doporučujeme přečíst si či poslechnout tuto výjimečnou knihu. Pokud navštívíte audible.com/teded, můžete si stáhnout audioverzi této knihy zdarma. Kanál Ted-Ed je neziskový a využitím této metody, která vám doporučí další skvělou knížku, nám pomáhá vytvářet naučná videa zdarma pro všechny.
 

Komentáře (8)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Prej vymýtili pravé neštovice. Paní podcenila co dokážou anti-vaxx retardi v dostatečným počtu.

91

Odpovědět

Je pravděpodobné, že se sem to onemocnění zavleče
ředitelka protiepidemického odboru pražské hygieny Zdeňka Jágrová

110

Odpovědět

Knihu Rakovina: Vládkyně všech nemocí rozhodně doporučuji. Je to velice čtivá výpravná kniha.

72

Odpovědět

rakovina neni nemoc ...

015

Odpovědět

Víš, že nemoc není jen označení pro chřipku a rýmu, že jo?

71

Odpovědět

nie, len tvoje telo sa rozhodlo, ze skapes, a bez pomoci s tym nic neurobis

12

Odpovědět

truth, said the lord ! Z toho videa to vyznie že je to snáď nejaký vychcaný mimozemský organizmus.

25

Odpovědět

a vsechny autoimunitni onemocneni oznacujete jak?

01
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK