Jordan Peterson – Příběhy a etika

I fundamentalisté se pletou ohledně náboženské pravdy. Náboženská pravda totiž není vědecká pravda – například příběhy v Genesis, což jsou velice staré příběhy, možná i desetitisíce let. Očividně to nejsou vědecké teorie, protože jejich autoři nebyli vědci. Věda vznikla teprve před 500 lety. Takže ta myšlenka, že příběhy v Genesis jsou vědecké teorie, je… je nepravdivá na každé možné úrovni.



Můžete říct – neexistuje jiná pravda než vědecká pravda. No, počkejte chvilku. To není pravda. Protože vědecká pravda vám říká, jaké věci jsou. Ale opravdová náboženská pravda vám říká, jak byste se měli chovat. To není totéž. A skvělý příběh, třeba skvělý román – což je zdánlivě náboženský výtvor, protože to je destilace běžného života do jeho nejdůležitějších součástí.



To je mapa toho, jak byste se měli ve světě chovat. Takhle byste se měli chovat. Měli byste se chovat tak, aby vám věci vycházely jako někomu, na kom vám záleží. Ale musí být pro vás dobré tak, aby to bylo dobré i pro vaši rodinu. A musí být dobré pro vás a rodinu tak, aby byly dobré i pro společnost. A možná i pro širší okolí, když se vám to podaří. Je to vyvážené na všech těchto úrovních.



A pak… Musí to být dobré pro vás, rodinu, společnost a svět právě teď, za týden, za měsíc za rok i za deset let. Takže to je vyvážený soulad několika vrstev bytí naráz. Takhle se na to dívám já: přečtete si slavnou fikci, přečtete si něco od Dostojevského nebo Shakespeara. A pomyslíte si – to má takovou sílu, je to tak pravdivé. Ne, není, je to fikce.



Dobře, ale počkejte chvilku, je to hluboké a pravdivé, ale nestalo se to. Jak to může být pravda? Je to destilace, že? Podíváte se na lidský život a prozkoumáte ho. Vytáhnete z něj klíčové součásti a dostanete krásný příběh, který obsahuje všechny složky ze všech možných životů. A to by byla dobrá fikce.



Biblické příběhy jsou zhruba… Vezmete pár životů a shrnete je do příběhů a pak vezmete pár příběhů a shrnete je do mýtů. Mýtus je neuvěřitelně silná pravda, která je následkem destilace lidské moudrosti. Má velký přesah a je pravdivý napříč časem. Je věčný, v jistém smyslu. A to už hraničí s něčím, co by lidé označili za náboženství.



Možná namítnete – to všechno může být pravda, aniž by existoval Bůh. Dobře, klidně. A když jsem loni dělal 15 přednášek o Bibli, jen o Genesis… Bral jsem to čistě z psychologického pohledu. Říkal jsem, co ty příběhy znamenají z pohledu psychologie vyprávění. Znamená to, že existuje Bůh? A moje odpověď byla: Nevyvracím to ani nepotvrzuji. Nechávám otevřený prostor pro nadpřirozenou realitu.



Řekl bych, že… Etika, kterou se řídíte, která navádí vaše vědomí, je částečně důsledek racionality. Ale hlavně je to následek toho, že žijete v kultuře, která vypráví jisté příběhy. Tím se vracíme k těm příběhům. Takže Bible lidi ovlivnila, ať to uznají, nebo ne. Rozhodně.



Myslíte, že to, čemu říkáme etika, je následek toho, že Bible mnoho let… Ano, a dokonce i hluboce nevěřící filozofové jako Friedrich Nietzsche to uznávají. A co východní kultury, které nikdy nečetly Bibli a nezajímají se o ni? Obvykle mají své svaté texty. Ale mají relativně stejný… barometr, jak to nazval Steve Harvey. Existují jisté principy, podle kterých musíte… To je velice dobrá poznámka.



Řekl bych, že to je zvláštní spletenec biologie, příběhů, racionality a kultury… Všech těchto věcí naráz. A některé věci jsou tak zásadní, že bez nich společnost nemůže být.