Kolik stojí vaše orgány?

Svět zoufale potřebuje orgány. Pokud v USA potřebujete ledvinu, je šance jedna ku třem, že ji získáte legálně. Lidé jsou připraveni zaplatit hodně, aby zachránili život sobě či blízkým. Proto existuje mezinárodní černý trh s odběrem, obchodem a operacemi. Poptávka je obrovská, dodání problematické… a vy jste pytel se zbožím. Ve většině zemí je prodej lidských orgánů ilegální, téměř všude funguje dárcovství.



Zapíšete se do registru, a pokud zemřete vhodným způsobem, vaše orgány mohou být transplantovány. Jeden člověk může zachránit osm životů a zlepšit jich dokonce až 50. Nicméně dárců je málo. Polovina lidí zemře na čekací listině. Zoufalství dožene lidi na černý trh, mezinárodní průmysl, který bohatým lidem zajistí nové orgány… bez otázek.



Z černého trhu pochází 10 % všech transplantátů na světě. Jakkoli je to nechutné, prodej orgánů je velký byznys. S plícemi a játry se obchoduje stejně jako s kávou nebo kokainem. Nová ledvina vás na černém trhu přijde na 100 až 200 tisíc dolarů. To je podstatně méně než legální cestou. Cena však závisí na tom, kde se transplantát nachází, a na národnosti dárce. Vlastně spíš obchodníka.



Dárce musí udělit souhlas. Nové srdce stojí asi 120 tisíc dolarů, ale za transplantát můžete dát i třikrát tolik. Slinivka přijde na 125 tisíc. Játra jsou zvláštní, stačí transplantovat kousek a zbytek doroste. V závislosti na tom, kolik potřebujete, si připravte 10 až 150 tisíc dolarů. Plíce se pohybuje v rozmezí 150 až 290 tisíc. Většina lidí ovšem potřebuje obě, musí být navíc správné velikosti. Tohle je pětka životně důležitých orgánů, které je těžké obstarat legálně.



Dají se prodat i jiné části těla, ale buď je poptávka tak nízká nebo nabídka tak vysoká, že na černém trhu nejsou příliš populární. Jsou však dostupné. Za tenké střevo zaplatíte dva a půl tisíce. Za žaludek 500, za skalp 600. Za oči dáte dva tisíce, za kůži 10 dolarů za cm2. Bez tetování. Za krev zaplatíte v USA 330 dolarů za půl litru, v Indii jen 20.



Kostní dřeň vyjde na 23 000 dolarů za gram. Za gram zlata teď dáte 42 dolarů. Většina částí těla musí být z mrtvol, které mohou pocházet z podplacených nemocnic, pohřebních ústavů, od popravených vězňů a někdy od vykradačů hrobů. Transplantát z jater může pocházet od živého dárce, stejně tak vzácně i jedna plíce. Jde však především o ledviny, každý má dvě a k přežití stačí jedna.



Jejich dostupnost a zvýšený výskyt cukrovky v západním světě způsobují boom ilegálního obchodu s ledvinami. Na černém trhu se nejvíce obchoduje právě s nimi. Existují čtyři základní způsoby obchodování. Čím dál populárnější a nejvíce vykořisťovatelský je tzv. přímý způsob. Příjemci si sami najdou prodejce přes internet. Chce to ovšem dobře zorganizovat, aby byl dárce vhodný a našel se ochotný chirurg.



Další způsob je silou. Překrývá se s klasickým obchodováním s lidmi. Dárce vylákají do cizí země pod záminkou práce a pak ho donutí vzdát se ledviny nebo něčeho dalšího. Zřídkakdy se pro orgány zabíjí, ale děje se to. V Číně nutili k dárcovství vězně. Drželi je naživu, dokud nepotřebovali jejich orgány. V některých částech světa přijímá věřitel, často pronajímatel, ledvinu jako splátku.



Obvykle to tak zamýšlí od začátku, ledvina je totiž cennější než nájem za pár měsíců. Nejčastější způsob je přes zprostředkovatele. Tito lidé se zaměřují na extrémně chudé oblasti a nabízí lidem východisko tím, že prodají ledvinu. Technicky vzato ji prodají dobrovolně, často ovšem nemají jinou možnost. Prodat či koupit ledvinu je možná nelegální, je ale těžké mít prodejce nebo příjemce za zločince.



Obvykle jsou na opačném konci světa, společenského a majetkového žebříčku, ale úplně stejně zoufalí. To zprostředkovatelé je donutí a zneužijí. Jako příjemce zaplatíte 200 tisíc dolarů, Jako prodejce dostanete možná čtyři tisíce. Řetězec prostředníků a zprostředkovatelů prohloubí rozdíl. Stejně jako u obchodu s lidmi jsou hlavním cílem pro získávání orgánů válečné zóny.



Uprchlíci často nemají práci, domov ani podpůrnou síť. Jen jednu cennou věc. Pokud potřebujete peníze na útěk, prodání ledviny se může zdát jako jediná možnost. Odhaduje se, že od začátku občanské války prodalo orgán přes 20 tisíc Syřanů. Podobně tomu bylo při tsunami v Thajsku v roce 2004, při zemětřesení na Haiti v roce 2010 a vlastně při každém válečném konfliktu nebo přírodní pohromě během posledních 30 let.



Prodej orgánu může rychle zajistit peníze, ale zdravotní riziko je velké. Na černém trhu nejsou kvalifikace ani hygiena prioritou. Prostředníci dárcům namluví, že je to bezpečné. Lékaři dokonce někdy nevzdělané dárce přesvědčí, že jim ledvina doroste. Běžné jsou infekce, chronické bolesti nebo poškození zbývající ledviny. Tyto komplikace spolu s neschopností po zákroku pracovat často srazí prodejce hlouběji do dluhů a chudoby.



Jaká je tedy odpověď? Je to těžké, protože obchod s orgány je podobný, ale vlastně jiný než s drogami či s lidmi. Ubližuje to mnoha zranitelným lidem, ale čím efektivněji tomu budeme bránit, tím více lidí zemře. Jedna možnost je prodej legalizovat, dovolit lidem, aby prodávali orgány přímo nemocnicím a pacientům. To by odstranilo většinu prostředníků a zajistilo čisté, bezpečné operace.



V Iránu to takhle funguje od roku 1988. Efektivně to omezilo černý trh a počet lidí na čekací listině, kteří potřebují ledvinu, se rovná nule. Ovšem tenhle model je v Iránu výjimkou. Země pořád čelí korupci, nátlaku a transplantační turistice. Mohlo by to tak fungovat i jinde, ale záleží to na zdravotnickém systému a předpisech dané země.



Je to však i otázka morálky. Legalizovat orgány není jako legalizovat drogy. Veřejnost je výsledek, ne zákazník. Podněcovali byste lidi, aby si fyzicky ubližovali. To pořád představuje riziko pro ty nejzranitelnější. Vždycky se najde někdo, kdo prodá ledvinu levněji než ten před ním. Lidé, kteří zoufale potřebují peníze, budou prodávat orgány pod cenou.



Vykořisťování by teď jen sponzoroval stát. Stručně řečeno, stát by bral orgány od chudých. Měl by být prodej orgánů legální? Já osobně bych byl proti. Ovšem ve správném právním systému, ve správné zemi a se správnou zdravotní péčí by to mohlo zachránit mnoho životů. Ve výsledku ale pořád berete něčí zdraví a za peníze ho prodáváte jinému.



Žádné morální východisko není. Bez ohledu na systém putují orgány vždy jen jedním směrem. Od chudých k bohatým. Jediné řešení je plnit poptávku po orgánech. Je potřeba výrazně zvýšit legální dodávání orgánů. Pro většinu zemí to momentálně znamená, že se musí více lidí stát dárci. Stát se živým dárcem pro cizího člověka je neskutečně laskavý čin a vždycky to bude vzácné, ale téměř každý se může stát dárcem po smrti.



Tohle je aktuální statistika pro EU a USA. Je tu velký prostor pro zlepšení. Země, které změní svůj systém na opt-out, pomohou, ale ne výrazně, protože bez ohledu na systém a přání dárců, rozhodnutí, ať již dobré nebo špatné, činí nejbližší příbuzní. Pokud chcete informace o tom, jak funguje dárcovství u vás, navštivte stránku humaninterests.co.uk/organs.



Nejdůležitější je, abyste řekli své rodině a přátelům, že po smrti chcete darovat. V době truchlení je tím můžete ušetřit těžkého rozhodování. A zachránit život osmi lidem. Přeložila: Marky98 www.videacesky.cz