Editace genůLast Week Tonight

Věda. Matematika přestrojená za dinosaury a vesmír, aby vypadala trochu zajímavě. Dnes se budeme bavit o editování genů. Možná jste o něm slyšeli, protože je to hlavní zápletkou filmů jako Rampage. Co se to s mým kámošem děje? Říká vám něco editování genů? Dojde u něj k nepředvídatelným změnám. Je jediným?

Vy jste nevěděl o tom devítimetrovém vlkovi? Pozor! Momentíček. Tak momentíček. Ujasněme si to. V tom filmu pošlou vojenské letectvo proti devítimetrovému vlkovi a nenazvou ho Wolf Blitzer? To je promarněná příležitost. To úplně prošvihli.

Editace genů se neobjevuje jen ve filmech, kde hraje Rock "The Dwayne" Johnson. Také se běžně objevuje v televizi, doprovázen vzrušením nebo obrovským děsem. Obří a kontroverzní objev, editace genů. Je to milník, který jednou vymaže dědičné nemoci. Někteří se bojí, že to povede k upraveným dětem. Tato technologie má potenciál změnit DNA naši a DNA všech živých i vyhynulých organismů.

Může to vést k eugenice a novým lidským kastám. Nevím, to je prostě děsivé. Ano, editace genů buď vyléčí všechny nemoci, nebo nás všechny zabije. Pravdou je, že kdykoliv se objeví nová technologie, lidé šílí. Hádám, že po vynálezu ledničky stránky novin plnily titulky "Může být maso příliš studené?" Nebo: "A co mlékař, nejpřátelštější americký podivín?"

Dnes si promluvíme o editaci genů. Co to je, jaký má potenciál a jaké jsou šance, že nás zabije devítimetrový vlk? Začněme tím, že editace genů není ničím novým. Tyto technologie existují už roky. Ale novinkou, a čemu se věnuje pozornost, je CRISPR. Znamená to křupavá rekta ve výstředních růžových Ray-banech. Neznamená, je to toto, ale to si nezapamatujete a není to třeba, takže se vrátíme k rektům.

CRISPR je velmi komplikovaný. Ale klíčová vědkyně stojící u jeho zrodu, Jennifer Doudna, používá velmi jednoduché vysvětlení. Používám analogii zpracování textu. Je to velmi podobné. Představte si DNA jako text v dokumentu. My máme nůžky, které umožní vystřihnout text a změnit ho.

Po narušení DNA se o opravu postará buňka. A tím docílíte změny na požadovaném místě. Ano, to je zjednodušeně ono. Jako Vyjmout a Vložit ve Wordu. Když chcete opravit poškozenou DNA, s CRISPR ji můžete najít, vystřihnout a nahradit opravou. Pak se ani objeví pan Sponka a řekne: "Asi se snažíte hrát si na Boha a měnit základní prvky života."

"Chcete pomoct?" CRISPR má obří potenciál. Mohl by dokázat vyléčit 10 tisíc onemocnění. Od srpkovité anémie přes cystickou fibrózu až po počáteční stádia Alzheimera. Avšak editování genů je složité. Nemoci často vycházejí z několika různých genů a pokusy na lidech jsou velice vzácné.

Existují však slibné výsledky. Před pár měsíci malá Layla umírala na akutní lymfoblastickou leukémii. Lékaři se rozhodli vyzkoušet experimentální imunitní buněčnou terapii, kterou mimo laboratoř nikdy nepoužili. Výsledek rodiče ohromil. Riskovali jsme, ale teď tu stojí, směje se a hraje si. Děkuju za ten zázrak.

To je úžasné. Má pravdu, je to zázrak. Vlastně není, je to věda. Je to lepší a pohodlnější než zázrak. Aspoň pak další 2 tisíce let nemusíte vědce uctívat. Stačí říct: "Díky." Tohle je opravdu úžasný příběh, ale editace genů většinou probíhá pouze na rostlinách a zvířatech.

Výsledky jsou úžasné, ale často docela zvláštní. Vědci použili CRISPR k izolaci a manipulaci genu pro osvalení bíglů, genu pro myostatin, a vytvořili díky němu nejsvalnatější bígly na světě. Dobře, dobře, fajn. Možná se může zdát zvláštní, že vědci vytváří namakané sexy bígly, ale zvážili jste možnost, že těmi vědci byly fenky bíglů?

Změňte zažité předpoklady, kdo může být vědcem. #bíglífeminismus #vědeckéčubky Podívejte, nejde jen o vysportované bígly. Vědci zkoumají léčbu lidských nemocí na myších. Vědí, jak je tento výzkum až děsivě pomalý, ale to ostatním nebrání rychle pádit kupředu a spekulovat o tom, kam až to povede. Mohl by nám CRISPR přinést jednorožce?

No, budu muset zapojit představivost. Existují zvířata, která mají jeden roh na hlavě. Nosorožci takový mají, je to nosní výčnělek, ale prehistoričtí nosorožci měli roh uprostřed čela. Ale myslím si, že by šlo vytvořit koně s jedním rohem, okopírováním rohu z jiných druhů. - Je to teoreticky možné. - Ano... No dobře.

Podle jeho ostýchavé odpovědi soudím, že i kdybychom jednorožce vytvořili, nebude to toto majestátní stvoření, které vás chce zavést do vodopádu, ale bude to spíš tato zrůda žadonící: "Prosím, zabij mě! Ukonči to! Ukonči tohle šílenství!" Abyste pochopili nesoulad mezi očekáváním a současnými schopnostmi, podívejte se na projekt, na kterém tento vědec pracuje.

Oživení mamuta srstnatého. Proběhlo to zprávami po celém světě. Ale ani zdaleka se neblíží k vytvoření živého tvora. I počítačová simulace není moc optimistická. V laboratoři vpravili 35 funkčních genů srstnatého mamuta do genomu slona indického. Je to dobrý začátek pro vytvoření částečně srstnatého mamuta. No, to ale není mamut srstnatý.

Je to nepovedený slon. Jako by Jurský park otevřel lacinou dětskou zoo s názvem "Pohlaďte si, ať je to, co je to." Pokud sledujete zprávy, zjistíte, že nevídáte jen profesionálně vědce. Základní technologie CRISPR je tak levná a široce dostupná, že ji může použít každý. Příběhy o editování genů vždy sklouznou k biohackerům jako Josiah Zena.

Tady v okolí San Francisca navštívíme biohackera v jeho garáži. Prodává CRISPR sety. Sety pro použití této technologie za pár stovek dolarů. Můžete si koupit tento průlomový set, který vám umožní technologii použít, a nic dalšího nepotřebujete. Nepotřebujete Ph.D. a můžete dělat vlastní experimenty. To je podle mě dost hustý. Zní to revolučně.

Ale abych byl fér, prodej věcí s neurčitou DNA z vaší garáže má název a tím je "každý garážový výprodej v dějinách". Rád bych koupil vaši lampu. Vezmu ji domu a umyju ji. Vlastně prodává jen chemické sety. Pokud to lidi nadchne pro vědu, je to dobré. Ale pochopíte, proč to vědce tak frustruje, když biohackeři jako Zena přitáhnou pozornost médií.

Jejich tvrzení jsou často dost odvážná. "Chci žít ve světě, kde se lidé opijí a místo aby se nechali potetovat, tak si řeknou, že jsou opilí a použijí na sebe CRISPR." To je otřesný nápad. Dokonce byste se ani neměli opít a nechat se potetovat. I přes to, jak hustě může obličej Roberta Duvalla na vašem břiše vypadat. Jen říkám, že toho možná trochu lituju. Loni v říjnu si Zena za přítomnosti veřejnosti vpravil do těla DNA modifikovanou procesem CRISPR, čímž chtěl dosáhnout větších svalů.

Nepovedlo se mu to, ale ve stejném videu navrhl, že používání této technologie by mělo být jak stahování aplikací. Nemusíte vědět, co aplikace dělá, jak ji naprogramovat, jak to funguje. Nic z toho. Podle mě to platí i na genetické inženýrství a syntetickou biologii. Proč by lidé nemohli používat tuto technologii aniž by museli vědět, jak funguje.

Na to ti můžu odpovědět. Protože to může být nebezpečné a někomu to může ublížit. Také odmítám přijímat vědecké názory od někoho, kdo natáčí vertikální video na iPhone. To je neodpustitelné. To samo o sobě znehodnotí jeho názory. Zena teď tvrdí, že tohoto experimentu lituje, ale takovéto chování skutečné vědce znepokojuje.

Nejenže si může biohacker ublížit, doktoři a vědci mohou pospíchat s aplikací na lidech, což se může pokazit a celé odvětví to vrátí o roky zpátky. Přesně to se stalo genové terapii, když pacient Jesse Gelsinger zemřel při mizerně naplánovaném pokusu. Vědci se nebojí jen tohoto. Výhody a nevýhody editace genů mohou mít větší vliv než na život jedné osoby.

Abyste to pochopili, je třeba znát jedno důležité rozdělení. Somatické buňky tvoří většinu buněk v těle. Krev, mozek, kůže, tam se DNA nepředává potomkům. Zárodečné úpravy zahrnují spermie, vajíčka nebo embrya. Změní DNA budoucích generací. Přesně, somatické buňky zemřou s vámi, zárodečné buňky se přenáší na další generace. To, co jste dnes viděli, včetně malé Leyly a experimentu se svaly, ovlivňovalo somatické buňky.

Zárodečnými buňkami mi můj pradědeček předal tento nos, když ošukal tohoto ptáka, prababičku Pírkovou. Milovala zvonečky. Editace zárodečných buněk dokáže zázraky. Vezměte si malárii. Téměř půl milionu lidí na ni ročně zemře a šíří ji moskyti.

Editace genů tomu dokáže zabránit metodou gene drive. Vědci vnesou umělý gen do DNA zárodků moskytů. Tím poroste podíl sterilních samiček. Gene drive je zakódován v DNA, takže změny budou vždy zděděny. Na rozdíl od evoluce, kde hraje roli náhoda. To je úžasné.

Je to jednodušší než můj nápad pro boj s malárií, a to vybavení milionů moskytů maličkými kondomy. Ale jakmile přistoupíte k editaci zárodečných buněk, následky mohou být dalekosáhlé. Zásahy do ekosystému mohou mít nežádoucí důsledky. To platilo už před editací genů. Mým nejoblíbenějším příkladem je Austrálie. Ve 30.

letech přivezli asi 100 ropuch obrovských, které měly bojovat proti broukům Dermolepida. To nevyšlo. Naopak ropuchy se rozmnožily na několik stovek milionů exemplářů a způsobily hrozivou spoušť. Australané je nesnáší. Dokonce vznikl dokument, kde vystoupil chlap, jehož posláním je přejet co nejvíce těchto žab. Najdu si jejich řadu před pravým kolem.

Dostanu většinu těch, které se nachází napravo od řidiče. Snažím se přejet co nejvíc ropuch, protože mi záleží na zdejším přirozeném ekosystému. Kdyby je bylo možné v Austrálii úplně vyhubit a já bych k tomu mohl nějak pomoct, zasvětil bych tomu život. Páni! Ten chlap bude nepříjemně překvapený, až přijde k nebeské bráně a zjistí, že Bohem je australská ropucha obrovská.

Rád bys do nebe, jo? No tak se podíváme na tvoje záznamy. Jde o to, že ekosystémy jsou křehké, proto musíte být extrémně opatrní. A příkladem toho, kdy někdo chápe důsledky editace genů, může být projekt probíhající na ostrově Nantucket. Zde bojují s lymskou boreliózou. Lymskou boreliózu přenáší klíšťata na lidi.

Ale předtím musí přejít z myší na klíšťata. Většinou to funguje takto. Myš si prochází těžkým rozchodem. Dostala kopačky a není si jistá, jestli stále za něco stojí. Myš jde na pár dalších schůzek, díky kterým se cítí ještě hůř. "Bude mě ještě někdo milovat?" ptá se. Myš se opije, aby utišila bolest. Během toho narazí na Tinderu na profil klíštěte.

Nejdřív je znechucena, ale pak začne být zvědavá. "Proboha, to opravdu ošukám klíště?" Myš jde na rande s tím, že je to jen rande a budou si povídat. Ale myš si to nalhává, protože jakmile klíště řekne: "Měli bychom jít někam, kde bude klid." Bum, už šukají ve sprše. Víte co, poté se myš cítí podivně uspokojená. Opět se cítí žádaná.

Klíště se už nemůže dočkat, až přátelům řekne, že ošukalo myš. Oba na to zapomenou, dokud o 8 měsíců později klíště nezvedne hovor, v němž se dozví, že má lymskou boreliózu. Přesně takhle se přenáší lymská borelióza z myší na klíšťata. Někdy. Jindy klíště kousne myš. Ale aby zabránil šíření nemoci, biolog jménem Kevin Esvelt zvažuje vytvoření geneticky upravených myší, které nemohou nemoc přenášet na klíšťata.

Chce to udělat s extrémní opatrností. Experiment otestoval na neobydleném ostrově a na Nantucketu myši vypustí, jen pokud to schválí místní. I přes všechna tato opatření si je vědom určité nejistoty. Přestože Kevin Esvelt věří, že jeho vytvořené myši pouze omezí přenos lymské boreliózy a nenaruší místní ekosystém, také je si vědom, že úplná jistota a genetické inženýrství nejdou dohromady.

Každý den mě sžírají obavy, že možná přehlížím něco, co bude mít obří následky. Dobře, to jsem rád. Tohle je opatrnost, kterou by někdo v jeho pozici měl mít. Nikdo z nás nechce říkat rýmovačku: "V Nantucketu viděli muže, který měl myší dvě nůše.

Myši pozměnil a přírodu ovlivnil a nyní jsou všichni racci mrtví. Podívejte, už se uvažovalo o praktickém užití editace zárodečných buněk. Vyvstává obří morální otázka. Hlavně když dojde na lidi. Existuje možnost, že editace genů nebude užita jen k léčbě nemocí, ale k takzvanému vylepšování.

Tím se dostáváme na tenký led. I Jennifer Daudna, průkopnice v této oblasti, v tom vidí možné nebezpečí. Tady nám řekne o snu, který se jí jednou zdál. Byl docela výstižný. Vešla jsem do místnosti a kolega mě požádal: "Jennifer, mohla bys technologii CRISPR vysvětlil mému známému?" Dovedl mě do místnosti, kde ke mě zády seděla osoba, a jak se otočila, S úděsem jsem si uvědomila, že je to Hitler s prasečím nosem.

Vypadal jako nějaký kříženec mezi prasetem a člověkem. Je to tak. Měla sen o prasečím Hitlerovi, který chtěl vědět víc o technologii CRISPR. Pokud pominu ten etický problém, měla by se zamyslet, proč si její podvědomí myslí, že jeden z kolegů je kámoš s Hitlerem.

Je jasné, že čím větší budou lidé mít možnost upravit si své děti, tím větší bude morální problém. Také je otázkou, kdo určí, který genetický problém musí být napraven. Je hluchota onemocněním? Mnoho neslyšících řekne, že ne. Je nanismus onemocněním?

Mnoho lidí řekne, že ne. Myšlenka, že jsme nemocní a že trpíme, že trpím nanismem... Ne, já s ním žiju. Žiju s ním už 39 let. Jsem už druhá generace, která vychovává třetí generaci lidí s nanismem. Netrpím. Trpím jen tím, jak se ke mně chová společnost. Přesně. Mnoho skupin se může obávat, že to, co je dělá zvláštní nebo odlišné, může být viděno jako chyby, které je třeba napravit.

Eugenika je slovo, které lidi právem děsí. Proto byla chyba, když Eugen Levy tak nazval svou autobiografii. Je to škoda, byla to skvělá kniha. Byly tam dobré vtipy o Catherine O'Haře. Ale ten název to potopil. Jde o tohle. Uměle vytvořené děti CRISPR technologií jsou hypotetické a vzdálené.

Zatím nevznikl žádný člověk vytvořený editací zárodečných buněk. Mnoho států to zakazuje nebo omezuje. Ale místo, kde neplatí moc omezení, je Čína. Očividně se snaží využít editaci genů na maximum. Jeden z vědců, který pracoval v té laboratoři s namakanými bígly, si moc nelámal hlavu s určitými etickými aspekty. CRISPR nám lidem dává do rukou obří moc.

Umožňuje nám tvarovat svět tak, jak to dřív nebylo možné. Mnoho lidí v USA si myslí, že to není naše úloha, že to má dělat vyšší moc, Bůh. Mnoho lidí znervózňuje, že si hrajeme na Boha. Dobře. - Vy si to nemyslíte. - Ne, to ne. Páni, toho chlapa etika ohledně editace genů moc nevzrušuje.

Překvapuje mě to, protože prezident jeho země, jak si možná pamatujete, vypadá jako mluvící medvěd pojídající med. Ta podoba je neuvěřitelná. Já je nerozeznám. Podívejte, nejde mi o to, abych vás tím vyděsil. Měli bychom tím být nadšení. Editace genů má potenciál zbavit lidstvo velkého utrpení. Ale abychom potenciál využili, je třeba dlouhý a poctivý výzkum.

Tato věda je mnohem komplikovanější, než jak jsme ji tu nastínili. Potřebovali jsme prostor pro ten příběh o klíštěti šukajícím myš. A já si za tím rozhodnutím stojím. Ale jak výzkum pokračuje, musíme přijít na to, jak vyvážit přínos a rizika editace genů, což bude těžké. Vše, co jsme dokázali, se míchá dohromady.

Profesionální vědci s volnomyšlenkářskými biohackery. Praktické užití s divokými teoriemi. Nejlepší scénáře jako vymýcení malárie s katastrofickými představami s devítimetrovými vlky. Někdy časem budeme muset určit, kde leží hranice. Editace genů může pomoct našemu zdraví, ale v budoucnosti bychom se měli snažit vyhnout situaci, kde budeme kličkovat po silnici a budeme se snažit zajet prasečí Hitlery, které jsme neúmyslně vytvořili.

Překlad: Mithril www.videacesky.cz