Zákony o zbraních: Stůj si za svýmLast Week Tonight

Dnešní hlavní téma se týká zbraní. Víte čeho, bambitek, co dělají pif paf. Zbraně jsou v Americe všude, a tím myslím všude. Kolik zbraní podle vás schovám pod havajskou košili? Jasně, tahle je nenápadná. Beretta model 85. To vypadá na Kahr CT45. Charter Arms Undercover .38 Special. Starý dobrý derringer dědy Dava. Tohle je SCCY CPX-2. Smith & Wesson 442. Počkat! Ještě jedna. North American Arms Sidewinder .22 Magnum, když potřebujete něco malého.

Ty jo, to je ta druhá nejhrozivější věc v havajské košili, co po vás může jít, hned po Johnu Lasseterovi na národní den objímání šéfů. Ale musím uznat, že odhalení pistole velikosti Malenky z náprsní kapsičky byl zvrat jak z Shyamalanova filmu. Výborně, mrňavá pistolko, jsi zbytečná i překvapivá zároveň. Ale dnes to nebude přímo o zbraních, ale o konkrétním zákonu, který rozšířil možnosti jejich užití.

Mluvím o zákonech „Stůj si za svým“. Momentálně je má 30 států, a i když byly původně zamýšlené jako opatření k ochraně lidí, kteří jsou nuceni učinit rozhodnutí v situacích, kde jde o život, v praxi můžou být uplatňovány na případy, kde o život opravdu jít nemuselo. Muž, který ve Florissantu zastřelil otce 4 dětí, bude dnes propuštěn. Zatím střelec nečelí obviněním za středeční střelbu v podniku Show-Me's. Okresní žalobce říká, že potřebuje čas na rozhodnutí, zda střelce stíhat. Missourský zákon Stůj si za svým je totiž komplikovaný.

Scott Beary byl zabit poté, co se hádka o tom, kolik může vážit pes, zvrhla. No ty vole. To není jenom přehnaná reakce, ale i nesmyslná hádka. Každý ví, že psi jsou různých velikostí, od miloušů do kapsy přes štíhlé krále přes objemnější kluky, povadlé kluky, pořádný macany až ke standardu.

To je jednoduchá veterinární věda. Tyto zákony se proslavily před 10 lety, když policie prý kvůli floridským zákonům nemohla zadržet G. Zimmermana poté, co zabil 17letého T. Martina. V nedávné době byly navrženy jako možná obhajoba vrahů Ahmauda Arberyho. A to jsou jen dva zdrcující příklady z mnoha. A nebojte, dnes vám neukážeme tolik početné záběry lidí zastřelených na veřejnosti. Stačí 1 nesmyslná vražda a HBO Max nás zařadí do kategorie Nekonečná přehlídka lidského utrpení vedle Černobylu a Vincentova světa.

Ale kvůli převaze těchto zákonů a rasovému nepoměru v tom, koho ochraňují a koho ne, jsme si řekli, že se na ně zaměříme. A začneme u důvodu, proč tyto zákony byly vůbec vytvořeny. Protože než se objevily, většina států už zákony o sebeobraně měla a ty většinou obsahovaly prvek známý jako „povinnost ustoupit“, tedy že nemáte právo použít smrtící sílu při konfrontaci, pokud se jí bezpečně můžete vyhnout nebo ji uklidnit.

V mnohých státech toto pravidlo mělo výjimku, tzv. hradní doktrínu, právní teorii, která stojí na rčení „Můj dům, můj hrad“, tedy že doma můžete využít smrtící sílu proti vetřelcům volněji. Klíčovou věcí, co zákony Stůj si za svým změnily, bylo zrušení povinnosti ustoupit na veřejnosti, tedy v podstatě hradní doktrínu rozšířily na všechna místa, kde máte právo být. Pokud máte opodstatněnou obavu, že vám někdo může ublížit, máte právo ho zastřelit na ulici, jako kdyby vám lezl do baráku.

A za tuto změnu můžeme z velké části poděkovat této ženě s poutavou historkou. Marion Hammer říká, že šla k autu po dni stráveném v práci, když v tom ji začalo obtěžovat auto plné mužů. Měla pro ně ale překvapení. Vytasila jsem zbraň nad přední reflektory a namířila jsem ji na řidiče. A někdo v tom autě zakřičel: „Ta mrcha má zbraň.“ „Ta mrcha má zbraň.“ Popravdě jsem nečekal, že něco takového zazní z úst této dámy.

„Nabídni si cukrátka z keramického prasátka?“ Naprosto. „Sundej si boty, ať nezamažeš koberec.“ Samozřejmě. Ale sprosté slovo? Za bílého dne? Ani za 10 000 vesmírných smrštění. Ale důležitá je ta část o tom, co jí prý policejní šéf řekl poté, co svůj příběh vyprávěla veřejně.

Policejní šéf mi řekl: „V tom případě, kdybyste zavolala policii, zatkli bychom vás, protože vy jste byla jediná, kdo použil smrtící sílu.“ A to mě naštvalo. A tento argument stojí v jádru obhajoby zákonů Stůj si za svým – že Marion Hammer mohli zatknout za to, že se jenom bránila.

Ale nebyla zatčena. Nestalo se to. Ale někdo řekl, že mohla být, a to ji naštvalo. Ale pár poznámek. I když Marion Hammer vypadá jako běžná milá babička, zvlášť na této okouzlující kočičí fotce, kterou publikovala na webu chovatelů, měli byste vědět, že patří mezi nejmocnější zbraňové lobbisty v zemi a je bývalou předsedkyní NRA. Osobně pomohla prosadit tucty zákonů o zbraních jen na Floridě včetně zákona z roku 1987 povolující skryté nošení zbraní, který potom zkopírovaly v různých formách takřka všechny státy, což vedlo k tomu, že má nyní 16 milionů Američanů povolení skrytě nosit zbraně.

Takže ten arzenál z Margaritavillu, co jste teď viděli? Za to můžete poděkovat tady Danu Carveymu. A i když to úplně nesouvisí, aktivismus Hammerové se netýkal jen zbraní. Úspěšně zhatila petici 10 000 školáků, kteří chtěli oficiálního ptáka Floridy změnit na sojku křovinnou, ptáka tak přátelského, že prý zobe buráky z dlaně.

Měla námitky, protože jejími slovy „žebrat jídlo není roztomilost, ale lenost a přístup lidí na dávkách a jedí vejce jiných ptáků, to je krádež a vražda. Nejspíš sojky ani neumí zpívat.“ Dobře, dej si pohov, Marion. Nechme stranou lenost, přístup lidí na dávkách, krádež a vraždu, což by mohlo být trochu neúnosné pro ptáka, ale že sojky neumí zpívat? Řekni to do obličeje sojce křovinné, Marion.

Vidíte? Je to dobrý. Je to paráda? Ne, není. Je to dobrý. Prostě dobrý. Jasně, není to žádná Mariah, ale taky to není Roseanne. Pokud někdo, tak je to Fergie. Ano, ta sojka je Fergie. Dejte to na Twitter, TikTok, blbej fór a jsem na něj hrdý. Hammer měla velký podíl na přijetí jednoho z prvních zákonů Stůj si za svým na Floridě. A přijetí toho zákona bylo pro NRA nesmírně užitečné, protože se stal vzorem pro zákony, které potom tlačili zbytku země.

Lapierre otevřeně přiznal, že Florida byla prvním krokem mezistátní strategie a že se svezou na vlně od jedné státní legislatury k druhé. A to taky udělali. Za šest let byly zákony Stůj si za svým přijaty ve 22 státech. A i když se po zabití Trayvona Martina staly terčem kontroverze, státy je nepřestaly přijímat, jen trochu zpomalily.

A Dennis Baxley, jeden z floridských poslanců, který zákon navrhoval, si neoblomně stál za tím, že by neměl být zrušen. Měli bychom stát za občany dodržujícími zákony. Nemá s nimi být zacházeno jako se zločinci, dělají něco pozitivního, zabraňují násilnému činu. Nastanou hraniční případy, kdy se budou muset rozhodnout ano, nebo ne, kdo bude útočník a kdo oběť. Jo, nastanou hraniční případy.

Budou se muset rozhodnout. Ano, nebo ne? Je to sebeobrana, nebo vražda po hádce o tom, kolik váží pes, která se zvrhla? Kdo ví? Tenhle chlápek ne. A o to tak trochu jde. Podoba znění zákonů Stůj si za svým může často nesmírně ztížit určení viny. Vše totiž padá na pociťovaném strachu – jestli jste legitimně někoho považovali za hrozbu, a to je z definice subjektivní. Čeho se bojím já – hadů, klaunů a Tildy Swinton…

Prokrista! …nemusí být to, čeho se bojíte vy. A stěžuje to navíc fakt, že často jediná další osoba, která ví, co se stalo, je teď mrtvá. A citovat Stůj si za svým při obhajobě je velmi úspěšné. Jen na Floridě do roku 2012 skoro 70 % lidí, kteří na tom postavili obhajobu, bylo propuštěno. A zastánci těchto zákonů vám poví, že to je dobře, že před těmi zákony končila spousta dobrých lidí ve vězení jen za sebeobranu.

Ale pro tato tvrzení nikdy neměli pořádné důkazy, tedy kromě hypotéz, jako je příběh Marion Hammer o tom, jak někdo řekl, že mohla jít do vězení, ale, pozor, nešla. Takže zákony Stůj si za svým nikdy neřešily problém, který byl potřeba řešit. A nebezpečí, které představovaly, bylo někomu jasné od začátku. Když o zákonu diskutovala v roce 2006 Georgie, místní stanice se ptala na názor lidí na ulici.

A sledujte, jak si třetí dotazovaný uvědomuje něco, co první dva ne. Myslím, že to zločinnost sníží. Páč si člověk dvakrát rozmyslí, jestli vyrazí na občana, pokud by mohl být ozbrojen. Pokud si myslíte, že jste v ohrožení, je to dobrý zákon. - Spousta lidí na to doplatí. - Proč? Když jste sem za mnou přišel, nevěděl jsem, kdo jste. A dle toho zákona, pokud bych se cítil ohrožen, mohl bych vás zastřelit.

To není správné. Jo, ten poslední týpek má naprostou pravdu. A možná jsme neměli poslouchat chlapa v čepici „Hrdost z Jihu“, na které je mimochodem portrét Roberta E. Leeho na vlajce Konfederace. Jenom ta čepice měla ihned zpochybnit cokoliv, co řekl. Jako kdyby měl Anthony Fauci čepku s nápisem Taťka ve shrekovském fontu. Kdyby ji měl, měli byste povinnost ignorovat, cokoliv řekne. Už totiž víme, že zákony Stůj si za svým nejenom před zločiny neodrazují, ale možná zvyšují násilí.

Ve státech s těmi zákony se celkový počet vražd zvýšil od jejich schválení skoro o 11 %, ale ve státech bez těchto zákonů se počet vražd snížil o něco přes 2 %. Jedna studie dokonce zjistila, že takové zákony můžou vést k až 600 vraždám navíc ročně. A pokud si říkáte, počkat, nemůžete dělat rovnítko mezi těmito zákony a lidským jednáním.

V některých případech ale můžete. A to včetně jednoho z prvních takových případů v Texasu. Případu Joa Horna, který zavolal na policii, aby nahlásil vloupání za bílého dne do domu jeho souseda. Mám brokovnici. Mám ho zastavit? Ne, nedělejte to. Žádný majetek za zastřelení člověka nestojí.

Joe Horn z toho evidentně nemá radost. Nenechám je, aby jim to prošlo. Nemůžu riskovat, že mě zabijí. - Ne. - Budu střílet. Budu střílet. Ale dispečer Horna upozorňuje, ať zůstane doma, aspoň tucetkrát. Jede za vámi strážník. Nechci, abyste chodil ven. V tu chvíli naštvaně znějící Horn odcituje nový texaský zákon. Mám právo se chránit, pane, a to musíte vědět.

- Ano, máte. - Zákony se 1. září změnily, víme to oba. Ano, Joe Horn znal znění zákona, a i když ho dispečer varoval, ať nechodí ven, čtrnáctkrát, přesto přesně to udělal a zabil dva lidi, přičemž pitva ukázala, že oba muži byli střeleni do zad. Bylo mu jasně řečeno, že žádný majetek za zastřelení člověka nestojí, což je zcela zjevně pravda, a už vůbec majetek souseda. Kdybych zjistil, že můj soused zastřelil dva lidi, aby zachránil můj PS5, nazítří bych se odstěhoval.

Vím, že je těžké je sehnat, ale prokrista, uklidni se. Nechci konzoli potřísněnou krví. A díky texaským zákonům Stůj si za svým Joe Horn nebyl nikdy zatčen a nakonec velká porota zamítla budoucí možná obvinění. A nejenomže byl Horn ušetřen následků, byl poté i oslavován jako hrdina. Měl jste na drátě policii a řekl jste, jdu je zastavit.

Musíte sem přijet, zastavím je. Řekli, ne, nechoďte ven. Zastavil jste je. Přišli k vám, vy jste je zřídil, že? Ano, pane, tak to bylo. Nechme stranou, že Joe Horn vypadá jako dospělý Bobby Hill, co stojí za prd. Jediná situace, kdy je vhodné skandovat po větě „Zřídil jste je“, je v případě, že mluvíte s člověkem, který zřídil tohle koupálko pro medvědy. Přišli medvědi, chtěl jste pro ně koupálko, tak jste je zřídil, že? Ano, pane, tak to bylo.

Může přijít potlesk. Za žádných jiných okolností, nikdy. A jako by už ty zákony nestačily, vyrostl okolo toho malý domácí podnik, který prodává specializovanou právní pomoc k sebeobraně. Většina firem nabízí členské balíčky, do kterých spadají instruktážní videa i peníze na budoucí právní obhajobu a kauci. Asociace pro skryté nošení trvá na tom, že jim jde o to se konfliktům vyhýbat, ale také vám dají kartičku s tipy, jak postupovat při hovoru s policií poté, co někoho zastřelíte.

Šikovný doplněk, který zakladatel hrdě vnucuje členům. Tohle je má kartička USCCA. Je na ní mé jméno, Tim Schmidt. Vzadu na kartičce máte vypsané přesné instrukce, co říct dispečerovi. Řekněte: Byl jsem napaden, bál jsem se o svůj život, musel jsem se bránit. Nechme stranou, že to vypadá jako ten nejnudnější možný díl SportsCenter, musím zdůraznit, že vlastně stvořili kartičku zdarma „Jak se vyhnout vězení“. A to je ve spojení s jeho pletí „Jak se vyhnout vězení“ dost hrozná kombinace.

A jeden z jejich klientů se podle všeho kartičkou řídil a vsadil na to. Exmanželka Carlose Garcii, Yaileen Ayala, ho líčí jako milujícího otce, který by se pro své děti rozdal. Myslí si, že byl opilý, když své děti přišel vyzvednout a dostal se do sporu se sousedem Nickem Julianem IV. kvůli hlasité hudbě v autě. Julian se vyzbrojil ruční zbraní a Garciu zastřelil, podle něj v sebeobraně.

Sousedi vyšli ven, když Julian IV. volal s policií. Jaký je váš stav nouze? Ano, paní, na zahradě mě napadl muž. Napadl mě. Musel jsem použít sílu. Bál jsem se o svůj život. Jo, zdá se, že si jen potřebujete zapamatovat pár klíčových vět a i vy můžete střílet beztrestně. Je to v podstatě Rosetta Stone pro opodstatněné vraždy. Protože během telefonátu Nick Julian řekl, že se bál o svůj život, třikrát a prý s někým mluvil o své peněžence a říkal: „Stačí jim zavolat, dát jim číslo účtu a mého právníka.“ A ve chvíli, kdy přijížděla policie, telefonoval s Asociací skrytého nošení a domlouval svou obhajobu, než vůbec jeho oběť prohlásili za mrtvou.

A vím, že to zní, jako že jsou tyhle zákony propustkou zastřelit kohokoliv, kdo vás děsí, ale má to své limity. A nejspíš víte, kam tím mířím. Protože zatímco se většina přestřelek děje mezi lidmi stejné rasy, když nastane mezirasový případ střelby, existuje velký nepoměr v tom, komu jeho strach spíš uvěří.

Protože šance, že zabití černocha bělochem bude posouzeno jako oprávněné, byla o 281 % větší než šance při zabití bělocha černochem. A rozšíření těchto zákonů tento nepoměr zhoršilo, což je fakt, který by udivil přesně dva z těchto tří mužů. A nejen to, stalo se vícero případů, u kterých byste si pomysleli, že se na ně tyto zákony musí vztahovat, ale nestalo se tak.

Třeba případ Siwatu-Salama Ra, která zamávala nenabitou registrovanou zbraní na ženu, která podle ní chtěla ji a její dceru srazit autem, ale i když její stát Michigan zákony Stůj si za svým má a i když její případ jasně spadá pod definici sebeobrany i bez nich a i když ze zbraně ani nevystřelila, protože, opakuji, nebyla nabitá, byla odsouzena na dva roky za použití zbraně ke spáchání těžkého zločinu. A i když po bouři nevole mohla požádat o snížení trestu, bylo to až poté, co strávila ve vězení rok, přičemž v té době byla těhotná a byla nucena porodit v poutech.

Takže i když tyto zákony měly zvýšit bezpečnost, ve skutečnosti zvyšují násilí. A když vezmeme v potaz 400 let dějin, postavit zákon na tom, kdo se bojí koho, bude vždy riskantní. To proto se ohijská poslankyně Stephanie Howse postavila proti schválení zákonů Stůj si za svým ve svém státě v roce 2018.

Když vaše přítomnost, když vaše bytost, vaše černošství vyvolává strach… Chápete mě? Tady v této budově jsem se setkala s lidmi, co mi říkají: „Víš, že se tě lidé bojí?“ Lidi, s kterými jsem nikdy nemluvila. Co děláte na místech, kde vaše pouhá přítomnost, doslova jen vaše tvář, vaše tvář způsobí, že se vás někdo bojí?

Tohle je špatný nápad pro lidi, kteří vypadají jako já. Přesně tak. To je jen jedna z věcí, kvůli které jsou tyto zákony nebezpečné. Můžou upřednostnit strach bělocha před životem černocha a je s nimi nakládáno tak nerovně, že Siwatu-Salama Ra rodí v poutech, zatímco tomuhle chlapovi tleská dav. Tyto zákony daly vzniknout společnosti, kde samozvaní obránci se zbraněmi mají pocit, že můžou rozhodnout, co je bezpečí, kdo je hrozba a jaký trest si zaslouží.

Navýšily všechno od konfliktů mezi řidiči až po nesmyslné hádky o váze psa. Takže co s tím můžeme dělat? Odpověď na to je vlastně jednoduchá. Neschvalujte další takové zákony a zrušte ty existující. Jsou to zbytečná řešení na smyšlené problémy a aktivně škodí. Za poslední rok bylo předloženo aspoň 14 návrhů v 5 státech, aby tyto zákony stáhly, a pokud ve státě s těmito zákony žijete, zvláště v těch, kde tyto návrhy byly předloženy, měli byste napsat svým poslancům, aby tyto zákony zrušili co nejdříve.

A když už to budete dělat, pokud žijete na Floridě nebo kdekoliv, v zájmu naštvání Marion Hammer proč rovnou nepožádat, ať je ze sojky křovinné státní pták? Jednou tak třeba bude moci přednést svou fergiciózní vítěznou píseň. Zaslouží si 2+. Je to chvalitebný pták. To byla naše show, uvidíme se za týden, dobrou noc.

Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz