Záplavy

Záplavy – jsou to katastrofické
a traumatické události. Také jsou zdrojem nejpamátnějších
záběrů ze zpravodajských reportáží. Dobré ráno, očividně přestalo pršet,
ale záplavy přetrvávají. Toto je park nedaleko řeky. To je vše. Srát na Jamese Camerona a Titanic, tohle je oficiálně největší
lodní katastrofa zachycená na kameru. Už nemusíme hledat.

Záplavy byly toto léto časté. Byly takové Despacito
mezi přírodními katastrofami. Vytrvalé, všudypřítomné
a nebyla to vina portorické vlády. Záplavy jsou nebezpečné. 90 % přírodních katastrof
v USA aspoň částečně zahrnuje záplavy. Asi proto stránky FEMA záplavy označily jako¨: "Největší přírodní nebezpečí v USA!" Je to zvláštní nadpis
pro popis něčeho hrozného.

Je to jako napsat: "Nežity – nejčastější
americká styfylokoková infekce." Nebo: "Parky – nejčastější americké místo,
kde můžete bez povšimnutí zemřít." Záplavy se kvůli klimatickým
změnám budou zhoršovat. Vím, že někteří budou odporovat. Ale dnes nemáme čas na to, abychom probírali, zda jsou extrémní změny
počasí způsobeny změnou klimatu. Prozatím prostě řekněme... Jsou!

Naprosto jasně jsou. Ale ano, je to složité téma a do konce 80. let jsme
pro to neměli jasný důkazy. Záplavy jsou sice nazývány
přírodními katastrofami, ale za způsobené škody
si často můžeme z velké části my sami. Učinili jsme určitá opatření, která drží
osoby a majetek v záplavových oblastech. A právě tomu se dnes budeme věnovat. Než pokročíme, řekněme,
že lidé žijí u vody z různých důvodů.

Někteří žijí na pozemcích po předcích, jiní kvůli své práci, pro další je to luxus. Život poblíž vody
je i přes svá rizika atraktivní. Těmi jsou záplavy,
šlápnutí na ostrou mušli nebo nabídnutí Tostitos rackovi. Ale potom zbytek svého života strávíte tím, že budete odhánět
racka závislého na Toastitos.

Jde o to, že ať už u vody
žijete z jakéhokoliv důvodu, mnoho... Do prdele práce! Děláš si srandu?
Žádné Tostitos nemám. Říkám ti to už šest let. Nemám Tostitos. Nemám je!
Mazej pryč! Mazej ty létající kryso! Omlouvám se.

Jde o to, že žít u vody je nebezpečné. Avšak mnoho lidí, jako tento muž,
který žije u vody v Tampě Bay, má pocit, že výhody převažují rizika. Mark ví, že život zde není úplně bezpečný,
ale nevadí mu to. Každé ráno po cestě
pro noviny vídám delfíny v zátoce. Na okraji zátoky
se prochází kolpíci růžoví. Na všechno ostatní přestanete myslet. Chápu, že kolpík růžový vás
donutí zapomenout na vše ostatní.

Celý den se budete snažit přijít na to, jak mohl plameňák strčit
ten svůj debilní zobák do grilu na panini. Tím chci říct, že i lidé,
kteří mají rádi ptáky, ho nesnáší. Audubon – organizace, jejíž jediným účelem je propagovat ptáky –
tvrdí, cituji: "Z dálky jsou krásní, ale zblízka bizarní." Jako by americká společnost
chovatelů psů řekla: "Myslíme si, že všichni psi
jsou nejlepším přítelem člověka."

"Ale dandie dinmont teriér
má hroznou osobnost, a vypadá jako by skotský teriér
ošukal Phila Spectora." Pokud žijete u zátoky jako tento muž, jste si vědomi rizika záplav. Ale ne všechny
záplavové oblasti leží na pobřeží. Někdy může agresivní rozvoj
zvýšit riziko záplav i ve vnitrozemí. Podívejte se na Houston,
kudy se přehnal hurikán Harvey.

Rozvoj oblasti byl velice rychlý. Podle jedné studie má Houston o 25 % více
vybetonovaných ploch než před 15 lety. Nahradili mokřady,
které mohou absorbovat vodu, betonovým předměstím. Ano, a proto byly škody způsobené
hurikánem Harvey ještě horší. Beton moc dobře neabsorbuje vodu. Proto se lidé nesnaží na pláži osušit tím,
že by se váleli po parkovišti. Není to jen globální oteplování
nebo nekontrolovaný růst, proč stále více lidí žije
v záplavových oblastech.

Často chtějí lidé toto riziko přijmout, protože mají pojištění proti povodním. Podívejte se na Buying the Beach. Je to pořad, který se lidem
snaží sehnat bydlení u vody. V jedné epizodě vystupovali
bratři Mitch a Daniel. Bavili se o učitém plážovém domě
a došli až k tomuto závěru. Co si myslíš
o tom domě na ostrově, Mitchi?

Má hodně výhod i záporů. Jeho poloha na pláži je super. Ale mám obavy z toho, jak blízko leží vodě. Od toho je pojištění. Od toho je pojištění... To může být to nejpitomější
prohlášení pronesené na lodi. A to počítá i větu:
"Neboj, tenhle záběr vyjde." A také větu:
"Dámě těm rackům naše Tostitos."

Já už žádné nemám! Jen jsem řekl to slovo! Padej!
Nemám žádné Tostitos! Nemám žádné Tostitos! Mitch...
Nemám žádné Tostitos! Mitch se neplete. Pokud by ten dům koupili, mohli by
si levně zařídit pojištění proti záplavám. Stojí za zamyšlení, proč tomu tak je.

Na rozdíl od ostatních pojištění domácností je pojištění proti záplavám zaštítěno vládou skrz NFIP čili vládní program
pojištění proti záplavám. Vznikl před 50. lety, když obří záplavy
zničily domov ohromné spoustě lidí. Vláda si uvědomila, že je to potíž. Pojištění proti záplavám u pojišťoven
bylo velmi drahé, protože to bylo riskantní. Kvůli tomu vláda utrácela
obří množství peněz za nápravu škod. Proto zakročila a vytvořila NFIP.

Razantně zlevnila pojištění,
aby si ho lidé kupovali. Zní to skvěle,
ale tehdy se nepředpokládalo, že by lidé v těchto
rizikových oblastech zůstali. Vysvětlí to současný ředitel programu. Předpokládali, že když lidem řekneme,
že jsou v nebezpečí, odstěhují se. Předpokládali,
že během fungování programu tyto slevy nebudou nakonec dále třeba. Předpokládali, že program brzy skončí, protože lidé pochopí rizika
a odstěhují se.

Ukázalo se, že tomu tak není. Samozřejmě že tomu tak nebylo, protože takhle lidé nefungují. Rádi přijmeme vysoké riziko osobní
bezpečnosti, abychom získali slevu. To je celý smysl
dolarového menu u Mekáče. A to je jen jedna z mnoha chyb,
kterou tento dobře myšlený program měl. To, kdo je zapojený, kam peníze tečou
a jaké pobídky vytváří, je třeba napravit.

Začneme tím,
že způsobilost k zapojení do programu je dána záplavovou mapou. Musíte si koupit pojištění proti povodním, pokud máte státní hypotéku a mapa od FEMA ukazuje,
že žijete v rizikové oblasti. Bohužel tato povinnost
není důsledně vymáhána. Mnoho lidí pojištění nemá,
i když by mělo mít. Samotná mapa může být zastaralá
a velmi nepřesná.

Jen pár dní předtím, než udeřil Harvey, se objevila studie
záplavových map v okolí Houstonu. Výsledky byly alarmující. Během posledních 10 let výzkumníci
z Rice University a Texas A&M v Galvestonu studovali jihovýchodní
oblast okresu Harris. Zjistili, že záplavová mapa FEMA
nezahrnuje 75 % oblastí poškozených bouřemi. Sedmdesát pět procent! V ten moment byste
mohli záplavy předpovídat tím, že by dítě se zavázanýma očima na mapu
města připichovalo malé papírové louže.

Ale i kdyby všechny mapy byly dokonalé,
dalším problémem NFIP je způsob fungování. Většinou vás nepojišťuje přímo vláda. Místo toho soukromým pojišťovnám
platí poplatky za každé sjednané pojištění. Ale to není vše. Federální vláda je zodpovědná
za pokrytí veškerých ztrát. To je pro společnosti
kurevsky skvělý obchod.

Nepřijímají žádná rizika,
ale získávají veškeré odměny. Bude to ještě horší, protože jim platí
za každou pojistnou událost, kterou řeší. Když to časopis Frontline spočítal
a výsledná čísla ukázal bývalému řediteli programu, objevilo se něco šokujícího. Jedno číslo vyniká. Na všech pojistných událostech
po hurikánu Sandy vydělaly více než 400 milionů dolarů. Objevilo se hodně pojistných událostí
a za ně dostávají zaplaceno.

Když udeří velká bouře,
vydělají více peněz. V té době by ty pojišťovny
měly vydělávat méně, protože následky budou platit daňoví
poplatníci a tohle to naprosto podrývá. Ano, čím větší je neštěstí,
tím více pojišťovny vydělají. To je obchodní model, který se mimo
kariéru Nicolase Cage moc nevidí. Zatímco pojišťovny mohou zpochybňovat,
kolik skutečně vydělají, faktem zůstává, že škody hradí vláda,
potažmo daňoví poplatníci. Je to jeden z důvodů,
proč už před posledními hurikány byl program 25 miliard dolarů v mínusu.

Na světě není dost kolpíků růžových,
abyste na tohle zapomněli. A aby bylo jasno, kolpíků je
na světě tak akorát. Tím chci pouze říct,
zda potřebujeme víc těchto ptáků? Děcka, pojďte sem, špinavý růžový dinosaurus
hlučně požírá své mladé. Podívejte, existuje dobrý argument, že pomáhat lidem zůstat
po povodních doma je povinností vlády.

Ale pamatujte, že obří část těch peněz jde do kapes pojišťovnám. A ještě mnohem větší množství
peněz jde jen na pár domů. Podél východního pobřeží Floridy
jedno procento majetku pojištěného pod NFIP spolkne čtvrtinu všech
pojistných událostí. Říká se tomu opakovaně ztrátový majetek. Jsou to domy, které jsou
neustále dokola zaplavovány a vždy za to dostanou zaplaceno.

Některé z nich nás stojí hotové jmění. Článek ve Washington post poukázal
na dům v Pointe Coupee Parish, který byl zaplaven 40krát. Dům má mít hodnotu
pouze 56 tisíc dolarů, ale NFIP mu vyplatila 430 tisíc dolarů
na povodňových náhradách. To je naprosto hloupé. Když už nic jiného,
tak pokud je váš dům zaplaven 40krát, Matka příroda vám posílá jasnou zprávu.

Tou je: "Mohl bys vypadnout?
Teď by tu rády šukaly tyhle divné ryby." Některé státy mají své extrémní příklady. Pamatujete Mitche a Daniela? Ta pastelová past
se nacházela na Delfíním ostrově. Během posledních 20 let místní obyvatelé
NFIP zaplatili 9,3 milionu dolarů, ale v náhradách za škody
získali 72,2 milionu dolarů. Je to tak zlé, že Bloomberg ostrov
zmínil v článku s nadpisem: "Láska k životu na pobřeží
vysává americký fond pro nápravu škod."

Hned nás napadlo,
jestli to není ten samý barák, který si málem koupili Mitch a Daniel? Dobrou zprávou je, že není. Špatnou zprávou je,
že je to dům hned vedle. Navíc se v jiné epizodě
Buying the Beach také objevil. Stojí přímo ve vodě. Není u pláže, je přímo v oceánu. Vlny máte přímo pod sebou.

Stojí v oceánu. To je šílené. Ano, je to šílené. Ještě šílenější je,
že ho na konci epizody koupili! Ale pokud pominete domy,
které jsou opakovaně zaplavovány, což byste neměli, je tu i další problém. Téměř jeden z pěti domů pojištěných
pod NFIP je rekreačním domem. Protože to program nerozlišuje, náhrady často tečou
do letních sídel známých osobností.

Jeden tento dům patří Johnovi Stosselovi, osobnosti z Fox News, který vypadá
jako hydrogenovaný Tom Selleck. Nechám Stossela,
který je odpovědí na otázku: "Jak by vypadal Mercury, kdyby seknul
se zpíváním a stal se managerem obchoďáku?" Nechám ho vysvětlit, že i on věděl, že je to směšné. Před lety jsem postavil tento plážový dům.

Tady je mé mladší já. Dům stál přímo na pobřeží Atlantiku. Bylo to rizikové místo,
ale já ho tam postavil. Federální program
mi moji investici pojistil. Nakonec mi bouře zničila přízemí, ale mě to nic nestálo. Děkuju, nikdy jsem vás tam nepozval, ale vy jste mi zaplatili nové přízemí.

Je jasné, že Stossel lidi jen provokuje, protože za žádných okolností nikdo nechce financovat rekonstrukci mořského vězení
nejsamolibějšího muže na světě. Ta fotografie vyvolává hodně otázek. Jedním z důvodů je to,
že ta fotografie Stossela bez trička a v bílých těsných plavkách je focena
z desítek metrů vzdáleného místa. Kdo to fotil?

Nemohl to být nikdo jiný,
kdo by tuto fotku chtěl pro sebe. Tady je mé vysvětlení. Nastavil fotoaparát na dlouhou samospoušť
a pak sprintoval celých 45 sekund až na verandu svého domu, zatímco si celou dobu šeptal:
"Rychle, rychle, rychle." Pak udělal svou pózu přesně včas,
aby to zachytil fotoaparát. To je jediné vědecké vysvětlení. Probírali jsme to celý týden a tohle je jediná možnost,
na které jsme se shodli.

Jde o tohle... Pokud se rozhodnete
stavět na rizikovém místě, jako byla Stosselova
slaná plavková plážová chyba, měli byste rozhodně mít možnost to udělat. Neměli byste však čekat,
že když se něco stane, zaplatí vám to vláda. Ale většina lidí pojištěných u NFIP nejsou boháči a nevlastní rekreační dům.

Často tento program potřebují
a jinou možnost nemají. V případě opakovaně poškozených majetků je snadné říct, že by se měli odstěhovat. Prostě ať se odstěhují. Je to ale složitější. Tato žena z Kentucky, jejíž dům
je opakovaně zaplavován, vám to poví. Nemůžeme dům prodat. Kdo by chtěl koupit dům,
který byl tolikrát opakovaně zaplaven?

Kdo by ho chtěl? Naši sousedi se dva nebo tři roky
snaží dům prodat, ale zatím se na něj
nikdo nepřišel ani podívat. Potřebujeme vyplatit. Ať už od FEMA nebo kohokoliv,
kdo to má na starosti. Přesně. Její rozhodnutí opustit dům není snadné. Nechcete, aby vaše dítě odnesla povodeň.

Ale v určitém bodě
je nejzodpovědnějším řešením pořídit si lepší a vodě odolné dítě. To je náhodou i název anglického
bestselleru o dětském plavání. Naše programy na vyplacení
obyvatel jsou podfinancované a velice pomalé. Než vám ho schválí, může to trvat roky. V té době už možná majitelé opět
museli na náklady vlády dům opravit a možná už byl zase znovu vyplaven.

Takže vládní program, který měl
pomoct lidem v zaplavených domech je někdy uvězní bez možnosti odejít. A uvěznění lidí
v nestabilních domech není práce vlády. To dělá Buying the Beach. Musí existovat lepší cesta. Existují možnosti,
jak tento program zlepšit. Například určení finanční hranice, zrušení slev na rekreační domy a také zvýšení ceny
pojištění určitých domů, aby odrážela skutečné riziko.

Bohužel, když se naposledy
Kongres pokoušel o reformu NFIP v zákoně Biggert-Waters, cena pojištění mnoha lidí
přes noc raketově vzrostla. Politiky naštvaní voliči tak vyděsili, že většinu změn stáhli. Netvrdím, že to bude
z politického hlediska snadné.

I když dobře vytvoříte
a zafinancujete proces vyplácení, stále se najdou případy,
kdy nebudou lidé chtít odejít. Přímo v New Yorku
žije komunita v Broad Channel. Ulice se zde zaplavují dvakrát měsíčně. Obyvatelé před pár lety
bojovali proti zdražení pojištění a mnoho z nich se nechce stěhovat. Tohle sousedství je skvělé. Můj dům zničil hurikán Sandy a já ho musel celý opravit.

Lidé mi říkali, že jsem šílenec
a měl bych se odstěhovat. Já řekl, že ani náhodou. Ale vždyť i teď stojíš ve vodě. Když ti lidé říkají,
že by ses měl přesunout, možná tím myslí, jestli by ses mohl
posunout o 15 cm na suchou zem. Ale nepříjemnou pravdou je,
že i drahé intervence těmto komunitám jen koupí více času.

Lidé v Broad Channel
nakonec budou muset odejít, ať už se stěhováky nebo na lodi. Přírodní podmínky se neustále zhoršují. Během posledních 50 let
roste počet náhlých průtrží mračen a hladina moře neustále stoupá. Netvrdím, že za to mohou
změny klimatu, ačkoliv... Mohou! Prostě mohou, pochopte to, kurva!

Prostě tomu tak je. Přesně. Program NFIP musí v prosinci
projít opětovnou autorizací. Měli bychom se znovu pokusit o reformu. Bez toho nám zůstane nestabilní...
neudržitelný program, který bude nepřímo
některým lidem škodit, ačkoliv měl pomáhat. Nemám tu žádné... - Naposledy jsem je měl...


- Klídek, nechci Tostitos. Opravdu?
Moment, ty umíš mluvit? Jistě, racci umí mluvit.
Ale většinou jen posloucháme. To je od vás hezké. Slyšel jsem, co jsi říkal
o záplavách, a máš pravdu. Viděl jsem to, jsem racek. Někteří lidé se musí
z rizikových oblastí přestěhovat. Měli bychom jim nabídnout pomoc,
aby to dokázali. Opustit domov je těžké, ale být vyhnán, protože je neobyvatelný,
je desetkrát horší.

Koneckonců domov nejsou jen zdi a střecha. Je to tam, kde žijí lidé, které milujete. Racku, musím říct,
že jsi to řekl moc hezky. Jo, na létající krysu to nebylo špatné. Ne, ne, ne, takhle o sobě nemluv. - Ne, to ne.
- To je v pohodě. Vím, že je to pravda,
ty taky a stejně tak diváci.

Hele, žeru hranolky z popelnice. Jo, máš pravdu.
Jsi naprosto nechutný. Ale omlouvám se,
že jsem neodhadl, proč jsi sem přišel. V pohodě, Johny. - Ještě něco...
- Jasně, cokoliv. Máš Tostitos? Jdi do prdele!
Ne, nemám tu žádné Tostitos. Všechny jsem snědl.


Jdi už do prdele! Překlad: Mithril
www.videacesky.cz