Žurnalistika

Novináři. Hrdinové, o kterých slýcháme ve filmech
jako Všichni prezidentovi muži, The Great Muppet Caper
a v nedávném Spotlightu. Musíme ty hajzly dostat. Musíme lidem ukázat,
že to nikomu neprojde. Ani knězi, ani kardinálovi ani papežovi! Pamatujte, Spotlight letos
vyhrál Oscara za nejlepší film. Novinářům se konečně dostalo uznání, které většinou dopřáváme jen neuvěřitelné odvaze
skutečných filmařů Hollywoodu, neuvěřitelné odvaze
fiktivních filmařů Hollywoodu, nebo neuvěřitelné odvaze,
když chcete ojet kamarádku vaší dcery.

Jednou z věcí, díky které
byl Spotlight tak úžasný, bylo poukázání na to,
že současná novinařina je v krizi. Noviny se během let rušily a propouštělo se.
Dopad to má na všechny. Ať už své zprávy čtete jen
na Facebooku, Googlu, Twitteru nebo na Citacích a výpiscích
z knih Arianny Huffington, tak tyto stránky většinou
tlumočí zprávy z novin.

A nejde jen o internetové stránky. Podívejte se, jak často televize
odkazuje na tištěné zdroje. - Podle Chicago Tribune...
- Podle Detroit Free Press... - Podle San Francisco Chronicle...
- Podle The Times-Picayune... - Boston Globe... - Orlando Sentinel..
- The Philadelphia Inquirer... - Pittsburgh Tribune-Review...


- Detroit News... - Houston Chronicles tvrdí...
- Los Angels Times tvrdí... - Oklahoman tvrdí...
- Hartford Courant tvrdí... Salt Like Tribune tvrdí... Je jasné, že bez novin by televizní zprávy tvořil jen Paul Blitzer neustále
si pinkající klubíčkem vlny. A nejsou na nich založeny
jen televizní zprávy. I hloupé pořady, jako ten náš,
závisí na lokálních novinách. Kdykoliv je náš pořad nazván
zpravodajstvím, je to políčkem do tváře skutečnému novináři,
na jehož práci stavíme.

Dám vám příklad. Před dvěma lety jsme natočili
díl o státních loteriích. Nemalá část byla založena
na práci Harryho Esteva, reportéra novin The Oregonian. Zde jde použitý klip,
kde o problému mluví na kameru, zde přímo cituji jeden
z jeho článků v Oregonianu a zde to dělám znovu.

Tehdy jste si toho asi nevšimli, protože vás zaujala má odvážná volba blyštivé šedivé kravaty
s kostkovanou košilí. Kravata jak z mafiánského pohřbu, košile ze středoškolské debatní soutěže, a výraz muže, který není dostatečně
charismatický, aby vás přesvědčil sám. Ale jde o to, že v tom díle jsme
využili spoustu práce Harryho Esteva. A naši spolupracovníci tvrdě pracují,
aby k tomu přidali další informace.

Média jsou potravním řetězcem,
který by se bez místních novin rozpadl. Problémem je, že tištěné
reklamy už tolik netáhnou. Online reklamy zase vynášejí méně. Ukážu vám to. V roce 2014 měly noviny z online reklam
o 2 miliardy více než v roce 2004. Ale během té stejné doby
přišly o 30 miliard z tištěné reklamy. Takže je to jako
nalezení koruny pro štěstí, zatímco v ten stejný den váš účet
vysaje 16letý belgický hacker.

Tohle vedlo ke škrtům v redakcích. Podívejte na Oregonian. Vydělával velké peníze. V roce 1993 jejich editor promluvil o tom,
jak je hrdý na nevídaný úspěch. V těchto novinách pracuji asi 40 let a za celou dobu rostl
počet redaktorů i rostly platy. Vlastně nebyl rok, kdy by redaktor Oregonianu
nezískal prémie nebo nedostal přidáno. Tato úroveň jistoty hraničí
s ponoukáním osudu.

Jako by obyvatel Pompejí řekl: "Miluju, jak je tohle město
chráněno před sopkou." "Neuplyne rok, abychom souhrou děsivých
reakcí nebyli navždy uvězněni v popelu." Od té doby prodej Oregonianu klesal. V roce 2013, kdy Harry Esteve
pracoval na své sérii o loteriích, jejich domovská společnost
Advance Publishings šokovala. Tento snímek odeslaný
z budovy Oregonianu nám ukazuje, jak redaktoři poslouchají zprávu,
které se mnozí obávali.

Noviny se rozdělí na dvě sekce, přestanou donášet noviny až do domu a propustí některé zaměstnance. Je to strategický krok, který nám dovolí se soustředit
se na digitální budoucnost. A na kvalitu našich digitálních produktů. Ano, stali se primárně digitální společností. A primárně digitální zní
jako středoškolský eufemismus pro svádivé sání prstů.

Strčila jsem mu ruku do pusy,
zkusili jsme to primárně digitálně. Bylo to hnusný, ale bylo to i sexy. Tohle značilo velké změny. Místní týdeník Willamette Week se dostal
k prezentaci pro redaktory Oregonianu. Podle něho musí redaktoři plnit
kvótu tří příspěvků na blog denně a u každého článku mají
povinnost napsat první komentář. A jak lépe si zajistit důvěru čtenářů, než napsáním příspěvku "První!!!1!"


pod svůj vlastní článek. Tato pravidla byla kritizována,
a proto od nich ustoupili. Ale tlak na novináře, aby publikovali
v kyberprostoru roste v celém odvětví. Poslechněte si editora
Washington Post Martina Barona, jehož ve Spotlightu hrál Liav Schrieber. Popsal své zkušenosti ohledně
pracovních povinností novináře. Musí psát tradiční zprávy,
musí přispívat na sociální média, musí fungovat 24 hodin denně
jako zpravodajská agentura, jsou zodpovědní za videa.

Ať zmíníte cokoliv, musí to dělat. Je to hodně požadavků. Ano. Pokud se po novinářích požaduje psát články,
editovat je, natáčet videa a tweetovat, mohou vzniknout chyby. Možná proto Boston Globe zveřejnil
tweet o střelbě v Tennessee, podle kterého FBI
"Vyšetřitilo už 70 možných vodítek".

Pokud by měli více času, vytvořili by hashtag vyšetřiť, protože takhle rozproudíte konverzaci. #vyšetřiť V Oregonianu tyto požadavky
na internetové příspěvky přišly poté, co byla téměř čtvrtina redaktorů propuštěna. Během času noviny opustili další lidé. Dopisovatel ze sněmovny reprezentantů,
dvojnásobný vítěz Pulitzerovy ceny, a dokonce i Harry Esteve.

Jeho práce nám pomohla
vytvořit díl o loteriích a jeho nedostatek práce nám
umožnil natočit tento díl o novinářích. Můžete tvrdit, že využíváme
každou část Harryhop Esteva. Zde to začne být až děsivé. Zatímco Oregonia obnovil
svůj politický zpravodajský tým, jiné noviny se bez něj musí obejít. Studie zahrnula 200 novin a zjistila,
že během let 2003 až 2014 počet dopisovatelů
ze Sněmovny reprezentantů klesl o 35 %.

To není dobré. Ano, existují internetové noviny,
které pokrývají politické dění ve státě, ale nestačí to k tomu,
aby bylo nahrazeno, o co jsme přišli. Poslechněte si Davida Simona. Než vytvořil seriál Špína Baltimoru,
pracoval roky v Baltimore Sun. V ten den, kdy jsem viděl jednání reportéra
Huffington Post a baltimorskou stavební radou, jsem se přesvědčil o tom,
že jsme vytvořili jakýsi status quo.

Být takovýmto novinářem není správné... Ale je to základem, který umožňuje... Dalších 10 až 15 let bude
v této zemi bujet korupce na lokální úrovni. Budou to skvělé časy
pro zkorumpované politiky. Závidím jim.
Opravdu závidím. Má pravdu. Neposílat novináře na zasedání politiků je jako zanechání sedmáků ve třídě
a říct jim, aby sami udržovali klid.

V nejlepším případě bude
mít Brittany žvýkačku ve vlasech. V tom nejhorším případě
přijdete o celou školu. Je samozřejmě správné,
že noviny postupují do kyberprostoru. Nebezpečí ale číhá v pokušení psát to,
na co klikne nejvíce lidí. Proto noviny potřebují šéfy, kteří chápou, že to nejpopulárnější
není vždy nejdůležitější. To není vždy pravda. Podívejte se na Sama Zella.


Miliardáře, investora a zahradního trpaslíka. Před 9 lety koupil společnost Tribune, která vlastní noviny jako LA Times,
Orlando Sentinel a Chicago Tribune. Po nákupu sdělil novinářům
ze Sentinelu svou vizi. Poslechněte si jeden rozhovor s novináři. Jeho poslední dvě slova
vám to asi osvětlí nejlépe. Můj přístup k novinařině je jednoduchý. Chci vydělat dost peněz,
abych si vás mohl dovolit. Je to takhle jednoduché, jasné?

Musíme mi pomoct a psát to, co čtenáři chtějí číst. Tím získáme nejvíce peněz. Čtenáři chtějí články o štěňatech,
ale my musíme komunitu informovat... Pardon, pardon... Nemůžu... Vy jste příkladem toho,
co nazývám novinářskou arogancí. Rozhodla jste se, že na štěňatech nezáleží. Snad se dostaneme k takovým výdělkům, že budeme moct psát o štěňatech i Iráku.

Jasné? Jdi do pr*ele! Sam Zell vytvořil nové motto
pro hlavičku Sentinelu. "Všechny zprávy o štěňatech a možná pár zpráv
o Iráku, pokud si to budeme moct dovolit. Jděte do pr*ele!" Dobrou zprávou je,
že Zell společnost Tribune už nevlastní. Špatnou zprávou je, že jejich
následná snaha vybalancovat ekonomický tlak
s novinářskou zodpovědností, nebyla příliš povedená.

Tento rok jejich
nakladatelství Tribune Publishing změnilo název na něco mnohem hloupějšího. Tohle je budoucností novinařiny.
Je to budoucností kontaktu. Lepší už to nemůže být. Pokud se zajímáte o média a technologii,
toto je místo pro vás. Tronc znamená Tribune Online Content.

Ano, Tronc. Zvolili si název Tronc. Zní to jako zvuk,
který dělá ejakulující slon. Nebo příhodněji, zdí to jako odhození balíku
tištěných novin do koše. A pokud vás zajímá, jak se bude
lišit obchodní model Troncu, připravte se na vytroncování mozku! Hlavní bude sklidit plody naší novinařiny.

Budeme mít optimalizační skupinu, Tronc tým, která bude spolupracovat
s místními novinami, využije moc místních zpráv, nalije to do trychtýře a optimalizuje to,
abychom dosáhli k co největšímu publiku. O čem to, ku*va, meleš? Nalijí novinařinu do trychtýře. Vezmeme zprávy a nacpeme ti
je do krku jako se to dělalo husám. A ta vizualizace nedává smysl.

Co se tam děje? Vypadá to, jako by digitální spermie
oplodňovali vajíčko Troncu. Ale to, co nejdřív zní
jako nudný proslov a o přejmenování, s další myšlenkou
začíná zavánět šílenstvím. Umělá inteligence umožní novinářům
dělat svou práci efektivněji. Hledání správný fotek, videí, databází, věcí, kterým obohatíte svůj příběh probíhá manuálně.

S umělou inteligencí můžete
vytvořit systém, který to udělá za vás. No dobře... Pokud pominu zpravodajské roboty, rád bych rozebral to, co může být tou nejzbytečnější vizualizací. Nalevo se objeví fráze "čtenářské návyky", potom tato fráze projde velkým X a stane se "zvýšenou návštěvností".

Vypadá to jako test a první zaměstnanec, který zvedl ruku
a řekl, že je to kraviny, se stal králem zpráv. Je snadné si z Troncu dělat legraci. S radostí bych to dělal dalších 20 minut. Avšak pravdou je, že vydavatelé jsou zoufalí. Zdá se, že nikdo nemá dokonalý plán,
jak noviny udržet nad vodou. Jednou z možností je
najít si sponzora miliardáře, který si ztráty může dovolit.

Zakladatel Amazonu Jeff Bezos
koupil v roce 2013 Washington Post a od té doby odvádějí poctivou novinářskou
práci a reportéři se zdají být spokojení. A to i přes jeho pitomější nápady,
jako, a to je pravda, hru, která by umožnila čtenáři,
kterému se článek nelíbí, zaplatit za odstranění všech samohlásek. To je absurdní. Odstranění samohlásek z každého slova
udělá název nějaké aplikace.

Dám vám příklad. Turecko je v krizi, TRCK je seznamovací aplikací,
kde můžete o*ukat řidiče kamionů. Ale mít bohatého vlastníka
může být i nevýhodou. Především když hrozí,
že bude zasahovat do obsahu novin. Podívejte se, co se loni stalo
s Las Vegas Review-Journal. Koupil ho Sheldon Adelson, vlastník obřích kasín
a velký sponzor republikánské strany.

Ve Vegas je velkou rybou a jeho podnikání je v Review-Journal
poměrně často probíráno. Adelson a editor novin odmítli to, že by nějak rozhodoval o tématech článků, ale editor připustil,
že každý článek o něm nebo jeho podnikání prochází speciálním recenzováním,
aby se ujistili, že je fér. Poslechněte si bývalého zástupce editora, jak popisuje své zkušenosti s tím procesem.

Během této recenze se obsah mění,
něco se přidá, něco smaže. Nikdo vám nevysvětlí proč
a nemůžete se proti tomu ohradit. Několikrát se redaktoři ptali, zda mohou
od článku odstranit své jméno, ale to jim nedovolili. Takhle to prostě je. Obsah se mění na to,
co chceš číst Sheldon Adelson. Může to být nějaká maličkost,
ale i něco podstatného. Pokud je to pravda,
je to velice kompromitující.

Neexistuje horší vlastník novin
v LA než Sheldon Adelson. Možná až na Cirque du Soleil. Oni by vám ani nedali noviny, jen by vám 40 kilový muž v obleku do tváře hodil hrst třpytek. Tímhle netvrdím, že neexistují lidé,
kteří v místních novinách nevytváří kvalitní zprávy. Dělá to mnoho lidí z Oregonianu,
z Review-Journalu a dokonce i z Troncu. Dělají to i navzdory současným podmínkám.

Ale pravdou je, že zmírání
tohoto odvětví můžeme my, protože nejsme ochotni
platit za jejich práci. Přivykli jsme si,
že zprávy dostáváme zdarma. A čím déle něco dostáváme zdarma,
tím méně za to chceme platit. A to mluvím k tobě, osobo,
která tohle video sleduješ na YouTube, zatímco jsi připojená na wi-fi kavárny,
která sídlí pod vaším bytem. Ničíš nás! Dříve nebo později budeme buď
muset za novinařinu začít platit nebo za to zaplatíme.

Protože pokud to neuděláme,
zneužívání novin propukne na maximum a budoucí filmy o novinářích
budou vypadat spíš takto. Ve městě postaveném na tajemství... Na radnici vládne korupce. Pouze ty nejodvážnější
noviny mohou odhalit pravdu. - Stopa vede až na vrchol.
- Až na vrchol. Vědí to.


Myslím, že dokážeme, že to ví. No, tohle nám moc kliknutí nezíská. Má někdo ještě něco? Mám tu kočku, která vypadá jako mýval. Nebo to je mýval,
který vypadá jako kočka, sama nevím. - To by šlo. - Jo?
- Jo, je to super. Dáme tam anketu. - Korupce politiků v Bostonu.
- K tomu se možná vrátíme. - Kočkoval se mi líbí.


- Kočkoval? Super. To bude trhák. Všichni kritici film nazývají "Zbaví vás všech iluzí..."
a "Depresivně přesné". Oregonian napsal:
"Kdo potřebuje pít?" Čtyři reportéři... Já jsem ve výpovědní lhůtě. Tři reportéři... Technici nejsem reportérkou.


Řídím fíremní strategii na sociálních sítích. Považuju se za důležitou část redakce... Dva reportéři... Já taky odcházím. Nahradí mě tohle, ať je to ,
do pr*ele, cokoliv. Reportér a jakési oranžovo-červené X
vyšetřují svůj životní případ. Jak vysoko to sahá? - To ti nemůžu říct.
- Až ke starostovi? Mám děti.


Už jsem ti toho řekl víc než dost. Zdravím, promiň, že tě ruším. Kámo, co ten tvůj twitter.
Je tam pusto a prázdno. - Vždyť víš.
- Kdo je to? Osm tweetů denně. - Jsem uprostřed...
- Kolik tweetů? Osm. Správně a retweety nepočítám. Nejde jen
po nejmocnějších lidech na radnici.

Chci odpovědi! A jen vy mi je můžete dát! Bojuje taky s mocnými lidmi
ve své mateřské společnosti. Musíme lidem ukázat, že to nikomu neprojde.
Musíme ty hajzly dostat. Tady tě zastavím. Možná se někdy dostaneme do bodu, kdy budeme moct
psát o kočkovalech i radnici. Ale zatím tomu tak není. Tak běž do pr*ele!

V Atlanta Journal Constitution napsali: "Našeho filmového kritika
jsme museli propustit už před lety, takže jsme film zatím neviděli." Las Vegas Review-Journal napsal: "Pokud hledáte zábavu a vzrušení,
navštivte kasína Sheldona Adelsona." Je mi to jedno!
Stále věřím v moc novin. Ale technicky už nepracuješ v novinách. Pracuješ v multiplatformní
distribuční síti zpravodajského obsahu.

Kočkoval je roztomilý i děsivý. - Je spíš roztomilý. - Může být i děsivý?
- Jo, to dokážeme zařídit. Lajky nám získají kliky,
retweety a větší dosah. Mluvím o korupci na radnici. - Arcidiecéze...
- Musíme pokračovat. Musím pokračovat.
Potřebujeme příběh, který zhustíme. Rozumíš? Něco jako prasečí ocásek.

Trychtýřová vize. Něco jako obrácený klobouk čarodějnice. Pracuji pro The Chronicle. Změnili jsme název.
Pracuješ pro Chorp. Do pr*ele, co je to Chorp? To je dobrý námět na příběh. Stoplight. Chtěl prošetřit jednu kauzui, ale to narazil.

Hej, mám pro tebe dobrou zprávu. Odebírám ti tu záležitost kolem radnice
a budeš s Chloe dělat na té mývalí kočce. - Kočičím mývalovi.
- Co jsem řekl? - Mývalí kočce. Pořádně se do toho pusť. Jako mývalí kočka za kořistí. Chorp! Stoplight. Už brzy ve vašich středně
velkých místních novinách.

Překlad: Mithril
www.videacesky.cz