Máme na dosah lék proti stárnutí?

Paule, telomeráza
plní přední stránky novin. Musíme se na ni
ale dívat s nadhledem. I když to není pramen věčného mládí,
je to významný průlom. Musíme si to ale vzít
z mnohem větší perspektivy. Především víme,
že DNA je tak trochu jako tkanička. Její konce jsou z umělé hmoty. Pokaždé,
když dojde k reprodukci buňky, její konce se o kousek zkrátí,
až se nakonec roztřepí.

Dobře víte, že když tkanička
nemá pevné konce, rozpadne se. Přesně to se stane uvnitř buňky. Například vaše kožní buňka
se rozdělí zhruba 60krát. To se nazývá Hayflickův limit. Poté začne senescence buňky
a ta nakonec zemře. Dá se říct, že každá buňka
v sobě má biologické hodiny. Po zhruba šedesáti reprodukcích
je odsouzena k smrti. Telomeráza
je ale schopná eliminovat krácení chromozomů.

Chromozomy
si tak zachovají svoji délku. Na první pohled by se dalo říct: "Konečně můžeme pokořit biologické hodiny."
Ale ne tak zhurta. Je třeba vědět, že rakovinné buňky
telomerázu používají také. Rakovinné buňky jsou nesmrtelné. Jsou nesmrtelné
a přesně to vás nakonec zabije. Proč jsou rakovinné buňky
tak nebezpečné?

Protože jsou nesmrtelné. Rostou a rostou, až nakonec převezmou
vládu nad velkou částí vašeho těla. To znamená, že znemožní
průběh tělesných funkcí, a vy zemřete. Musíme se proto ujistit, že když telomerázu
použijeme na běžných buňkách, nespustíme tím zároveň rakovinu. Je třeba si také uvědomit, že pro proces stárnutí
jsou zásadní i geny. My vlastně víme, co stárnutí je.

Stárnutí je shromažďování chyb. Nic jiného to není. Shromažďování
genetických a buňečných chyb. Když buňky začnou stárnout, začnou zaostávat, protože se v nich
nashromáždily genetické chyby. Naše buňky ale mají opravný mechanismus.
Jsou schopné opravit poškození. Jinak bychom se všichni
rozložili nedlouho po porodu. I opravné mechanismy
se ale časem zablokují.

A důsledkem je,
že buňka začne skutečně stárnout. Otázkou tedy je,
jestli se dá urychlit oprava buňky. To je další odvětví gerontologie,
které zkoumáme za použití genů a sloučenin urychlujících opravné mechanismy. Když si například vezmu
jakýkoliv organismus na planetě Zemi, od kvasinkových buněk přes pavouky, hmyz, králíky,
psy, a teď už i opice, a snížím
jejich kalorický příjem o 30 procent, budou žít o 30 procent déle.

Jediný organismus, na kterém to vědci ještě neotestovali,
je homo sapiens. Všechny ostatní druhy
se řídí tímto základním pravidlem. Vyhladovte je k smrti
a oni budou žít déle. To na telomeráze nijak nezávisí. Je to funkce opotřebení buňky.

Je to jediný známý způsob, jak skoro podle libosti
prodloužit délku života jakéhokoliv organismu. My potřebujeme zjistit, jak tento mechanismus
geneticky napodobit bez toho, abychom museli hladovět. Kolik lidí z vašeho okolí
by bylo ochotných hladovět, jen aby mohli žít o 30 procent déle?


Moc jich nebude. Další otázkou je, jestli existují geny,
které tento proces řídí. Zdá se, že ano.
Existují takzvané sirtuiny, z nichž nejvýznamnější je SIRT2,
které stimulují určité enzymy. Jedním z nich je resveratrol, který můžeme najít
například v červeném víně. To ale neznamená, že pití červeného vína nebo požívání
telomerázy je recept na věčné mládí. Recept na věčné mládí
podle mě ještě nikdo nenašel.

Můžeme ale říct, že z receptu na věčné mládí
nacházíme části. Slibná vodítka, která znamenají, že v nadcházejících desetiletích se nám
možná podaří rozluštit proces stárnutí. Ještě jsme na něj nepřišli.
Takže nechoďte do drogerií, abyste se zásobili
enzymy a sloučeninami, díky kterým čekáte,
že budete žít navěky. Je ale možné, že za pár desetiletí
budeme mít odpověď na dosah.

Překlad: qetu
www.videacesky.cz

Kirane, jestli čtete sci-fi,
mohl byste si myslet, že lidé v budoucnosti
budou malé štíhlé postavy s velkou plešatou hlavou
a velkýma očima. Takový stereotyp
se dá najít v komiksech. Musíte si ale uvědomit, že co se týče velkého
evolučního tlaku, lidská rasa už žádný nepociťuje. Když jsme například
kdysi žili v pralese, byli jsme
pod neskutečnými selekčními tlaky, aby se nám vyvinul velký mozek,
abychom uměli používat nástroje, abychom byli schopní
běhat a orientovat se, abychom v pralese přežili.


Byl to obrovský tlak. Protože pokud jste se nepřizpůsobil
životu v lese, nepřežil jste. Takže vaše geny
by dodnes nepřežily. Ale jak silný evoluční tlak
na nás působí dnes? V první řadě
už nemáme žádné Austrálie.

Austrálie byla kontinent,
který se oddělil od ostatních. Vyvíjela se nesmírně rychle, protože se odchýlila
od zbytku evolučního stromu. Dnes už žádné Austrálie nemáme.
V tomto smyslu máme trysková letadla. Můžete se dostat
kamkoliv na světě, seznámit se, mít děti... Vaše geny se tak rozptýlily
po celé planetě Zemi. Už nemáme žádné izolované území,
jako byla Austrálie, které by evoluci člověka urychlilo.

Evoluce stále probíhá. Probíhá, kdykoliv se množí dva lidé. Probíhá v našich tělech,
v našem imunitním systému, v chemii našeho těla.
Evoluce stále probíhá. Ale drastická evoluce, která by nám dala velké mozky,
velké oči, plešatou hlavu a malá těla, už dávno skončila.

To neznamená,
že nemůžeme mít genetické inženýrství. To je ale ještě
spoustu desetiletí daleko. V současné době nejsme schopní naráz
manipulovat víc než jen jedním genem. Je to velmi namáhavý proces. Nemůžeme
například stvořit létající prase. To by vyžadovalo
manipulaci tisíce genů. Takovou technologii prostě nemáme. Umíme
manipulovat maximálně jedním genem. Myslím,
že potrvá ještě spoustu desítek let, než budeme schopní
ovlivnit evoluci člověka.

Jinak řečeno je celkem pravděpodobné, že za pár desetiletí
budeme vypadat v podstatě stejně. Překlad: qetu
www.videacesky.cz