Máme na dosah lék proti stárnutí?Big Think

Paule, telomeráza plní přední stránky novin. Musíme se na ni ale dívat s nadhledem. I když to není pramen věčného mládí, je to významný průlom. Musíme si to ale vzít z mnohem větší perspektivy. Především víme, že DNA je tak trochu jako tkanička. Její konce jsou z umělé hmoty. Pokaždé, když dojde k reprodukci buňky, její konce se o kousek zkrátí, až se nakonec roztřepí.

Dobře víte, že když tkanička nemá pevné konce, rozpadne se. Přesně to se stane uvnitř buňky. Například vaše kožní buňka se rozdělí zhruba 60krát. To se nazývá Hayflickův limit. Poté začne senescence buňky a ta nakonec zemře. Dá se říct, že každá buňka v sobě má biologické hodiny. Po zhruba šedesáti reprodukcích je odsouzena k smrti. Telomeráza je ale schopná eliminovat krácení chromozomů.

Chromozomy si tak zachovají svoji délku. Na první pohled by se dalo říct: "Konečně můžeme pokořit biologické hodiny." Ale ne tak zhurta. Je třeba vědět, že rakovinné buňky telomerázu používají také. Rakovinné buňky jsou nesmrtelné. Jsou nesmrtelné a přesně to vás nakonec zabije. Proč jsou rakovinné buňky tak nebezpečné?

Protože jsou nesmrtelné. Rostou a rostou, až nakonec převezmou vládu nad velkou částí vašeho těla. To znamená, že znemožní průběh tělesných funkcí, a vy zemřete. Musíme se proto ujistit, že když telomerázu použijeme na běžných buňkách, nespustíme tím zároveň rakovinu. Je třeba si také uvědomit, že pro proces stárnutí jsou zásadní i geny. My vlastně víme, co stárnutí je.

Stárnutí je shromažďování chyb. Nic jiného to není. Shromažďování genetických a buňečných chyb. Když buňky začnou stárnout, začnou zaostávat, protože se v nich nashromáždily genetické chyby. Naše buňky ale mají opravný mechanismus. Jsou schopné opravit poškození. Jinak bychom se všichni rozložili nedlouho po porodu. I opravné mechanismy se ale časem zablokují.

A důsledkem je, že buňka začne skutečně stárnout. Otázkou tedy je, jestli se dá urychlit oprava buňky. To je další odvětví gerontologie, které zkoumáme za použití genů a sloučenin urychlujících opravné mechanismy. Když si například vezmu jakýkoliv organismus na planetě Zemi, od kvasinkových buněk přes pavouky, hmyz, králíky, psy, a teď už i opice, a snížím jejich kalorický příjem o 30 procent, budou žít o 30 procent déle.

Jediný organismus, na kterém to vědci ještě neotestovali, je homo sapiens. Všechny ostatní druhy se řídí tímto základním pravidlem. Vyhladovte je k smrti a oni budou žít déle. To na telomeráze nijak nezávisí. Je to funkce opotřebení buňky.

Je to jediný známý způsob, jak skoro podle libosti prodloužit délku života jakéhokoliv organismu. My potřebujeme zjistit, jak tento mechanismus geneticky napodobit bez toho, abychom museli hladovět. Kolik lidí z vašeho okolí by bylo ochotných hladovět, jen aby mohli žít o 30 procent déle?

Moc jich nebude. Další otázkou je, jestli existují geny, které tento proces řídí. Zdá se, že ano. Existují takzvané sirtuiny, z nichž nejvýznamnější je SIRT2, které stimulují určité enzymy. Jedním z nich je resveratrol, který můžeme najít například v červeném víně. To ale neznamená, že pití červeného vína nebo požívání telomerázy je recept na věčné mládí. Recept na věčné mládí podle mě ještě nikdo nenašel.

Můžeme ale říct, že z receptu na věčné mládí nacházíme části. Slibná vodítka, která znamenají, že v nadcházejících desetiletích se nám možná podaří rozluštit proces stárnutí. Ještě jsme na něj nepřišli. Takže nechoďte do drogerií, abyste se zásobili enzymy a sloučeninami, díky kterým čekáte, že budete žít navěky. Je ale možné, že za pár desetiletí budeme mít odpověď na dosah.

Překlad: qetu www.videacesky.cz