Můžeme věřit médiím?

Ve světle nedávných událostí spojených se zpravodaji, kteří zabloudili v hlubinách paměti, je možná na místě se zeptat: Můžeme věřit zpravodajským médiím? Podle prohlášeného kněze postmodernismu Jeana Baudrillarda nemůže za bezvýznamnost zpráv nedostatečný přístup k informacím. Nedůvěryhodné jsou kvůli všudypřítomnému obrazu. Podle toho, kde zprávy berete, se setkáte s důkazy, že jsou klimatické změny mýtus, nebo závažný problém.

Když pohledáte, zjistíte, že Paul McCartney je po smrti, Stanley Kubrick zfalšoval přistání na Měsíci a 11. září bylo spiknutí. Když pohledáte, můžete najít kontrapozitivum, skrytou stránku nebo opak jakékoli události. Díky různým interpretacím ale nemáme lepší přístup ke světu. Kvůli této informační náloži je téměř nemožné světu porozumět. Objektiv fotoaparátu vrhá na každou fotografii stín podezření.

Z války se stává divadlo, z nemoci nekonečná kampaň a z hladu obálky časopisů. Pochybujeme díky tomu i o těch nejotřesnějších událostech. Každá fotografie může být nahraná, padělaná nebo simulovaná kvůli politickým cílům nebo propagaci produktu. Existují stovky zpravodajských kanálů, které spolu soupeří o diváky, odběratele a hashtaggery. Média a reklama operují na stejné vlnové délce, kvůli čemuž je téměř nemožné rozeznat hranici mezi skutečností, marketingem a zprávami.

Média a inzerenti soupeří, aby lidé zůstali přilepení k obrazovkám, kde jsou ustavičně burcováni výbušným děním. Prodávají nám životní styl, příslib přístupu k pravdě, něco, co přinese smysl. Právě proto reportéři vysílají z místa činu, putují za války s vojenskými jednotkami a stojí na pobřeží oceánu během hurikánu.

Známky katastrofy jsou výjevy určené ke spotřebě. Zatímco naše životy mohou být zcela nudné a bezvýznamné, večerní zprávy hlásí, že existují místa, kde se něco děje. Prodávají příslib toho, že se opravdu děje něco smysluplného. Vysílají příběhy skutečných událostí. Ale namísto toho, aby média divákům zprostředkovala přístup ke světu, vytvářejí kopii události.

Vytvářejí neudálost, fotokopii skutečnosti, kterou hladce spolkne společnost vycvičená k tomu, aby přijímala reklamu, sugesce a dezinformace. Podle Baudrillarda jsme komplici této dezinformační kampaně. Lidé si vědomě volí klam. Masy chtějí být podváděny, šizeny a rozptýleny od skutečnosti, kterou žijí. Jednoduše řečeno upřednostňujeme kopii reality. Ve světě sociálních médií už nejsme pasivním publikem.

Reagujeme, vytváříme a diktujeme si zprávy. Jsme obrazovkou, editorem, reportérem i odběratelem zaráz. Drahý diváku, pokud je Sylvester Stallone v boxerské síni slávy jako Rocky Balboa a pokud lidé stále věří lži, že je wrestling skutečný, jak máme zjistit, jestli je Paul McCartney ještě naživu? Překlad: qetu www.videacesky.cz