Nekuřákem za 20 minut

Dnes večer vám slíbí něco odvážného: Nekuřákem za 20 minut. To zvládnete. Dámy a pánové, dnešní první přednáška: Doktor Stefan Frädrich. Děkuji. Děkuji, děkuji... První otázka: Jsou tu nějací kuřáci? Kdo už kouřil? Kdo ještě nikdy?

Kdo vůbec nechápe, proč kuřáci kouří? Tak... Dobře. Pokusím se mluvit z perspektivy kuřáka. Sám jsem kuřákem byl, 13 let jsem hulil jako fabrika, a kdyby mi někdo řekl, že lze přestat, odpověděl bych, že to nejde. Často jsem se o to pokoušel, můj nejdelší pokus trval 8 hodin, ten nejkratší 2 minuty.

Můžu tak mluvit i s ohledem na zažité neúspěchy. Problémem je, že většina lidí se snaží kuřáky odradit argumenty, proč by s tím měli přestat. Dostaneš rakovinu, stojí to spoustu peněz, jsi závislý, smrdíš, máš žluté zuby atd. To kuřák obvykle ví. Zajímavější jsou ale důvody, proč vůbec kouří. Když se totiž kuřáka zeptáte: "Kdyby existovalo zaklínadlo, abrakadabra a z tebe by byl nekuřák, kdyby to opravdu šlo..."

Co by řekla většina kuřáků? "Řekni mi ho, dej mi ho, udělej to..." Kuřáci by rádi přestali, kdyby věděli, jak to funguje. Jsem přesvědčený, že to jde, že vím, jak to funguje, a v následujících 20 minutách vám představím zásadní faktory. Jsou pro to vlastně dva důvody, dvě velké skupiny. Na jedné straně je to biologie kouření, na té druhé je psychologie kouření.

Když řeknu biologie, většina si řekne: "O tom nemusím přemýšlet, je to příjemné." Otevřou krabičku cigaret, cigareta jim jde vstříc, ta nasládlá vůně... Člověk už se těší, strčí si tu cigaretu do pusy, na řadu přijde zapalovač, to cvaknutí... Ten skvělý pocit, kuřáci mi budou rozumět, je to úžasné, ale já jsem vážně přestal, to "mmm" nám dělá dobře, uvolňuje, je to prostě skvělý pocit, to úplně nejlepší na světě, zpříjemňuje to pauzy, kuřáci jsou společenštější atd.

A co má teď být s biologií kouření. Podívejme se na to, co vlastně cigareta je. Vlastně to není nic kromě kousků listů obalených v papíře, uvnitř jsou ošetřené listy tabáku, je tam asi pár stovek chemikálií a ta náplň obsahuje nikotin.

Nikotin je jed tabákovníku, který jej má chránit před predátory. Teď přijde něco zajímavého, co spousta kuřáků neví. Když zapálíte cigaretu a rozžhavíte ji, nadechnete se toho a natáhnete, hladina nikotinu v krvi v tu chvíli stoupá zhruba takhle: Tady znázorním křivku nikotinu, která s první cigaretou prudce stoupá.

To znamená, že kouř z tabáku s nikotinem prochází dolů do plic, do plicních sklípků, odtamtud do krve, hladina v krvi stoupá a tělo se toho začne hned zbavovat, protože to je silný nervový jed. Začnou to odbourávat játra, ledviny a močový měchýř to dostávají ven, proto mají kuřáci tak často rakovinu ledvin a močového měchýře. Kdybychom teď už nic nekouřili, hladina nikotinu by zase klesala a po nějaké době by zase byla na nule.

Po 12 hodinách je většina z těla pryč, asi po dvou týdnech už nezůstane nic. Teď by někdo mohl namítnout, proč by to měl být jed, když mi to dělá dobře? Kuřákům to dělá dobře, je to pro ně pěkný pocit to vdechovat... Počkat, byl to vždycky pěkný pocit? Milí kuřáci, co tu jste, nebo se díváte na video, vzpomeňte si na vaši úplně první cigaretu, kterou jste doopravdy kouřili až do plic.

Pamatujete si ještě, jak chutnala? Strašně, většina odpoví "Fuj, ta byla odporná...". Rozklepou se mi kolena, zbělám, chce se mi zvracet, je mi špatně, je mi vážně příšerně. Ta věc se mnou pořádně zamává. A to je důvod, proč kouření nejde vysvětlit tak jednoduše, jak se zdá. Musím vám ukázat, jak k tomu dojde.

Úplně jednoduše: Kouření je nervový jed, nervy – jak si možná vzpomenete ze školy – vypadají jako hvězdy s takovými anténami, kterými vysílají na okolní hvězdy, a tady je místo, kde spolu dvě nervové buňky komunikují, to je tzv. synapse. Na této synapsi dochází k něčemu strašně zajímavému. Teď ten úsek přiblížím, nahoře přichází informace a tady dole jsou informace přijímány.

Tyto nervy spolu komunikují specifickým způsobem: Tady jsou takové váčky, ve kterých jsou neurotransmitery. Ty se vysypou do této synaptické štěrbiny, kde jsou tady dole na povrchu receptory, a na tato tlačítka zatlačí ty neurotransmitery.

Můžete si to také představit jako uši, které poslouchají, o čem se mluví. V těle máme spoustu různých jazyků i uší, ty jazyky se jmenují acetylcholin, noradrenalin, serotonin, adrenalin,... To si nemusíte pamatovat, ale ten mechanismus je zajímavý. Když kouřím takovou cigaretu, stane se následující: Nikotin jde do mého těla, kde je zvláštní druh receptorů, které reagují na jazyk acetylcholin, a tyto receptory jsou v těle všude: v mozku, v potní žláze, ve svalovém vláknu, ve střevech, všude.

A když sem přijde nikotin, jde přímo na ty receptory, které rozumí acetylcholinu, ale s jedním velký rozdílem. Nikotin je mnohem hlasitější než acetylcholin, řve do těch uší strašně nahlas, je to vážně příšerné.

A my si říkáme: "Fuj, co to je?" Ty naše první cigarety s námi opravdu zamávají. Normální reakce kuřáka – nebo ještě nekuřáka – je: "Fuj, počkám, až se tělo toho jedu zase zbaví." Znáte to? Tak teď dávejte pozor. Většina nekuřáků si někdy z cigarety potáhla, znají ten pocit, vědí, že to je odporné.

Ale co chce kuřák? Jemu to taky přijde odporné, ale on chce být kuřák, a proto to udělá znovu. Tento nikotin zmizí, kuřák si řekne, že to bylo hnusné, ale že to natrénuje. Když to zkusí znovu, zase přijde nikotin a zase mu bude řvát do uší a nervy si řeknou, že je to náročné, když to přichází, a za chvilku zase mizí.

Normální člověk by přestal, ale kuřák ne, ten si řekne, že to musí jen trénovat. Kuřáci, pamatujete si ještě, jak se to trénuje? Cigaretu centimetr hluboko do krku, všechno vdechnout najednou, jako byste se něčeho lekli. Máma jde! Znáte ten pocit?

Musíte trénovat a trénovat, dokud to neumíte. Ale přitom pořád řveme na naše uši, až nám nervy řeknou: "Hej, spadl jsi na hlavu? Už mě nebaví ten rámus, co mi tu děláš." A tady udělá nerv skvělý trik. Řekne si, že to přece nejde, aby se to pořád opakovalo, a dá si takové špunty do uší. Na těchto neuronech dojde k adaptačnímu procesu.

Ten obrázek je funkční, ale není úplně neurobiologicky správně. Když tady jsou špunty do uší, tak je nerv chráněný, je to logické, ne? Problém ale je, že ten nervový jed je pořád jed, a když je uvnitř, kde byl vždycky hlasitý, a já mám špunty v uších, tak je to normální hlasitost. Ale protože je to jed, z těla zmizí a bude tam zase ticho. Pak si řeknu: "Počkat, mně něco chybí." Potřebuju víc hluku, takže další cigaretu, pak to ale zase utichne, tak potřebuju zase víc hluku, ten pak zmizí, tak zase přidám.

To znamená, že to, co jsem tady předtím nakreslil, tenhle trik, že jde nikotin dovnitř a pak zase ven, funguje u kuřáka následovně: S první ranní cigaretou spustíme řetězovou reakci. První cigareta způsobí lehké abstinenční příznaky, protože nikotin zmizí, tak vykouříme druhou cigaretu, hladina klesne, tak vykouříme třetí cigaretu, pak čtvrtou, pátou, šestou, desátou...

většina kuřáků za den vykouří zhruba 20 cigaret, protože tolik jich odpovídá dni dělenému do třičtvrtěhodin. Teď znáte důvod, proč jsou cigarety baleny po dvaceti. Jsou takoví, co kouří 40 za den, u těch je tato křivka klikatá, u těch, co jich vykouří jen 10, jsou větší rozestupy. Dokážete si to představit? A co to tedy je, co se tady děje?

My samozřejmě kouříme a tím jsme vystaveni podlému mechanismu. Hladina nikotinu je vysoká, ale jakmile trošku klesne, má kuřák takový špatný pocit. Milí kuřáci, to znáte, takový prázdný pocit v oblasti hrudníku a břicha, ruce nevědí, co by mohly držet, člověku je tak zvláštně, něco mu chybí, že? Jen menší nepohodlí, není to tak strašné, ale je to dost zlé, abychom s tím něco museli dělat.

Je to asi tak: Kouříš cigaretu a úplně potichu se ozve: Zakuř si, zakuř si, zakuř si... Pak je chvilku ticho, Zakuř si, zakuř si, zakuř si... Ticho. Dokážete si to představit? To se děje v hlavě kuřáka neustále, jako by byl postižený.

Dá se to přirovnat k neustálému svědění, kterého se kuřák musí škrábáním zbavovat. Proto je vtipné, když o přestávce pozoruji kuřáky, je to, jako by se sešli alergici ke společnému škrábání. Říkají, že jim to dělá dobře, samozřejmě, proč to dělá dobře? Kuřák věří, že mu to pomáhá proti stresu, ale to vůbec není pravda, protože kouření ten stres způsobuje, protože bez cigaret jsem ve stresu. Není to tak, že by nekuřáci měli rádi stres, znáte to, všichni máme takový batoh stresu, taháme s sebou 10 kilo stresu.

Děti musí do školy, musíme vydělávat, v životě není všechno růžové... Kuřák má více stresu vždycky, když dokouří. 11, 12, 13, 14, 15 kilo stresu... 10 kilo stresu. 11, 12, 13, 14, 15 kilo stresu... 10 kilo stresu, jaké štěstí, že mám ty cigarety!

Kuřák si tak myslí, že mu kouření pomáhá, ale ve skutečnosti je na něm závislý, ten stres si způsobil sám a tím i závislost na cigaretách. Tak to je biologický aspekt kouření. Není to nic jiného než nikotin dovnitř, nikotin ven, dovnitř a ven. Teď přejdeme k druhému důvodu, k psychologické stránce kouření. Protože v jakých situacích většinou kuřák sáhne po cigaretě? Řekněte mi, co je typické. Slyším ke kávě, výborně.

Kdy ještě? O přestávce, po jídle, k jídlu, v autě,... Prosím? Po sexu. Ó ano... Na záchodě, po sexu,... Kdy ještě? Nuda... Co tedy kuřáci dělají, je, že si spojí situace, kdy kouřit smí, s cigaretami, a teď mají dvojnásobný problém.

Na jednu stranu je tu ta biologická věc, tedy hladina pořád klesá, tak musí stále doplňovat, ale protože je stresující se pořád ptát, jak zrovna ta hladina vypadá, spojuje si situaci, kdy smí kouřit, vždycky s cigaretou. Takže když má pauzu, kouří, když je ve stresu, kouří, když se nudí, kouří, když jde na záchod, kouří, takže máme ty typické příběhy.

Káva, cigareta, stres, cigareta, nuda, cigareta, party, cigareta, pauza, cigareta, cigareta po jídle, cigareta po sexu i při něm. Takže pokud jako kuřák denně vypiju 3 šálky kávy a po každém vykouřím cigaretu, tak to spojení kávy a cigarety za život více než tisíckrát vštěpím svým neuronům.

Kuřáci nemají ponětí, jak tři čtvrtiny lidí zvládnou pít kávu bez cigarety. Když slyší, že to jde, řeknou: "Teoreticky." Prakticky si to neumí představit. Stali jsme se tak biologicko-psychologickými stroji na nikotin. A teď, milí kuřáci, budu zvlášť podlý a zeptám se, kdo z toho něco má, že to děláme?

Kdo z toho něco má? Tabákový průmysl, ten totiž vytvořil geniální produkt. Zamyslete se. Je to malé, vleze se to do kapsy, dá se toho vyrobit spousta, miliony zákazníků po celém světě, perfektní odbyt, k dostání v každém supermarketu, na záchodech, na každé benzínce a když ne, tak to má někdo v kapse.

Dostaneme se k tomu pořád, je to levné vyrobit, ale prodává se to draze, když to zákazníkům dojde, mají nepříjemný pocit, něco jim chybí, něco je svědí, tak nakoupí do zásoby v baleních po dvaceti a ta zase po deseti. Jedou za hranice, protože tam je to o 2 eura levnější. Tak na tom jsou. Bohužel to má vedlejší účinky, každý čtvrtý na to umře.

1, 2, 3, mrtvý... 1, 2, 3, mrtvý, 1, 2, 3, mrtvý... Nemějte mi to prosím za zlé, příroda má kvóty. Teď máme samozřejmě problém, jak získat nové zákazníky, když ti staří umírají. Nemůžu takhle přece přijít k dospělému: "Hej, nechceš být celý život závislý? Nechceš smrdět? Být neplodný? To bys rád? Tak tady máš, bude ti smrdět z pusy atd." To samozřejmě nejde, tak jak to zabalit jinak? Musíme se ptát takhle: "Chceš vypadat skvěle, být cool a vypadat dospěle?"

Dát to dětem a mládeži. A pozor, všichni kuřáci, co tu jsou, nebo se dívají na video, kdy jste začali kouřit? Vsadím se, že většina v dětství a mládí. Běžné je s kouřením začínat mezi 13 a 18. V tom věku si lidi často myslí, že potřebují podpořit osobnost. A přesně na to se zaměřují reklamy na cigarety, spojují přesně všechna tato spojení s našimi cigaretami.

Jak se tedy kouření zbavíme? Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že to jde, řekl bych, že to v žádném případě nejde. Cigaretu přece v životě potřebuju ve spoustě situací. Kdy potřebuje kuřák cigaretu? Třeba na party, už jste to zažili? Jak jde nekuřák na party?

Buďme upřímní, i nekuřáci se umějí bavit. Nekuřák jde na party, nálada stoupá, vše je super, pak jde domů, všechno super... Jak reaguje kuřák na stejnou situaci, party, na co myslí jako první? Smí se tam kouřit? Výborně, takže jsem ve stresu, než tam jdu. Vykouřit dvě cigarety dopředu, vejdu do místnosti a mám štěstí, můžu tam kouřit.

Jak vchází kuřák na party, kde se kouří? S cigaretou v hubě, takže takhle přijdu na party: "Čau, jsem Stefan, jak se jmenuješ? Super. Ahoj, nekouříš? Dobře, tak v klidu..." Jde o to, že teď se s tou věcí cítím dobře, k tomu se přidá alkohol, jsem v sociálně bohaté situaci, s jinými lidmi, stresem, mám málo místa, hudba, party, alkohol, alkohol... takže jako kuřák kouřím jednu za druhou, 20 cigaret za večer, ale kvůli alkoholu to nevnímám.

Znáte to? Pocítím to další ráno. Zvoní budík. Otevřu oči. Podívám se na miláčka. Přijde kladivo, udělám "auu"... Miláček se na mě podívá: "Jsi celý zelený!" Otevřu pusu a cítím v ní tu pachuť. Vydechnu a teď zezelená miláček.

Zhluboka se nadechnu a ozve se: Vstanu, odejdu, vyplivnu to do záchoda, protože do odtoku umyvadla se to nevleze. Miláček přijde: "Jsi v pořádku?"Já na to: "Jo, včera jsem moc... chlastal." Nikoho nenapadne mi říct, že jsem včera moc kouřil. Takže kuřákovi je špatně, a když je kuřákovi špatně, tak zase kouří, to je praštěné, jsem na tom závislý. Už nejsem svobodný, nemůžu nikoho objímat, na party musím jít do zimy na balkon, to je úplně na hlavu.

Skončím a jde to. Další příklad: Nekuřák se musí soustředit. Jde to? Umí to? Jasně, přijde problém, přemýšlejí, problém vyřešen, nashle. Jak reaguje kuřák? Do háje, problém... Problém vyřešen, štěstí, že je mám. Vlastně jsem strašně hloupý, kouřením jsem zhloupl a jsem na tom závislý. Takových příkladů jsou tisíce.

Co si myslím, že bychom měli dělat, je s tím jednoduše přestat. To funguje. A ten nejlepší příklad, že to jde, jsou všichni ti lidi, co úspěšně přestali. A jak 95 % bývalých kuřáků zvládlo přestat s kouřením, co myslíte? Přestali ze dne na den. Šli za Stefanem Frädrichem, děkuji. Jednoduše kouřit přestali, úplně jednoduše ze dne na den, to znamená, že nepotřebujeme žádné doplňky ani podporu, je jedno, kolik a jak dlouho kouříš...

A vím, že všichni kuřáci, co tady teď sedí, si říkají: "Ty abstinenční příznaky musí být příšerné... Co když..." Jsou i dva druhy abstinenčních příznaků: zaprvé biologické a zadruhé psychologické příznaky. Pozor, test inteligence. Biologické abstinenční příznaky fungují tak, že si řekneme, že cigarety jsou momentálně nutné, jdou dovnitř, aby hlukem přehlušily ty špunty v uších.

Pozor, otázka: Co myslíte, když nebudeme dodávat nikotin, co udělají nervy? Ty špunty si vyndají. Co se stane pak? Potřebujeme pak ještě cigarety? Ne. To ví každý, kdo přestal. Kouření je řetězová reakce, každá cigareta vede k další cigaretě, tak to prostě přeruším. Pak už žádné nepotřebuji, protože nemám ten pocit, že si musím zakouřit. Teď se ptáte, jak dlouho to trvá.

Otázka na všechny kuřáky: Která cigareta je za celý den ta nejsilnější a nejhodnotnější? Ta první ráno. Proč? Protože ráno už je člověk napůl abstinent. Polovina špuntů řekne: "Konečně jsi zase tady!" Zbytek: "A je tady zase ten sajrajt..." Takže po dvou prospaných nocích je ta biologie už vyřízená. A není to tak zlé. Tělesné abstinenční příznaky nejsou nic, možná jen trošku prázdný pocit na hrudi a v břiše.

Co je někdy horší, je ta psychologická stránka, ten pocit "Bože, já přece potřebuju cigaretu!" A ne, tu nepotřebuješ, protože ten pocit přichází jednoduše proto, že jsme si s tou cigaretou spojili spoustu životních situací. Takže co teď musíme udělat? Poslední trik pro kuřáky mezi námi. Jednoduše: Projděme si a prožijme vědomě naše životní situace bez cigarety. Například přestaneš kouřit, nastoupíš do auta a pojedeš domů.

Uvnitř si budeš říkat, že v autě se normálně kouří, ale řekneš si, že přece nejsi žádná máčka, tak si nezapálíš a zjistíš, že to auto jede i tak. Když takhle jednou auto s cigaretou rozpojíte a další den znovu, najednou nebude mít jízda autem nic společného s cigaretou. To stejné platí pro pití kávy. Jednou, dvakrát, třikrát, káva nesouvisí s cigaretou. Když tedy kuřák přestane, musí v dalších dnech tyto situace vědomě prožívat, pokaždé si říct: "Hurá, to je super pocit!"

Zvládl jsem to, už to svinstvo nepotřebuju. Pokud to jako kuřák zvládnete, zvládnete přestat. Takže co můžeme udělat teď, pokud to chcete vyzkoušet? Vezměte si jednoduše cigaretu, zapalte ji a kuřte úplně vědomě.

Poslední cigareta vašeho života. Vychutnejte si tu hnusnou chemickou věc. Tu kovovou, odpornou... chemickou chuť. Podržte ji chvíli v ústech. Vnímejte, jak se vám dělá špatně, ten mizerný pocit, ten odporný pocit, ten pocit, že se dusíte, a pak, až té cigarety budete mít dost, poslední cigaretu vašeho života jednoduše zamáčkněte.

Už nechci... Abrakadabra. A těšte se na dlouhý zdravý život nekuřáka. Děkuji. Překlad: _lenkaz_ www.videacesky.cz