Thumbnail play icon

Ukaž, kdo doopravdy jsi

65 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:26
Počet zobrazení:1 267

Dr. Stefan Frädrich vysvětluje, proč je důležité, že je každý z nás jiný. A že to je to, co máme všichni společného, a proto jsme vlastně všichni stejní.

Poznámka: Název společnosti GEDANKENtanken znamená doslova tankovat myšlenky.

Přepis titulků

Nevím, kdo jsi a co v tobě je, nemám tušení, neznám tě. Ty se znáš. A je to naše vina, protože říkáme: "Uděláme něco s tím, co v nás je, nebo ne?" Protože kdo kromě tebe ví, co v tobě je? Chtěl bych začít jednou příhodou, na kterou si tady v Berlíně vždycky vzpomenu. Začalo to před dvaceti lety, tehdy jsem se ještě chtěl stát lékařem, měl jsem takové zvláštní téma, strašně mě zajímalo soudní lékařství.

Před dvaceti lety jsem opravdu tady v Berlíně absolvoval praxi, zimu jsem tehdy strávil s mrtvými. Bylo to zajímavé, ráno jsem se vzbudil a už v metru na cestě do práce jsem v novinách četl, co budu mít na stole. Milionář skočil ze střechy, dělníci na stavbě našli kostru, spousta smutných příběhů, mrtvoly v bytech, sebevraždy atd. Občas byla i sekaná.

Bylo to zajímavé, ale pak jsem si uvědomil, že nejsem typ člověka, co se chce zabývat mrtvolami. Ale ty morbidní sklony jsem měl v následujících letech pořád, začal jsem se pak věnovat psychiatrii. Ve své disertační práci jsem měřil četnost poruch osobnosti u vězňů. Jsou tu nějací vězni? Pokud vás to zajímá, bylo to asi 50 %. Zajímalo mě, zda jsou lidé, kteří přijdou do vězení, zlí, nebo narušení.

Často jsou obojí. Myslím, že by bylo zajímavější takové testy provádět častěji, na politicích, předsedech představenstev... Takže jsem se věnoval psychiatrii a spoustou různých životních cest jsem došel zase sem. Z té doby si pamatuji jeden příběh, týká se to forenzní vědy, pořád mě fascinuje, jsem fanouškem thrillerů, miluju napínavé příběhy a dnes bych chtěl mluvit o tomto chlápkovi.

Kdo ho zná? Podívejme, výborně. To je Dexter. Nejdřív to vysvětlím. Dexter Morgan je... spolupracovník komise pro vraždy v Miami, analytik krevních skvrn. Ten přijde na místo činu, řekne: "Podívej, ten bodl takhle." Zkoumá cákance krve, ale jeho kolegové nevědí, že je zároveň sériový vrah, který zabíjí ty zlé.

Má kodex cti, který říká, že vraždit je v pořádku, ale jen společensky únosně. Tento kodex má od otce, který byl sám policista. Ten říkával: "Kolego, musíme realizovat, co v nás je, ale specializuj se prosím na psychopatické sériové vrahy." Krásné na tom je, že když někomu řeknu, že mám Dextera rád, tak je spousta reakcí pozitivních. Mám pocit, že hodně lidí jej má rádo a s tou rolí se identifikují, a zajímalo mě, proč tomu tak je.

Je několik věcí, které nás nenechávají chladnými. Zaprvé se Dexter snaží normálně žít. Rozhodně je outsider, ale snaží se žít normálně, buduje si život, má ženu, děti, práci, kde je mezi kolegy oblíbený, a kdybychom nevěděli, že je psychicky narušený, vůbec by nešlo poznat, že je psychopat. Myslím, že se to týká spousty lidí.

Ne snad, že by byli psychopati, ale... protože si kolem sebe budují život, a přitom jsou stateční, protože uvnitř jsou jiní, outsideři. Myslím, že hodně lidí se považuje za outsidery, protože vzhledem k nějaké schopnosti nebo vlastnosti to outsideři jsou. Nehodí se k většině, tak se snaží přizpůsobit, jsou stateční a zvyknou si na ten život a občas se stane, a to je zajímavé, že ta maska, kterou si vytvářejí, se stane skutečností.

Fungující lidé vznikají tak, že nějakou svou část přizpůsobí životu, ale zároveň je uvnitř ten dojem, že jsou outsideři. Myslím, že to je relativně častý jev, nikdy nejsme všichni stejní v tom, co děláme, každý z nás je jiný. Jsou lidé vysocí, malí, tlustí, hubení, bohatí, středně bohatí, jsou chudí, někteří mluví jedním, jiní deseti jazyky, někteří vyrostli ve městě, jiní na venkově, jedni se přestěhovali pětkrát, jiní nikdy, vyznají se v hydraulice nebo programují, další umějí pečovat o druhé nebo naslouchat...

Víte co? Ti mají křivé zuby, ti rovné zuby, máme akné, máme křivé nosy, jsme nějak divní, máme divné... Víte, co si myslím? Že úplně každý člověk je s ohledem na něco outsider. A že to také cítí a ve svém životě vnímá a že se tím někdy zabýval. Když se podívám na svůj vlastní život... Vyrostl jsem na venkově jako kluk, co jako jediný ve třídě mluvil spisovně, jinak se u nás mluví švábsky.

Jako jeden z mála jsem neuměl hrát fotbal a cítil jsem se tak jako outsider. Takových maličkostí je více, které se v průběhu života týkají každého. Bláznivé ale je, že když se zamyslíme, co to znamená, když je outsider úplně každý, tak nejsou žádní outsideři. Protože když jsme všichni jiní, jsme zároveň všichni stejní, a proto nemusíme skrývat, kdo doopravdy jsme, jsme jednoduše, kdo jsme, a naše místo v životě je takové, protože se odvážíme být tím, kým jsme.

Těžké to začne být, když se vžijeme do role oběti. Jsou organizace, na které se dívám trošku skepticky, feministická hnutí, odbory, zdravotní pojišťovny pro umělce... Milí lidé, tyto organizace mají vysokou historickou hodnotu, něco dokázaly, ale, a to je zajímavé, jednou přijde chvíle, kdy musíme zpozornět a nesmíme se spoléhat na takové organizace nebo hnutí, musíme si uvědomit, že každý je svého štěstí strůjcem, a nedostat se do role oběti, protože když očekávám, že za mě život vyřeší někdo jiný, je to těžké.

Ale kdo za nás ten život vyřeší? To musíme udělat sami. Druhá myšlenka: Abychom ovládali svůj život, musíme být sami sebou.

Nevím, kdo jsi a co v tobě je, nemám tušení, neznám tě. Ty se znáš. A je to naše vina, protože říkáme: "Uděláme něco s tím, co v nás je, nebo ne?" Protože kdo kromě tebe ví, co v tobě je? A když tuto odlišnost přijmeme, řekneme si, že jsme, kdo jsme, a také to světu ukážeme, budeme normální, dokud to neuděláme, nebudeme si tak připadat.

S Dexterem je to stejné. Kdo ten seriál viděl, ví, že když začal bojovat a bojovat se sebou, aby byl normální, až přehnaně se snažil přizpůsobit, tak pár měsíců nikoho nezabil, to vůbec není špatné, ale v tomto období to je nedůtklivý, divný, roztržitý chlápek, dělá nelogické chyby, je přecitlivělý, není normální a jde to na něm poznat a pak konečně přijde zase psychopat, sériový vrah, kterého může odkrouhnout, a pak je mu zase dobře.

A úplně stejně to je s námi. Úplně mě to fascinuje, už od začátku tohoto století koučuju, trénuju, zrovna v naší firmě intenzivně vedu semináře pro vedení firem, v seminářích vzděláváme experty a trenéry a důležitým bodem vždycky je se s účastníky semináře podívat blíže na vlastní život, na to, kdo jsou, co by chtěli dělat, co je dělá jimi a odlišuje od ostatních, a tím dát v životě něco do pohybu.

A většina těch, kdo nejsou úspěšní, nebo se za takové nepovažují, dělá tu přizpůsobovací chybu, snaží se být někým, kým nejsou, nemůžeme ale být někým, kým nejsme, musíme být tím, kým jsme my. Když jsme sami sebou, jsme silní, tam jsme u vlastního zdroje, když si to zakážeme, je to těžké. Teď se dá namítnout: "Hej lidi, to je dost idealistické." Je to opravdu tak?

Ano. Tento týden mě něco potěšilo a dojalo, když jsme měli pracovní schůzku. Kdo nás sleduje třeba na Facebooku, ví, že jsme se v poslední době rozrostli, už nás je více než dvacet pracovníků a tento týden jsme měli schůzku, na které jsme mluvili o našich hodnotách, co je GEDANKENtanken a co to znamená. Opravdu na mě zapůsobilo, že noví kolegové řekli, že je mimo jiné GEDANKENtanken oslovuje, protože tu může každý být sám sebou, nemusí mít žádnou masku a schovávat se.

Přijdeme do kanceláře, ukazujeme se tak, jak jsme, nemáme masky ani sociální role. A to nám dá méně práce než se před ostatními každodenně skrývat. Když se někdo snaží skrývat a zakrývat, kdo je, má to ve všední dny mnohem těžší a více se sebou bojuje. To učíme i v našich seminářích pro vedení, že pluralita je dobrá. Teď by se dalo namítnout: "Co to má být? To je strašně egoistické." "Nemůžeš být prostě sám sebou." Myslím, že opak je pravdou.

Třetí myšlenka: Musíme to dělat, protože vůbec nejde o nás, když jde o nás, jde o to, že to, co umíme, musíme dát k dispozici světu venku. Můžeme přece umět jen to, co umíme, a ne to, co umí ostatní. Ale na to si musíme věřit a tím to tomu světu venku můžeme dát. Když to skryjeme, bude to blbé. A proto je dobře, když jeden umí zacházet s lidmi a prodávat, jiný je nadaný pečovatel, další programuje, policie zatkne ty zlé a Dexter je zavraždí.

Všechno do sebe zapadá, ne? Horší to bude, když si začneme vyměňovat role. Když se umělec začne snažit vnést pořádek do čísel, bude to těžké. Nebo když se účetní začne věnovat grafickému designu. Takže musíme dělat to, že naši rozdílnost přijmeme. A to jde samozřejmě jen tehdy, když to všichni chápou. A bohužel to ani dnes všichni nechápou. Když pomyslím na světovou politiku a na to, co se děje, že jsou místa, kde jsou lidé veřejně bičováni, když se kriticky vyjádří na blogu, nebo když pomyslím na to, že v Turecku zavírají novináře, kteří kritizují vládu, tak si říkám, že jako lidstvo ještě tak daleko nejsme.

To je něco, na čem v GEDANKENtanken pracujeme, je to jedna z našich hodnot, že lidi chceme vynést na světlo a motivovat je, aby vynášeli na světlo, co mají uvnitř, také a zejména tehdy, když se to liší od toho, co mají ostatní.

To znamená, milí lidé – ty, co právě posloucháš, když ze sebe neuděláš, co jsi, nebo bys být mohl, nejsi žádná oběť, protože jsi jiný, ale jsi pachatel. Podvádíš sám sebe i svět, připravuješ svět o to, co v tobě je. Ukaž, co v tobě je. Když neukážeš, co v tobě je, tak z tebe svět nic nemá. A ne, není to příjemné ani lehké. A teď čtvrtá myšlenka.

Člověk by si teď mohl říct, že to je jasné: "Musíš se stáhnout, jít do klidné komůrky, zapálit svíčku, meditovat a zjistit, kdo jsi." Myslím, že to nefunguje. Že nezjistíme, kdo jsme, když se stáhneme do sebe. Myslím, že zjistíme, kdo jsme, když uděláme něco z toho, co máme k dispozici. Je to něco aktivního, musíme se stvořit, protože minimum lidí přišlo na svět do mazlivého prostředí dobře míněných rad, kde jim jiní řeknou, kudy mají jít, a vědí od začátku do konce, co mají dělat.

Tak to nefunguje. Většina z nás přijde někde na svět, většinou tam jsou milí lidé s dobře míněnými radami, ale často nevědí, co pro nás je opravdu dobré, takže si musíme život aktivně vytvořit. Když to někdo neudělá, zůstane se svíčkou v obýváku, ale tam venku se nic neděje.

A to je to, o co se snažíme, co podle mě chceme dělat. Myslete na GEDANKENtanken jako na bufet myšlenek. Můžete je přijmout, ale nemusíte, některé vám pomůžou, jiné méně, jsou tam pestré myšlenky, dobré i takové, kterým budete odporovat. Ale o to nejde, o to se nesnažíme. My chceme dát lidem do ruky jakýsi kompas, aby svou vlastní cestu našli snáz, protože jedno je jasné: Život není lehký, je to nahoru a dolů, ale žijeme ho tak, že ho žijeme, a ne tak, že ho zanalyzujeme a začneme žít, až máme řešení.

Musíme zůstat u sebe, to je fajn, ale musíme zároveň běžet a zatímco běžíme, vytváříme si ten život, co na konci zůstane jako biografie. My jsme náš život vytvořili. A to je to, na co tady vzpomínám, jak už jsem řekl, tolik let. Před dvaceti lety jsem chtěl být soudní lékař, mezitím bylo tolik myšlenek a zkušeností s různými branžemi a činnostmi, ale naštěstí je všechny mám, a proto dnes děláme tohle.

Podívejte se na lidi na konci života, co svůj život opravdu žili, co šli svou vlastní cestou, i když všichni začínali jako outsideři, co si své místo na světě aktivně vytvořili. A když si zvládneme naše místo aktivně vytvářet, tak jsme možná pořád outsideři a máme rádi Dextera, ale už se necítíme osamělí. A svět se mění, já byl nedávno zase u toho bývalého bungalovu soudní medicíny, alespoň jsem si to myslel, jel jsem tam, říkal jsem si: "Podívej, tady jsi pracoval."

Pak jsem zjistil, že ten dům zbourali. Víte, co tam teď je? Supermarket. Mají tam pořád sekanou. Dokonce i jméno Dexter už pro mě má jiný význam.

A sice v prosinci loňského roku umřel nečekaně a nechtěně můj pes a pak jsem si předsevzal a zjistil o sobě, že už nikdy nebudu chtít žít bez psa, psa potřebuju, abych se cítil dobře, tak jsem si pořídil tohohle chlapíka. Hádejte, jak se jmenuje. Ano, Dexter. A Dexter je tady.

Dextere, pojď sem! Pojď! Ahoj... Tak to je Dexter. A... A to si nemyslíte, že tankujeme myšlenky. Doufáme, že mezi tou spoustou myšlenek už byla nějaká, která vám dnes pomůže. A pokud si myslíte, že Dexter je vždycky miláček, tak není. Pěkný večer, děkuji, že jste přemýšleli se mnou. Překlad: _lenkaz_ www.videacesky.cz Děkuji za zhlédnutí, podívej se i na naše webovky, tam je o nás vše.

Tady najdeš aktuální playlist, tady video, které se k tobě hodí, a tady nás můžeš zdarma odebírat, aby ti už žádné naše video neuniklo.

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Má pravdu - charakterizujeme sa podľa našich činov. Tvorí nás to, čo v živote robíme a chceme robiť.
Veľa ľudí hľadá zmysel života, ten sa ale určite nenájde keď budeme sedieť na prdely a iba nad tým premýšľať. Treba ísť von a zisťovať kto sme, najviac človeka naučia skúsenosti a zážitky.

00

Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK