Odkud pocházejí barvy na německé vlajce?

Černá, červená, žlutá. To jsou národní barvy Němců. Nejenom u oficiálních státních událostí, ale také při oslavách ve fanzónách. Počátky sahají až do středověku. Tenkrát ještě neexistoval žádný německý národ, ale Svatá říše římská s německým králem a císařem. I zde se už objevovaly tyto tři barvy. Černý orel na žlutém pozadí s červeným zobákem a pařáty. V roce 1806 dovedl Napoleon Svatou říši římskou k jejímu pádu.



Z generála francouzské revoluční armády se stal vládce velké části Evropy. Ve válce proti francouzské armádě vznikl u Němců něco jako pocit jednoty. V této době se Německo skládalo z mnoha suverénních států, které se však nyní začaly sbližovat. Tvořily se dobrovolné sbory, jako třeba takzvaní Lützovští dobrovolníci. Nechtěli bojovat jako Prusové, Sasové nebo Durynkové, ale jako Němci. Lützovští dobrovolníci nosili černé uniformy se zlatými knoflíky a červenými manžetami.



I když vojensky nehráli žádnou významnou roli, nabízí jejich příběh materiál pro mýty. Jejich barvy se staly symbolem v boji za německou jednotu a proti knížecímu patronátu. Mezi dobrovolníky bylo i mnoho studentů. A tyto tři barvy s výraznou červenou, černou a zlatými ozdobami si vybral za své Buršácký spolek v Jeně. Vlajka z roku 1816 je červeno-černo-červená trikolóra se zlatým dubovým listem.



Pod těmito barvami táhli studenti a profesoři po výhře nad Napoleonem v roce 1817 na Wartburg. Takzvaná Wartburská slavnost představovala vůli k nacionální jednotě, protest proti knížecí svévoli a maloměšťáctví. O demokracii však ještě nemohla být řeč. Ještě ne. V květnu roku 1832 se setkalo přes 30 000 vlastenců ze všech německých zemí na Hambacherském Schlossbergu ve Falci.



Na tehdejší poměry obrovské číslo. Bylo to setkání ve jménu občanských práv a jednoty národa ve znamení černo-červeno-zlaté. Německo bylo stále rozdělené na mnoho států. Svoboda slova a sdružování byly omezené. Hambach stál na začátku převratného vývoje, který vedl k revoluci v roce 1848. V mnoha německých městech žádali občané politické reformy a německé sjednocení.



Na mnoha místech nepokoje vyústily v pouliční boje. Nakonec i v Berlíně. Tam kladli měšťané odpor pruské armádě. Knížata se začala bát o svou moc. To zasáhlo všechny části Německa. Rozhodovalo se ve Frankfurtu nad Mohanem. Kostel Paulkirche se stal dějištěm prvního svobodně zvoleného německého národního shromáždění. Ve znamení černo-červeno-zlaté zde poprvé debatoval německý parlament o celoněmecké ústavě se základními občanskými právy.



Hodina zrození demokracie v Německu. Po pádu Německého císařství, v roce 1919, převzala barvy německé svobody a jednoty Výmarská republika. Byla to první parlamentní demokracie na německém území. Ta padla za oběť německé nacistické diktatuře. Po druhé světové válce se Německo rozdělilo. Černo-červeno-zlatá vlajka vlála jak ve Spolkové republice Německo, tak i v Německé demokratické republice.



Ve státě dělnicko-rolnické vlády s přidanou symbolikou. Kladivem, kružítkem a věncem z pšeničných klasů. Po překonání německého rozdělení v roce 1990 zmizely na východě země socialistické symboly. Barvy černá, červená a zlatá nyní symbolizují sjednocené Německo ve svobodě a míru.