Může svoboda a šaría existovat v jedné zemi?PragerU
9
I jako pátá největší světová demokracie je tato země ovlivněna Islámským právem šaría. Mohou tyto dvě věci v jedné zemi existovat?
Přepis titulků
Dokážete uhodnout, o jakou zemi se jedná? Jde o pátou největší světovou demokracii. Má jaderné zbraně. A je domovem milionů náboženských extremistů. Je předním bojovníkem proti terorismu i
jeho největším zastáncem. Tato země... je Pákistán. Toto unikátní složení dává prostor otázce,
která by měla napadnout každého. Mohou dvě diametrálně odlišné formy společnosti, svobodná a ta založená na Islámském právu šaríja, existovat v jedné zemi?
Odpověď nám dává jeden pravdivý, velice znepokující příběh. Čtvrtého ledna 2011 byl Salman Taseer, bývalý guvernér nejlidnatější provincie Paňdžáb, na obědě v Kohsar Market, galerii mezinárodních obchodů a restaurací. Já bydlel jen několik bloků od toho místa. Během své kariéry Taseer otevřeně hovořil o své víře, že svoboda, demokracie a pluralismus jsou neoddělitelnými, a že by všechny náboženské menšiny měly být chráněny.
Takové myšlenky jsou ale lákadlem pro extremisty. V důsledku těchto svých myšlenek bylo Teseerovi několikrát vyhrožováno smrtí. Já ho znal. Dělal jsem s ním rozhovor. Trávil jsem s ním čas. Prokázal neuvěřitelnou odvahu, že se nenechal umlčet. Po obědě guvernér zamířil spolu se svoji ochrankou ke svému autu. Shromáždil se před ním menší dav lidí a Taseer jim mával, zatímco mu řidič otevřel zadní dveře u auta.
Bez varování, člen jeho vlastní ochranky na něj začal střílet ze samopalu z méně než tří metrů. Salmana zasáhlo dvacet šest střel a na místě zemřel. Takto se extremisté vypořádávají s těmi, které považují za hrozbu. Zabíjí je. Náš příběh tady ale nekončí. Když vrah, Mumtaz Qadri, předstoupil před soud v Islamabádu, viděl dav lidí, kteří mu mávali a házeli na něj květiny. Rozvášněný dav věřil tomu, že Teseer si zasloužil zemřít.
Pro mnoho Pákistánců byl urážkou Islámu, protože obhajoval demokracii a svobodu pro všechny Pákistánce, nehledě na jejich víru, a protože bojoval za práva žen. V následujících týdnech uspořádaly pákistánské Islamistické strany několik pochodů a demonstrací, kterých se zúčastnilo na 40 000 lidí, kteří uctívali střelce Quadriho a oslavovaly Teseerovu smrt. Ještě více znepokojující ale bylo, že ani jeden umírněný politik nepromluvil.
Vydali prohlášení o Taseerově smrti, ale ani jeden zabití tohoto ctnostného a statečného muže neodsoudil. Při soudním procesu byl Qadri uznán vinným z vraždy. Ale věci se zhoršily. Po vynesení verdiktu se na soudce snesla obrovská nenávist a bylo mu vyhrožováno smrtí. Ubohý soudce se tedy musel začít skrývat. Mezitím extremistické skupiny potají tlačily na pákistánskou vládu a donutily ji případ odložit na dobu neurčitou.
K tomu bylo rozhodnutí soudce o Qadriho vině zrušeno. Při Teseerově pohřbu, kterého jsem se zúčastnil, nebyli organizátoři schopni najít jediného muslimského duchovního, který by se obřadu ujal. Extremisté vyslali jasnou zprávu: Každý, kdo je proti nim, může být cílem útoku kdekoliv a kdykoliv. Příběhy jako je tento nejsou v Pákistánu ojedinělé. Navzdory západním nadějím demokracie nutně neoslabuje Islamistické politické strany a nezmírňuje Islamistickou ideologii.
Naopak se mohou v krátkém horizontu stát Islamisté ještě extrémnějšími v demokratickém zřízení. Tady je důvod. Islámské strany nejsou jednotné. Jsou rozličné a musí o politickou moc tvrdě bojovat s jinými stranami. Aby zvýšili svoji šanci na vítězství ve volbách, každá strana tvrdí, že právě ona nejvěrněji reprezentuje jejich náboženství.
To může vést k vraždě, jak demonstruje případ Taseera. Ironicky je ale takové soutěžení mezi stranami požehnáním. Zabraňuje sjednocení Islamistických skupin, které by zemi přiblížily teokracii. Demokracie v Pákistánu přežívá, protože si Islamisté dělí hlasy. Tato rozdělení dává demokracii nějaký čas. Ale aby demokracie v Pákistánu vydržela, musí umírnění Pákistánci, a tím myslím drtivou většinu Pákistánců, prokázat stejnou odvahu, jako Salman Taseer.
Musí se postavit Islamistům a držet zemi pohromadě, dokud se podněty pro náboženský extremismus nevytratí. Právě teď jsou čísla silně na straně těch Pákistánců, kteří věří v západní myšlenky pluralismu. Musíme doufat, že tato čísla porostou, jak se vyjasní nevyhnutelné morální i ekonomické selhání náboženského extremismu. Musíme velice doufat. Protože jestli extremismus přetrvá, pátá největší světová demokracie se stane světovým největším teroristickým státem.
Pro Prager University, Haroon Ullah profesor zahraniční politiky na Georgetown University.
Odpověď nám dává jeden pravdivý, velice znepokující příběh. Čtvrtého ledna 2011 byl Salman Taseer, bývalý guvernér nejlidnatější provincie Paňdžáb, na obědě v Kohsar Market, galerii mezinárodních obchodů a restaurací. Já bydlel jen několik bloků od toho místa. Během své kariéry Taseer otevřeně hovořil o své víře, že svoboda, demokracie a pluralismus jsou neoddělitelnými, a že by všechny náboženské menšiny měly být chráněny.
Takové myšlenky jsou ale lákadlem pro extremisty. V důsledku těchto svých myšlenek bylo Teseerovi několikrát vyhrožováno smrtí. Já ho znal. Dělal jsem s ním rozhovor. Trávil jsem s ním čas. Prokázal neuvěřitelnou odvahu, že se nenechal umlčet. Po obědě guvernér zamířil spolu se svoji ochrankou ke svému autu. Shromáždil se před ním menší dav lidí a Taseer jim mával, zatímco mu řidič otevřel zadní dveře u auta.
Bez varování, člen jeho vlastní ochranky na něj začal střílet ze samopalu z méně než tří metrů. Salmana zasáhlo dvacet šest střel a na místě zemřel. Takto se extremisté vypořádávají s těmi, které považují za hrozbu. Zabíjí je. Náš příběh tady ale nekončí. Když vrah, Mumtaz Qadri, předstoupil před soud v Islamabádu, viděl dav lidí, kteří mu mávali a házeli na něj květiny. Rozvášněný dav věřil tomu, že Teseer si zasloužil zemřít.
Pro mnoho Pákistánců byl urážkou Islámu, protože obhajoval demokracii a svobodu pro všechny Pákistánce, nehledě na jejich víru, a protože bojoval za práva žen. V následujících týdnech uspořádaly pákistánské Islamistické strany několik pochodů a demonstrací, kterých se zúčastnilo na 40 000 lidí, kteří uctívali střelce Quadriho a oslavovaly Teseerovu smrt. Ještě více znepokojující ale bylo, že ani jeden umírněný politik nepromluvil.
Vydali prohlášení o Taseerově smrti, ale ani jeden zabití tohoto ctnostného a statečného muže neodsoudil. Při soudním procesu byl Qadri uznán vinným z vraždy. Ale věci se zhoršily. Po vynesení verdiktu se na soudce snesla obrovská nenávist a bylo mu vyhrožováno smrtí. Ubohý soudce se tedy musel začít skrývat. Mezitím extremistické skupiny potají tlačily na pákistánskou vládu a donutily ji případ odložit na dobu neurčitou.
K tomu bylo rozhodnutí soudce o Qadriho vině zrušeno. Při Teseerově pohřbu, kterého jsem se zúčastnil, nebyli organizátoři schopni najít jediného muslimského duchovního, který by se obřadu ujal. Extremisté vyslali jasnou zprávu: Každý, kdo je proti nim, může být cílem útoku kdekoliv a kdykoliv. Příběhy jako je tento nejsou v Pákistánu ojedinělé. Navzdory západním nadějím demokracie nutně neoslabuje Islamistické politické strany a nezmírňuje Islamistickou ideologii.
Naopak se mohou v krátkém horizontu stát Islamisté ještě extrémnějšími v demokratickém zřízení. Tady je důvod. Islámské strany nejsou jednotné. Jsou rozličné a musí o politickou moc tvrdě bojovat s jinými stranami. Aby zvýšili svoji šanci na vítězství ve volbách, každá strana tvrdí, že právě ona nejvěrněji reprezentuje jejich náboženství.
To může vést k vraždě, jak demonstruje případ Taseera. Ironicky je ale takové soutěžení mezi stranami požehnáním. Zabraňuje sjednocení Islamistických skupin, které by zemi přiblížily teokracii. Demokracie v Pákistánu přežívá, protože si Islamisté dělí hlasy. Tato rozdělení dává demokracii nějaký čas. Ale aby demokracie v Pákistánu vydržela, musí umírnění Pákistánci, a tím myslím drtivou většinu Pákistánců, prokázat stejnou odvahu, jako Salman Taseer.
Musí se postavit Islamistům a držet zemi pohromadě, dokud se podněty pro náboženský extremismus nevytratí. Právě teď jsou čísla silně na straně těch Pákistánců, kteří věří v západní myšlenky pluralismu. Musíme doufat, že tato čísla porostou, jak se vyjasní nevyhnutelné morální i ekonomické selhání náboženského extremismu. Musíme velice doufat. Protože jestli extremismus přetrvá, pátá největší světová demokracie se stane světovým největším teroristickým státem.
Pro Prager University, Haroon Ullah profesor zahraniční politiky na Georgetown University.
Komentáře (0)