Psychologie: Poznejte svůj mozekRychlokurz

Na počátku 19. století německý lékař Franz Joseph Gall trávil hodně času přejížděním prstů po skalpech cizích lidí. Nebyl to kadeřník, nebyl to masér, nebyl to velký fanda hlav. Byl to frenolog, první svého druhu. Gall věřil, že osobnost osoby se odvíjí od morfologie její lebky, že hrboly a nerovnosti určovaly aspekty její povahy. Je s podivem, že se tato „věda“ uchytila, byla desetiletí široce praktikována a Gall se stal něco jako celebritou.

No, s tou jeho hlavou je jasné, že byl celkem posedlý tvarem mozkovny. Frenologie byla poté zavrhnuta jako kultová pseudověda, protože lebeční kontury nám říkají velký kulový o tom, co se děje v mozku. A přesto byl Gall na stopě něčeho velkého, něčeho do té doby neznámého. Tehdy se teprve lidé začali shodovat, že mozek byl zdrojem sebe sama, ne jako duše nebo srdce.

Vytrvale a správně tvrdil, že různé části mozku ovládají určité aspekty našeho chování. Už chápeme velkou souvislost biologické aktivity a psychologických událostí. Krom souhry chemikálií jako hormonů a neurotransmiterů to souvisí také s tím, že lokalizované oblasti mozku mají konkrétní funkce, jako jsou zrak, pohyb, paměť, řeč i rozpoznávání obličeje. Funkce je jinými slovy lokalizovaná. Pokud stimulujete různé části mého mozku a jestli hezky požádáte, možná vás nechám, můžete ovládat mé pohyby, mé vzpomínky i mou osobnost.

Šťouchněte zde a škubne mi ruka. Šťouchněte zde a vybavím si první pusu. Zkuste to tady a zčistajasna mě popadne nevýslovný amok. Je to o spojeních v mozku. Ty fyzické techtle mechtle mezi ušima a myslí. Ta věc, kterou jsme my, naše vědomí, chování, rozhodnutí, vzpomínky, my samotní.

Někteří neurovědci říkají, že mysl je to, co dělá mozek, takže jednou z hlavních otázek psychologie a lidského experimentu je: „Jak se funkce našich mozků pojí s chováním naší mysli.“ A nelze klást správné otázky, natož nějaké odpovědi získat, dokud nepoznáte mozek. POZNEJTE SVŮJ MOZEK Asi máte nějaké znalosti o nervovém systému, třeba „mozková kost je spojena s míšní kostí a míšní kost je spojena s motoneuronovou kostí.“ To je váš centrální nervový systém.

A žádné kosti nemá. Díky centrálnímu nervovému systému neboli CNS se můžete rozhodovat. Tento systém je velín, a jestli ho namíchnete, bude tóčo. Periferní nervový systém se skládá z výzvědných senzorických neuronů, které sbírají informace a hlásí je centrálnímu nervovému systému. Abyste pochopili skutečnost kořenů vaší mysli a osobnosti, jak z vás nervový systém dělá vás, povím vám příběh. Podivuhodný případ Phinease Gage.

1848, geniální chlápek jménem Phineas Gage pracuje na železnici. Strká střelný prach do díry ocelovou tyčí, ale ten se najednou vznítí. Následná exploze vystřelí tyč jako kulku, ta proletí jeho levou tváří a vyletí temenem. Tam máte mozek jen tak mimochodem. Světe, div se, po té nehodě opět vstane, dovrávorá k vozu, popíše, co se stalo, a tak ho odvezou domů a on je pořád při vědomí.

Doktor ho přijde vyšetřit a nechce uvěřit, že mu tyč proletěla hlavou, tak ne asi, ale Phineas začne kašlat a kus mozku, který doktor popsal jako velikosti čajového šálku, mu vypadne z hlavy. A felčar musel uznat, co se stalo. Po několika měsících rekonvalescence se uzdravil a hýbal se jako kdysi. Ale jeho přátelé říkali, že Phineas už není sám sebou.

Ano, měl vzpomínky a duševní schopnosti a chodil, mluvil a vypadal jako dřív, jen bez oka, ale zatímco starý Phineas byl mírné povahy a skoupý na slovo, nový Phineas byl mrzutý, temperamentní a sprostý. Lidé o něm říkali, „že už není Gagem.“ Phineas se přestěhoval z Ameriky, vědci s ním ztratili kontakt a o 12 let později po sérii záchvatů zemřel ve věku 36 let. Phineas je extrémním příkladem, jak je funkce v mozku lokalizována a jak se fyzikální a biologické faktory mohou odrážet psychologicky.

Také je skvělým příkladem, jak jsou případové studie na dvě věci, protože toho víme málo o tom, jaký byl Phineas před a po své nehodě. Většina záznamů pochází z měsíců po nehodě a mnoho si jich protiřečí. Je možné, že se uzdravoval a poslední roky žil jako šťastný a produktivní občan. Úvody do psychologie Phinease často zjednodušují jen abychom věděli, kdy lékaři zjistili, že štvát mozek znamená štvát mysl, ale celé je to mnohem složitější.

A protože Phineas skutečně existoval, měli bychom mu dát soukromí, které si zaslouží. Asi jste slyšeli, že používáme jen 10 % mozku. A kéž by to byla pravda. Phineas by přišel o čtvrt mozku a bylo by mu hej. A kdybychom mohli využívat zbytek, šlo by číst myšlenky a levitovat a být jako Profesor X. Zní to hezky, stejně jako že dokážu určit váš oblíbený čaj podle vaší lebky.

A to je taky špatně. Po sledování reality show je v pořádku myslet si, že někteří lidé jedou jen na 10% kapacitu, ale skenování mozku ukázalo, že mozek se rozsvítí i během úkolů jednoduchých, jako je chození a mluvení. A nejen to, mozek spotřebuje 20 % veškeré tělesné energie a evolučně by nebylo rozumné plýtvat tolik energie na něco tak málo aktivního. Jako zvířatům se naše schopnosti vyvinuly z mozkových struktur.

A po porozumění těchto struktur dokážeme sledovat naši evoluční historii. Jednodušší zvířata mají prostší mozky k základnímu fungování a přežití. Odpočívat, dýchat, spát. Ale složitější zvířata, třeba savci, mají mozky, které cítí, pamatují, myslí a předvídají. Tato zvířata ale nemají všechno. Mají nové mozkové systémy vystavěné na těch starých. Mozek je jako sada matrjošek.

Ta největší matrjoška je nejnovější, nejpodrobnější a nejsložitější, ale jak jdete hlouběji, matrjošky jsou starší, menší, prostší a obecnější. Nejmenší matrjoška je nejprimitivnější. Je to jako zkamenělina ve vaší hlavě. Toto jádro mozku, někdy nazývané „plazí mozek“, funguje stále stejně jako kdysi u našich dávných předků. Kotví v mozkovém kmeni, nejstarším a centrálním jádru mozku, kde mícha vstupuje do lebky. Nad ním, na úpatí lebky, je prodloužená mícha.

Zde funkce plazího mozku jedou zcela na automat. Bušení srdce, dýchání plic, takové věci. Varolův most je nad prodlouženou míchou a pomáhá koordinovat pohyb. Nad ním, na vrcholu mozkového kmene je thalamus, struktura přijímající smyslové informace, jako jsou zrak, sluch, hmat a chuť. Retikulární formace je síť tvaru prstu uvnitř mozkového kmene, jež je klíčová pro vzrušení, což není to, co cítíte při pohledu na hezkého člověka, ale spíše se pojí se spánkem, chůzí, vnímání bolesti a dalšími nezbytnostmi.

Mozeček neboli „malý mozek“ je vespod mozkového kmene a zodpovídá za neverbální učení a paměť, vnímání času a modulaci emocí, řídí dobrovolné pohyby jako vaše libové taneční kreace, ale také se zblbne pod vlivem alkoholu, proto jste nemotorní. Díky systémům plazího mozku naše těla šlapou hladce, jsou to nezbytnosti pro všechnu zvěř.

Takto vypadá mozek právě u plazů. Vyšší funkce má na starost limbický systém. Ten tvoří amygdala, hypothalamus a hipokampus. Je to hraniční oblast mezi plazím mozkem a novější, vyspělejší mozkovou oblastí. Amygdalu tvoří dva svazky neuronů velikosti fazolu měsíčního. Je zodpovědná za konsolidaci paměti i za náš největší strach a agresi. Stimulujte jednu oblast amygdaly a pejsek se najednou změní v krvelačného Cuja. Stimulujte elektrodou trošku jinde a pes se bude bát stínového divadla.

Hypothalamus udržuje vaše tělo v klidu. Reguluje tělesnou teplotu, cirkadiánní rytmy a hlad, zároveň řídí endokrinní systém, hlavně hypofýzu. Také byste měli svému hypothalamu děkovat za pocit radosti a odměny. Krysy s implantovanými elektrodami v centru odměn svého hypothalamu a možností je samy stimulovat se budou odměňovat, dokud neodpadnou nebo nechcípnou. Takže využití zvažte.

Nakonec je v limbickém systému hipokampus, klíčový pro učení a paměť. A pokud se poškodí, člověk si nemusí umět uchovat fakta a vzpomínky. Nad tím vším dlí ta nejpokročilejší věc, věc, kterou si s mozkem spojíte, šedá hmota. Dvě hemisféry tvoří 85 % hmotnosti vašeho mozku a dohlíží na vaši schopnost myslet, mluvit a vnímat. Levá a pravá hemisféra řídí a reguluje různé funkce a rozděluje náš mozek spojený strukturou zvanou corpus callosum.

Například jazyk a řeč jsou řízeny hlavně levou hemisférou, ale některé kreativní funkce pravou. I když to nesouvisí s dominantní rukou nebo že lidé s dominantní hemisférou jsou analytičtější nebo kreativnější. Tomu se říká populární psychologie. Porucha chování, při níž novináři a rádoby psychologové používají výzkum s krásnými, podrobnými a propojenými složitostmi vašeho mozku, aby prodávali noviny nebo posílili původní přesvědčení.

Ano, některé úkoly dělá jedna strana, ale strany jsou neustále propojeny. Obecný výrok typu „umělci používají pravou část mozku“ je stejně vedle jako „umělci mají zvláštně tvarovanou hlavu“. A po levé a pravé hemisféře nám zbývá mozková kůra. Tenká vrstva s více jak 20 miliardami propojenými neurony. Ale nezapomeňme na nedoceněné hrdiny nervového systému. Miliardy gliových buněk bez neuronů vytvářející síť podpory, jež obklopuje, izoluje a vyživuje mozkové neurony.

Z diagramů mozků asi víte, že levá a pravá strana mozkové kůry je rozdělena do čtyř laloků. Čelní, temenní, týlní a spánkový. Všechny jsou odděleny výraznými záhyby neboli fisurami. Každý lalok má své vlastní úkoly, ze kterých by se Franz Gall dmul pýchou. Čelní lalok je zapojen do mluvení, plánování, souzení, abstraktního myšlení, a jak nám připomíná Phineas Gage, osobnostních aspektů.

Temenní lalok přijímá a zpracovává váš hmat a držení těla. A týlní lalok na zadní straně hlavy přijímá zrakové informace. Spánkový lalok za vašima ušima zpracovává zvuk, včetně chápání řeči. Každá hemisféra ovládá opačnou stranu těla, takže levý spánkový lalok zpracovává informace z pravého ucha. V těchto lalocích je ale více oblastí s danými funkcemi. Motorická oblast v zadní části čelního laloku ovládá dobrovolné pohyby a odesílá z mozku do těla zprávy typu: „Pohlaď toho psa“ nebo „Vezmi hrnek“.

Ale senzorická oblast zpracovává příchozí pocity jako „To je heboučký pejsek“ nebo „Šmarja, to je horký!“ Zbytek šedé hmoty tvoří asociační oblasti, které se vážou na vyšší duševní funkce jako je pamatování, myšlení, učení a mluvení. Ale asociační oblast na rozdíl od senzorické nebo motorické nemůžete jen šťouchnout a čekat na reakci. Tato oblast je citlivější. Zabývá se tlumočením a integrací smyslů a propojí je se vzpomínkami.

A převládají ve všech čtyřech lalocích, takže poškození mozku dané oblasti bude mít odlišný výsledek. Kvůli lézi v dané části spánkového laloku nemusíte být schopni rozpoznávat tváře. Traumatické vzpomínky nebo hyperaktivní hormony mohou ovlivnit chování a emoce, což nám připomíná, jak zásadně jsou biologie a psychologie propojeny. A existuje spousta fascinujících příkladů, jak vnímáme svět kolem nás. A to probereme příště. Ale pokud jste dávali pozor, znáte základy centrálního nervového systému, konkrétně mozku, který může být chápán jako plazí neboli s evolučnějšími strukturami předků a limbickým systémem a novými strukturami, které zahrnují laloky, kůry a asociační oblasti.

Překlad: Kara www.videacesky.cz