Proč vznikají studie na to, co už víme?

V roce 1949 skupina sociologů vydala knihu jménem Americký voják. V ní sdíleli výsledky let výzkumu prováděného na vojácích z druhé světové války. Vycházeli z řady výzkumů a dotazníků a zjistili toho mnoho o životě za války. Jeden výzkum zjistil, že vojáci z venkova byli obecně šťastnější než vojáci z města. Jiný průzkum zjistil, že muži chtěli během bojů více domů než po válce.



Ale kniha moc úspěchu nesklidila. Lidé sepsuli vědce za to, že se tolik štvali s něčím, co bylo zřejmé. Možná už jste u takových studií obrátili oči v sloup, u studií, které nejsou zrovna překvapivé. Proč by někdo platil vědcům za článek v odborném časopisu, aby řekli věci, které jsou naprosto jasné. Tohle je docela běžná reakce na psychologické studie, ale ne proto, že je jich tolik zřejmých.



Pravým důvodem za těmito výroky je takzvaná „iluze zpětného pohledu“. To je tendence myslet si, že věc není tak překvapivá, jakmile ji už znáte. Už to máme vžité, ale problém je v tom, že nejde jen o vědu. Může to zkreslit, kolik zásluh nebo viny dáváte ostatním, včetně vás, za to, co se stává. Dobrou zprávou je, že jakmile o tom víte, můžete toto zkreslení snížit. Vědci poprvé přišli na iluzi zpětného pohledu v roce 1975, desítky let po kritice Amerického vojáka.



Vědci věří, že důvodem je, že jakmile se něco naučíte, váš mozek si nemůže pomoct a vytváří spojení mezi těmito novinkami a všemi věcmi, které už víte. Najednou vidíte vzorce, díky kterým vás nové informace nepřekvapí. Když vám řeknu, že vojáci z venkova mají více elánu než jiní vojáci, můžete si říct, že o nic nejde, protože někdo, kdo vyrostl na vesnici, je drsnější, takže se válečným podmínkám přizpůsobí lépe.



Ale co když studie zjistila opak? Co kdyby lidé z města byli celkově šťastnější? V takovém případě byste si mohli říct, že lidé z města toho ze světa viděli víc, takže si na zahraničí zvykli lépe než kluk, který neopustil venkov. Tak či onak z vás mluví iluze zpětného pohledu. Věci se zdají zřejmé, jakmile je znáte. Tohle je neškodný příklad, ale jindy může iluze zpětného pohledu uškodit.



Vezměte si, že jste třeba makléř. Dennodenně se rozhodujete, kde nejlépe investovat peníze. To může být pěkná fuška bez ohledu na to, jak dobří jste. Ale pokud párkrát dobře zainvestujete, a to přinese balík, můžete si myslet, že si ten úspěch zasloužíte, protože vám to tak jde. A kvůli vaší sebedůvěře se můžete unáhleně rozhodovat, protože pak máte tendenci přeceňovat své schopnosti.



Představte si, že by ta stejná investice dopadla špatně. Můžete si teď vyčítat, že jste to pokazili, ale popravdě jste to nemohli předvídat. Ať už je výsledek pozitivní nebo ne, z iluze zpětného pohledu máte pocit, že to bylo zřejmé, ale ve skutečnosti nebylo. A to často končí tím, že si někdo dává příliš velké zásluhy nebo vinu. Tohle může mít opravdu vážné důsledky. Pokud jste lékař a někdo si myslí, že jste mohli dříve zachytit nádor, můžou vás soudit za zanedbání.



Nebo když se někdo zraní v práci, někdo by mohl tvrdit, že jste tomu mohli zabránit. V obou případech může soud rozhodnout, jestli jste to měli předvídat. A protože porota ví, jak ten příběh končí, může mít iluzi zpětného pohledu. Vypořádat se s tímto zkreslením je v právních situacích dost složité.



Ale pokud se jedná o vás, jakmile si to uvědomíte, můžete se tomu bránit. Jeden dobrý způsob se jmenuje „zvažte opak“. Stačí se na chvíli pozastavit, než začnete chválit nebo obviňovat, a představit si, že by se stala úplně opačná věc. Třeba pracujete ve společnosti, kde zaměstnance chytili krást a vy se musíte rozhodnout, zda by za to měl být zodpovědný vědoucí. Koneckonců tu byla spousta náznaků. Zaměstnanec vůbec nechodil do práce včas, trávil hodně času v kancelářích ostatních kolegů a pořád koukal na kriminální pořady.



Vedoucí měl vědět, že se něco děje. A teď zvažte opačný případ. Pokud zaměstnanec hodně vydělával, místo aby ostatní okrádal, tyto varovné signály nemusí být vůbec zřejmé. Vlastně jste si mysleli, že to byl váš nejlepší zaměstnanec. Hlavně kvůli té spoustě času, kterou trávil s kolegy a prací přesčasy.



Ukázalo se, že pokud jen přemýšlíte o možnosti jiných výsledků, budete si méně dovozovat, že jakýkoli další výsledek je zřejmý. Iluze zpětného pohledu je cena, kterou za zpětný pohled platíme, což je obecně dobře. Být schopen ohlédnout se a dát si dohromady věci, které se staly, nám pomáhá lépe se rozhodovat a poučit se z našich chyb. Je to skvělá věc pro plánování budoucnosti, ale pokud jde o vyvozování minulosti, je třeba si uvědomit, že zpětný pohled není vždy spolehlivý.



Toto zkreslení je však naší součástí, takže čím lépe ho pochopíme, tím lépe ho obejdeme. Překlad: Kara www.videacesky.cz