Jak vznikají dechberoucí záběry ze startů raket

Ti z nás, kteří už nějakou tu chvíli
sledují starty SpaceX, si už celkem zvykli na neskutečné
kamerové záběry, jako je tento. Tyto vysoce detailní záběry zprostředkovávají
ohromný divácký zážitek při startu, separaci stupňů
a vždy vzrušujících přistáních. Ale jak jsme získali tak perfektní záběry? V tomto videu se podíváme
na zoubek tomu, proč je tak obtížné
získat záběry, jako jsou tyto. Budeme mluvit o vybavení,
které se dnes používá, a jak se používalo v minulosti.

Řekněme, že máte kameru a snažíte se
natočit raketu vzdálenou 60 km, letící rychlostí 5000 km/h. Za prvé, standardní teleobjektivy
mají maximální ohniskovou vzdálenost přibližně 1000 mm. Aby 70 m vysoká raketa
vzdálená 60 km zabrala celý snímek, musela by být ohnisková vzdálenost
objektivu alespoň 10krát větší. Za druhé, abyste dosáhli
takovýchto plynulých záběrů, musí se kamera postupně naklánět nahoru,
perfektně synchronizovaná s pohybem rakety.

To se snadněji řekne, než udělá,
protože i ten nejmenší pohyb kamery vyústí v obrovský pohyb na opačném konci,
kde se raketa nachází. Takto nějak by to vypadalo,
kdybyste se pokusili sledovat raketu manuálně
pomocí běžné trojnožky. A kdybyste neměli 10 000 mm optiku,
vypadalo by to nějak takhle. Na záběr podobné kvality
potřebujeme něco mnohem přesnějšího a citlivějšího
než teleobjektiv a trojnožku.

SpaceX využívá tři hlavní
startovací rampy. Startovní komplex 39A
v Kennedyho vesmírném centru, Komplex 40 na Mysu Canaveral a Komplex 4E na Vandenbergově
letecké základně v Kalifornii. Všechny tyto komplexy vznikly
ještě na počátku vesmírných letů v 60. a 70. letech minulého století. Každá startovací rampa je obklopena skupinou
sledovacích kamer s velkým dosahem, které vypadají nějak takto.

Jsou to stojany pro sledování pohyblivých objektů
původně vyvinuté pro armádu ke sledování letadel a řízených střel. Za časů Apolla byly podobné stroje
obsluhované zkušenými operátory, kteří sledovali raketu Saturn V
s řevem letící k nebesům. V té době byl právě operátor
zodpovědný za to, aby byla kamera orientována
vždy správným směrem. Dnes jsou již mnohé sledovací funkce
automatické či poloautomatické. Tento stojan Kineta lze operátorem
pohodlně řídit z kontrolního střediska.

Je možné na něj namontovat prakticky
libovolnou kameru a tak z něj učinit nejdražší trojnožku na světě. Vesmírné společnosti používají
tyto sledovací kamery, aby poskytly úchvatné záběry
svých startů. Tyto drahé kamery také slouží
k analýze raket během jejich zdolávání
nejtěžších fází letu. NASA na těchto stojanech používá
kombinaci digitálních a analogových kamer. Kamery malého dosahu využívají vysokou snímkovací frekvenci
a rychlost závěrky, což umožňuje společnostem analyzovat
ohromně detailní záběry raket ze startu.

Infračervené kamery
pak měří teplotu rakety během jejího průchodu atmosférou
při návratu na Zemi. Podobné kamery sehrály důležitou roli
při vyšetřování různých havárií. Sledovací kamery byly schopné zachytit,
jak padající trosky udělaly za letu díru do raketoplánu Columbia, kvůli čemuž se
při návratu do atmosféry rozpadl, což bohužel stálo celou posádku život.

NASA analyzovala záznam a zavedla
novou proceduru, která ověřovala, zda jsou raketoplány schopny
bezpečného návratu na Zemi. Některé kamery NASA
rozmístěné poblíž startovacích ramp mají filmové kotouče dlouhé přes 300 m. Samozřejmě mají i novodobé
kamerové technologie a jsou schopné živě streamovat
4K video do celého světa. Díky nim se můžeme kochat těmito
úžasnými záběry v přímém přenosu. Opravdu jsme ušli dlouhou cestu.

Takže tak. Natáčení a vysílání startů raket
je ve skutečnosti velmi obtížné. Technologie sledovacích systémů a kamer
se však nepřestávají zlepšovat, a tak se můžeme těšit na další
úžasné záběry, jako je tento. Pokud máte jakékoliv dotazy,
neváhejte je napsat do komentářů a ujistěte se, že máte zapnutý odběr,
abyste se mohli přidat k diskuzi, až se budeme dozvídat
o všem, co se týká vesmíru. Děkuji za sledování
a uvidíme se u dalšího videa. Překlad: Martin Dravecký
Korekce: Jana Uhrinová
www.elonx.cz