Jak vznikají dechberoucí záběry ze startů raketSvět Elona Muska

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 26
86 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:86
Počet zobrazení:6 462

Pokud jste někdy sledovali živý přenos ze startu SpaceX (nebo i jiných firem), jistě jste si všimli úžasných kamerových záběrů na stoupající raketu. Možná nevíte, že získat takové plynulé záběry není úplně jednoduché a je k tomu potřeba speciální vybavení. Není to nic nového, tzv. sledovací kamery se používaly už v dobách Saturnu V, ale je to rozhodně zajímavá záležitost. Právě o těchto kamerách a celkové problematice snímaní startů raket pojednává dnešní video z kanálu Primal Space. Dozvíte se v něm, proč a jak se starty natáčejí, nahlédnete do minulosti a názorně uvidíte, proč vám pro natočení takto kvalitních záběrů nestačí běžný teleobjektiv a stativ.

Seriál Svět Elona Muska vzniká ve spolupráci s webem ElonX.cz, který se věnuje SpaceX a dalším firmám Elona Muska.

Přepis titulků

Ti z nás, kteří už nějakou tu chvíli sledují starty SpaceX, si už celkem zvykli na neskutečné kamerové záběry, jako je tento. Tyto vysoce detailní záběry zprostředkovávají ohromný divácký zážitek při startu, separaci stupňů a vždy vzrušujících přistáních. Ale jak jsme získali tak perfektní záběry? V tomto videu se podíváme na zoubek tomu, proč je tak obtížné získat záběry, jako jsou tyto. Budeme mluvit o vybavení, které se dnes používá, a jak se používalo v minulosti.

Řekněme, že máte kameru a snažíte se natočit raketu vzdálenou 60 km, letící rychlostí 5000 km/h. Za prvé, standardní teleobjektivy mají maximální ohniskovou vzdálenost přibližně 1000 mm. Aby 70 m vysoká raketa vzdálená 60 km zabrala celý snímek, musela by být ohnisková vzdálenost objektivu alespoň 10krát větší. Za druhé, abyste dosáhli takovýchto plynulých záběrů, musí se kamera postupně naklánět nahoru, perfektně synchronizovaná s pohybem rakety.

To se snadněji řekne, než udělá, protože i ten nejmenší pohyb kamery vyústí v obrovský pohyb na opačném konci, kde se raketa nachází. Takto nějak by to vypadalo, kdybyste se pokusili sledovat raketu manuálně pomocí běžné trojnožky. A kdybyste neměli 10 000 mm optiku, vypadalo by to nějak takhle. Na záběr podobné kvality potřebujeme něco mnohem přesnějšího a citlivějšího než teleobjektiv a trojnožku.

SpaceX využívá tři hlavní startovací rampy. Startovní komplex 39A v Kennedyho vesmírném centru, Komplex 40 na Mysu Canaveral a Komplex 4E na Vandenbergově letecké základně v Kalifornii. Všechny tyto komplexy vznikly ještě na počátku vesmírných letů v 60. a 70. letech minulého století. Každá startovací rampa je obklopena skupinou sledovacích kamer s velkým dosahem, které vypadají nějak takto.

Jsou to stojany pro sledování pohyblivých objektů původně vyvinuté pro armádu ke sledování letadel a řízených střel. Za časů Apolla byly podobné stroje obsluhované zkušenými operátory, kteří sledovali raketu Saturn V s řevem letící k nebesům. V té době byl právě operátor zodpovědný za to, aby byla kamera orientována vždy správným směrem. Dnes jsou již mnohé sledovací funkce automatické či poloautomatické. Tento stojan Kineta lze operátorem pohodlně řídit z kontrolního střediska.

Je možné na něj namontovat prakticky libovolnou kameru a tak z něj učinit nejdražší trojnožku na světě. Vesmírné společnosti používají tyto sledovací kamery, aby poskytly úchvatné záběry svých startů. Tyto drahé kamery také slouží k analýze raket během jejich zdolávání nejtěžších fází letu. NASA na těchto stojanech používá kombinaci digitálních a analogových kamer. Kamery malého dosahu využívají vysokou snímkovací frekvenci a rychlost závěrky, což umožňuje společnostem analyzovat ohromně detailní záběry raket ze startu.

Infračervené kamery pak měří teplotu rakety během jejího průchodu atmosférou při návratu na Zemi. Podobné kamery sehrály důležitou roli při vyšetřování různých havárií. Sledovací kamery byly schopné zachytit, jak padající trosky udělaly za letu díru do raketoplánu Columbia, kvůli čemuž se při návratu do atmosféry rozpadl, což bohužel stálo celou posádku život.

NASA analyzovala záznam a zavedla novou proceduru, která ověřovala, zda jsou raketoplány schopny bezpečného návratu na Zemi. Některé kamery NASA rozmístěné poblíž startovacích ramp mají filmové kotouče dlouhé přes 300 m. Samozřejmě mají i novodobé kamerové technologie a jsou schopné živě streamovat 4K video do celého světa. Díky nim se můžeme kochat těmito úžasnými záběry v přímém přenosu. Opravdu jsme ušli dlouhou cestu.

Takže tak. Natáčení a vysílání startů raket je ve skutečnosti velmi obtížné. Technologie sledovacích systémů a kamer se však nepřestávají zlepšovat, a tak se můžeme těšit na další úžasné záběry, jako je tento. Pokud máte jakékoliv dotazy, neváhejte je napsat do komentářů a ujistěte se, že máte zapnutý odběr, abyste se mohli přidat k diskuzi, až se budeme dozvídat o všem, co se týká vesmíru. Děkuji za sledování a uvidíme se u dalšího videa. Překlad: Martin Dravecký Korekce: Jana Uhrinová www.elonx.cz

Komentáře (6)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Je pekné ako popri natáčaní rakiet pre analýzu letu mysleli i na fanúškov a môžme sa kochať tými zábermi.

101

Odpovědět

tripod = stativ

70