Titán hrůzy: temná představivost H. P. LovecraftaTED-Ed

„Svět je vskutku komický, ale vtip je na úkor lidstva.“ Mystické knihy zakázaného vědění. Děsivá tajemství v pokrevní linii. A hrůzy tak nevýslovné, že jen myšlenka na ně dohání k šílenství. To vše je dnes běžnou součástí mnoha hororových příběhů. Tyto prvky však zpopularizoval jeden jediný autor, jehož jméno se stalo přívlastkem pro jedinečný druh hrůzy, jež podněcoval. Howard Philips Lovecraft se narodil v roce 1890 na Rhode Islandu a během dospívání miloval gotické hororové příběhy Edgara Allana Poea a Roberta Chamberse.

Ale když začal psát v roce 1917, první světová válka výrazně zastínila uměleckou tvorbu. Lidé viděli skutečné hrůzy a fantastická vyprávění už je neděsila. Lovecraft chtěl vymyslet nový druh hrůzy, která by odpovídala rychlému vědeckému pokroku jeho doby. Využíval vědeckých prvků, aby příběhům dodal tajuplnou věrohodnost.

V Barvě z vesmíru dopadne poblíž rodinného statku podivný meteorit a zmutuje farmu do hrůzyplné podoby. Ostatní příběhy obsahovaly vědeckou metodologii ve své struktuře. Novela V Horách šílenství je psána jako záznam z antarktické expedice, jež odhalí věci, které měly zůstat skryté. V dalších se samotná matematika stává zdrojem hrůzy, když nemožná geometrická uspořádání pustoší mysl každého, kdo na ně pohlédne. Jako tehdejší objevy subatomárních částic nebo rentgenového záření byly síly v Lovecraftově byly mocné, byť často neviditelné a nepopsatelné.

Spíše než v povědomých monstrech, zobrazení násilí nebo ve snaze o vylekání spočívá hrůza lovecraftovského hororu v tom, co není přímo vyobrazené a co je ponecháno v temných hlubinách naší představivosti. Desítky Lovecraftových povídek, novel a básní se často odehrávají ve stejném světě s opakujícími se postavami, lokacemi a mytologií. Na první pohled se zdá, že se odehrávají v tehdejší Nové Anglii, ale pod povrchem této zdánlivě známé reality leží temní páni, pro které jsou obyvatelé Země pouhé loutky.

Spíše než o božstva se jedná o prvotní síly. Lovecraftovi Prastaří číhají na hranicích naší reality. Bytosti jako Yog-Sothoth, jehož prvotní sliz se hemží v nukleárním chaosu za nejzazšími kouty prostoru a času. Nebo slepý idiotský bůh Azathoth, jehož ničivé impulzy jsou přerušované pouze běsnícím tlučením ohavných bubnů a slabým monotónním kvílením prokletých fléten.

Tyto bytosti existují za hranicí námi vnímané reality, jejich podoba i motivy jsou nám záhadou. Lovecraftovi protagonisté – často badatelé, antropologové či antikváři – narazí na stopy jejich existence, ale i tyto náznaky stačí k tomu, aby je přivedly k šílenství.

A i když přežijí, tak ve čtenáři nezůstane pocit vítězství, pouze kosmická lhostejnost. Hrozivý pocit, že jsme jen bezvýznamná smítka vydaná napospas nezměrným silám. Ale možná největší silou těchto bytostí byl jejich vliv na Lovecraftovy současníky. Lovecraft si během svého života dopisoval s ostatními autory a povzbuzoval je, aby do svých děl zahrnuli prvky a postavy z jeho příběhů.

Odkazy na lovecraftovské bohy nebo jeho magické knihy lze najít v mnoha dílech jeho dopisovatelů, jako je Robert E. Howard a Robert Bloch. Dnes je tento sdílený vesmír nazýván „mýtus Cthulhu“, nazvaný podle Lovecraftova slavného spojení draka a chobotnice. Lovecraftův strach z neznámého se bohužel negativně projevil i v jeho názorech. Měl silně rasistické smýšlení a některá jeho díla obsahují stereotypy a rasistické nadávky.

Ale bohatý svět, který vytvořil, přežil jeho osobní předsudky. A po Lovecraftově smrti byl mýtus Cthulhu převzat širokou škálou spisovatelů, kteří jej nahlíželi z různých perspektiv, které přesahují autorovy předsudky. I přes svůj literární odkaz se Lovecraft nikdy nedočkal finančního úspěchu. Zemřel neznámý a chudý ve věku 46 let – oběť lhostejnosti vesmíru. Ale jeho práce inspirovala mnoho povídek, novel, stolních her a kulturních ikon.

A dokud lidstvo cítí strach ze své neznámé budoucnosti, bude mít lovecraftovský horor své místo v nejčernějších zákoutích naší představivosti. Přeložil: voidbot www.videacesky.cz