Hra o trůny (Game of Thrones) platí za nejsledovanější, nejdiskutovanější a nejočekávanější seriál současnosti. S každou další řadou přibývají jak jeho fanoušci, tak i odpůrci. Dnešní TED Ed video pak poukazuje na fakt/možnost, že základ příběhu se nezrodil v hlavě G. R. R. Martina, ale byl inspirován historickými událostmi. Pokud se bojíte spoilerů, pak vás mohu uklidnit, že je jich ve videu pouhé minimum. Video navíc uchopuje příběh jako obrovský celek a vůbec nezabíhá do podrobností. Slovíčka a pojmy:
A Game of Thrones – název seriálu, který však poukazuje na ságu G. R. R. Martina A Song Of Ice And Fire
Wars of Roses – Války růží (jsme zvyklí spíše na termín Válka růží. Použití množného čísla však mnohem lépe vystihuje rozsáhlost, komplexnost a dlouhé trvání celého konfliktu a v neposlední řadě se pak jedná o jeho oficiální název.)
Edward – Eduard
Henry – Jindřich
Margaret of Anjou – Markéta z Anjou
Earl – anglosaský šlechtický titul
George – Jiří Plantagenet
Anglický kanál – kanál La Manche
Henry Tudor – Jindřich VII. Tudor
Elizabeth of York – Alžběta z Yorku
TED Ed
Výuka hodná sdílení Pokud víme, středověká Anglie
nebyla nikdy napadena ledovými zombie nebo terorizována draky. Otřásala se však bojem
o moc dvou vznešených rodin, který překlenoval generace
a zahrnoval obrovské množství postav s komplexními motivy a nestálou oddaností. Pokud se vám to zdá povědomé, je to proto, že historické konflikty
známé jako Války růží, posloužily jako základ
pro většinu zápletky Hry o trůny.
Zárodkem skutečné války se stala
smrt krále Eduarda III. v roce 1377. Eduardův nejstarší syn zemřel
ještě před smrtí svého otce, ovšem jeho desetiletý syn, Richard II., nastoupil na trůn před
třemi žijícími Eduardovými syny. Takovéto přeskočení celé generace rozprostřelo nástupnické právo na trůn
mezi množství jejich potomků. Zejména pak mezi Lancastery (Lannisterové),
kteří vzešli z Eduardova třetího syna, a Yorky (Starkové), kteří jsou potomky
jeho čtvrtého syna.
Pojmenování následných válek vychází ze symbolů,
které jsou spjaty s oběma rodinami. Bílá růže z Yorku a červená růže z Lancasteru. Lancasterové se poprvé dostali na trůn, když byl Richard II. sezazen
svým bratrancem Jindřichem IV. v roce 1399. I přes sporadické nepokoje
zůstávala jejich vláda nedotčena a to až do roku 1422, kdy smrtí Jindřicha V.
během vojenského tažení přešla vláda na nemluvně, Jindřicha VI. Díky slabé vůli a podvolení se rádcům, byl nakonec Jindřich přesvědčen,
aby si vzal Markétu z Anjou a získal tak podporu Francie. Markéta (Cersei) byla překrásná, ambiciózní a nelítostná v potlačování
jakékoli hrozby vůči její moci.
Nejvíc ze všeho však
nedůvěřovala Richardu z Yorku. York (Ned Stark) byl královým
nejbližším rádcem a věrným vojevůdcem. Královnou však byl čím dál více upozaďován. Ta navíc povýšila své oblíbené podporovatele,
Early ze Suffolku a Somersetu. Yorkova kritika jejich neschopnosti
- neohrabaného vedení války s Francií vedla k jeho vyloučení od dvora
a přesunutí do Irska. Mezitím, vršení vojenských selhání a porušování
pravidel Markétou a jejími spojenci způsobilo rozsáhlé šíření nepokojů.
Uprostřed tohoto chaosu se vrací
Richard z Yorku s armádou, aby zatknul Somerseta a reformoval dvůr. Zprvu neúspěšně, ale brzy dostal šanci,
když byl jmenován Ochráncem říše, potom, co se Jindřich nervově zhroutil. Jenže o rok později se Jindřich náhle uzdravil a královna jej přesvědčila,
aby zrušil Yorkovy reformy. York utekl a ještě jednou postavil armádu.
Ačkoli nebyl schopen získat trůn napřímo, podařilo se mu získat
zpět svoji pozici Ochránce a sobě a svým dědicům
zajistil následnictví po Jindřichovi. Místo koruny se však
Yorkova hlava dočkala kopí. Potom, co byl zabit
v bitvě s královninými přívrženci. Nároku na trůn se ujal jeho mladý syn
a byl korunován jako Eduard IV. Eduard se těšil z velkého
vojenského úspěchu proti Lancasterům. Jindřich byl zajat během toho,
co Markéta utíkala do exilu se svým údajně krutým synem
Eduardem z Westminsteru (Joffrey).
Nově korunovaný král však udělal
tragickou politickou chybu, když vycouval z domluveného sňatku
s francouzskou princeznou, aby si tajně vzal vdovu po nízkém šlechtici. Tímto si znepřátelil svého nejsilnějšího
spojence Earla z Warwicku. Warwick se spřáhl s Lancastery, poštval žárlivého Eduardova
mladšího bratra Jiřího proti němu a během chvíle dokonce
Jindřicha vrátil na trůn.
To ale netrvalo dlouho. Eduard se znovu ujal vlády, princ z Lancasteru byl zabit v bitvě a Jindřich nedlouho potom zemřel v zajetí. Zbytek vlády Eduarda IV. proběhl v míru, ovšem po jeho smrti v roce 1483
se opět vrací krveprolévání. Přestože jej měl nahradit jeho dvanáctiletý syn, Eduardův mladší bratr Richard III.
(Stannis) však jeho nárok prohlásil za nelegitimní a to díky tajnému sňatku jeho otce. Sám se ujal kralování
a chlapce vsadil do vězení. Ačkoli nikdo neví, co se s nimi nakonec stalo, princové po čase zmizeli a Richardovo
postavení se zdálo být upevněno. Ale jeho konec přišel
o pouhé dva roky později a to zpoza mořské úžiny Anglického kanálu. Jindřich Tudor (Daenerys) byl přímým
potomkem prvního vévody z Lancasteru, vychovaným v exilu po smrti svého
otce v předchozím povstání.
Po uchopení moci Richardem III.
došlo k rozkolu mezi Yorky. Jindřich tak získal podporu
pro svůj požadavek na trůn. Vybudováním armády ve Francii
překonal kanál v roce 1485 a rychle porazil Richardovy síly. Sňatkem s Alžbětou z Yorku,
starší sestrou zmizelých princů, nově korunovaný Jindřich VII.
spojil obě růže a ukončil téměř stoleté období válek.
V historii často přemýšlíme o válkách
jako o pevně rozhodnutých konfliktech s jasně určenými vítězi a poraženými. Ovšem Války růží, stejně jako příběh,
kterému se staly inspirací, nám ukazují, že vítězství mohou být nejistá, spojenectví nestálá a dokonce i moc králů
může být prchavá jako roční období. Přeložil: JohnSorrow
www.videacesky.cz
JohnSorrowPublikováno: 10 let
