Thumbnail play icon

Americký zbrojní průmyslVelká válka

Přidat do sledovaných sérií 92
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:48
Počet zobrazení:3 265

Bitva o Verdun vstupuje do druhého týdne, Rusové postupují v Malé Asii a Američané vybudovali jeden z největších zbrojních průmyslů na světě. 

Poznámka: Příjmení Burnfire, které Indyho zaujalo, by se dalo přeložit jako hořící oheň. 

Přepis titulků

Na začátku války jsme viděli útoky kavalérie, které naprosto selhaly tváří v tvář moderním kulometům a zdálo se, že tyto zteče, které byly kdysi mocnou taktikou, jsou jen pouhou minulostí, ale to už neplatí, protože tento týden kavalérie znovu vyrazí na zteč. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Velkou novinkou minulého týdne byl začátek bitvy o Verdun s největší dělostřeleckou baráží v historii a zdálo se, že Němci mají Francouze v hrsti.

Rusové dobyli Erzurum a postupovali na Trabzon, zatímco rakousko-uherská armáda skoro dosáhla Drače, albánského hlavního města. Toto se stalo potom. Na západě se vše točilo kolem Verdunu. Tato jatka trvala už pět dní. Pevnost Douaumont byla v německých rukou, ale neustálé ostřelování a opakované útoky jim neposkytly cestu k městu samotnému, a od 27.

února, po tzv. Posvátné stezce, francouzské zásobovací trase, Francouzi přivezli 190 000 mužů a 23 000 tun munice. Přišla také nečekaná obleva, která všechno proměnila v bahno, ale to nijak neovlivnilo intenzitu bojů, ani nezastavilo dělostřelecké baráže. 2. března konečně Němci obsadili vesnici Douaumont, ale nemohli se z ní stáhnout, neboť každou cestu pryč ostřelovali Francouzi. Následující den Francouzi ostřelovali nyní již ruiny vesnice a v noci poslali dva prapory, které ji obsadily, ale netrvalo dlouho a Němci je do úsvitu opět vyhnali.

Přesto náčelník štábu německé armády Falkenhayn padal do jakési pasti. Korunní princ Vilém a 5. armáda podpořena úvodním úspěchem a dobytím pevnosti z minulého týdne nejednala dle Falkenhaynových plánů a postupovala hlouběji a hlouběji, čímž narůstaly německé ztráty. Do konce února byly zhruba stejné jako francouzské, což nebylo v plánu. 28. února se narychlo sešli Vilém s Falkenhaynem. Vilém řekl, že i když ztratil počáteční překvapení, stále je možné dosáhnout morálního a materiálního vítězství.

Potřebuje jen více mužů a materiálu. Falkenhayn souhlasil. To dává smysl, protože do 27. února 13 francouzských těžkých baterií bylo umístěno na západním břehu Mázy s cílem zaútočit na německá křídla při postupu na východní pobřeží. 2. března francouzské jednotky odrazily německý útok na Vaux a jedním ze zajatých Francouzů byl kapitán Charles DeGaulle, kterému bajonet probodl stehno.

Tady je k tomu více informací: Byl převezen do vojenské nemocnice v Mohuči, poté do zajateckých táborů dále na východě, ze kterých se opakovaně snažil utéct, jednou se dokonce dostal jen na 100 kilometrů od švýcarské hranice, ale zůstane zajatcem až do konce války. Zajímavostí je, že jako zajatec naučil francouzsky Michaila Tuchačevskiho, který se stane maršálem Sovětského svazu, což byla nejvyšší vojenská hodnost, načež bude popraven Stalinem v roce 1937.

Tuchačevskij byl úspěšnější než DeGaulle, neboť při svém šestém pokusu o útěk se dostal zpět do Ruska a aktivní služby. Když už mluvíme o Rusku, mám o něm krátkou zmínku. Ve zteči na bajonet během sněhové bouře 3. března získali Rusové Bitlis a 1000 zajatců, zatímco na pobřeží Černého moře postupovali na západ a dobyli Rize. Byla zde další pamětihodná zteč a byla to zteč kavalérie. Nájezdy kavalérie už v této válce příliš nevídáme, ale často jste se na ně ptali, takže tady jedna je.

Senusiové na libyjské frontě byli Osmany dobře vyzbrojeni a byli vedeni Gaaferem Pašou. V této chvíli byli shromážděni v Barani a Sollumi. Byla to přístavní města, ale námořní cesty byly zaminovány, takže jste na ně museli zaútočit po souši. 22. února jihoafrické jednotky generála Henryho Lukina vyšly z Unjeilaji s cílem zaútočit.

Lukin zamýšlel zaútočit na Senusije v noci, ale 25. února jej Senusiové předběhli a ostřelovali jeho tábor. Letecký průzkum další den ukázal, že Gaafer odešel do Aggagie, 20 km od Barani. Lukin a jeho muži vyrazili a zaútočili na nepřítele 26. února. 3. jihoafrická pěchota postoupila na frontě široké asi dva kilometry s obrněnými auty a oddíly Dorset Yeomanry na křídlech. Gafferovy jednotky se snažily nepřítele obklíčit, ale 1.

jihoafrická pěchota – rezervisté – tomu zabránila. A když 3. pěchota prolomila senussijské linie, dostala se ke slovu jízda plukovníka Soutera. Jak Senussiové začali ustupovat a přeskupovat se, kavalérie postupovala spolu s nimi a ve 3 hodiny odpoledne se Dorset Yeomanry stočili a zaútočili ze dvou stran, dokonce i pod palbou z kulometů a pušek. Nájezd Senussije kompletně zlomil a Gaffer Paša a jeho štáb byli zajati. Ztráty v řadách kavalérie a 3.

jihoafrické pěchoty byly vysoké, ale připsaly si vítězství a dosáhly dokonalého úspěchu, ke kterému došlo díky perfektní koordinaci pěchoty a kavalérie. Barani a Sollum byly obsazeny bez odporu. A další obsazování – a obrovské – probíhalo na Balkáně. V Albánii 26. února Rakušané postoupili, Italové evakuovali Drač, hlavní město, a následující den jej Rakušané obsadili. Essad Paša, osoba nejbližší albánskému vůdci v tuto chvíli, utekl do Neapole, kde zformoval albánskou exilovou vládu.

Výsledkem bylo, že jedinou pozicí, kterou Italové drželi na Balkáně, byla Vlora v Albánii, což doma způsobilo obavy, neboť to komplikovalo italské plány učinit z Jaderského moře Italské moře. A na moři se toho tento týden dělo hodně. 26. února byla francouzská transportní loď Provence II torpédována ve Středomoří, zemřelo 930 mužů, 1100 jich přežilo. 27. února najela loď Maloja na minu u Doveru. Zemřelo 155 lidí. A 1.

března došlo k důležité události – Německo prohlásilo, že každá loď patřící nepříteli se zbraní na palubě bude považována za válečnou a torpédována bez varování. To se nebude líbit neutrálním zemím, jejichž občané nyní byli v ohrožení, například Portugalsku a USA. 3. března Portugalsko v přístavu zkonfiskovalo 38 německých a rakouských parníků. Němci požadovali, aby byly lodě propuštěny do 48 hodin. A co Spojené státy? Rád bych se tam na chvíli podíval, ale ne kvůli lodím.

Zajímavé na americké armádě je, že byla dobře vyzbrojená, ale malá. Americký zbrojní průmysl byl díky zásobování evropských zemí prvotřídní v ohledu na rychlost výroby válečného materiálu v masivním měřítku. To je obrovská změna za posledních 18 měsíců. Spojené státy nepřijímaly princip, že by neutrální země neměly vyzbrojovat státy ve válce, protože pokud by se ocitly ve válce, neměly by zásoby na navýšení malé produkce. Výsledkem toho zásobování už nebylo co navyšovat.

Od začátku války doteď odeslaly americké továrny vojenské zásoby v hodnotě 865 795 668 dolarů. Asi 200 milionů byly střelné zbraně a výbušniny, 150 milionů auta a náhradní díly, a 250 milionů železo, ocel a měď. Spojené státy měly menší armádu než Švýcarsko, ale mohli teď zvládnout cokoliv z vlastních zásob. Obří továrny byly postaveny, vybaveny a provozuschopné za pouhé tři měsíce. Výroba psacích a obchodních strojů byla přeměněna na výrobu nábojů.

Spojené státy měly obří zbrojní průmysl a náklady byly buď amortizovány, nebo zahrnuty v prodejní ceně. Vidíte tu vtipnou věc? Spojené státy nyní měly jeden z největších zbrojních průmyslů a získaly jej zcela zdarma – zaplatila za něj Evropa. Jen jsem si myslel, že by vás to mohlo zajímat. A jsme na konci dalšího týdne. Albánské hlavní město v rakouských rukou, Rusové postupují Tureckem, pokračující jatka u Verdunu a útok kavalérie na libyjské frontě.

Musím přiznat, že je hezké psát o útoku kavalérie. Tedy jen tak hezké, jak to válka umožní, zejména na zapomenuté frontě. Mohli byste si i myslet, že toto není moderní válka. Tady nezemřely desítky tisíc lidí v jeden den na oblasti, kterou přejdete za pár hodin, toto není velký historický okamžik, nějaký velký úspěch, ve kterém byl někdo roztrhán na kusy během pár minut a jehož ostatky se rozletěly po rozbombardované krajině.

Mohli byste si na moment pomyslet, že je to minulá válka se smyslem pro čest a rytířství, ale víme, že to tak není. V moderní válce čest a rytířství neexistuje. Jestli chcete vědět více o jedné ze zapomenutých front Velké války, klikněte sem a zjistěte více o libyjském válčišti. Pat(e)onem týdne je Michael Burnfire. A soudě dle jeho jména určitě hrál na basu v jedné z kapel Davida Coverdala, možná ve Whitesnake, určitě je to rocková hvězda.

Každopádně díky Machaelovi Burnfireovi. Podpořte nás na Patreonu, abychom mohli náš pořad ještě vylepšit. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

"USA maju teraz najvacsi vojensky priemysel

a dostali ho zdarma - Europa im ho zaplatila..."

92

Odpovědět

U tohoto komentáře jsem si vzpomněl na velmi dobrou knihu "Politická ekonomi strachu" od Roberta Higgse. Doporučuji, autor se specializuje na historii USA, co se týče ekonomického a politického (právního) vývoje. Je fajn zjistit, co ze země svobody udělalo dnešní mocenský superstát.

40
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK