Arabské povstání a Brusilovova ofenzívaVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 96
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:48
Počet zobrazení:3 524

Němci dobývají pevnost u Verdunu, Italové zastavují Rakušany, na Blízkém východě začíná arabské povstání a Rusko zahajuje Brusilovovu ofenzívu! 

Přepis titulků

Rusko během války poznalo zdrcující porážky od Tannenbergu v roce 1914 až po rakousko-německé ofenzívy vedené minulý rok, které Rusy připravily o tisíce mil země a stovky tisíc mužů. Po katastrofální ruské březnové ofenzívě tohoto roku Centrální mocnosti věřily, že Rusko není schopno ohrožujících ofenzivních akcí. Spletly se. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války.

Minulý týden rakousko-uherská armáda pokračovala v postupu severní Itálií, německé a britské námořnictvo se střetlo v bitvě u Jutska a Němci započali novou bitvu na Yperském výběžku. Vydejme se nejprve na západ a podívejme se, co se tam stalo. Na začátku týdne nezvládl kanadský protiútok dobýt území, ale uzavřel mezeru ve frontě, která ponechala otevřenou cestu do Yper. Ale velká zpráva tohoto týdne přišla od Verdunu, kde Němci dobyli pevnost Vaux, která vzdorovala po tři měsíce.

Francouzští vojáci bojovali v podzemních tunelech, které byly plné zápachu mrtvol, které nemohly být pohřbeny. Poslední týden bojovali za enormního ostřelování děl a plynových útoků. Nakonec, když jim zbylo jen 45 litrů vody, bylo zajalo 600 obránců, avšak Verdun nepadl. Takto si francouzský velitel Sylvain Raynal pamatuje konec: "Kolem jedenácté večer naše dělostřelectvo utichlo a noc se ponořila do ticha, což bylo děsivější než zvuky bitvy.

Vydal jsem se projít tunely. Co jsem viděl, bylo příšerné. Vojáci zvraceli, neboť kvůli žízni museli pít vlastní moč. Někteří omdleli. V hlavní síni muž olizoval slabý proud vody na zdi. 7. červen. Nový den. Ani jsme to nepostřehli. Pro nás byla stále noc. Noc, ze které vyprchala všechna naděje. Pokud by přišla pomoc zvenčí, dorazila by už pozdě. Poslal jsem svoji poslední zprávu, poslední pozdrav pevnosti a jejích obránců naší zemi.

Poté jsem se vrátil ke svým mužům. Je konec, přátelé. Konali jste svoji povinnost, všechny povinnosti. Děkuji vám. Vzdali se v šest hodin ráno. A zatímco tato kapitola na západní frontě končila, další začínala daleko na východě. Ruský generál Alexej Brusilov věřil, že s důkladnou přípravou může nad Rakušany zvítězit.

Bylo mu umožněno takovou ofenzívu připravit a zvážil problémy útoku na opevněné pozice chráněné dělostřelectvem a se zálohami připravenými zabránit průlomu. Jeho řešením bylo zaútočit na široké frontě, což by nepříteli zabránilo nahromadit zálohy na jednom místě, a přiblížit se nepřátelskými liniím hloubením podkopů jen 44 metrů od nich. To bylo obrovské zlepšení oproti minulým ruským selháním, kdy útočili na úzké frontě se zemí nikoho mezi nimi a nepřítelem.

Užije rovněž předchůdce storm troops – vysoce pohyblivých jednotek s cílem útočit na slabá místa. Brusilovova ofenzíva byla naplánována na jednu ráno 4. června roku 1916. Začala ve čtyři hodiny ráno za baráže 1 938 děl střílejících od Pinských močálů až dolů k Bukovině. Když zastavila, Rakušané spěchali do předsunutých pozic, ale nepřišel žádný ruský postup.

Jen pozorování. Poté ostřelování začalo znovu. Generálplukovník Alexander von Linsingen ve velení skupiny armád Linsingen, která zahrnovala rakouskou 4. armádu na severním konci fronty, poslal zprávu generálům, aby připravili zálohy na protiútok poté, co ruská pěchota prolomí nadřazenější rakouské pozice. Rusové měli na frontě celkem 650 000 mužů, Rakousko-Uhersko a německá Südarmee měly dohromady kolem půl milionu mužů a Linsingen si myslel, že početní výhoda bude vykompenzována kvalitou jeho vojáků a jejich pozicemi.

Pletl se. Ruské dělostřelectvo přestalo střílet kolem poledne, ale pěchota zaútočila až v šest večer. Byli odraženi podél skoro celé fronty, ale situace se změnila. Například poblíž Sapanova způsobila děla jen minimum ztrát, ale splnila svůj cíl zničit dlouhé úseky obranných překážek a zákopů a narušit spojení rakouské 2. armády. Když se ruská obrněná vozidla vynořila z prachu podél železnice z Tarnopolu do Lvova, v řadách habsburských obránců vypukl zmatek.

To dovolilo ruské pěchotě zatlačit. Podél jižní fronty se věci pro Rakušany nevyvíjely dobře. Ruská baráž opět zničila obranné překážky, takže ruská pěchota zaútočila předtím, než se obránci stihli zorganizovat. 79. pěší brigáda Honved se zcela zhroutila – 4 600 z 5 200 mužů se stalo zajatci, nebo byli zraněni či zabiti. Na frontu bylo posláno 15 praporů a do tří odpoledne byl ruský postup zastaven, ale Rusové podle původního plánu rozšířili útok a zaútočili s dalšími jednotkami, které převálcovaly rakouské linie.

Tento útok mířil na vesnici Okna a do šesti odpoledne ruská 9. armáda dobyla Černý Potok a zajala 11 000 vojáků. Přišla noc a vyčerpání zastavilo útok a Rakušané se zakopávali na otevřené krajině pět kilometrů za svými původními liniemi, přičemž ztratili třetinu dělostřelectva. 7. armáda Dmitryho Scherbatscheva zaútočila směrem na Jazlovice, a i když je Rakušané 6.

června odrazili a obě strany utrpěly stejné ztráty, Rusové měli více záloh a do deseti večer rakouský velitel ohlásil, že jeho muži se už neudrží. Další ráno se na místě vzdalo 7 000 mužů a další utekli do pozic za řekou Strypa. Mezi vojáky se šuškalo, že bitva o Strypu byla ztracena. Do konce týdne Rusové obsadili 30 kilometrů podél jižní fronty. To byl jižní konec fronty. Na severním konci směrem na Luck, kde se pěchota prokopala jen 25 metrů před nepřítele, se Rusové ráno 5.

června zvedli ze země a vyřítili se na Rakušany. Celé jednotky se vzdaly bez boje. Důstojníci dezertovali, uprchli do týlu a postupující Rusové získali desítky děl. Do odpoledne Rusové útočili na třetí linii zákopů ve středu rakouské 4. armády. V deset večer začal oficiální rakouský ústup a přišly prudké deště. Ústup se zastavil až na východním břehu řeky Styr poblíž Lucku – 75 kilometrů od původních pozic. Některé jednotky ústup nezastavily ani tam.

Rakouský náčelník generálního štábu Conrad von Hotzendorf naléhal na svého německého protějška Ericha von Falkenhayna s prosbou o pomoc, ale ten řekl, že pomoc přijde, jen pokud Rusové převelí jednotky ze severu na jih, a řekl Conradovi, aby povolal muže z italské fronty. Odpoledne 6. června dostali Rakušané opět výprask a započal celkový ústup. Přišli o dalších 38 děl a cesta do Lucku byla otevřena. Rakouská 4. armáda měla v tuto chvíli jen 27 000 mužů. Boje 7.

června o předmostí na řece Styr byly pro Rakušany opět katastrofální a v noci 7. června překročila ruská 8. armáda řeku Styr a postup pokračoval i s koncem týdne. Různé zdroje nabízejí různý počet zajatých vojáků, ale Chronology of the Great War říká, že jich bylo za tento týden 65 000. To je mnohem méně, než kolik udávají jiné zdroje. Situace na východě vypadala pro Rakušany špatně a dále na jihozápadě se zdálo, že je štěstí také opouští. Conradově ofenzivě v Trentu v Itálii docházela šťáva.

3. června byli sardinští granátníci vyhnáni z nejjižnějšího cípu asiagské planiny, ale to byl poslední rakouský úspěch po zbytek týdne a 9. června Conrad odvolal divizi na východ bojovat proti ruské ofenzivě. Ale nebyli to jen Rusové, kteří tento týden něco začali. Na Blízkém východě bylo 8. června vyhlášeno Arabské povstání. Šarif Husajn jej započal před Medinou, ale prvotní akce byly selháním. Měli 50 000 mužů, ale jen 10 000 mělo pušky a Osmané je zatlačili zpět.

Toho dne britští poradci včetně T. E. Lawrence připluli do Džiddy. Otevřela se tak nová fronta války. A tady jsou dvě důležité poznámky o Británii na konec týdne. 5. června najela HMS Hampshire cestou do ruského Archangelsku na minu u skotského pobřeží a britský ministr války lord Kitchener a jeho štáb se utopili. A 8. června nahradily v Británii odvody dobrovolnou vojenskou službu. A jsme na konci opravdu nabitého týdne války. Akce v severní Itálii, Němci úspěšní u Verdunu, povstání, které bude mít dalekosáhlé následky, začíná na Blízkém východě, smrt důležité osobnosti britského válečného úsilí a Rusko zdá se povstává z mrtvých a přináší zkázu Rakušanům.

Kolikrát už jsme to během necelých dvou let války viděli? Přespřílišná sebedůvěra. Ten pocit, že nepřítel nemůže ani za nic porazit vaše muže. Viděli jsme na to Gallipoli, viděli jsme to u Kutu, viděli jsme to, když Rakousko-Uhersko opakovaně selhalo v invazích do Srbska.

Mohli byste si myslet, že poté, co se to stalo tolikrát, se alespoň někteří poučí, zvláštně někdo jako Rakousko, kterému se to stalo již několikrát, ale ne, alespoň tedy zatím ne. A teď jste na ústupu a ztrácíte mnoho mužů každý den. Možná se z tohoto pár lidí poučí. Ale spíše ne. Jestli chcete vědět více o generálovi Alexeji Brusilovovi, klikněte na tuto epizodu s jeho biografií. Patr(e)onem týdne je Monica Tylor, která má tento týden narozeniny.

Všechno nejlepší přeji já a celý tým, Moniko. - Popřejte všechno nejlepší. - Všechno nejlepší. Podpořte nás prosím na Patreonu, abychom mohli pořad ještě více vylepšit. Uvidíme se za týden.

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Jak se je sakra možná, aby Rakouská a Německá armáda měla tak nekompetentní vedení? :D :D

00

Odpovědět

Neřekl bych, že německá armáda byla nekompetentní. Na východě to vypadalo asi tak, že Němci řekli Rakušanům: "Udělejte tohle." Rakušané na to řekli: "A co třeba ne," a potom běželi za Němci jakože "Pomoooc." Rakušané se v tom potáceli už od začátku války, kterou začali. Například v roce 1914 postavili stejné síly proti Srbsku i proti Rusku. Jako kdyby Srbsko bylo stejnou hrozbou...

Ono se těžko vede válka, když váš spojenec nechce poslouchat a nechce se nechat poučit. Já být Němci, tak bych na to asi neměl... :D

50

Odpovědět

+Dr. InkMělo tam být Rakouská a Italská :D

Moje chyba :D Německé velení bylo naopak velice kompetentní a nejspíše nejlepší ve válce. :)

00

Odpovědět

+TarylinItalská?

00