Arabské povstání a Brusilovova ofenzíva

Rusko během války
poznalo zdrcující porážky od Tannenbergu v roce 1914 až po rakousko-německé
ofenzívy vedené minulý rok, které Rusy připravily
o tisíce mil země a stovky tisíc mužů. Po katastrofální ruské březnové ofenzívě
tohoto roku Centrální mocnosti věřily, že Rusko není schopno
ohrožujících ofenzivních akcí. Spletly se. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války.

Minulý týden rakousko-uherská armáda
pokračovala v postupu severní Itálií, německé a britské námořnictvo
se střetlo v bitvě u Jutska a Němci započali novou bitvu
na Yperském výběžku. Vydejme se nejprve na západ
a podívejme se, co se tam stalo. Na začátku týdne nezvládl
kanadský protiútok dobýt území, ale uzavřel mezeru ve frontě,
která ponechala otevřenou cestu do Yper. Ale velká zpráva
tohoto týdne přišla od Verdunu, kde Němci dobyli pevnost Vaux,
která vzdorovala po tři měsíce.

Francouzští vojáci bojovali
v podzemních tunelech, které byly plné zápachu mrtvol,
které nemohly být pohřbeny. Poslední týden bojovali za enormního
ostřelování děl a plynových útoků. Nakonec,
když jim zbylo jen 45 litrů vody, bylo zajalo 600 obránců,
avšak Verdun nepadl. Takto si francouzský velitel
Sylvain Raynal pamatuje konec: "Kolem jedenácté večer
naše dělostřelectvo utichlo a noc se ponořila do ticha,
což bylo děsivější než zvuky bitvy.

Vydal jsem se projít tunely.
Co jsem viděl, bylo příšerné. Vojáci zvraceli, neboť kvůli žízni
museli pít vlastní moč. Někteří omdleli. V hlavní síni muž olizoval
slabý proud vody na zdi. 7. červen. Nový den.
Ani jsme to nepostřehli. Pro nás byla stále noc.
Noc, ze které vyprchala všechna naděje. Pokud by přišla pomoc zvenčí,
dorazila by už pozdě. Poslal jsem svoji poslední zprávu, poslední pozdrav pevnosti
a jejích obránců naší zemi.

Poté jsem se vrátil ke svým mužům. Je konec, přátelé. Konali jste svoji povinnost,
všechny povinnosti. Děkuji vám. Vzdali se v šest hodin ráno. A zatímco tato kapitola
na západní frontě končila, další začínala daleko na východě. Ruský generál Alexej Brusilov věřil, že s důkladnou přípravou
může nad Rakušany zvítězit.

Bylo mu umožněno
takovou ofenzívu připravit a zvážil problémy útoku
na opevněné pozice chráněné dělostřelectvem a se zálohami
připravenými zabránit průlomu. Jeho řešením bylo
zaútočit na široké frontě, což by nepříteli zabránilo
nahromadit zálohy na jednom místě, a přiblížit se nepřátelskými liniím
hloubením podkopů jen 44 metrů od nich. To bylo obrovské zlepšení
oproti minulým ruským selháním, kdy útočili na úzké frontě
se zemí nikoho mezi nimi a nepřítelem.

Užije rovněž předchůdce storm troops – vysoce pohyblivých jednotek
s cílem útočit na slabá místa. Brusilovova ofenzíva byla naplánována
na jednu ráno 4. června roku 1916. Začala ve čtyři hodiny ráno
za baráže 1 938 děl střílejících od Pinských močálů
až dolů k Bukovině. Když zastavila,
Rakušané spěchali do předsunutých pozic, ale nepřišel žádný ruský postup.


Jen pozorování. Poté ostřelování začalo znovu. Generálplukovník Alexander von Linsingen
ve velení skupiny armád Linsingen, která zahrnovala rakouskou 4. armádu
na severním konci fronty, poslal zprávu generálům,
aby připravili zálohy na protiútok poté, co ruská pěchota
prolomí nadřazenější rakouské pozice. Rusové měli na frontě celkem 650 000 mužů, Rakousko-Uhersko a německá Südarmee
měly dohromady kolem půl milionu mužů a Linsingen si myslel,
že početní výhoda bude vykompenzována kvalitou jeho vojáků
a jejich pozicemi.

Pletl se. Ruské dělostřelectvo
přestalo střílet kolem poledne, ale pěchota zaútočila až v šest večer. Byli odraženi podél skoro celé fronty,
ale situace se změnila. Například poblíž Sapanova
způsobila děla jen minimum ztrát, ale splnila svůj cíl zničit dlouhé úseky
obranných překážek a zákopů a narušit spojení rakouské 2. armády. Když se ruská obrněná vozidla vynořila
z prachu podél železnice z Tarnopolu do Lvova, v řadách habsburských obránců
vypukl zmatek.

To dovolilo ruské pěchotě zatlačit. Podél jižní fronty se věci
pro Rakušany nevyvíjely dobře. Ruská baráž opět zničila obranné překážky, takže ruská pěchota zaútočila předtím,
než se obránci stihli zorganizovat. 79. pěší brigáda Honved
se zcela zhroutila – 4 600 z 5 200 mužů se stalo zajatci,
nebo byli zraněni či zabiti. Na frontu bylo posláno 15 praporů
a do tří odpoledne byl ruský postup zastaven, ale Rusové podle původního plánu
rozšířili útok a zaútočili s dalšími jednotkami, které převálcovaly rakouské linie.


Tento útok mířil na vesnici Okna a do šesti odpoledne ruská 9. armáda dobyla
Černý Potok a zajala 11 000 vojáků. Přišla noc a vyčerpání zastavilo útok a Rakušané se zakopávali na otevřené krajině
pět kilometrů za svými původními liniemi, přičemž ztratili třetinu dělostřelectva. 7. armáda Dmitryho Scherbatscheva
zaútočila směrem na Jazlovice, a i když je Rakušané 6.

června odrazili
a obě strany utrpěly stejné ztráty, Rusové měli více záloh
a do deseti večer rakouský velitel ohlásil, že jeho muži se už neudrží. Další ráno se na místě vzdalo 7 000 mužů
a další utekli do pozic za řekou Strypa. Mezi vojáky se šuškalo,
že bitva o Strypu byla ztracena. Do konce týdne Rusové obsadili
30 kilometrů podél jižní fronty. To byl jižní konec fronty. Na severním konci směrem na Luck, kde se pěchota prokopala
jen 25 metrů před nepřítele, se Rusové ráno 5.

června
zvedli ze země a vyřítili se na Rakušany. Celé jednotky se vzdaly bez boje. Důstojníci dezertovali, uprchli do týlu
a postupující Rusové získali desítky děl. Do odpoledne Rusové útočili na třetí linii
zákopů ve středu rakouské 4. armády. V deset večer začal oficiální
rakouský ústup a přišly prudké deště. Ústup se zastavil až na východním břehu
řeky Styr poblíž Lucku – 75 kilometrů od původních pozic. Některé jednotky ústup nezastavily ani tam.

Rakouský náčelník generálního štábu
Conrad von Hotzendorf naléhal na svého německého protějška
Ericha von Falkenhayna s prosbou o pomoc, ale ten řekl, že pomoc přijde, jen pokud
Rusové převelí jednotky ze severu na jih, a řekl Conradovi,
aby povolal muže z italské fronty. Odpoledne 6. června dostali Rakušané
opět výprask a započal celkový ústup. Přišli o dalších 38 děl
a cesta do Lucku byla otevřena. Rakouská 4. armáda
měla v tuto chvíli jen 27 000 mužů. Boje 7.

června o předmostí na řece Styr
byly pro Rakušany opět katastrofální a v noci 7. června
překročila ruská 8. armáda řeku Styr a postup pokračoval i s koncem týdne. Různé zdroje nabízejí
různý počet zajatých vojáků, ale Chronology of the Great War říká,
že jich bylo za tento týden 65 000. To je mnohem méně,
než kolik udávají jiné zdroje. Situace na východě
vypadala pro Rakušany špatně a dále na jihozápadě se zdálo,
že je štěstí také opouští. Conradově ofenzivě
v Trentu v Itálii docházela šťáva.

3. června byli sardinští granátníci
vyhnáni z nejjižnějšího cípu asiagské planiny, ale to byl poslední
rakouský úspěch po zbytek týdne a 9. června Conrad odvolal divizi
na východ bojovat proti ruské ofenzivě. Ale nebyli to jen Rusové,
kteří tento týden něco začali. Na Blízkém východě bylo 8. června
vyhlášeno Arabské povstání. Šarif Husajn jej započal před Medinou,
ale prvotní akce byly selháním. Měli 50 000 mužů,
ale jen 10 000 mělo pušky a Osmané je zatlačili zpět.

Toho dne britští poradci
včetně T. E. Lawrence připluli do Džiddy. Otevřela se tak nová fronta války. A tady jsou dvě důležité poznámky
o Británii na konec týdne. 5. června najela HMS Hampshire
cestou do ruského Archangelsku na minu u skotského pobřeží a britský ministr války
lord Kitchener a jeho štáb se utopili. A 8. června nahradily v Británii
odvody dobrovolnou vojenskou službu. A jsme na konci opravdu
nabitého týdne války. Akce v severní Itálii,
Němci úspěšní u Verdunu, povstání, které bude mít dalekosáhlé
následky, začíná na Blízkém východě, smrt důležité osobnosti
britského válečného úsilí a Rusko zdá se povstává z mrtvých
a přináší zkázu Rakušanům.

Kolikrát už jsme to během
necelých dvou let války viděli? Přespřílišná sebedůvěra. Ten pocit, že nepřítel nemůže
ani za nic porazit vaše muže. Viděli jsme na to Gallipoli,
viděli jsme to u Kutu, viděli jsme to, když Rakousko-Uhersko
opakovaně selhalo v invazích do Srbska.

Mohli byste si myslet,
že poté, co se to stalo tolikrát, se alespoň někteří poučí,
zvláštně někdo jako Rakousko, kterému se to stalo již několikrát,
ale ne, alespoň tedy zatím ne. A teď jste na ústupu
a ztrácíte mnoho mužů každý den. Možná se z tohoto pár lidí poučí.
Ale spíše ne. Jestli chcete vědět více
o generálovi Alexeji Brusilovovi, klikněte na tuto epizodu
s jeho biografií. Patr(e)onem týdne je Monica Tylor,
která má tento týden narozeniny.

Všechno nejlepší přeji já
a celý tým, Moniko. - Popřejte všechno nejlepší.
- Všechno nejlepší. Podpořte nás prosím na Patreonu,
abychom mohli pořad ještě více vylepšit. Uvidíme se za týden.