Bitva o PasschendaeleVelká válka
96
Na západní frontě začíná třetí bitva o Ypry známá také jako Passchendaele, Rusové na východní frontě ustupují, ale vítězí v Rumunsku.
Přepis titulků
Od své dubnové ofenzívy v Arras
se britský vrchní velitel sir Douglas Haig nemohl dočkat začátku
své letní ofenzívy v Belgii. A ta tento týden začíná. VELKÁ VÁLKA Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Přechod minulého týdne do tohoto
značí 3. výročí začátku války a na bojištích se toho dělo hodně. Na východní frontě
se ruský ústup proměnil v úprk, kdy vojáci zahazovali pušky
a utíkali z bojiště, zatímco v Rumunsku Rusové a Rumuni
tlačili Centrální mocnosti nazpět.
Císař v proslovu znovu zdůraznil zničení "britské světové dominance", jak tomu říkal, a ve Vlámsku byla v plném proudu přípravná baráž pro britskou ofenzívu. A ta ofenzíva, třetí bitva o Ypry, známá jako Passchendale, právě začala. Spojencům by se hodilo slunné počasí, protože letní deště Vlámsko jako vždy promáčely, ale 29.
července pršelo a dělostřelecká baráž 3 000 hlavní stejně poničila tamní odvodňovací systém, takže země byla značně rozblácená. 31. července bylo oblačno a zamračeno. Útok byl naplánován na ten den na 3:50, takže bojiště bude zahaleno ve tmě. A kvůli mrakům se útoku nebude moci zúčastnit Královský letecký sbor. Když nadešel čas a zahřměla plíživá baráž, muži vyrazili ze zákopů. 9 britských a 6 francouzských divizí postupovalo na 25 km široké frontě, avšak v knize A World Undone stojí, že byla široká 17 km.
Dalších 17 divizí bylo v záloze. Francouzi pod vedením Francoise Anthoineho byli nalevo, 2. armáda Herberta Plumera byla vpravo a držela Messinský hřeben jako stěžejní bod pro hlavní útok, který tvořilo 10 divizí 5. armády Hugha Gougha ve středu. Útočilo skoro půl milionu mužů. Proti nim stálo ve čtyřech svazcích 20 divizí německé 4.
armády. 9 poblíž fronty, 6 za nimi, 2 v týlu a 3 dále vzadu, takže prakticky všude, kde by Spojenci prorazili, mohli Němci poslat muže ve snaze průnik zastavit. Mnoho útočících Britů a Francouzů postupovalo dobře, své první cíle dobyli relativně v klidu a zjistili, že mnoho německých zákopů bylo vymýceno dělostřelectvem. 136 tanků bylo nasazeno jako podpora pro postup k Černé linii, která ležela 2 kilometry uvnitř německých pozic.
Před začátkem útoku nedorazily do pozice jen dva tanky, velká změna oproti minulému podzimu, a toto jsou Mark IV, ne Mark I, ale první den tanky velkou roli nesehrály. Země pro ně byla příšerná, i když tank Crusader pomohl Gordonským horákům postoupit k Černé linii vyřazením ostřelovačů a kulometných hnízd a tank Challenger po většinu dne Černou linii chránil a Němcům působil těžké chvíle.
Avšak tanky Mark IV dosahovaly nejvyšší rychlosti 6 km/h a v rozblácené krajině se pohybovaly ještě pomaleji a byly lákavými cíli. Tento den byl a dodnes je jedním z nejhorších v dějinách pro jediný právě ustavený britský tankový sbor. Z 52 tanků postupujících s Goughovými muži se jich 22 rozbilo a 19 bylo vyřazeno z boje. Nejdůležitějším úkolem britské 5. armády byl útok na Gheluveltskou vysočinu, ale tamní půda byla příšerná a Němci byli na odvrácených svazích podporováni dělostřelectvem, ale přesto došlo k určitým ziskům, i když se někteří muži zřejmě po ramena potopili na bahna a postupovali bez krytu plíživé baráže.
Ale co němečtí obránci? Předsazené zákopy byly bráněny jen slabě, většina obránců byla daleko vzadu rozmístěna v šachovnicovém vzoru, díky kterému, jak jsme viděli dříve, se opěrné body vzájemně podporovaly.
Německé jednotky často volaly po podpoře dělostřelectvem, avšak kvůli počasí nebyly světlice často vidět, takže přední pozice nemohly útočníky efektivně zastavit. Přesto německá polní děla na výšinách na severu a jihu vysočiny, která by spojenecká letadla viděla, nebýt mraků a mlhy, vykonávala svoji smrtící práci. Do poledne přelily německé protiútoky bitvu na jejich stranu, ale stejně jako nepřítel měli problém s rozmístěním a komunikací.
Běžec s důležitou zprávou mohl pár tisíc metrů překračovat i hodiny. Do pozdního odpoledne utrpěly obě strany těžké ztráty, vojáci byli vyčerpaní a zálohy vysychaly, takže přišel rozkaz se zakopat a bitva prozatím skončila. A začalo znovu pršet. Gough si však menší úspěch připsal. Situace na jeho pravém křídle se možná nevyvíjela dobře, avšak jinde dobyla 5.
armáda první dva cíle včas a bez velkých ztrát. Ve skutečnosti za první dva dny bitvy postoupili Britové více než v jakékoliv předchozí ofenzívě na západní frontě, v jednom sektoru 4 km a v dalších 3 km. Gough se rozhodl, že se jeho muži pokusí zatlačit Němce k Zelené linii – třetímu cíli – a o další zhruba kilometr k Polygonskému lesu do 4. srpna, ale po zbytek týdne pršelo, což rozsáhlým operacím zabránilo. Britské ztráty pro 5.
a 2. armádu od 31. července do 3. srpna čítaly 31 850 mužů, včetně 23 000 z prvního dne. To je hodně, ale je to méně než za první den bitvy na Sommě minulé léto, je to jen málo přes polovinu. Goughovo plánování se však ukázalo být chybným. Nepostoupil do německé obrany zdaleka tak, jak si představoval, a pěchota se v žádném případě nemohla vrstvami německé obrany pohybovat tak rychle, jak by si přál.
Dobytí Roulers se ani nepřiblížil, k čemuž mělo dojít před chystaným vyloděním, takže vyloďovací síla zůstala, kde byla. A pokračující německé postavení na Gheluveltské výšině zmařilo veškeré šance na průlom. Němci však od dělostřelecké baráže z 21. července ztratili 30 000 mužů, včetně 9 000 nezvěstných, což není překvapující, protože to byla nejničivější baráž v dějinách a mnoho z nezvěstných Němců jí bylo jednoduše pohřbeno zaživa.
A více než 5 000 Němců bylo mezi 31. červencem a 2. srpnem zajato. Poznámka: Německá 4. armáda odhadla, že jen 31. července vystřelily její baterie ekvivalent 27 muničních vlaků, čtyřikrát tolik, než co se považovalo za velkou spotřebu na Sommě. A Němci měli i jiné problémy. 2. srpna vedl topič Albin Köbisz z bitevní lodi Prinzregent Luitpold ve Wilhelmshavenu vzbouřence čítající 400 námořníků do městských ulic, kde skandovali: "Pryč s válkou!"
Námořníci byli přesvědčeni k návratu na loď a vše se obešlo bez násilí, avšak několik set námořníků, kteří měli "problém s morálkou", bylo posláno na pobřeží a 75 jich skončilo ve vězení. Köbis byl odsouzen k smrti a zastřelen popravčí četou v Kolíně nad Rýnem. Další námořník, který vedl podobnou akci na lodi Friedrich der Grosse, byl rovněž popraven. Duch vzpoury se mezi vojáky nyní šířil na obou stranách.
V ruské armádě, která ustupovala už druhý týden v řadě, mnoho vojáků jednoduše odmítalo bojovat. 1. srpna ruský premiér a ministr války Alexandr Kerenskij nahradil generála Alexeje Brusilova coby vrchního velitele generálem Lavrem Kornilovem. Kornilov se stal národním hrdinou teprve před pár týdny, kdy jeho ofenzíva postupovala mílovými kroky, a Kerenskij doufal, že to nejen pozvedne morálku v armádě, ale také nějak zastaví její rozpad.
A na konci týdne padly do rukou Čtyřspolku Černovice. Ale jinde se Čtyřspolku nedařilo. Tento týden 1. srpna skončila bitva o Mărăști, kde Rusové a Rumuni nad Čtyřspolkem rozhodně zvítězili. Za deset dní bitvy prorazili nepřátelskou linii na 35km frontě do hloubky 28 km a osvobodili kolem třiceti vesnic.
Avšak kvůli ruským porážkám v Haliči se měla většina ruských jednotek brzy stáhnout do bojů na vlastním území a německý polní maršál August von Mackensen plánoval vlastní ofenzívu. A takový byl týden. Spojenecké vítězství v Rumunsku, pokračující ruský ústup a nový ruský vrchní velitel, vzpoura v německém námořnictvu a velká spojenecká ofenzíva na západě. Útočilo tam půl milionu mužů.
Spoiler: Celkem se bitvy o Passchendale zúčastní na čtyři miliony vojáků. Čtyři miliony mužů, kteří se navzájem zabíjejí. Tolik lidí nežilo ani v Berlíně, Madridu nebo Buenos Aires. Pokud nebudete počítat předměstí, je to více, než kolik lidí žije v Los Angeles. A všichni to byli vojáci a všichni se zabíjeli. Každý den. Chvíli se nad tím zamyslete. Zmínil jsem knihu A World Undone od G. J. Meyera a je to skvělá kniha. Jedna z mých nejoblíbenějších o válce a výtečný zdroj pro náš pořad.
Můžete si ji koupit z našeho Amazon obchodu přes odkaz v popisku. Pokud chcete vědět více o strůjci třetí bitvy o Ypry, klikněte na tuto epizodu o siru Douglasi Haigovi. Patr(e)onem týdne je Robert "Potulný Jeff" Cartwright. To je fantastické jméno. Díky Potulný Jeffe i všem ostatním za podporu na Patreonu. Bez vás by tento pořad neběžel. Uvidíme se za týden.
Císař v proslovu znovu zdůraznil zničení "britské světové dominance", jak tomu říkal, a ve Vlámsku byla v plném proudu přípravná baráž pro britskou ofenzívu. A ta ofenzíva, třetí bitva o Ypry, známá jako Passchendale, právě začala. Spojencům by se hodilo slunné počasí, protože letní deště Vlámsko jako vždy promáčely, ale 29.
července pršelo a dělostřelecká baráž 3 000 hlavní stejně poničila tamní odvodňovací systém, takže země byla značně rozblácená. 31. července bylo oblačno a zamračeno. Útok byl naplánován na ten den na 3:50, takže bojiště bude zahaleno ve tmě. A kvůli mrakům se útoku nebude moci zúčastnit Královský letecký sbor. Když nadešel čas a zahřměla plíživá baráž, muži vyrazili ze zákopů. 9 britských a 6 francouzských divizí postupovalo na 25 km široké frontě, avšak v knize A World Undone stojí, že byla široká 17 km.
Dalších 17 divizí bylo v záloze. Francouzi pod vedením Francoise Anthoineho byli nalevo, 2. armáda Herberta Plumera byla vpravo a držela Messinský hřeben jako stěžejní bod pro hlavní útok, který tvořilo 10 divizí 5. armády Hugha Gougha ve středu. Útočilo skoro půl milionu mužů. Proti nim stálo ve čtyřech svazcích 20 divizí německé 4.
armády. 9 poblíž fronty, 6 za nimi, 2 v týlu a 3 dále vzadu, takže prakticky všude, kde by Spojenci prorazili, mohli Němci poslat muže ve snaze průnik zastavit. Mnoho útočících Britů a Francouzů postupovalo dobře, své první cíle dobyli relativně v klidu a zjistili, že mnoho německých zákopů bylo vymýceno dělostřelectvem. 136 tanků bylo nasazeno jako podpora pro postup k Černé linii, která ležela 2 kilometry uvnitř německých pozic.
Před začátkem útoku nedorazily do pozice jen dva tanky, velká změna oproti minulému podzimu, a toto jsou Mark IV, ne Mark I, ale první den tanky velkou roli nesehrály. Země pro ně byla příšerná, i když tank Crusader pomohl Gordonským horákům postoupit k Černé linii vyřazením ostřelovačů a kulometných hnízd a tank Challenger po většinu dne Černou linii chránil a Němcům působil těžké chvíle.
Avšak tanky Mark IV dosahovaly nejvyšší rychlosti 6 km/h a v rozblácené krajině se pohybovaly ještě pomaleji a byly lákavými cíli. Tento den byl a dodnes je jedním z nejhorších v dějinách pro jediný právě ustavený britský tankový sbor. Z 52 tanků postupujících s Goughovými muži se jich 22 rozbilo a 19 bylo vyřazeno z boje. Nejdůležitějším úkolem britské 5. armády byl útok na Gheluveltskou vysočinu, ale tamní půda byla příšerná a Němci byli na odvrácených svazích podporováni dělostřelectvem, ale přesto došlo k určitým ziskům, i když se někteří muži zřejmě po ramena potopili na bahna a postupovali bez krytu plíživé baráže.
Ale co němečtí obránci? Předsazené zákopy byly bráněny jen slabě, většina obránců byla daleko vzadu rozmístěna v šachovnicovém vzoru, díky kterému, jak jsme viděli dříve, se opěrné body vzájemně podporovaly.
Německé jednotky často volaly po podpoře dělostřelectvem, avšak kvůli počasí nebyly světlice často vidět, takže přední pozice nemohly útočníky efektivně zastavit. Přesto německá polní děla na výšinách na severu a jihu vysočiny, která by spojenecká letadla viděla, nebýt mraků a mlhy, vykonávala svoji smrtící práci. Do poledne přelily německé protiútoky bitvu na jejich stranu, ale stejně jako nepřítel měli problém s rozmístěním a komunikací.
Běžec s důležitou zprávou mohl pár tisíc metrů překračovat i hodiny. Do pozdního odpoledne utrpěly obě strany těžké ztráty, vojáci byli vyčerpaní a zálohy vysychaly, takže přišel rozkaz se zakopat a bitva prozatím skončila. A začalo znovu pršet. Gough si však menší úspěch připsal. Situace na jeho pravém křídle se možná nevyvíjela dobře, avšak jinde dobyla 5.
armáda první dva cíle včas a bez velkých ztrát. Ve skutečnosti za první dva dny bitvy postoupili Britové více než v jakékoliv předchozí ofenzívě na západní frontě, v jednom sektoru 4 km a v dalších 3 km. Gough se rozhodl, že se jeho muži pokusí zatlačit Němce k Zelené linii – třetímu cíli – a o další zhruba kilometr k Polygonskému lesu do 4. srpna, ale po zbytek týdne pršelo, což rozsáhlým operacím zabránilo. Britské ztráty pro 5.
a 2. armádu od 31. července do 3. srpna čítaly 31 850 mužů, včetně 23 000 z prvního dne. To je hodně, ale je to méně než za první den bitvy na Sommě minulé léto, je to jen málo přes polovinu. Goughovo plánování se však ukázalo být chybným. Nepostoupil do německé obrany zdaleka tak, jak si představoval, a pěchota se v žádném případě nemohla vrstvami německé obrany pohybovat tak rychle, jak by si přál.
Dobytí Roulers se ani nepřiblížil, k čemuž mělo dojít před chystaným vyloděním, takže vyloďovací síla zůstala, kde byla. A pokračující německé postavení na Gheluveltské výšině zmařilo veškeré šance na průlom. Němci však od dělostřelecké baráže z 21. července ztratili 30 000 mužů, včetně 9 000 nezvěstných, což není překvapující, protože to byla nejničivější baráž v dějinách a mnoho z nezvěstných Němců jí bylo jednoduše pohřbeno zaživa.
A více než 5 000 Němců bylo mezi 31. červencem a 2. srpnem zajato. Poznámka: Německá 4. armáda odhadla, že jen 31. července vystřelily její baterie ekvivalent 27 muničních vlaků, čtyřikrát tolik, než co se považovalo za velkou spotřebu na Sommě. A Němci měli i jiné problémy. 2. srpna vedl topič Albin Köbisz z bitevní lodi Prinzregent Luitpold ve Wilhelmshavenu vzbouřence čítající 400 námořníků do městských ulic, kde skandovali: "Pryč s válkou!"
Námořníci byli přesvědčeni k návratu na loď a vše se obešlo bez násilí, avšak několik set námořníků, kteří měli "problém s morálkou", bylo posláno na pobřeží a 75 jich skončilo ve vězení. Köbis byl odsouzen k smrti a zastřelen popravčí četou v Kolíně nad Rýnem. Další námořník, který vedl podobnou akci na lodi Friedrich der Grosse, byl rovněž popraven. Duch vzpoury se mezi vojáky nyní šířil na obou stranách.
V ruské armádě, která ustupovala už druhý týden v řadě, mnoho vojáků jednoduše odmítalo bojovat. 1. srpna ruský premiér a ministr války Alexandr Kerenskij nahradil generála Alexeje Brusilova coby vrchního velitele generálem Lavrem Kornilovem. Kornilov se stal národním hrdinou teprve před pár týdny, kdy jeho ofenzíva postupovala mílovými kroky, a Kerenskij doufal, že to nejen pozvedne morálku v armádě, ale také nějak zastaví její rozpad.
A na konci týdne padly do rukou Čtyřspolku Černovice. Ale jinde se Čtyřspolku nedařilo. Tento týden 1. srpna skončila bitva o Mărăști, kde Rusové a Rumuni nad Čtyřspolkem rozhodně zvítězili. Za deset dní bitvy prorazili nepřátelskou linii na 35km frontě do hloubky 28 km a osvobodili kolem třiceti vesnic.
Avšak kvůli ruským porážkám v Haliči se měla většina ruských jednotek brzy stáhnout do bojů na vlastním území a německý polní maršál August von Mackensen plánoval vlastní ofenzívu. A takový byl týden. Spojenecké vítězství v Rumunsku, pokračující ruský ústup a nový ruský vrchní velitel, vzpoura v německém námořnictvu a velká spojenecká ofenzíva na západě. Útočilo tam půl milionu mužů.
Spoiler: Celkem se bitvy o Passchendale zúčastní na čtyři miliony vojáků. Čtyři miliony mužů, kteří se navzájem zabíjejí. Tolik lidí nežilo ani v Berlíně, Madridu nebo Buenos Aires. Pokud nebudete počítat předměstí, je to více, než kolik lidí žije v Los Angeles. A všichni to byli vojáci a všichni se zabíjeli. Každý den. Chvíli se nad tím zamyslete. Zmínil jsem knihu A World Undone od G. J. Meyera a je to skvělá kniha. Jedna z mých nejoblíbenějších o válce a výtečný zdroj pro náš pořad.
Můžete si ji koupit z našeho Amazon obchodu přes odkaz v popisku. Pokud chcete vědět více o strůjci třetí bitvy o Ypry, klikněte na tuto epizodu o siru Douglasi Haigovi. Patr(e)onem týdne je Robert "Potulný Jeff" Cartwright. To je fantastické jméno. Díky Potulný Jeffe i všem ostatním za podporu na Patreonu. Bez vás by tento pořad neběžel. Uvidíme se za týden.
Komentáře (0)