Bitva u Belleau WoodVelká válka

Jste ve válce a snažíte se odrazit odhodlaného a schopného nepřítele. Když zaváháte a nepřítel postupuje, požádáte svého spojence o posily. Co když ale řekne, že tyto posily neexistují? Začnete evakuovat své hlavní město. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Němci zahájili třetí bitvu na řece Aisne a získali tolik území, že jsou jen 80 kilometrů od Paříže. Řekové a Francouzi zaútočili na Bulhary u Skra-di-Legen a mezi Armény a Osmany na Kavkaze proběhly dvě velké bitvy, zatímco Arménie, Gruzie a Ázerbájdžán vyhlásily svou nezávislost.

A tento týden na Kavkaze pokračují nepokoje. Kress von Kressenstein přiměl Gruzii prohlásit se za německý protektorát, aby Německo získalo ropná pole v Baku dříve, než k nim dorazí armáda jeho osmanských spojenců. 4. června Osmané podepisují s Armény dohodu o míru a přátelství a válka posledních týdnů je u konce.

Německé jednotky z Krymu 3. června přijíždí do nové Gruzínské republiky a 5. června samotný osmanský ministr obrany Enver Paša spolu s německým generálem von Seecktem vyráží z Istanbulu do Batumi, aby se pokusil situaci vyřešit. Rozzuřený velitel osmanské armády Vehip Paša i tak nařídil vojákům pochodovat z Gjumri na Tbilisi a ti byli koncem týdne na pochodu. A nebyli jedinou armádou Čtyřspolku, která byla na pochodu.

Německá ofenziva, která začala minulý týden proti Francouzům, dále pokračovala. Podíváme se ale na některé problémy, které na jejím začátku měli Francouzi. Měli ve Francii 103 divizí, 45 z nich bylo ale severně od řeky Oise. V A World Undone se píše, že Němci měli přes 200 divizí, i když notně oslabených, pořád divizí, ve Francii a Belgii. A německé přípravy zajistily, že odhadnout, kde přijde další útok, bylo téměř nemožné. Kniha toto označuje za jeden z největších problémů generála Pétaina z celé války.

„Pétainovy problémy byly ještě zesíleny odporem, který mu pořád kladl Foch a další generálové. Tito muži nadále věřili, že jediným způsobem vedení války je útok za útokem, zas a znovu, téměř nezávisle na okolnostech a když útočil nepřítel, jedinou přijatelnou odpovědí bylo stát na místě a raději zemřít než ustoupit. Pétainovu otevřenost jiným taktikám a jeho ochotu přijmout lekce z minulých let vnímali jako slabost hraničící se zbabělostí.“ Je to tak, opakovaně volal po hluboké obranné linii, se kterou byli Němci tak úspěšní, jeho direktivy byly ale ignorovány.

Foch dokonce 5. května vydal svůj vlastní rozkaz, že ani dočasný ústup v případě útoku nepřichází v úvahu. Němci tak nyní prolomili linii a jsou 80 kilometrů od Paříže. 2. června se ve Versailles sejde vrchní spojenecká válečná rada. Francouzská vláda a desetitisíce lidí se připravují na evakuaci Paříže.

Francouzi opět prosili amerického velitele Pershinga, aby poslal své vojáky na rozpadající se úseky francouzské fronty a alespoň dočasně je přiřadil do francouzských jednotek. To Pershing opět odmítl. Francouzi žádali, aby je v červnu posílilo 250 000 Američanů a dalších 250 000 v červenci. Britové, Francouzi a Němci měli na západě armády čítající miliony mužů, ale vypadalo to, že opravdová americká armáda nedorazí dříve než na konci roku.

Pershing souhlasil s vysláním 170 000 vojáků na frontovou linii, kdekoliv je Francouzi budou potřebovat, během června a dalších 140 000 v červenci, ale ani o jednoho více. A nově příchozí vojáci z USA budou posily pro budoucí americkou armádu. Spojenečtí velitelé byli ve shodě, že Soissons a Remeš jsou klíčové body pro zabránění rozšíření nově vytvořeného německého výběžku fronty. Remeš se držela, ale do Soissons už Němci dorazili. Spojenci tak museli udržet zalesněnou plošinu bezprostředně za Soissons.

A co francouzské zálohy? Foch nijak zvlášť nevěřil, že má tato ofenziva za cíl obsadit Paříž. Myslel si, že má odlákat zálohy z Vlámska před dalším útokem, odmítl tak poslat zálohy na jih. A měl pravdu. Co se týče Němců, ti splnili všechny své úkoly a získali tuny zásob. Co tedy teď? Pokračovat v útoku u Soissons, kde byli úspěšní, nebo útočit na Remeš, kde úspěšní nebyli? Nebo mířit na Paříž i přes nebezpečí, která skýtalo vytvoření výběžku?

Nebo celou operaci odvolat? Protože spojenci nepřesunuli zálohy z Vlámska, což bylo záměrem celé této ofenzivy, ve svém hlavním úkolu tato ofenziva selhala. Německé vrchní velení se rozhodlo v útoku pokračovat. Na papíře to vypadalo, že se spojencům vše rozpadá pod rukama a francouzský generál Franchet d'Espèrey zvaný „zoufalý Frantík“ nařídil 5.

armádě stáhnout se z Remeše. Místní velitel však rozkaz neuposlechl, zůstal na místě a Němce zastavil. Ti zaútočí znovu, ale i další útoky selžou. 3. června Němci překročí řeku Marnu za použití ohromných žebříků, které byly vysunuty a položeny přes řeku. Bylo to chytré, žebříky byly dost široké, aby je bylo možné přejít ve dvoustupu, a Němci na předmostí připravili kulomety. Necelých deset kilometrů daleko však v Château-Thierry byly dvě americké divize a na předmostí spolu s koloniálními jednotkami zaútočily.

Němci museli přeplavat nebo přeplout na lodích zpět přes řeku. Stejného dne se Američané střetli s Němci u Belleau Wood. A i dalšího dne. A po zbytek týdne. Tři týdny se budou snažit získat kontrolu nad lesem a zablokovat jednu z cest na Paříž. Boje byly zvlášť tvrdé 6. června, kdy útok ráno obsadil Kopec 142 západně od lesa a pozdější útok obsadil Bouresches, ale za cenu 1087 obětí. Tento den byl významný pro amerického seržanta Dana Dalyho, který se proslavil při přesunu přes pole pod kulometnou palbou, kdy na muže křičel: „Dělejte, vy zkurvysyni, to chcete žít navždy?“ Toho dne oficiálně skončila třetí bitva na řece Aisne se ztrátami okolo 130 000 mužů na obou stranách.

Německé ztráty však byly hlavně z útočných divizí, za které se čím dál tím složitěji sháněly náhrady. Německý generál Ludendorff nyní narychlo plánoval další ofenzivu, která začne příští týden západně od Soissons.

Francouzi to věděli, 3. června prolomili německé šifry a o plánu se dozvěděli. Věděli, co se chystá a kde se to chystá. A tento týden bylo odhaleno i další německé tajemství. 2. června švédské socialistické noviny Politiken psaly o tajném jednání mezi Německem a Finskem. Finská vláda chtěla ve finském sněmu prosadit založení monarchie pod vládou německé dynastie. Finská armáda bude pod německým velením, na Ålandu vznikne německá námořní základna a finské arktické vody budou využity pro německou obchodní lodní dopravu.

Pár poznámek na závěr týdne. 2. června německý letec Hermann Göring obdrží Pour le Mérite, nejvyšší německé vyznamenání. 3. června Británie, Francie a Itálie vysloví plnou podporu polské, české a jugoslávské státnosti. Nezávislé Polsko s přístupem k moři je nyní podmínkou pro mír. 4.

června Taryba, litevská rada, odhlasuje jmenování württemberského vévody na litevský trůn. Takový byl týden, Osmané postupují, i když válka s Armény oficiálně skončila, Němci jsou zastaveni, ale okamžitě začínají plánovat další ofenzivu a probíhají kroky k německé vládě ve Finsku a Litvě. Dnes udělám něco jiného. Skončím třemi citáty o situaci na západní frontě z tohoto týdne. První dva mám z První světové války od Martina Gilberta. Francouzský premiér Clemenceau řekl: „Budu bojovat před Paříží, budu bojovat v Paříži, budu bojovat za Paříží za konečný úspěch, který máme na dosah a po kterém již saháme.“ Nicméně Morris Hankey, člen britského válečného kabinetu, tento optimismus nesdílel a stejného dne si do deníku zapsal: „Naše vyhlídky se mi nelíbí.

Němci bojují lépe než spojenci a nemůžu vyloučit možnost, že přijde katastrofa.“ A co se týče německé situace, G.

J. Meyer v A World Undone píše: „Když opět zapomněl, jaký byl jeho původní cíl, Ludendorff rozkázal sedmi divizím, které byly v záloze pro Vlámsko, aby se přesunuly na jih a připojily k útoku. Byl jako hráč rulety, který se snaží napravit své ztráty tím, že vsází své žetony na více a více čísel.“ Ale ta čísla občas padnou. Jestli vás zajímá vývoj taktiky francouzské pěchoty, zde je náš díl na toto téma.

Patr(e)onem týdne je Philip Shoffman. Jestli chcete lepší mapy, animace a tak dále, zvažte, prosím, svou podporu. Na viděnou příště!