Bitva u La LysVelká válka

Kdybych měl vymyslet chytlavý novinový titulek o aktivitách tohoto týdne, jak by měl znít? „Zrada spojence“? Nebo třeba „Ponížení císaře“? To zní docela dobře. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden skončila operace Michael, první fáze německé jarní ofenzivy. Němci získali mnoho území a zajali mnoho nepřátel, ale nebezpečně prodloužili frontu a nedokázali získat Amiens. Britská ofenziva mířící na Ammán také selhala a Britové se stáhli zpět za řeku Jordán.

Německo tento týden zahajuje druhou fázi své západní ofenzivy. Plánům německého generála Ludendorffa pořád vévodila rychlost. Nemohl dát nepřátelům čas, aby se pustili do útoku. Na začátku týdne započala operace Erzengel – archanděl. Původně měla být rozptýlením pro podporu operace Michael, nyní ale měla za cíl zmenšit výběžek, který postupem vznikl. Hlavním cílem byly výšiny východně od kanálu spojujícího řeky Oise a Aisne.

Útok skončil 9. dubna po úspěšném zkrácení linie o sedm kilometrů. Jak jsme viděli minulý týden, Ludendorff už neměl dost vojáků na Saint George I, svoji operaci ve Vlámsku, ale Saint George II v menším měřítku proběhne pod označením „Georgette“. 9. dubna, na Ludendorffovy 53. narozeniny, ke kterým mu císař věnoval malou sošku, malou sošku císaře, opravdu, operace začala bitvou u La Lys proti Britům a Portugalcům. Obecným úkolem bylo překročit řeku Lys, překonat výběžek jižně od Yper a zamířit k pobřeží mezi Calais a Dunkirkem.

Hlavní cíl pak byl železniční uzel v Hazebroucku. Útok proběhl na frontě dlouhé 16 kilometrů a britská rozvědka nesprávně odhadla, že přijde na hřbetu Vimy, takže útok slavil jako Michael okamžitý úspěch a zahnal spojence na ústup. 6000 portugalských vojáků padlo do zajetí a v britské linii vznikla šestikilometrová mezera. Tito Portugalci strávili na linii příliš mnoho času a toho rána měli být vystřídáni, načasování útoku pro ně bylo vážně smolné.

Bylo to ale tady, kde portugalský voják Aníbal Milhais, známý jako „Voják milionů“ při krytí ústupu začal psát svou legendu, když Němce držel zpátky s takovou vervou, že jeho kulometné postavení raději obešli a on byl tři dny za nepřátelskou linií. Na Brity bylo vypáleno také 2000 tun hořčičného plynu, což vyřadilo z boje 8000 mužů a mnoho z nich oslepilo. Druhý den Britové vyslali na linii 2. armádu Herberta Plumera, který dorazil z Itálie.

I tak měli Němci od prvního dne jisté problémy. Postup levého křídla byl zastaven u Givenchy a Němci měli problémy s přesouváním dělostřelectva. „Měkký mokrý terén omezil pohyb tanků a dalších těžkých vozidel na silnice. Když se tanky na těchto úzkých přístupových cestách porouchaly, zablokovaly postup doprovodného dělostřelectva. Rozbité tanky musely být na místě odstřeleny, aby mohla děla projet. Tato zkušenost nevalnou reputaci tanků u Ludendorffa určitě nevylepšila.“ 10.

dubna byli Britové zahnáni z Messines, které obsadili minulé léto, a 11. dubna britský velitel Haig vydal svůj slavný speciální rozkaz: „Nezbývá nám nic jiného než bojovat. Každá pozice musí být bráněna do posledního muže, ústup není možný. Zahnaný v koutě a s vírou ve správnost naší věci, každý z nás musí bojovat až do konce. Vzletná slova, ale z toho kouta se dalo dostat. V knize A World Undone se píše, že Haig diskutoval s prezidentem Wilsonem o možnosti ústupu britské armády z Francie skrz přístavy v La Manche.

11. dubna Němci obsadili Armentières, nalevo ale pořád byli drženi před Givenchy a Festubertem. Koncem týdne byli 8 kilometrů před Hazebrouckem, za kterým byly tyto přístavy. Musím ale zmínit, že britský ústup nebyl žádný úprk. Byl to organizovaný ústup. Stejného dne se Ludendorff sešel se svým štábem k jednání o dalším útoku na Amiens.

Spojenci také měli důležité jednání štábu. Minulý týden se 3. dubna sešli, aby odsouhlasili vyšší pravomoci Ferdinanda Focha jako vrchního velitele. Haig, který to před dvěma týdny podporoval, už tomu tolik nakloněn nebyl. Protože Francouzi přebrali část linie a z Egypta a Mezopotámie přijížděli britští vojáci, nepovažoval za nutné, aby ho řídil kdokoliv jiný. Ale příští týden, 14.

dubna, Foch dostane funkci vrchního generála spojeneckých armád, celkem jasně se tak stane Haigovým šéfem. 6. dubna to je rok od chvíle, kdy USA vstoupily do války. Prezident Wilson pronesl v Baltimoru projev, kde řekl: „Motiv války je jasnější, než byl kdy dříve. Víme, co válka může stát. Když to bude nutné, všechno, co máme.“ Wilson dále mluvil o podmínkách Němců z Brestlitevské konference s Ruskem. Jestli si vzpomínáte, Rusko se muselo vzdát 700 000 kilometrů čtverečních území, 50 000 000 lidí a mnoha zdrojů surovin.

Wilson toto označil za přiznání Německa, že usiluje o dominanci a ne spravedlnost. A Německem myslel „velitele armády, kteří jsou jeho skutečnými vládci. Státníci lžou o přání míru, opravdové úmysly o spravedlnosti jsou však vidět z činů v Rusku. Německým záměrem je světová říše obchodní nadvlády a zisku.“ Dále říká, že „nechce soudit příkře a pořád je ochoten vyjednat upřímný mír, ale německé činy v Rusku mu daly odpověď a on tuto výzvu přijímá.

Možná je jen jedna odpověď, a tou je síla. Neomezená síla.“ Nicméně, jeden z vůdců Čtyřspolku minimálně o možnosti míru přemýšlel. Minulý březen, v roce 1917, jsem mluvil o něčem, co se proslaví jako Sixtova aféra. Rakouský císař Karel psal o tom, že je ochoten uzavřít separátní mír se spojenci a Německo zradit.

Psal o tom v dopise francouzskému a britskému premiérovi. Dokonce se spolu s ministrem zahraničí Czerninem setkal se dvěma princi, kteří byli vysláni jako spojenečtí zástupci k vyjednávání. Karel v dopise psal, že uznává francouzský nárok na Alsasko-Lotrinsko a obecně souhlasí s obnovením belgické nezávislosti. Nic z toho nebylo, ve Francii nastoupil nový premiér, který tomu nebyl nakloněn, nicméně nebyla vůbec zmíněna Itálie, která hrála velkou roli v rakouské válce. Navíc to bylo všechno utajené.

Hrabě Czernin ale nyní ve svém projevu zaútočil na premiéra George Clemenceaua, že je hlavní překážkou míru. To Clemenceaua rozzlobilo, tak zveřejnil Karlův dopis z loňského roku. To byla skutečná bomba, dovedete si představit, jak se asi Němci cítili, když zjistili, že je Karel chtěl zradit. Dokonce existovaly obavy, že Německo obsadí Rakousko-Uhersko. Czernin přiměl Karla, aby dal své čestné slovo svým třem spojencům, že dopis nikdy francouzská vláda neměla vidět, že Belgie nebyla zmíněna a Clemenceau o Alsasku-Lotrinsku lže.

Czernin dokonce přemlouval Karla, aby odstoupil z trůnu, ale ve finále to bude Czernin, kdo za dva dny, 14. dubna, odstoupí. Tato aféra byla pro Karla neskutečně trapná a konečným důsledkem byla ještě větší závislost Rakouska-Uherska na Německu. Czernina nahradí hrabě Burián von Rajecz. Karlovo impérium však bylo velice roztříštěné, což spojenci jen podporovali.

8. dubna byla zahájena „Konference národů utiskovaných Rakouskem“. Ta byla svolána spojenci v Římě, a i italská vláda se svými ambicemi získat rakouské území na Jaderském pobřeží nyní uznala právo jižních Slovanů na budoucí nezávislost. A jiné impérium se snažilo někomu jinému nezávislost upřít. Osmané při pochodu na Kavkaz 6. dubna obsadili Ardahan. Arméni se v naději na zastavení postupu na Kars stáhli k Novo-Selimu, 9.

dubna však Turci míří na Batum i Kars. „Muži na frontě neměli žádné pochyby, že čelí obnovené válce s Turky, ale nově jmenovaní vládci Transkavkazska pořád věřili v mírové řešení a jejich zásah sebral jednotkám na hranici jejich poslední šanci klást vážný odpor.“ A jak týden končí, Rusko Němcům vyčítá, že Němci poslali své jednotky do Finska, a také konzulům v Moskvě, že Britové a Japonci přistáli ve Vladivostoku. Wilson má protiněmecký projev, Němci ve Vlámsku spouští novou a zatím úspěšnou ofenzivu.

A císaři Karlovi se jeho staré plány vrátily jako bumerang. Jsem si dost jistý, že nečekal, že se toto stane. Ale říkám si, proč Clemenceau ani žádný jiný spojenecký vůdce nezveřejnili dopis dříve, aby způsobili konflikt mezi státy Čtyřspolku. Víte ale co? Je tu jeden dlouhodobý dopad, který měla Karlova naděje na mír a jeho činy, kterými se tajně snažil jej zařídit v roce 1916 a 1917. V roce 2004 byl Karel blahořečen papežem Janem Pavlem II.

Papež o požehnaném Karlovi řekl toto: „V jeho očích byla válka něčím odporným. Jeho hlavním úmyslem bylo i svou politikou následovat křesťanské poslání. Z tohoto důvodu se jeho myšlenky obrátily k pomoci společnosti. Nechť je příkladem nám všem, zejména těm z nás, kteří mají dnes politickou odpovědnost za Evropu.“ Jestli jste zapomněli, jak se do této války dostalo Portugalsko, zde je náš speciální díl o Portugalsku.

Je skvělý a obsahuje další podrobnosti o bitvě u La Lys. Patr(e)onem týdne je Gustavo Loyola. Obrigado Gustavo a všem fanouškům na světě, kteří nás podporují. Na viděnou příště!