Bomby shozeny!Velká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 94
98 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:41
Počet zobrazení:1 133
Je tady dvoustý týden Velké války. Němci chystají druhou fázi své západní ofenzivy, válka ve vzduchu nabírá na obrátkách, probíhá další vzpoura v rakouské armádě, tentokrát na českém území, a Němci intrikují proti svým spojencům.

Přepis titulků

Jak dobře víte, týden co týden mluvím o této válce. Bitvy, strategie, domácí fronta, triumfy a tragédie, týden co týden. A ty týdny letí, toto je dvoustý týden této války. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Osmané obsadili Gjumri a nevypadali, že by brzo měli zastavit. V Paříži skončil soud za vlastizradu, na Ukrajině rostlo napětí, v Irsku byli zatčeni vůdci Sinn Féin za kolaboraci s Německem a v rakouské armádě proběhla vzpoura.

A v rakouské armádě nyní probíhá další vzpoura. Vzbouřili se Češi v Rumburku. Odmítli nastoupit na frontu, dokud nedostanou peníze, které chtěli za dobu, kdy byli zajati v Rusku. Obsadili město a hrozili, že potáhnou na Prahu. Někteří vyrazili vlakem, byli ale zastaveni. 10 mužů bylo odsouzeno k smrti a 516 k odnětí svobody. Vzpoura sice skončila, místní guvernér ale varoval Vídeň: „Kdyby vzbouřenci vyrazili na jih a kdyby získali podporu mezi civilním obyvatelstvem, což bylo dost dobře možné, mohli jsme nyní čelit revoluci v několika oblastech Čech.“ A 20.

května v kasárnách v Pécsi 2000 maďarských vojáků odmítlo nastoupit na frontu a s pomocí místních horníků obsadili zbrojnici. Tato vzpoura byla také potlačena, ale bez ohledu na všechny vzpoury armáda spřádala plány. Zmínil jsem, že Rakousko-Uhersko plánovalo v Itálii novou ofenzivu, protože armáda opět posilovala statisíci vojáků, kteří se vrátili z ruského zajetí.

Císař Karel se rozhodoval mezi plánem Conrada von Hötzendorfa, který chtěl útočit na plošině Asiago, a plánem Svetozara Borojeviće von Bojny, který chtěl útočit na Piavě, kde byl vrchním velitelem. Karel se rozhodl pro kompromis, Borojević měl prolomit linii na Piavě a zamířit na Benátky, zatímco Conrad zaútočí na pozice na hoře Monte Grappa. Rakousko-Uhersko bude mít 65 divizí pěchoty a 12 divizí jízdy, což bylo více než celkově 56 spojeneckých divizí v Itálii.

Spojenci ale měli dvojnásobnou převahu ve vzduchu a 7000 velkých děl a 2400 minometů proti 6800 rakouským dělům. Rakušané tedy neměli žádnou velkou výhodu. A válka ve vzduchu tento týden nabrala na obrátkách. 18. května 33 britských letadel zaútočilo na Kolín nad Rýnem, zemřelo 110 lidí. 19.

května Němci bombardovali britskou nemocnici v Étaples, zemřelo 300 lidí. A v noci 28 letounů Gotha bombardovalo Londýn, 49 lidí zemřelo, 177 bylo zraněno. 6 letounů bylo sestřeleno britskými stíhači. Německé nálety mezi 19. a 23. květnem na francouzské sklady munice zničily přes 12 000 tun spojeneckého střeliva. I když pořád byla malého rozsahu, válka ve vzduchu na obou stranách byla významnou součástí války a byla čím dál tím účinnější. Britské letouny Handley Page bombardovaly chemičky v Oppau, plynárny v Mannheimu a železniční dílny v Karthausu a 22.

května se 8 letounů Gotha pokusilo o útok na Paříž. 7 jich bylo odkloněno protiletadlovou palbou. Válka ve vzduchu však bude odsunuta na druhou kolej obnovením pozemních bojů na západní frontě. Před pár týdny skončila bitva u La Lys a s ní první vlna německé jarní ofenzivy. Druhá vlna má ale začít příští týden, operace Blücher, Goerz a York se pokusí překonat Vesle a kanál mezi Aisne a Marne.

V knize Německé ofenzivy roku 1918 David Zabecki označuje přípravy za „další mistrovské dílo v utajení a zabezpečení operace.“ Shromáždění sil bylo tak skvěle utajené, že i teď a až do začátku útoků spojenci netušili, kde Němci zaútočí. Nejdříve si mysleli, že u Arrasu, poté, že na řece Scarpe, za týden, že na kanálu La Bassée. „Ironií bylo, že rozvědka amerického expedičního sboru správně předpověděla místo dalšího útoku už 25.

dubna podle logistické situace a situace na bojišti. Francouzi a Britové však odmítli vzít v potaz názor nezkušených Američanů.“ Začátek byl naplánován na 27. května. A Němci chtěli upravit průběh i dalšího tažení, i když se nechtěli přímo zapojit. Je to tažení jejich spojence v Malé Asii. Vysvětlím. 19. května turecká 5. kavkazská divize obsadila Gulu-Balak a Karachačský průsmyk na silnici z Gjumri. Pořád bylo nutné odrazit Armény, kteří bránili křižovatku u Amamli, která byla klíčem k ovládnutí cesty ke 125 km vzdálenému Jerevanu.

To se brzy stalo a arménský generál Silikyan u Jerevanu nyní čelil tlaku z jihu, východu i severu. Na jeho hlavní sílu 21. května zaútočili u Armaviru Osmané postupující z Gjumri. Nasazením všech svých záloh do protiútoku dokázal Armavir získat zpět a zatlačil nepřítele okolo 50 kilometrů severně od města. Tyto boje trvají po zbytek týdne. Můžeme tu vidět druhou fázi osmanských útoků v tomto regionu.

Batumi a Kars padly tak snadno, že se ministr obrany Enver Paša chtěl vrátit ke svému plánu panturkické ofenzivy z roku 1917, která obsadí Baku a posléze kavkazskou i perskou část Ázerbájdžánu a bude pokračovat, pokud se Rusko bude dále rozpadat a světová válka dále poběží, průnikem do transkaspické oblasti a Turkestánu a jednoho dne spuštěním panislámského povstání proti Britům v jižní Persii, Afghánistánu a severní Indii. Zdálo se, že jim v cestě stojí jen Gruzie a Arménie a jejich odpor nebyl ani zdaleka nepřekonatelný.

Tento velký plán by však vyžadoval větší armádu, protože Britům by se obsazení Baku a Persie nemuselo líbit a možná by proti nim zasáhli i Sověti, takže i když se situace v Palestině nevyvíjela dobře, Enver divize na cestě z Rumunska domů poslal do Batumi místo do Palestiny a pověřil svého strýce Halila Pašu velením tomu, co bude známo jako islámská armáda na kavkazské frontě.

Halil Paša velel silám, které obklíčily a po obléhání v Kút Al-Amaře donutily britskou armádu před pár lety kapitulovat. Také byl jedním z hlavních organizátorů arménské a asyrské genocidy. Ve svých pamětech tvrdil, že je osobně zodpovědný za smrt 300 000 lidí, a v tomto roce, roce 1918, v Jerevanu veřejně prohlásil: „Usiloval jsem o vyhlazení arménského národa do posledního člověka.“ Ale nejen Britové si brzy všimli osmanských ambicí v této oblasti. Všimli si i Němci a jejich plány mohly kolidovat s těmi osmanskými.

Němci nyní ovládali sever Černého moře. Plukovník Kress von Kressenstein, který s Osmany spolupracoval v Palestině, se dokonce objevil na Batumské konferenci, aby vybudoval dobré vztahy s Gruzínci v transkavkazském sněmu. Němce panturkismus vůbec nezajímal. Velice je ale zajímala ropa v Baku, kterou opravdu potřebovali. Mysleli si ale, že v osmanských rukou by produkce upadala, i kdyby to osobně řídil Envar Paša.

Kressenstein věděl, že gruzínské vojsko nemůže islámskou armádu zastavit. Ale Turci, pamatujte, jeho spojenci, by mohli zahanbeně plány změnit, pokud by Gruzínci bojovali pod německou vlajkou. Gruzínci viděli Němce jako jedinou možnou záchranu. Kressenstein tak nyní mobilizoval každého muže německého původu okolo Tbilisi včetně válečných zajatců, lidí ze starých německých usedlostí jako Helenendorf a dokonce svého osobního doprovodu. Pár poznámek na konec týdne.

16. května generál Mannerheim se 16 000 muži dorazil do Helsinek, aby oslavil vítězství Bílých proti Rudým. Přes sto let carské vlády a šest měsíců bolševické nebo německé vojenské nadvlády a chaosu je u konce. 23. května britský válečný kabinet rozhodl o vyslání 560 vojáků do Archangelsku a 600 vojáků do Murmansku. Nabízeli výcvik statisícům protibolševických Rusů, aby se ubránili jakýmkoliv budoucím bolševickým útokům.

Takový byl týden, další vzpoura v Rakousku, boje na západním nebi, německé přípravy na zemi, boje daleko na jihovýchodě a německé úvahy o zabezpečení nových zdrojů ropy. Od jejich spojenců. To je docela síla, co? Zkoušet tak trochu sabotovat jejich plány, aby získali ropu? Ale samozřejmě, že ropa je na prvním místě. My v roce 2018 všichni známe důležitost ropy pro válku. Němci v roce 1918 zjišťovali, že to úplně stejně platilo už tehdy.

A v moderní válce je někdy ropa důležitější než spojenci. 200 týdnů války, 200 týdnů našeho pořadu. Nikdy bychom se s pořadem nedostali tak daleko, kdyby nebylo vaší úžasné podpory, takže díky od nás všech, poděkujte všichni, díky od nás všech našim patreonům, že nám umožnili pořad připravovat, bylo to zábavné a opravdu úžasné, 200 týdnů, ani nemůžu uvěřit, že už to děláme tak dlouho. Díky všem, co nám věřili natolik, aby nás podpořili.

Jestli chcete zjistit více o strategickém bombardování v této válce, zde je naše speciální epizoda na toto téma. Na viděnou příště!

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Díky za překlady, ale mám otázku: Proč používáte název Gjumri u města, které se v té době jmenovalo Alexandropol? Připadá mi to, jako bychom v pořadu o druhé světové válce mluvili o bitvě o Volgograd...

00

Odpovědět

Až když to člověk sleduje takhle tak si uvědomí jak hrozné to opravdu bylo... Zabíjení a všudypřítomná smrt, hlad a boj o přežití nejenom na frontě den co den, týden co týden, rok co rok už 200 týdnů.

20