Co kdyby... Dva zásadní momenty Velké války

Zamyslete se třeba nad druhou světovou válkou a určitě si vybavíte nějaký zásadní moment nebo bitvu, třeba Stalingrad, kde možná bylo o výsledku války rozhodnuto. Tento týden před sto lety se ve Velké válce neodehrával jeden, ale hned dva takové momenty. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Rusové zahájili ofenzívu od Pinských močálů až dolů k Rumunsku a jednalo se o neuvěřitelný úspěch, kdy byli Rakušané zahnání desítky kilometrů a zajaty desítky tisíc vojáků.



Němci si také připsali úspěch, když u Verdunu dobyli pevnost Vaux, zatímco rakouské ofenzívě v severní Itálii docházel dech. Bylo vyhlášeno Arabské povstání proti Osmanské říši na Blízkém východě a britský ministr války Kitchener se utopil, když jeho loď najela na minu. Toto se stalo potom. Pevnost Vaux vskutku padla a Němci se tlačili dál. Spojenečtí propagandisté řekli světu, že to nebyla důležitá součást obrany Verdunu, ale to nebyla pravda a francouzský generál Robert Nivelle dokonce zvažoval stáhnout se z celého pravého břehu.



Pevnost de Souville byla poslední překážkou mezi Němci a jejich cílem. Alistair Horne napsal: "8.–12. června bylo možná nejnebezpečnější období pro Francouze od 25. února. Do 12. června neměl Nivelle k dispozici více než jednu odpočatou záložní brigádu a nebyly žádné známky toho, že by Němce útok vyčerpal. Kdyby Němci tehdy zaútočili, skoro určitě by se probili do Verdunu.



V této chvíli jim chyběl jen kousek. Spása Verdunu nyní přišla z daleka a Francouzi za ni mohli nepřímo poděkovat Erichu von Falkenhaynovi." Falkenhayn, německý náčelník generálního štábu a architekt Verdunu, neinformoval, když Verdun připravoval, svého rakousko-uherského protějška Conrada von Hötzendorfa o svých plánech. Někteří historikové včetně Horna věří, že možnou příčinou porážky Centrálních mocností ve válce byla nedostatečná koordinace a spolupráce mezi Německem a Rakouskem, které nikdy nevyužili jejich největší strategické výhody, kterou byla vnitřní komunikace.



Bylo to tak hlavně kvůli otřesným vztahům Falkenhayna a Conrada. Conrad byl tak naštvaný, že nebyl informován o Verdunu, že sám naplánoval trentskou ofenzívu, odvolal pět nejlepších divizí z ruské fronty, která se teď zhroutila, a 8. června se Conrad setkal s Falkenhaynem v Berlíně a žádal o pomoc.



Falkenhayn narychlo poslal tři divize ze západu a částečně pozastavil ofenzívu u Verdunu ve chvíli, kdy se mohl probít skrz. Celý týden Falkenhayn, jindy vždy obezřetný, prováhal. Útok na pevnost de Souville byl naplánován na 23. června. Ale tyto divize Rakušané skutečně potřebovali. 12. června generál Alexej Brusilov oznámil, že za 8 dní jeho muži zajali 2 992 rakouských důstojníků, 190 000 vojáků, 216 děl, 645 kulometů a 196 houfnic.



Celá třetina rakouských jednotek, kterým čelil, byla zajata. Na začátku týdne na jižní části jižní fronty se rakouská obrana zhroutila. Linie rakouské 7. armády byly plné záloh a bývalých kavaleristů, přičemž neměli žádné rezervy a na frontě měli jen 54 praporů, a když ruská 9. armáda zaútočila se 122 prapory, linie se zhroutila. Do jedné odpoledne 10. června generál Karl von Pflanzer-Baltin, velitel 7. armády, nařídil stažení jižní poloviny fronty za řeku Prut. Napsal: "V tuto chvíli není absolutně žádná šance se nepříteli ubránit."



Avšak vojáci nebyli schopni spořádaného ústupu a většina byla zajata na frontě. Rozlehlé sklady zásob a munice byly opuštěny. Během útoku z 10. na 11. června jen ruský XI sbor zajal 24 000 Rakušanů včetně 564 důstojníků. Rakouská 9. armáda, vedená Kozáky, tlačila na prolomené jižní křídlo rakouské 7. armády, zatímco severně od nich ruská 7.



armáda pomalu, ale nepřetržitě válcovala severní křídlo. 15. června obdržel Pflanzer-Baltin zprávu, že 7. armádě žádné zálohy nedorazí a že se má udržet s tím, co má, i když některé jeho divize měly jen 3 500 mužů. 200 kilometrů severně útočila 8. armáda Alexeje Kaledina. Do 10. června byla rakouská 1. armáda donucena ustoupit, čímž se otevřela mezera mezi ní a 4. armádou dále na severu široká 50 km. Ve stejný čas prorazila ruská obrněná vozidla řady 4. armády, která teď byla izolována a na ústupu.



Ale Kaledin přesáhl možnost zásobování a jeho zásoba dělostřeleckých granátů byla velice malá. Rusové v noci útok odvolali, přičemž zatlačili Centrální mocnosti o 45 kilometrů na 80km frontě a vytvořili velký výběžek, který málem dosáhl Volodymyr-Volynskyju. K tomu zajali 44 000 vojáků. Cesty do Lvova a Kovelu jsou otevřené. Ale kvůli těžkým bojům na jižní frontě nemohly být žádné jednotky rychle přesunuty na sever Kaledinovi a daleko na severu generálové Evert a Kuropatkin nezaútočili na Němce, aby je přišpendlili a zabránili odeslání posil Rakušanům.



Měli 90 divizí, tedy o 750 000 mužů více než Němci, kteří stáli proti nim, a dvě třetiny ruského dělostřelectva. Evert měl zaútočit 14. června, ale neučinil tak, podle jeho slov kvůli počasí. Frustrovaný Brusilov tak musel postupovat opatrně a uvést jižní křídlo 8.



armády do defenzívy, zatímco se připravoval na soustředěný útok na Kovel. Záleželo na tom, která strana se přeskupí a obdrží posily jako první. Byly to Centrální mocnosti. Německé divize dorazily 12. června, a když Rusové 14. června zaútočili, šance již pominula. Avšak i přes zastavení Kaledinovy ofenzívy nebyl konec. Malá poznámka: Mnoho armádních analytiků včetně Brusilova po válce souhlasilo, že kdyby ruská 8.



armáda mohla pokračovat v postupu tento týden, habsburské impérium by velice pravděpodobně bylo nuceno jednat o míru nebo by se zcela zhroutilo. Ale co se dělo s rakouskou ofenzívou v Itálii? Končila. Italové celý týden postupovali. Conrad 13. června odvolal divizi na východní frontu a 16. června odvolal trentskou ofenzívu, kterou sám nazval trestnou expedicí. To nebyla jediná ofenzíva, která tento týden končila.



Rovněž u Yper skončila bitva u Mont Sorrel, když Kanaďané dobyli většinu území, které získali Němci minulý týden. A zatímco toto končí, něco nového začíná. Arabské povstání vyhlášené minulý týden nabralo tento týden na obrátkách. 11. června dva britské křižníky Fox a Hardinge ostřelovaly Osmany severně od Džiddy. Město padlo 16. června a tento týden 10. června začala bitva o Mekku, která na konci týdne pokračovala patem. V červnu bylo živo i v Africe v Německé východní Africe.



Rhodéské jednotky zahnaly Němce k Iringe a Belgičané postoupili severozápadně od Tanganyiky. Ovládli Bismarckburg a Kitegu a 13. června Němci evakuovali Tangu. A jsme na konci dalšího týdne války odehrávající se na třech kontinentech. Němci váhají u Verdunu, ale posilují Rakušany na ruské frontě, zdánlivě za pět minut dvanáct. Rusko zajalo desítky tisíc Rakušanů, Osmané ztrácí půdu na Blízkém východě a Němci ve východní Africe.



A jsme také u dalších "kdyby". Co kdyby Německo tento týden zatlačilo na Verdun? Co kdyby Evert zaútočil na Němce na severu? Co kdyby Němci neposílili Rakušany na cestě do Kovelu? Co kdyby Conrad neútočil v Trentu a ponechal jednotky v Haliči? Co kdyby si Conrad a Falkenhayn sdělili své plány? Na YouTube jsou kanály o alternativní historii a knihy o tom, co by se stalo "kdyby", ale já vám říkám, že můžete udělat celou dokumentární sérii o tom "co by, kdyby" jen z tohoto týdne války.



Chvíli nad tím přemýšlejte. Neuvěřitelné. Jestli chcete vědět více o Falkenhaynovi a jeho plánech na vykrvácení Francouzů u Verdunu, klikněte na tuto speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Harald Grundetjern. Díky Haraldově podpoře nás už brzy uvidíte na historických místech Velké války. Pomozte nám na Patreonu dosáhnout dalšího cíle. Lajkněte nás na Facebooku, kde vás informujeme o všem novém, zajímavém a pošetilém.



Uvidíme se za týden.