Čtyři roky válkyVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 94
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:30
Počet zobrazení:764

Přes spojenecký postup na západě nepanuje mezi veliteli optimismus, generál Allenby se chystá na útok v Palestině, Osmané doráží k Baku a objevuje se několik nových diktátorů.

Pro členy „Socialistických revolucionářů“ jsem začal používat výraz „Eseři“, o kterém jsem se dozvěděl v komentářích od uživatele Alfika.

Přepis titulků

28. července 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. Tato lokální válka během pár dnů přerostla ve světovou válku a téměř nikdo netušil budoucnost této války. Tato budoucnost je ještě pořád v budoucnu, tento týden je válka už čtyři roky stará. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden byli Němci zatlačeni zpět na Marně a Sommě, ale během týdne spojenecký útok postupně zpomaloval. Němci útočili u Remeše, útok ale selhal a německé velení se rozhodlo odložit svou další ofenzivu.

Spojenečtí velitelé ale odsouhlasili nové ofenzivy po celé délce fronty. Čtyři roky války. V červenci 1918 se ale stalo něco důležitého. Iniciativa na západní frontě přešla na druhou stranu. Od začátku roku byla na straně Němců, nyní získali iniciativu spojenci. Němci získali spoustu území, a dokonce se přiblížili k Paříži, ale spojenecký protiútok při druhé bitvě na Marně, implementace hluboké obrany proti německé taktice úderných oddílů a příjezd velkého počtu Američanů zvrátil průběh bojů.

Mezi 18. červencem a začátkem srpna se do boje zapojilo 270 000 Američanů. To je necelý dvojnásobek počtu, který bojoval při německých ofenzivách mezi 23. březnem a 15. červencem. A tento týden, 28. července, Američané vstoupí do Fère-en-Tardenois. Když pokračují východně na Seringes a Sergy, střetnou se s pruskou gardou, která podniká jeden protiútok za druhým. Američané se tak ze Seringes stáhnou a vlákají pruskou gardu do vesnice.

Ve skutečnosti ale Američané ze tří stran vesnici obklíčili. Následné boje byly velice krvavé, Američané ale své pozice udrželi. Také konečně obsadili Sergy poté, co byli dvakrát zahnáni zpět. Zde je příběh o těchto bojích od Martina Gilberta. 2. srpna americká „Duhová divize“ blízko Sergy zaslechla hluk přesouvajících se vozidel. Náčelník štábu Douglas MacArthur vyrazil přes zemi nikoho a zjistil, že Němci opustili své pozice a stáhli se zpět.

Na místě nechali jen zraněné, kteří nebyli schopni přesunu. Také odhadl, že našel 2000 mrtvol, a když prozkoumal výložky padlých, zjistil, že jsou z minimálně šesti různých divizí. Němci opustili svou frontovou linii. Později toho dne MacArthur vedl své muže do útoku na novou linii. Za 8 dní jeho divize přišla o 2500 zabitých nebo zraněných mužů včetně básníka Joyce Kilmera a nyní se bude přesouvat do zálohy. Spojenci tento týden strávili stejně jako ten minulý, snažili se odříznout Němce ve výběžku na Marně.

Němci se ale podle očekávání zuřivě bránili. 28. července německé velení nařídilo ústup za řeku Vesle a koncem tohoto týdne budou staženy poslední jednotky ze Soissons. Celá 7. armáda se tak dostane přes řeku. Zítra se na severní břeh Aisne stáhnou poslední jednotky 9. armády a budou vyhozeny do vzduchu mosty přes řeku Vesle. Německá armáda byla opravdu rozhozená.

Měla v záloze 67 divizí, ale jen 39 jich bylo odpočatých. Spojenci měli 87 divizí v záloze včetně 10 jízdních a toto číslo pořád narůstalo. A německá rozvědka měla problémy s předvídáním dalších tahů spojenců. I tak od začátku bitvy na Marně 15. července až do teď Němci způsobili spojencům větší ztráty, než sami měli. Spojenecké odhady jsou až kolem 160 000, Němci své ztráty odhadovali na 110 000 mužů. V Německých ofenzivách roku 1918 od Davida Zabeckiho jsem četl v části, která řeší důvody neúspěchu této finální části jarních ofenziv, že mnoho historiků viní Georga Bruchmüllera, německého dělostřeleckého génia, z toho, že používal pořád tu samou taktiku.

Ale i když ji nyní použili minimálně potřinácté, až doteď byla efektivní. Někteří viní vysokou centralizaci jeho velení, které pak nebylo dost flexibilní pro provedení taktických změn. Ať to bylo jakkoliv, minulý týden OHL, vrchní německé velení, vydalo „získané lekce“ z této bitvy, které obsahovaly věci jako posílení palby proti bateriím a kontrola pěchoty nad plíživou baráží, to ale pořád byly jen malé modifikace současné taktiky.

Silné dělostřelectvo bylo jedinou věcí, kterou Němci měli k narušení nepřátelských obranných pozic. Neměli tanky, takže neměli rychlost a neměli alternativní zdroj palby. Bylo to právě nyní, kdy si generál Erich Ludendorff konečně uvědomil závažnost nedostatku tanků.

Nicméně i přes spojenecký postup nepanoval mezi jejich vůdci žádný velký optimismus. 31. července britský premiér David Lloyd George v Londýně debatoval o válce s premiéry dominií a lord Milner a Jan Smuts nevěřili, že mají dost mužů na vítězné tažení v roce 1919 a budou muset počkat do roku 1920. To se týkalo západní fronty, Britové ale plánovali i na dalších frontách. Na palestinské frontě konečně ožívají letní plány generála Edmunda Allenbyho.

Když před pár měsíci začaly německé jarní ofenzivy a Němci uzavřeli mír s Ruskem, Allenby se ocitl pod politickým tlakem, aby získal území na Středním východě, i když mu budou odebráni vojáci, kteří zamíří na západní frontu. Bývalý náčelník štábu Wully Robertson chtěl „vytvořit bariéru německému postupu na východ kombinací japonské intervence na Sibiři, neustálého tlaku na palestinské a mezopotámské frontě a podpory protibolševických sil na Kavkaze.“ Současný náčelník štábu Henry Wilson chtěl „Propojit Aleppo s Mosulem, Baku, Uralem a japonskou armádou.“ Ambiciózní cíl.

Nebylo možné spustit velkou palestinskou ofenzivu v letních vedrech, Allenby ale čas využil k plánování a reorganizaci. Měl za úkol i poskytnout T. E. Lawrencovi, Lawrencovi z Arábie, 2000 velbloudů, které potřeboval, aby časem zaútočil na Dar'á.

Lawrencovy plány měly v ideálním případě donutit Osmany, aby stáhli několik divizí z Palestiny, aby zabezpečili své komunikační linie. To by Allenbymu umožnilo obsadit Náblus severně od Jeruzaléma, čímž by se Salt ocitl v nebezpečném výběžku, což by donutilo obránce se stáhnout k Ammánu, kde by byli kvůli demolicím železnice u Dar'á odříznuti od Damašku. Allenbymu se plán líbil, protože by Osmany přesvědčil, že bude opět útočit přes řeku Jordán, což Allenby ani trochu nezamýšlel.

Předběžné plány byly hotové a první malé útoky proběhnou příští týden. A tento týden přichází i novinky od Baku a z Kavkazu. 1. srpna v Baku puč provedený národní arménskou organizací ustanovil Středokaspickou diktaturu, jeden z nejdivnějších států dějin s ne jedním, ne dvěma, ale pěti diktátory, kteří budou dále bojovat s Osmany a usilovat o pomoc Britů v Anzali. Ale už dalšího dne při všech zmatcích, co v Baku byly, k obranné linii za městem doráží předvoj osmanské armády islámu.

Linie byla slabě bráněná a pod tlakem by byla prolomena, tlak ale nepřišel a na osmanském křídle se zjevil plukovník Bišerakov s kozáky a Osmané zpanikařili a stáhli se několik kilometrů západně. Lidé v Baku byli nadšení, nikoho ale nenapadlo obsadit a opevnit výšiny západně od železnice, což by pomohlo s obranou města. Diktátoři měli asi spoustu jiné práce. A té je spoustu s věcmi jako osobní bezpečnost.

Jiný diktátor, německý vojenský guvernér na Ukrajině Hermann von Eichhorn, je v Kyjevě 31. července zavražděn. Jeho vrah, Boris Donskoj, člen levicových Eserů, byl zadržen na místě činu a bude veřejně popraven. Velení převezme generál Günther von Kirchbach. Týden tak končí a s ním čtvrtý rok války. Spojenci pořád útočí na západě, zatímco Němci budují nové obranné pozice a snaží se poučit z nedávných porážek.

Objevují se nové plány v Palestině a noví vůdci v Baku a Kyjevě. Jak bych měl dnes skončit? Skončím jedním citátem. I přes taktické schopnosti Ludendorffa a jeho kolegů jsme zmiňovali jeho problémy s dlouhodobým operačním plánováním a stanovováním cílů. Zde je o tom citát od Davida Zabeckiho, o čtvrtém výročí vypuknutí této války a velitelích na obou stranách na západní frontě. Zabecki tímto citátem dokonce končí svoji knihu. „Je nemožné nedojít k závěru, že Foch byl opakovaně prostě lepším velitelem než Ludendorff, protože spojenecký velitel daleko lépe chápal strategickou a operační realitu a dynamiku první poloviny roku 1918.

Ve svém finálním zhodnocení Ludendorffa musím poukázat, že byl v mnoha ohledech obrazem německé armády jako celku v první polovině 20. století. Takticky nadaný, operativně pomýlený a strategicky zkrachovaný.“ Jestli chcete více vědět o spojeneckých obranných liniích během ofenziv roku 1918, zde je náš speciální díl na toto téma.

Patr(e)onem týdne je B. K. Laughton. Bez vaší podpory bychom tento pořad nemohli natáčet, zvažte, prosím, svou podporu na patreon.com/thegreatwar. Na viděnou příště!

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář