Falkenhayn překročil KarpatyVelká válka

Historie zná generály, kteří za cestě k nepřítelem slavně překročili s vojáky vysoké hory. Hannibal překročil Alpy, Bolivar překročil Andy a tento týden přibude na seznam další jméno. Tento týden Falkenhayn překročil Karpaty. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Sedím v hotelu v Přemyšli v Polsku, protože přestavba našeho berlínského studia ještě není hotová a raději jsme to natočili tady, než abychom týden vynechali.

Minulý týden skončila sedmá bitva na řece Soči bez posunu frontové linie za vysokých italských a rakouských ztrát. Na Sommě celý týden zuřila bitva o Flers-Courcelette, kde Britové poprvé použili svoji superzbraň – tank. Britové v ní dobyli velké území. V Dobrudži Rumuni zastavili Bulhary a Osmany pod německým velením. Belgičané obsadili Taboru, hlavní město Německé východní Afriky, a mladý pilot von Richthofen sestřelil své první letadlo.

Brzy bude známý jako Rudý Baron. Toto se stalo potom: Rumuni sice zastavili nepřítele v Dobrudži, ten ale útočil v Sedmihradsku. Rumunsko se přidalo ke Spojencům a do války před měsícem a už ztratilo mnoho území, asi třetinu Sedmihradska, tedy asi 18 000 kilometrů čtverečných a sedm tisíc Rumunů padlo do zajetí, ale Němci strávili většinu září posilováním Rakouska-Uherska a německé vrchní velení přikázalo, aby veškerá ofenzivní energie směřovala proti Rumunsku a všude jinde se prozatím přešlo do defenzivy.

Bývalý náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn velel německým jednotkám v Sedmihradsku. 26. září Falkenhayn překročil průsmyk Turnu Rosu 11 555 stop n. m., tedy asi 3 500 m.

n. m., do Sedmihradska a obsadil Sibiu, v němčině Hermannstadt, severovýchodně od Vulkánského průsmyku. To byl první velký německý postup na této frontě. Rumuni vzdorovali Němcům, přečísleni a podvybaveni, po tři dny, ale nakonec byli obklíčeni bavorskými horskými jednotkami, které přelezly hory a obsadily průsmyk za nimi. Němci zajali 3 000 mužů a na konci měsíce se přesunuli k útoku, který měl zatlačit Rumuny jižně do vnitrozemí. Tady Němci postupovali, ale na západní frontě postupovali Britové na Sommě.

Britský vrchní velitel Douglas Haig měl velké plány. Plánoval společnou britsko-francouzskou ofenzívu od Thiepvalu k Maurepas, které by se účastnily zálohy, 10 divizí na obsazení Thiepvalu a německé třetí linie poblíž Les Transloy. Ale zhoršující se počasí, vyčerpané jednotky a chronická neschopnost koordinovat akce různých armád ofenzívu několikrát oddálily.

25. září byli Francouzi Ferdinanda Focha a Haigovy armády konečně připraveny zaútočit. Avšak zálohy Huberta Gougha měly problém. Chtěl pro dobytí Thiepvalu použít tanky. To byl problém, protože Foch chtěl útočit odpoledne, aby mohla být usměrňována dělostřelecká palba. Tanky by tedy musely být dovezeny na frontu za bílého dne, což by je vystavilo německému dělostřelectvu.

Gough se tedy rozhodl pro útok v ranní mlze 26. září. A potom z důvodů, které jsem úplně nepochopil, nebyly tanky užity v ranní mlze, ale ve stejný čas, jako by útočily už 25. září. Jak to asi dopadlo. Během dvou dnů před bitvou vystříleli Britové na 17 km německých zákopů 400 000 střel. Uvědomte si, že třetí linie zákopů nebyla tak pevná jako přední dvě. A špatné počasí znemožnilo Němcům ji posílit.

Taktika plíživé baráže na ochranu postupující pěchoty byla v té době Brity používána po celé frontě ve třech fázích s hodinovou pauzou mezi jednotlivými ostřelováními. Fungovala jako hodinky. A fungovala tak i pro hlavní útok XIV. sboru. Na levém křídle gardová divize zjistila, že plíživá baráž neodstranila německý ostnatý drát, a během jeho řezání ztratila většinu důstojníků.

Přesto zvládli zabezpečit svůj cíl. Ještě více vlevo však 21. divize nezvládla dobýt svůj cíl, zákop Gerd. To ponechalo Němcům skvělý nástupní prostor pro protiofenzivu, ale potom se stalo toto: Z ruin Flers vyjel v noci jeden tank. V 7:30 26. září začal přejíždět zákop z jedné strany na druhou, kulomety pálily a do hodiny vyčistil značnou část zákopu, zajal 370 vojáků a mnohem víc zabil za cenu pouhých pěti britských ztrát.

Takže v některých ohledech byly útoky velkým úspěchem. Německá třetí linie od Martinpuich do Combles byla dobyta. To ale neznalo, že měl Rawlinson před sebou otevřenou zemi. Němci totiž vykopali čtvrtou, pátou a šestou obrannou linii. A ty budou muset být dobyty, než se cesta otevře. A léto se již proměnilo v podzim. Deště a bláto, které přinese, byly jen otázkou času.

Měl bych říct, že francouzské útoky nebyly tento týden zdaleka tak úspěšné jako ty Britské, neboť byly limitovány masivním německým dělostřelectvem a také lesem Saint-Pierre-Vaast. Podívejme se na chvíli na Goughův útok na Thiepval 26. září. Čtyři divize útočily podél pouze pětikilometrové fronty. To byl problém, protože konečný cíl, zákopy Regina a Stuff, byly na svazích mimo dohled.

V Thiepvalu také bylo 144 sklepů a každý z nich mohl skrývat německý kulomet, který mohl nechat Brity projít a poté jim střílet do týlu. Dělostřelecká příprava byla účinná a útok začal. Dalších několik dnů bylo velice krvavých. Tank hrál znovu velkou úlohu, ukázal se v rozhodující moment a poradil si s německými kulomety kolem thiepvalského zámku. Vrchní velení si myslelo, že jinak by útok na město nemohl proběhnout. Ale cena za Thiepval byla vysoká.

Útočníci ztratili asi 40 % mužů. Bez 13 nasazených tanků mohly být ztráty ještě větší. Když bitva o thiepvalský hřeben skončila, Britové postoupili o 1 až 2 kilometry na zhruba pětikilometrové frontě za cenu 12 500 ztrát, z čehož třetinu tvořili Kanaďané. Měl bych říct, že i když byly limitované, britské operace na Sommě v druhé polovině září byly zatím ty nejúspěšnější. Za tu dobu dobyli stejně území jako od 1.

července do 14. září. Plíživá baráž teď byla standardní záležitostí a navzdory mnoha mechanickým problémům byla hodnota tanku celkem očividná. Překonání těžkého odporu za cenu nízkých ztrát na životech. Rovněž britské koloniální jednotky jako Kanaďané nebo Novozélanďané se ukázaly být rovny nebo i nadřazenější německým obráncům v boji na blízko, což mnoho lidí, hlavně Němci, nečekali. A poznámka na konec: Německé ztráty na Sommě jsou za září odhadovány na 130 000 mužů.

V určitém směru to byla nejhorší bitva v historii. A tady je pár poznámek na konec týdne: Centrální mocnosti byly nyní na makedonské frontě prakticky v defenzivě. A toto jsem ještě nezmínil. První řečtí dobrovolníci z neutrální domoviny prolili v posledních týdnech krev za Spojence pod vedením podplukovníka Gravanise, který se zodpovídal Francouzům ve Florině. Řekové se na znovudobytí města významně podíleli.

23. září nálet vzducholodí na Londýn a východobritské pobřeží zabil 40 lidí a 130 zranil, ale zepelín L-32 byl sestřelen letadlem a L-33 pozemní palbou nad Essexem. 25. září přiletělo dalších sedm zepelínů. Zemřelo 43 civilistů a 31 jich bylo zraněno. A jsme na konci týdne. Britové úspěšní na Sommě, ale za vysokou cenu. Němci hází bomby na Británii a Falkenhayn vede muže přes Karpaty do bojů v Rumunsku.

Rumunsko si vstup do války nenačasovalo moc dobře. Rusko se zdálo být připraveno poskytnout rozsáhlou vojenskou pomoc, ale nešlo to moc dobře. Rusko a Rumunsko také věřily, že Bulharsko nevyhlásí válku Rumunsku, ale stalo se. A Rumunsko si myslelo, že Německo má moc práce na západě, než aby pomohlo rakousko-uherským armádám, které celé léto decimoval ruský medvěd.

Rumunsko se pletlo. A nyní, jen po měsíci ve válce, bojovalo na svém území na severu i na jihu proti všem čtyřem Centrálním mocnostem. Nikdy mě nepřestane udivovat, že když nějaká země vstoupí do války, má optimistické naděje, jak právě ona bude ušetřena katastrofálních ztrát na životech, které potkaly všechny ostatní. A potom, jak den střídá noc, realitou a pravdou je, že stovky tisíc vašich mladých mužů zemřou.

Pokud chcete vědět, jak vypadlo Rumunsko před válkou, klikněte sem. Patr(e)onem týdne je Brandon Escobar, který asi nemá s escobarovým drogovým kartelem co dělat, ale kdo ví. Určitě nám Brandon napíše, jestli ano, nebo ne. Díky, Brandone. Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se zase za týden.