Finská a ukrajinská občanská válkaVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 92
94 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:41
Počet zobrazení:1 135
Ve Finsku a na Ukrajině začíná občanská válka mezi příznivci a odpůrci bolševiků, z Londýna přicházejí intriky a Němci dokončují své plány na velkou ofenzivu na západní frontě.

Přepis titulků

Jste politik a váš národ je ve válce. Neustálé krveprolití vás děsí, co tedy uděláte, když nevěříte svému veliteli? Zkusíte mu přistřihnout drápky. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden proběhl v Rusku pokus o atentát na Lenina, bolševici rozpustili ústavodárné shromáždění, čímž ukončili zastupitelskou demokracii.

Rumunsko přeskupovalo své síly, Britové na západě bombardovali Němce a ve Finsku vřely nepokoje. Tyto nepokoje nadále rostly, poslední den týdne byl „bílé“ armádě vydán rozkaz k útoku na „rudé“. 26. ledna bude vydán rozkaz „rudý rozkaz revoluce“ a začne finská občanská válka. Jedna válka ale oficiálně skončila, 21. ledna Německo oznámilo dohodu s Ukrajinou, která ukončila válečný stav. Vojska obou stran budou stažena a bude obnoven obchod a diplomacie.

Možná to zní dobře, Ukrajina měla ale plno dalších problémů. Celoukrajinský kongres sovětů v Kyjevě po odjezdu bolševické delegace minulý měsíc vyhlásil svou podporu ukrajinské vládě a odmítl ruská ultimáta. Kyjevští bolševici tento kongres odsoudili a naplánovali nový v Charkově. Tento charkovský kongres oznámil založení sovětské ukrajinské republiky a prohlásil Radu, ukrajinský parlament, nepřítelem lidu a 2.

ledna jí vyhlásil válku. Nyní, 22. ledna, Rada přerušila veškeré styky s Petrohradem a začala ukrajinská válka za nezávislost. A celou tuto dobu na Ukrajinu z Ruska útočila bolševická vojska, obsadila Charkov a Alexandrovsk a spojila se v Bachmači, odkud se chtěla pokusit obsadit Kyjev. I na druhém konci Černého moře probíhaly námořní boje, a to 20. ledna v ústí Dardanel. Lodě Goeben a Breslau, nyní pod názvy Yaviz a Midilli, spolu s tureckými torpédoborci zaútočily u Imbrosu na Brity.

Byla potopena menší plavidla Raglan a M28. Breslau pak byla zahnána do minového pole a potopena. Goeben musel po zásahu miny vjet na mělčinu a celý týden byl ze vzduchu bombardován Brity. Toho stejného dne byly v Severním moři potopeny minami dva německé torpédoborce a německá ponorka potopila britský parník Louwain, přičemž zahynulo 224 námořníků. Tento týden se také poprvé v Londýně sešla spojenecká námořní rada a ve Francii se projevují londýnské intriky.

Vysvětlím. Britští velitelé si byli vědomi německé příležitosti dalších několik měsíců mezi ruským odchodem z války a příjezdem amerických sil. Náčelník štábu Wully Robertson varoval premiéra Davida Lloyda George, že se musí vyrovnat Němcům v koncentraci sil na západě, nebo jim hrozí porážka. Lloyd George ale těmto varováním nenaslouchal. Pořád věřil, že je možné zvítězit v Itálii nebo na Balkáně, aniž by se Britové s Němci museli střetnout na západě se vším krveprolitím, co by to obnášelo.

Velké ofenzivy na Sommě a u Passchendaele ho vyděsily, a jak jsme zmiňovali, veliteli Douglasovi Haigovi vůbec nedůvěřoval. A Lloyd George, jak jsem také říkal, držel v Británii statisíce bojeschopných vojáků a neposílal je na západní frontu. Data ministerstva války k 1.

lednu uvádějí 38 225 důstojníků a 607 403 mužů schopných služby v Británii. Jen 150 000 z nich by dostalo Haigovy divize na plný stav. O tom také řeknu pár slov. To, co Lloydovi Georgovi bránilo Haiga prostě odvolat, byla nutnost politicky vycházet s konzervativní částí koaliční vlády z roku 1915, která Haiga podporovala. Pokud by ho Lloyd George propustil, přineslo by to politickou krizi, která by mohla znamenat pád celé vlády.

Aby tak Haigovi zabránil začít další ohromné krvavé ofenzivy, omezil mu přísun mužů. Nejdříve odsouhlasil francouzskou žádost, aby Britové převzali delší část fronty. To se mohlo zdát spravedlivé, Francouzi hlídali třikrát delší úsek fronty než Britové. Na druhou stranu byla velká část francouzských sektorů neaktivní a obsazena minimálním počtem jednotek. Britské linie obsahovaly horká místa jako Ypry, Arras nebo Sommu.

Tento měsíc musel kvůli Lloydu Georgovi Haig přebrat další úsek jižně od Sommy, polovina německých divizí na západě tak proti sobě nyní měla Brity. A protože Lloyd George bránil příchodu vojáků z Británie, Haig musel snížit počet praporů v divizi z 12 na 9. Další prapory byly použity k doplnění vyčerpaných stavů ostatních jednotek. To podle Petera Harta „vyžadovalo ohromnou reorganizaci britského expedičního sboru. Vztahy utužené v ohni boje mezi důstojníky jednotek a důstojníky štábu praporů, zaběhnuté krizové metody, jednotky s hrdou historií každého praporu, to vše vzalo za své.

A toto vše probíhalo, zatímco Němci se na západě chystali na svůj obří útok. A statisíce Britů pořád bojují v nesmyslných taženích v Palestině, Mezopotámii a u Soluně.“ Silná slova. Lloyd George také v nové vrchní spojenecké válečné radě našel další způsob, jak Haiga obejít. Rada se skládala z premiérů spojeneckých zemí a jednoho zástupce armády z každého státu.

Lloyd George navrhl a získal francouzskou podporu pro spojenecký generální štáb, nezávislý na náčelnících štábu jednotlivých národů. Tím by obešel Haiga a Robertsona. Georgovým mužem v tomto štábu by byl generálporučík sir Henry Wilson. 23. ledna se stal britským náčelníkem spojeneckého generálního štábu ve Francii.

A i v poli Haig čelil své zatím největší organizační krizi. Neměl dost mužů pro silnou obranu po celé frontě a nevěděl, kdy a kde udeří německá ofenziva. Navíc přešel na systém hluboké obrany, který trochu napodoboval loňský německý, to ale kladlo ohromné požadavky na počet vojáků. První linie pořád kopírovala tu původní, byla však vybavena kulomety a ostnatými dráty mezi pozicemi. Za ní byla bitevní zóna, také ve formě linií, ale se silnými opevněními pro rozbití nepřátelských útoků.

Další byla týlová část, 6 až 10 kilometrů hluboká, která měla vypadat podobně, zatím však existovala více méně jen na papíře. Haigův úkol tak byl přijít na to, kde by mohl přijít útok. Jeho prioritou byl sever, protože britské přístavy a klíčový železniční uzel v Hazebroucku ležely jen několik kilometrů za frontou. Generál Herbert Plumer, který se vrátil z italské fronty a jehož 2.

armáda nebude mít téměř žádný manévrovací prostor, bude muset v případě útoku své pozice zkrátka držet. Po jeho pravici držela 1. armáda Henryho Hornea hřbety Vimy a Lorette. Dále byla 3. armáda Juliana Bynga u Arrasu a jako poslední 5. armáda Hugha Gougha v oblasti na Sommě. V tomto posledním území nebyly žádné strategické cíle blíže než desítky kilometrů od fronty, Haig tak ignoroval Goughovy žádosti o posily.

Pokud přijde útok tam, bude se muset stáhnout na nouzovou linii na řece Sommě. Co se tohoto útoku týče, německý generál Erich Ludendorff již týdny zvažoval jeho možné směry po celé délce frontové linie. Tento týden, 21. ledna, na konferenci v Aresens oznámil své rozhodnutí. Vyřadil operaci Georg, mířící na Hazebrouck, kvůli závislosti na počasí. Pozdní příchod jara ji mohl odložit na květen, což bylo pozdě. Operaci Mars, mířící na Arras, považoval za příliš obtížnou a operace Castor a Pollux u Verdunu ani nijak vážně nezvažoval.

Zbývala tak operace Michael na obou stranách u Saint-Quentinu. „Útok zde zasáhne nejslabší místo nepřítele, terén nepředstavuje problém a operace je proveditelná v každém ročním období.“ Severní křídlo operace protáhl až k řece Scarpe. Měl v plánu mít na západní frontě na konci března v záloze 85 až 90 divizí. Plán operace však neměl žádný konkrétní konec. Strategickým cílem bylo oddělit Brity od Francouzů, ale Ludendorffovi generálové požadovali konkrétní taktické cíle, na což odpovídal: „V Rusku jsme vždy stanovili průběžné cíle a pak za pochodu řešili, kam jít dále.“ A tím týden končí, chlapci a děvčata.

Chaos ve Finsku a na Ukrajině, boje na moři, britské politické intriky a dokončení německých bitevních plánů. Činy Lloyda George jsou pochopitelné. Po sledování tohoto pořadu, kdo by nebyl šokován ohromným počtem obětí u Arrasu, na Sommě, u Passchendaele?

Ale neposkytnout muže na obranu a přesouvat generály jako šachové figurky? Kdybych nevěděl, co bude následovat, drala by se mi do hlavy jedna myšlenka: Tohle nemůže dobře dopadnout. Jestli chcete vědět víc o Douglasovi Haigovi a proč neměl u Lloyda George moc dobrou reputaci, zde je náš speciální díl o něm. Patr(e)onem týdne je Devin Guthrie, náš první podporovatel v roce 2018.

Jestli se chcete připojit k Devinovi a tisícům dalších, podívejte se na patreon.com/thegreatwar, potřebujeme každý dolar. Na viděnou příště!

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář
Používáme cookies, abychom mohli provozovat tuto internetovou stránku a zlepšit Vaši uživatelskou spokojenost. Budete-li pokračovat beze změny nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s ukládáním souborů cookies z internetových stránek. Více informací o použití cookies.
OK