Francouzi obrací bitvu o Verdun

Francie bojovala po celou válku na vlastní půdě a opotřebovávací patová situace pokračovala už přes dva roky. Mnoho Francouzů, vojáci i civilisté, propadlo beznaději, že jejich země už nikdy nebude jako dřív, ale tento týden dostane tato beznaděj ránu, protože tento týden Francie vybojuje velké vítězství. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové ztroskotali na Sommě, ale Francouzi si tam připsali menší úspěchy a britský vrchní velitel Douglas Haig slíbil pokračovat v ofenzívě celou zimu, navzdory zhoršujícímu se počasí.



Srbové zatlačili Bulhary na Balkáně, Rumuni zastavili Němce v Karpatech, Francouzi převzali kontrolu nad policií a zcenzurovali tisk v neutrálním Řecku a zpět ve Francii připravovali Francouzi plány na protiútok u Verdunu. A k tomu protiútoku došlo tento týden u pevnosti Douaumont. Předcházelo mu několik dní dělostřelecké přípravy. 21.



října byla pozorovací kopule pevnosti roztříštěna těžkou střelou, ale Douaumont odolával dál, stejně jako v posledních měsících. 22. říjen byl poměrně tichý, ale 23. se ozvala hlasitá rána, když na ošetřovně explodovala střela, která zabila nebo zranila padesát německých zdravotníků. O pár minut později vybuchla další střela, která vyhladila kasárna. Francouzi používali těžší děla než kdy předtím. Přivezli dvě 400mm železniční děla, která bušila do pevnosti s obdivuhodnou přesností každý deset až patnáct minut.



Pekařství bylo pryč, v hlavním koridoru se na nejvyšší patro zřítila střecha, kasematy byly zničeny a velitel pevnosti major Rosendahl čelil panice. Evakuoval horní části pevnosti, ale střela brzy prorazila až dolů, odpálila sklad munice a Rosendahl nařídil opustit pevnost, i když byl každý východ zablokovaný francouzskými plynovými granáty. V pevnosti zůstal sebevražedný oddíl snažící se uhasit požáry, ale pevnosti brzy došla voda.



Němci se během noci stáhli. Pevnost byla nyní prázdná. Tedy až na dva Němce na ochoze v severozápadním rohu pevnosti. Nevyrušila je 400mm děla, neviděli odcházet posádku a nedostali rozkaz odejít, takže tam po další dva dny zůstali zapomenutí a osamělí. Chudáci. V sedm ráno 24.



října skupina běžců a pozorovatelů německých dělostřeleckých jednotek vstoupila do pevnosti a viděla, že je prázdná a ohně již nebyly nezvladatelné, a tak kapitán Prollius usoudil, že pevnost může být ubráněna, pokud dostane více mužů. Měl jich asi dvacet. Poslal běžce pro posily. Toho rána byla hustá mlha a Němci si mysleli, že v tak špatné viditelnosti nikdo zaútočit nemůže. Ale minulý týden jsem mluvil o tom, že Francouzi trénovali na replice bojiště s pevností Douaumont v životní velikosti, dokud bojiště neznali poslepu.



To se teď hodilo, protože Francouzi útočili na 6km německou frontu navzdory mlze a dobyli první německé zákopy, než stihla německá polní děla vystřelit. Fleury padla během pár minut a Němci se vzdávali tak ochotně jako nikdy předtím. Francouzské odposlouchávací stanoviště zachytilo následující: "Mám jen jednoho muže, všichni ostatní utekli."



Někteří Němci řekli věznitelům, že nedostali najíst šest dní. Francouzi brzy zaútočili na samotnou pevnost, ale žádost kapitána Prolliuse o posily nebyla vyslyšena. Brzy toho rána došel francouzský ženista a vojín do Prolliusova velícího střediska v pevnostním sklepení. Ten se jim vzdal a pevnost Douaumont byla po osmi měsících opět ve francouzských rukou. Vžijte se do francouzského generála Charlese Mangina ve velícím středisku v pevnosti Souville.



Vidíte mizet muže v mlze, slyšíte dunění plíživé baráže, ale nemáte nejmenší tušení, jak útok pokračuje. Francouzi ztratili toho dne dvacet nízkoletících letadel, která se snažila proniknout mlhou a vyhodnotit bitvu. Konečně o půl páté večer zasvítilo na Douaumont denní světlo a tři maročtí vojáci stáli na kopuli a mávali zbraněmi na znamení vítězství. Francouzi vyhráli za jediný den bezpochyby zatím největší vítězství války.



Manginovi muži zabrali za jediný den území, které Němci dobývali čtyři a půl měsíce. A Němci ztráceli území i jinde na západní frontě – na Sommě, ale tam to byl poněkud jiný příběh. Výsledky útoku britské 4. armády proti Transloy 23. října byly strašlivé. Vezměte si například 8. divizi – čtyři útočící prapory utrpěly 59%, 39%, 51% a 38% ztráty. Ale obsadily kilometr zablácených zákopů přezdívaných nejvyšší a mlhavé zákopy.



Neustávající déšť proměnil bojiště v močál. Bylo nemožné přesunout k mužům munici, jídlo a vodu. Veškeré zásobování 4. armády přijíždělo kvůli blátu po jediné cestě z Longuevalu do Flers. Němci na to brzy přišli a na cestu u Flers dopadla každé dvě minuty dělostřelecká palba. Lord Gort z generálního štábu, pozdější velitel britských expedičních sil ve druhé světové válce, navštívil frontu a napsal Haigovi: "Muži nemají teplé jídlo a stojí po kolena v blátě a vodě.



Podmínky jsou příliš otřesné, než aby byl podniknut úspěšný útok. Bláto bylo tak pohlcující, že útočící vojáci si museli pomáhat vylézt z palebných zákopů, protože sami by to nezvládli." Ale Haig byl odhodlaný v ofenzívě proti Transloy pokračovat. Sedmý britský útok na linii byl naplánován na 5.



listopadu. Němci sice pomalu ustupovali na západě, ale postupovali na jihovýchodě. Na začátku týdne nová ofenzíva generála Augusta von Mackensena zaútočila na Rumuny podél celé linie v Dobrudži a Tuzla padla. Cílem tohoto úspěchu bylo ohrozit železnici z Cernavody do Costanzy. 24. října padla Constanza, kde se vzdalo 6 700 vojáků, a 25. října Rumuni opustili Cernavodu a ustoupili na sever. To byl teď pro Mackensena problém.



Rumuni odpálili v Cernavodě most přes širokou řeku Dunaj, která Mackensena spolehlivě zadržovala. Rumuni teď mohli odvolat některé jednotky, a přesto Mackensena zadržet, a poslat je proti Falkenhaynovi, proti kterému si v horách vedli dobře. Řeka prozatím vytvořila překážku, která zvýhodňovala kohokoliv v defenzivě. Přesto britský válečný pozorovatel Alfred Knox řekl následující: "Naneštěstí je příliš pozdě situaci zachránit. Spojenecká linie v Dobrudži je mnoho mil severně od železnice.



Zdá se, že celé Valašsko se svým obilím a ropou padne do rukou nepřítele." A také Lloyd George, který byl britským ministrem války od chvíle, co se lord Kitchener v létě utopil, řekl k Rumunsku pár slov. Nazval možný pád Rumunska "nejdrtivějším úderem války" a věřil, že německé vlastnictví rumunských ropných a obilných polí "pravděpodobně prodlouží válku o další dva roky." Byl si dobře vědom, že veškerá pomoc dorazí do Rumunska až po jeho kapitulaci.



A i když ruská pomoc teoreticky přijít mohla, Rusko mělo velké problémy doma. Všechny ruské ofenzívy byly odvolány, neboť 200 000 dělníků protestovalo v 177 politických stávkách. Náčelník štábu Michail Alexejev varoval cara, že rezervisté už pokryjí jen pět měsíců bojů. A jsme na konci týdne. Malý britský úspěch pro obrovské ztráty na Sommě, Rumuni ustupují před Němci v Dobrudži, počasí prozatím zastavuje operace na Balkáně, politická vražda, když je rakouský premiér hrabě Karl von Stürgkh zavražděn doktorem Friedrichem Adlerem kvůli opakovanému odmítnutí svolání parlamentu a vládnutím krizovými dekrety a velké francouzské vítězství u Verdunu.



Erich von Falkenhayn, architekt bitvy o Verdun, tvrdil, že útokem na francouzský národní klenot chtěl nechat Francouze vykrvácet k smrti, protože jej budou bránit do posledního muže.



Ale jaký byl jeho plán pro případ, že po tom bránění Francouzi zvítězí? Protože ztráta pevnosti Douaumont byla vážnou věcí a velké PR vítězství pro Francouze, kteří celou válku bojovali na svém území. Bránit do posledního muže? Tento týden to spíš vypadá, že se Francie teprve rozjíždí. Panuje mnoho kontroverze ohledně Falkenhaynových tvrzení, proč začal bitvu u Verdunu, a my o tom udělali celou epizodu. Můžete se na ni podívat přímo zde.



Patr(e)onem týdne je Thomas Morgan. Díky vaší podpoře na Patreonu nejsme tolik závislí na YouTube reklamách, takže nás prosím na Patreonu podpořte, počítá se každý dolar a za odměnu dostanete super vychytávky. Sledujte nás také na Instagramu, kde máme více informací o použitých fotkách. Uvidíme se za týden.