Hindenburgova konečná ofenzíva?Velká válka

Během pouhých šesti měsíců se válka vymkla kontrole a rozšířila se do celého světa, vyprodukovala milionové ztráty a šokovala svět nepředstavitelnou brutalitou a počtem mrtvých. Lidé v každé zemi doufali v její konec, že se tamní muži vrátí domů živí, ale naděje nebyly vyslyšeny, alespoň ne tento týden, protože probíhala ne jedna, ne dvě, ale tři ofenzívy čítající miliony mužů. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden jsme viděli neúspěšný pokus Osmanů dobýt Suezský průplav.

Rakušané se střetli s Rusy u Bolimówa, kde se Němci neúspěšně pokusili ve velkém zaútočit plynem. Společná německo-rakouská ofenzíva nepředstavitelných rozměrů proti Rusům je v Karpatech v plném proudu a císař Vilém dal zelenou neomezenému ponorkovému boji a každá loď tak mohla být kdykoliv torpédována. To bude mít později velký vliv na válku a na její budoucí průběh, ale teď se pojďme podívat do hor, kam se ponorky nedostanou. Rakousko-uherská císařská armáda náčelníka štábu Conrada von Hotzendorfa pokračovala ve své zimní ofenzívě.

Ofenzíva začala před dvěma týdny a i když Rakušané dosáhli znatelného pokroku, vyzdvihla tato ofenzíva problémy rakouské armády. Několik jsem jich už zmínil, ale dalším podstatným problémem horského bojiště byl nedostatek koordinovaných útoků. Jednotky útočily na nepřátelské pozice bez domluvy s dalšími jednotkami a velící důstojníci někdy ignorovali přímé rozkazy útoky koordinovat až do doby, než bylo příliš pozdě.

Rusové, zvláště sibiřské jednotky, byli mnohem více zvyklí na terén a mrazivé počasí a rovněž měli nadřazenější taktiku. Jejich protiútoky byly skvěle načasovány a excelovali také ve zpětných útocích, kdy se na poslední chvíli stáhli ze svých pozic a poté se do nich opět vrátili, což nutilo Rakušany zůstávat v bojových formacích v mrazivém počasí. Ve skutečnosti všechno, co Rusové udělali, způsobilo paseku žalostně nepřipraveným a nevybaveným rakouským jednotkám, ale dejme Rakušanům i nějaké uznání, protože přes to všechno stále zvládli bojovat.

6. února znovu obsadili Câmpulung Moldovenesc, do konce týdne postoupili do Bukoviny. a na konci týdne, když teploty spadly pod -20 °C, začaly obě země do oblasti přesouvat další muže, jak se bitva vyostřovala, ale Rakušané už ztratili přes 100 000 mužů a začínali být přečísleni. A také jsme zapomněli na severovýchod, na řeku San, kde leží rakouský cíl – pevnost Přemyšl, kde je obléhána celá armáda o síle 100 000 mužů v nepřátelském území po několik měsíců.

Rusové mohli mít taktickou výhodu na jihu v horách, ale to zcela určitě neplatilo na severu. Tento týden došlo k Druhé bitvě o Mazurská jezera. Minulý srpen a září Rusové prohráli s Němci u Tannenbergu a Mazurských jezer a byli tak vyhnáni z východního Pruska. Tato nová bitva, kterou připravil generál von Hindenburg, neměla být pouhou bitvou, ale střetem, který Rusy rozhodně porazí a uzavře celou východní frontu.

Alespoň takový byl Hindenburgův plán. Velitel německé armády Erich von Falkenhayn nebyl ochotný poskytnout pro bitvu vojáky, protože věřil, že válka musí být vyhrána na západě, ale nakonec usoudil, že by silná ofenzíva proti Rusku mohla mít kýžený efekt na možné spojence na Balkáně a tak útok schválil. 7. února 1915 zaútočila v kruté sněhové bouři německá 8. armáda, která doufala, že ruské jižní křídlo překvapí. A měla skutečně pravdu.

Rusové byli rychle zatlačeni o 100 km během jediného týdne a utrpěli těžké ztráty. 9. února zaútočila ze severu německá 10. armáda proti ruskému pravému křídlu, Rusům hrozilo obklíčení a dali se tak chaotický úprk. Po několika dnech bylo zajato deseti tisíce Rusů a 10 000 Rusů bylo zajato za jediný den, 10. února poblíž Kaunasu. V plném proudu byla také další zimní ofenzíva, tentokrát na západní frontě a to champagnská ofenzíva, která probíhala už od Vánoc. Bylo to jako obvykle.

Během týdne se tvrdě bojovalo u Bagatelle a Argonne. Řeknu vám teď něco jiného namísto pravidelné rozpravy o nekonečné ofenzívě na západě, kde umírají stovky tisíc mužů během několika dnů pro získání pár metrů zákopů – mám pro vás možná zajímavou poznámku od historika Martina Gilberta. 12. února, ten samý den, kdy císař zvažoval cíle pro strategické bombardování Británie, byla v Británii vyslýchána francouzská uprchlice. Jmenovala se Mademoiselle de Bressignies a byla ochotná vrátit se do Lille, kde žila, a jako špiónka posílat informace do Británie.

Vrátila se zpět jako jeptiška a žila v klášteře, kam bylo po částech propašováno rádio. Generátor, který pro rádio potřebovala, byl velice hlučný a tak i když dostávala rozkazy rádiem, ona posílala informace zpět holuby. Zvládla posílat informace po dva měsíce, než byla zatčena a odsouzena na doživotí. Zemřela v září 1918. Moc jsme o špezích nemluvili a tak mi přišlo zajímavé to zmínit.

Dále na jihu vidíme boje po ofenzívě, jak se Turci stahují po porážce u Suezského průplavu. Silné písečné bouře znemožnily jejich pronásledování a 9. února Britové pro neutrální země kanál uzavřeli. A takto Evropa vypadala před Valentýnem 1915. Rusové a Rakušané bojují v Karpatech, kde Rusové získávají výhodu. Němci, Francouzi a Britové stále ve velkém umírají pro pár metrů v Champagne a Rusové na severu prchají před německými armádami. Je zajímavé mluvit o špionech a nejen proto, že jsou zajímaví, ale protože mluvíme o jednotlivcích.

Moc často to neděláme, protože o tom světová válka není, ale myslím, že když vyprávím příběh hrdinství ze zákopů, který ostatní inspiroval nebo pobavil, zapomíná se na ty, o kterých nemluvím. Na všechny ostatní vojáky. Každý má svůj příběh, ať už je to 19letý kluk zabitý sniperem ve svůj první den na frontě, protože vystrčil hlavu, nebo 40letý veterán zkušený z bezpočtu koloniálních válek, který umrzl k smrti v horském sněhu daleko od domova a tyto příběhy nikdy neuslyšíme a nikdy se nad nimi ani nezamyslíme.

Protože jsme zmateni čísly. Vezměte si tento týden. Tři velké ofenzívy, bojují miliony vojáků po celé Evropě, desítky tisíc jsou jich zajaty. Dokážete si to vůbec představit? Za jediný týden zemřelo 50 000 vojáků v jediné armádě. Jsme zmateni čísly, protože je nedovedeme spojit s těmi hrůzami, takže zamyslete se nad jednotlivci, zkuste přemýšlet o každém z nich, o ruském vojákovi zajatém Němci, který neumí jejich jazyk, odsouzený strávit zbytek život ve vězení; o maďarském vojákovi, který nikdy před tím v horách nebyl a teď je v -20 °C v botách s kartonovou podrážkou zraněný a zapomenutý v zemi nikoho a nakonec v noci snědený vlky, a to se opravdu stalo!

Každý voják v těchto operacích má svůj příběh, takže se nad tím zamyslete a uvědomte si toto: tento týden byly vedeny tři velké ofenzívy a nebylo na nich nic úchvatného.

Jako prostředek komunikace jsem zmínil holuby, takže jestli chcete vidět speciální epizodu o zvířatech ve válce, klikněte sem. Sledujte nás na Facebooku, kde uvidíte plno zajímavých videí, které jste přehlídli a nezapomeňte video ohodnotit. Uvidíme se za týden.