KaiserschlachtVelká válka

Západní fronta byla od začátku prosince poměrně klidná. To ale končí, tento týden Němci zahajují operaci Michael, začátek Kaiserschlachtu, jejich největší ofenzivy celé této války. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Němci upevňovali své vítězství na východě, i když prohráli bitvu s československou legií. Spojenci zabavili nizozemské lodě, Osmané postupovali, Arméni ustupovali a rýsovala se možnost míru mezi spojenci a Rakouskem.

To bylo ale minulý týden. Tento týden si bývalý rakouský ministr zahraničí baron Burián zapsal do deníku: „Nikdo už neslyší na slovo mír. Vše záleží na přicházející ofenzivě, jako by každý bez zaváhání očekával, co mu jeho osud přinese.“ Tato německá ofenziva na západní frontě začíná tento týden. Obecným plánem německého generála Ludendorffa bylo zahnání Britů od Sommy a Francouzů od Aisne a ohrozit Paříž, jako se Němcům podařilo před třemi a půl lety.

Tehdy Německo válčilo na dvou frontách, nyní ale bojuje jen na jedné. A i přes ohromnou velikost této ofenzivy měl Ludendorff výhodu momentu překvapení. Němci byli celou zimu v pohybu po celé délce fronty. Konečné rozmístění těžkých děl začalo až 11. března. Úderné divize dorazily až 16. března a přesouvaly se pouze v noci. Ludendorff i dvakrát přesunul své velitelství, jednou na jihovýchod Belgie a podruhé do Avesnes ve Francii.

Nyní na západní frontě měl 190 divizí, tři miliony mužů, a přicházeli další. Podařilo se mu přesvědčit Brity, že útok přijde ve Vlámsku, kde byli nejsilnější. Britský velitel Haig si po kontrole linie dokonce do svého deníku zapsal: „Bál jsem se, že nepřítel naši linii bude považovat za tak silnou, že bude váhat vyslat svou armádu do útoku, který mu téměř jistě přinese drtivou porážku.“ Abychom Haigovi nekřivdili, zprávy jeho rozvědky byly často matoucí a nepravdivé.

Z britského pohledu na severu Arras bránil Henry Horn se svou 1. armádou, jižně od nich byl Julian Byng se 3. armádou a na pravém křídle u Saint-Quentinu byl Hugh Gough s 5. armádou. Německá 17. armáda pod Ottem von Belowem, vítězem od Caporetta, čelila Hornovi a Byngovi. Na jeho levém křídle byla 2. armáda pod Georgem von der Marwitzem, který před pár měsíci vedl protiútok u Cambrai.

Dále na jihu byla 18. armáda pod Oskarem von Hutierem, který vyvinul německou taktiku a doktrínu úderných oddílů a po kterém se tato taktika jmenovala. Ludendorffův útok na britskou 5. armádu byl nečekaný a Haig své zálohy umístil za 3. armádu, aby bránil přístavy podél kanálu. A dříve během týdne byla francouzská 3. armáda přesunuta 160 kilometrů východně od britské 5. armády, aby zabránila obchvatu na jih, který se, jak se ukázalo, nekonal.

5. armáda tak byla ve špatné pozici. To komplikoval i podstav jejích divizí, o kterém jsme mluvili v lednu. Martin Gilbert píše, že tyto divize, které měly mít 12 000 mužů, neměly v žádném případě více než 6 000 mužů. Generál Gough, míli za frontovou linií, byl v 5 hodin ráno probuzen německým dělostřelectvem. „Vzbudil jsem se za zvuků ostřelování tak pravidelného a neustálého, že jsem si hned představil jeho neskutečně velkou a ničivou sílu.“ To proto, že Němci pálili ze 6 000 těžkých děl s podporou 3 000 minometů.

Němci pálili i plynové střely, aby ochromili britské dělostřelectvo a jeho schopnost protiútoku. Na nebi zaútočilo 361 německých stíhaček na 261 britských. První den bylo sestřeleno 16 britských a 14 německých letadel. Ostřelování začalo ve 4:45. Těsně po sedmé hodině první vlny německé pěchoty vyrazily ze zákopů a vřítily se do britských linií.

44 divizí úderných jednotek, smetánka německé armády, s nejlepšími mobilními zbraněmi, které Německo vyrábělo, tento útok vedlo. Mnoho z nich ani nemělo pušky. Pohybovali se v malých skupinách, kryli se, kde se dalo, když potkali nepřítele, házeli granáty nebo jej ostřelovali lehkými kulomety, cokoliv, jen aby zůstali neustále v pohybu.

Posílali signály barevnými světlicemi, stálá linie neexistovala a rychlost postupu určovali ti nejrychlejší. „Všechno záleželo na iniciativě, statečnosti, flexibilitě a schopnosti přizpůsobit se nastalé situaci. Hlavním pravidlem bylo, že stará pravidla už neplatí.“ Dokonce byl vydán leták, který říkal, že cílem prvního dne je dělostřelectvo a druhý den závisí na průběhu prvního. A zálohy budou posílány tam, kde útok zdárně pokračoval, ne kde byl zastaven, jak se dělo dříve.

Za údernými oddíly přicházely těžší jednotky s plamenomety, těžkými kulomety, polní děla a ženisté. Ti zneškodní opevněná místa, kterým se úderné oddíly vyhnuly, a vybudují obranné pozice na odražení protiútoků. Za nimi pak byla mocná Hindenburgova obranná linie a dále za ní byly zálohy. Celý plán ale selže, pokud úderné oddíly nedokáží překonat frontovou linii, a aby zajistili, že to dokáží, měli Němci něco, co ještě Britové neviděli.

Georga Bruchmüllera. „Jediný opravdový dělostřelecký génius ve válce ovládané dělostřelectvem. S největší pravděpodobností byl nejcennější osobou v celé německé armádě během vrcholu války v roce 1918.“ Bruchmüller byl přiřazen k Hutierovi a 18. armádě. Už jsme podrobně mluvili o Bruchmüllerově taktice dělostřeleckých baráží, která byla tak úspěšná u Caporetta a na východní frontě.

A tady nebyl úspěšný o nic méně. Němci zaútočili v silné mlze. Říkal jsem, že vtrhli do britských linií, ve skutečnosti prorazili skrz britské linie. Jen první den Němci postoupili až o sedm kilometrů a zajali přes 20 000 Britů. Britové včetně zajatých přišli o 50 000 mužů. Znovu přišla válka v pohybu, poprvé od podzimu 1914. 5.

armáda nemohla útok ustát. Ne, že by se ze všech sil nesnažila, na Manchester Hill britský pluk bojoval doslova do posledního muže. A ne jen tam, celé vesnice byly zničeny, když je Britové, opět doslova, bránili do posledního muže. Ve středu Byngova armáda udržela Flesquièreský výběžek, ale ústup Goughových mužů znamenal, že byli v nebezpečí odříznutí. Průlom do otevřeného území se ale Němcům podařil pouze na levém křídle. Belowova armáda sice dosáhla britské druhé linie, Marwitzovi se dařilo ještě o něco lépe, ale opravdové drama probíhalo tam, kde Hutier a Bruchmüller zapojili taktiku nesoucí jejich jména.

Takovýto průběh Ludendorff nečekal, byl to ohromný úspěch, nešel ale podle plánu. Co tedy Ludendorff udělá? Mohl poslat posily Belowovi, aby se znovu pokusil prorazit napravo, jako to dělal Falkenhayn nebo Haig, aby zastavenou ofenzivu znovu rozběhl tím, že pošle do boje více mužů. Udělal ale pravý opak, poslal nejlepší jednotky Hutierovi, Belowovi žádné.

Poslední den týdne přinesl další německé úspěchy. Britové podnikli protiútok s 25 tanky, 16 jich bylo vyřazeno z provozu. Bylo sestřeleno 30 britských letadel, Němci jich ztratili jen 11. A opět, většina německých úspěchů přišla na levém křídle. Ludendorffovy plány byly zastíněny událostmi posledních 48 hodin. Jeho zásobovací systém nedokázal dosáhnout k Hutierovým mužům a už na konci týdne jim docházely klíčové věci jako voda. A víte co?

Britové dokonce stejného dne zahájili svou vlastní ofenzivu, ale v Palestině. Konečně vyrazili na Ammán. Začalo to ale poměrně neblaze. Osmané dešifrovali britskou komunikaci a o blížícím se útoku na Ammán věděli. Do města dorazily posily ještě dříve, než Britové vyrazili přes řeku Jordán, což jim zabralo zbytek týdne, protože deště řeku rozvodnily. Před útokem na Ammán podniknou bahnitý výstup na Salt. Tak týden končí, Britové zahajují malou ofenzivu a Němci zahajují jednu kolosální.

A aby bylo jasno, sledoval ji celý svět, a to velice napjatě. Čtyřspolek zvítězil na východě. V Itálii získal spoustu území, dařilo se mu v Makedonii a na Kavkaze, slušně se držel v Palestině a Německo bojovalo jen na jedné frontě. A z východu na západ přicházely statisíce čerstvých mužů. Francouzi a Britové byli pořád vyčerpaní z ofenziv minulého roku a Američané ještě nedorazili ve velkém počtu. A na západní frontě se tento týden rozhořelo učiněné peklo, když se Němci pokouší nepřítele jednou provždy rozdrtit.

Větší bitva už nepřijde. Jestli vás zajímá vývoj pěchotní taktiky v této válce, zde je náš seznam videí obsahující několik na toto téma. Patr(e)ony týdne jsou Tom a Mary Pat Lienhartovi. Zvažte svou podporu, můžete dostat zajímavé odměny. Na viděnou příště!