Kapitulace JeruzalémaVelká válka

Je to posvátné místo tří náboženství a jedno z nejdůležitějších měst dějin světa. Proto je během této světové války lákavým cílem a tento týden se Jeruzalém vzdává Britům. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden zatím největší člověkem způsobený výbuch v dějinách otřásl Halifaxem v Novém Skotsku, když se loď s municí srazila s druhou. Spojenecká vrchní válečná rada poprvé zasedla kvůli řešení plánů na rok 1918.

Na západě skončila bitva u Cambrai, Rakušané v Itálii zajali tisíce Italů a na Středním východě Britové obsadili Hebron. Ti postupovali na Jeruzalém, ke kterému dorazili tento týden. Jeruzalém kapituloval 9. prosince. Dva britští kuchaři toho rána zpozorovali blížící se skupinu lidí s bílou vlajkou. Byli to místní hodnostáři, starosta, kněží, rabíni a imámové s klíči od města.

Osmanská armáda se z města stáhla severně k Nablusu a východně k Jerichu a Jordánu. Britský velitel Allenby do města vstoupil až 11. prosince a učinil tak na přímý rozkaz Londýna – pěšky a bez vztyčených spojeneckých praporů. Se stráží necelých 150 vojáků prošel Sijónem a u Davidovy věže bylo přečteno jeho prohlášení, které obyvatele ujišťovalo, že posvátnost svatých míst bude respektována. Zaznělo anglicky, francouzsky, arabsky, rusky, hebrejsky a řecky.

Britská ofenziva na západě sice skončila minulý týden, Britové se ale pořád soustředili na západní frontu. Ministr obrany sir Auckland Geddes nyní válečný kabinet v Londýně varoval, že po ruském odchodu z války budou Němci schopni převelet 900 000 mužů na západní frontu, což jim zajistí přesilu 11 divizí. A po přesunu děl budou mít přesilu o 2000 kusů se 4000 polními děly a houfnicemi. 12 amerických divizí, které na frontu v roce 1918 nastoupí, počty vyrovná a dá spojencům lehčí výhodu, ale Geddes neoblomně tvrdil, že z Británie musí přijít další milion vojáků, aby jakákoliv ofenziva mohla uspět.

Budou muset narukovat muži z továren na střelivo a loděnic. Ty zastoupí ženy a muži neschopní služby v armádě. Aby to pro ty nastupující do armády bylo spravedlivější, daň uvalená na ty, kteří vydělávali peníze v oborech, které profitovaly z války, byla zvýšena ze 40 na 80 procent.

Porevoluční Rusko minulý týden přestalo v této válce bojovat a brzy se rozběhnou jednání o míru mezi Ruskem a zeměmi Čtyřspolku. Pojďme se na takovou mírovou dohodu podívat. Rozhodnutí bolševiků vyjednávat o míru je samozřejmě pro spojence znepokojivé. Někteří tvrdili, že to je důvod pro intervenci proti nové ruské vládě. Spojenecké vlády s tím ale nesouhlasily. Bolševický názor na válku je sice od té jejich diametrálně odlišný, existovaly ale důvody, proč s novým režimem raději jednat než bojovat.

Zaprvé, spojenecké národy měly s Ruskem již v carských dobách obchodní styky a měly dobrý ekonomický důvod nepodnikat kroky, které mohly vyprovokovat akci proti jejich obchodním zájmům. V Rusku také byla řada jejich občanů, kteří by se mohli ocitnout v nebezpečí, pokud by se spojenci otevřeně postavili bolševikům. Opoziční bělogvardějci se samozřejmě již začali organizovat a v kombinaci s ohromnou rozlohou Ruska zajistili, že bolševici nemají a v nejbližší době nebudou mít pod kontrolou celou zemi.

Některým spojeneckým politikům tak dávalo smysl si bolševiky neznepřátelit pro případ, že by východní fronta v budoucnosti opět ožila, ale zároveň podporovat jejich opozici. Pak tu byla česká legie, uvázlá v Rusku, která ale chtěla v boji pokračovat. Intervence by jim mohla pomoci z Ruska, aby mohli nastoupit na západní frontu. A spojenci cítili sympatie k baltským státům a Polákům, kteří také chtěli nezávislost, ale čelili skutečnosti, že velká část jejich domoviny byla pod ruskou nadvládou.

Jakým způsobem toto všechno vyřešíte? Situace byla značně komplikovaná. Sovětská vláda ale už měla pod kontrolou 28 hlavních měst provincií a všechny průmyslové oblasti. Zavedla osmihodinový pracovní den na železnici a založila odbor školství, který ukončil monopol, který doteď formálně držela pravoslavná církev. 11. prosince zakázali Konstitučně demokratickou stranu, stranu Kadetů, a nařídili zatčení jejích členů jako nepřátel lidu.

Také odložili zasedání Ústavodárného shromáždění až na leden kvůli údajným technickým problémům. Volby do tohoto shromáždění proběhly koncem listopadu a voleb se zúčastnilo přes 60 % oprávněných voličů, ale vyhodnocení výsledků se ukázalo být komplikované. Velikost země, světová válka, počátky občanské války, hroutící se systém komunikací, to všechno to značně komplikovalo. I tak začínalo být jasné, že bolševici nejen nebudou mít většinu, ale ani zdaleka nebudou nejsilnější stranou.

Ukáže se, že dostali mezi 20 a 25 % hlasů. A socialističtí revolucionáři dostali okolo 40 %. Bolševici jasně vyhráli ve městech a mezi vojáky na západě, ale rolníci tvořili 80 % populace Ruska a k bolševikům se nepřiklonili. To se Leninovi a spol. vůbec nehodilo. Za dva týdny bude Leninův spis o Ústavodárném shromáždění anonymně otištěný v Pravdě tvrdit, že sovětská republika je vyšší formou demokracie než běžná buržoazní republika s jejím Ústavodárným shromážděním.

Lenin tvrdí: „Zájmy revoluce stojí výše než formální práva Ústavodárného shromáždění.“ „Snažit se vyřešit otázku Ústavodárného shromáždění v rámci běžné buržoazní demokracie by bylo zradou zájmů proletariátu a zaujetí buržoazního postoje“.

Volby podle něj tedy nereprezentovaly opravdovou vůli pracujícího lidu. A částečně měl pravdu. Socialističtí revolucionáři, kteří dostali 40 % hlasů, se dělili na protibolševickou pravici a probolševickou levici a volby toto rozdělení nereflektovaly, ale jen započítaly celkový počet hlasů. Pravice byla daleko početnější, ale i kdyby jen čtvrtina jejich hlasů byla pro probolševickou levici, bolševici by možná získali většinu.

Lenin navrhl nové volby, do nichž by vládla sovětská vláda. Mnoho lidí to vnímalo jako přípravu na potlačení Ústavodárného shromáždění. Asi si budeme muset počkat, co se stane v lednu. Poznámka, jeden zdroj, „The chronology of the great war“, sice velice spolehlivý zdroj, ale jako jediný tvrdí, že 11. prosince shromáždění v Petrohradu zasedlo, ale bylo rozehnáno bolševickými vojáky. Osobně tomu úplně nevěřím, protože by to bylo tak podstatné, že by o tom psaly i ostatní zdroje, ale říkal jsem si, že to stejně zmíním.

Tato část knihy byla původně publikována už v roce 1919, pokud by vás to zajímalo. Tak či tak, válka jako taková pro bolševiky nekončila. 9. prosince vyhlásili válku kozákům na jihu, 12. prosince se bolševici s kozáky střetli u Rostova na Donu a 14. prosince bolševici město obsadili. A také tento týden dvakrát porazili generála Lavra Kornilova u Charkova. Týden končí dvěma dalšími poznámkami. Rumunsko 12.

prosince podepisuje příměří a toho samého dne je Joseph Caillaux, bývalý francouzský premiér, zatčen za vlastizradu. Byl pro vyjednávání o míru s Německem. Jeruzalém se vzdal spojencům, Rusko bude mít oficiální mír, ale končí mír mezi bolševiky a kozáky. Buďme upřímní, nikde není žádný mír. Kvůli obsazení Jeruzaléma v Římě vyzváněly zvony, ale nebyl to mír. Jen na západě bojovaly miliony mužů. A britský válečný kabinet tvrdí, že bude potřebovat další milion pro ofenzivu, která možná mír přinese.

Lenin chce pryč ze světové války, protože už bojuje ve vnitřní válce, která bude jen a jen horší. Když to všechno vidíme, tak i kdyby nějakým zázrakem světová válka skončila, válka jako taková neskončí a boje budou všude pokračovat. Tak před sto lety vypadala budoucnost moderní války. Jestli chcete vědět více o Rusku před revolucí roku 1917, zde je naše speciální epizoda.

Patr(e)onem týdne je Choochoo. Jsme vděční, že jste nám pomohli tento projekt dostat do dnešní podoby. Na viděnou příště!