Kapitulace Jeruzaléma

Je to posvátné místo tří náboženství a jedno z nejdůležitějších
měst dějin světa. Proto je během této
světové války lákavým cílem a tento týden se Jeruzalém
vzdává Britům. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden zatím největší člověkem
způsobený výbuch v dějinách otřásl Halifaxem v Novém Skotsku,
když se loď s municí srazila s druhou. Spojenecká vrchní válečná rada poprvé
zasedla kvůli řešení plánů na rok 1918.

Na západě skončila bitva u Cambrai, Rakušané v Itálii zajali tisíce Italů a na Středním východě
Britové obsadili Hebron. Ti postupovali na Jeruzalém,
ke kterému dorazili tento týden. Jeruzalém kapituloval 9. prosince. Dva britští kuchaři toho rána zpozorovali
blížící se skupinu lidí s bílou vlajkou. Byli to místní hodnostáři,
starosta, kněží, rabíni a imámové s klíči od města.

Osmanská armáda se z města stáhla severně
k Nablusu a východně k Jerichu a Jordánu. Britský velitel Allenby
do města vstoupil až 11. prosince a učinil tak na přímý
rozkaz Londýna – pěšky a bez vztyčených
spojeneckých praporů. Se stráží necelých
150 vojáků prošel Sijónem a u Davidovy věže bylo
přečteno jeho prohlášení, které obyvatele ujišťovalo, že posvátnost
svatých míst bude respektována. Zaznělo anglicky, francouzsky,
arabsky, rusky, hebrejsky a řecky.

Britská ofenziva na západě
sice skončila minulý týden, Britové se ale pořád
soustředili na západní frontu. Ministr obrany sir Auckland Geddes
nyní válečný kabinet v Londýně varoval, že po ruském odchodu z války
budou Němci schopni převelet 900 000 mužů na západní frontu,
což jim zajistí přesilu 11 divizí. A po přesunu děl budou mít
přesilu o 2000 kusů se 4000 polními děly a houfnicemi. 12 amerických divizí,
které na frontu v roce 1918 nastoupí, počty vyrovná
a dá spojencům lehčí výhodu, ale Geddes neoblomně tvrdil, že z Británie
musí přijít další milion vojáků, aby jakákoliv ofenziva mohla uspět.

Budou muset narukovat muži
z továren na střelivo a loděnic. Ty zastoupí ženy
a muži neschopní služby v armádě. Aby to pro ty nastupující
do armády bylo spravedlivější, daň uvalená na ty,
kteří vydělávali peníze v oborech, které profitovaly z války,
byla zvýšena ze 40 na 80 procent.

Porevoluční Rusko minulý týden
přestalo v této válce bojovat a brzy se rozběhnou jednání o míru
mezi Ruskem a zeměmi Čtyřspolku. Pojďme se na takovou
mírovou dohodu podívat. Rozhodnutí bolševiků vyjednávat o míru
je samozřejmě pro spojence znepokojivé. Někteří tvrdili, že to je důvod
pro intervenci proti nové ruské vládě. Spojenecké vlády
s tím ale nesouhlasily. Bolševický názor na válku
je sice od té jejich diametrálně odlišný, existovaly ale důvody, proč s novým
režimem raději jednat než bojovat.

Zaprvé, spojenecké národy měly s Ruskem
již v carských dobách obchodní styky a měly dobrý ekonomický
důvod nepodnikat kroky, které mohly vyprovokovat
akci proti jejich obchodním zájmům. V Rusku také byla řada jejich občanů,
kteří by se mohli ocitnout v nebezpečí, pokud by se spojenci
otevřeně postavili bolševikům. Opoziční bělogvardějci
se samozřejmě již začali organizovat a v kombinaci s ohromnou
rozlohou Ruska zajistili, že bolševici nemají a v nejbližší době
nebudou mít pod kontrolou celou zemi.

Některým spojeneckým politikům tak dávalo
smysl si bolševiky neznepřátelit pro případ, že by východní
fronta v budoucnosti opět ožila, ale zároveň podporovat jejich opozici. Pak tu byla česká legie, uvázlá v Rusku,
která ale chtěla v boji pokračovat. Intervence by jim mohla pomoci z Ruska,
aby mohli nastoupit na západní frontu. A spojenci cítili sympatie
k baltským státům a Polákům, kteří také chtěli nezávislost,
ale čelili skutečnosti, že velká část jejich domoviny
byla pod ruskou nadvládou.

Jakým způsobem
toto všechno vyřešíte? Situace byla
značně komplikovaná. Sovětská vláda ale už měla
pod kontrolou 28 hlavních měst provincií a všechny průmyslové oblasti. Zavedla osmihodinový pracovní den
na železnici a založila odbor školství, který ukončil monopol, který doteď
formálně držela pravoslavná církev. 11. prosince zakázali
Konstitučně demokratickou stranu, stranu Kadetů, a nařídili zatčení
jejích členů jako nepřátel lidu.

Také odložili zasedání Ústavodárného
shromáždění až na leden kvůli údajným technickým problémům. Volby do tohoto shromáždění
proběhly koncem listopadu a voleb se zúčastnilo
přes 60 % oprávněných voličů, ale vyhodnocení výsledků
se ukázalo být komplikované. Velikost země, světová válka,
počátky občanské války, hroutící se systém komunikací,
to všechno to značně komplikovalo. I tak začínalo být jasné, že bolševici nejen
nebudou mít většinu, ale ani zdaleka nebudou
nejsilnější stranou.

Ukáže se, že dostali
mezi 20 a 25 % hlasů. A socialističtí revolucionáři
dostali okolo 40 %. Bolševici jasně vyhráli ve městech
a mezi vojáky na západě, ale rolníci tvořili 80 % populace Ruska
a k bolševikům se nepřiklonili. To se Leninovi a spol.
vůbec nehodilo. Za dva týdny bude Leninův spis
o Ústavodárném shromáždění anonymně otištěný v Pravdě tvrdit, že sovětská republika
je vyšší formou demokracie než běžná buržoazní republika
s jejím Ústavodárným shromážděním.

Lenin tvrdí:
„Zájmy revoluce stojí výše než formální práva
Ústavodárného shromáždění.“ „Snažit se vyřešit otázku
Ústavodárného shromáždění v rámci běžné buržoazní demokracie by bylo zradou zájmů proletariátu
a zaujetí buržoazního postoje“.

Volby podle něj tedy nereprezentovaly
opravdovou vůli pracujícího lidu. A částečně měl pravdu. Socialističtí revolucionáři,
kteří dostali 40 % hlasů, se dělili na protibolševickou pravici
a probolševickou levici a volby toto rozdělení nereflektovaly,
ale jen započítaly celkový počet hlasů. Pravice byla daleko početnější, ale i kdyby jen čtvrtina jejich hlasů
byla pro probolševickou levici, bolševici by možná získali většinu.

Lenin navrhl nové volby,
do nichž by vládla sovětská vláda. Mnoho lidí to vnímalo jako přípravu
na potlačení Ústavodárného shromáždění. Asi si budeme muset počkat,
co se stane v lednu. Poznámka, jeden zdroj,
„The chronology of the great war“, sice velice spolehlivý zdroj,
ale jako jediný tvrdí, že 11. prosince shromáždění v Petrohradu zasedlo,
ale bylo rozehnáno bolševickými vojáky. Osobně tomu úplně nevěřím,
protože by to bylo tak podstatné, že by o tom psaly i ostatní zdroje,
ale říkal jsem si, že to stejně zmíním.

Tato část knihy byla původně publikována
už v roce 1919, pokud by vás to zajímalo. Tak či tak, válka jako taková
pro bolševiky nekončila. 9. prosince vyhlásili válku
kozákům na jihu, 12. prosince se bolševici s kozáky
střetli u Rostova na Donu a 14. prosince bolševici
město obsadili. A také tento týden dvakrát porazili
generála Lavra Kornilova u Charkova. Týden končí dvěma
dalšími poznámkami. Rumunsko 12.

prosince podepisuje příměří
a toho samého dne je Joseph Caillaux, bývalý francouzský premiér,
zatčen za vlastizradu. Byl pro vyjednávání
o míru s Německem. Jeruzalém se vzdal spojencům,
Rusko bude mít oficiální mír, ale končí mír mezi bolševiky a kozáky. Buďme upřímní,
nikde není žádný mír. Kvůli obsazení Jeruzaléma v Římě
vyzváněly zvony, ale nebyl to mír. Jen na západě bojovaly miliony mužů. A britský válečný kabinet tvrdí,
že bude potřebovat další milion pro ofenzivu,
která možná mír přinese.

Lenin chce pryč ze světové války,
protože už bojuje ve vnitřní válce, která bude jen a jen horší. Když to všechno vidíme, tak i kdyby
nějakým zázrakem světová válka skončila, válka jako taková neskončí
a boje budou všude pokračovat. Tak před sto lety vypadala
budoucnost moderní války. Jestli chcete vědět více
o Rusku před revolucí roku 1917, zde je naše speciální epizoda.

Patr(e)onem týdne je Choochoo. Jsme vděční, že jste nám pomohli
tento projekt dostat do dnešní podoby. Na viděnou příště!