Na východní frontě klid

Na východní frontě se aktivně bojovalo od srpna 1914 a obě strany dosáhly velkých vítězství, když se fronta posouvala sem a tam nekonečným, rozlehlým územím. A nyní, 39 měsíců po začátku bojů, východní fronta utichá. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové u Cambrai zaútočili s třemi sty tanky, zatím největším počtem v dějinách, Začali velice úspěšně, ale vyřazení poloviny tanků z provozu postup zastavilo.



Rusové žádali o příměří, Britové postupují v Palestině a Německé východní Africe a v Mezopotámii umírá generál Stanley Maude. Toto následovalo. Tento týden byl ve východní Africe velice rušný. 25. listopadu se Němci a Portugalci střetli v bitvě u Ngomano. Německý generál Paul von Lettow-Vorbeck měl problémy se zásobami a zaútočil na Portugalskou východní Afriku, aby zmátl britské pronásledovatele a získal potřebné zásoby.



Portugalcům velel major João Pinto, byli však Němci a domorodci značně přečísleni, a navíc ve svém táboře napadeni ze zálohy. Portugalská síla byla téměř zničena a von Lettow-Vorbeck získal dost zásob, aby ve svém partyzánském boji pokračoval další rok. Podle Edwarda Paice bylo 500 až 700 zajatých Portugalců použito jako nosiči pro kulomety, pušky a statisíce nábojů, které von Lettow-Vorbeck ukořistil.



Ten zničil svou německou výzbroj, pro kterou nesehnal střelivo, a začal používal portugalské zbraně a uniformy. Zamířil na jih na další portugalské pozice. 27. listopadu se však mahengská armáda pod plukovníkem Tafelem, čítající přes 3500 Němců a domorodců, bezpodmínečně u Nevaly vzdala Britům.



To znamenalo, že Německá východní Afrika je nyní vyčištěna od německé armády. A další fronta, která bude asi brzy bez Němců, je ruská fronta. Na východní frontě tento týden dojde ke konci bojových akcí. 27. listopadu u Daugavpilsu překročí linii tři ruští vyslanci se zavázanýma očima s pověřením vyjednat s Němci příměří. Stejného dne ministr zahraničí Lev Trockij zveřejnil tajné dohody, které od roku 1914 Rusko podepsalo s dalšími spojeneckými zeměmi, včetně těch zaručujících Francii volnost při zabírání německých území na západě, slibujících Italům části Rakouska a Turecka, Rumunsku území, o které stálo, a Rusku Konstantinopol a Dardanely.



V britském tisku byla zveřejněna Sykesova–Picotova dohoda. Ta mezi spojence rozdělovala poválečný Střední východ a její zveřejnění spojence postavilo do nepříjemné situace, protože to ukázalo, že britské a francouzské sliby Arabům na budoucí nezávislost za pomoc ve válce nebyly myšleny upřímně.



Trockij prohlásil: „Vláda dělníků a rolníků odmítá tajnou diplomacii a její intriky, tajné šifry a lži. Odhalením celému světu práci vládnoucích tříd, která je vidět v těchto tajných dokumentech, obracíme se na dělníky svým prohlášením, které vždy bude základem naší politiky: Proletáři všech zemí, spojte se!“ Jiné fronty však byly tento týden aktivní, na západě pokračovala bitva u Cambrai.



27. listopadu se britská 62. divize, která prvního dne bitvy dosáhla Bourlonského hřbetu, pokusila obsadit Bourlonský les. Zaútočila s třiceti tanky, ale i přes slibný začátek byla zastavena německým protiútokem. Tanky vyslané do vesnice Fontaine-Notre-Dame byly v úzkých uličkách vesnice nepoužitelné, neměly volné palební pole a stávaly se snadnými terči.



Některé alespoň z kraje vesnice zahlédly samotné město Cambrai, ale protože pěchota nemohla postupovat proti kulometům, byly staženy zpět. Dalšího dne byla ofenziva zastavena a Britové se opevnili. Nyní drželi výběžek s cípem na vrcholu hřbetu. Němci měli v úmyslu získat výběžek zpět a zaútočit v okolí Havrincourtu. Pokusí se o to s pomocí Hutierovy taktiky, kterou jsme viděli u Rigy. 30.



listopadu v 7 hodin ráno zaútočili a zejména na jihu rychle postupovali. Tak rychle, že se britský generál Berkley Vincent dokonce musel probojovat ven ze svého velitelství. Němci měli u Bourlonu velké ztráty, ale vydrželi až do večera, kdy se Britové udrželi díky příjezdu tanků. Němci do konce týdne zajali 6000 nepřátel a získali 158 děl. Kombinace plynových střel, nízko letících letadel a taktiky úderných oddílů byla stejně účinná jako britský kombinovaný tankový útok minulý týden. To byla nová bitevní taktika, ale přicházely i nové nápady na domácí frontě.



Nový italský náčelník štábu Armando Diaz podnikal velké kroky k reformě a posílení své armády po velké porážce v bitvě o Caporetto. Asi jediným pozitivem, kromě jeho povýšení do nové funkce, bylo, že nová linie na řece Piavě byla o 170 km kratší, než byla stará frontová linie, jinak by jeho oslabené síly možná nedokázaly zastavit nepřátelský průlom. Měl k dispozici jen 33 divizí, ale 130 000 francouzských a 110 000 britských vojáků dorazí do konce prosince a spojenecké zásobování zajistí, že nedostatek uhlí a jídla nebude příliš závažný.



Při svém snažení o reorganizaci svých pěších a dělostřeleckých jednotek se věnoval i zlepšení podmínek pro muže své armády. Tento týden byla zavedena rozmanitější strava, zvýšeny příděly jídla a platy. U fronty byly zřízený kantýny, které prodávaly levnější zboží, roční volno se zvedlo z 15 na 25 dnů, všichni vojáci dostali zdarma životní pojištění a jeho plnění šlo bez zdržení.



Navíc se Diaz pokoušel vylepšit morálku, když průzkum zjistil, že mnoho mužů nesouhlasí s válečnými cíli a nevěří, že je válka nutná a je třeba ji vyhrát. Diaz prohlásil: „Nejlepší způsob boje s protiválečnou propagandou je – co nejlépe to jde – odstranit příčiny nespokojenosti.“ Vydal tak pravidla pro propagandu.



Ta bude šířena zčásti novinami, které bude mít každá armáda, které poskytnou odlehčený náhled na vojenský život, nejlépe psaný přímo vojáky. Navíc budou zapojeny plakáty, filmy a divadlo. Vše bude řídit nová organizace nazvaná „služba P“. Jejím úkolem bude šířit přesvědčení o nezbytnosti této války a propaganda bude upravena pro své publikum, už to nebudou to jen všeobecné slogany.



„Někdy mužům nejvíce pomůže konzultace s důstojníkem služby P. Jindy se hodí hudební představení pro budování víry v naši narůstající převahu a nevyhnutelné vítězství.“ „Po celé zemi byly vystavovány fotografie z fronty a promítány filmy a hry. Italská armáda se ze všeho nejvíce stala modelem integrované kontroly informací.“ Jak ale napsal Mark Thompson: „Ostražitost snadno přerůstá v perzekuci.“ Klesla tolerance k neutralistům a pacifistům a třeba jedna žena v Boloni byla odsouzena k šesti měsícům vězení za tvrzení, že Němci jsou neporazitelní a válku způsobila Británie.



Obecně šlo ale potlačení disentu poměrně hladce a přebudování italské armády bylo na dobré cestě. Pár poznámek na konec týdne. 25. listopadu proběhly masové protesty v Budapešti, přes 100 000 Maďarů vyšlo do ulic za mír a bolševickou revoluci.



28. listopadu Estonsko vyhlásilo nezávislost na Rusku. A přidám ještě něco, co se stalo minulý týden. Poručík Rudolf von Eschwege, německé letecké eso na makedonské frontě, 21. listopadu zahynul. Spojenci své sklady munice chránili před vzdušnými útoky pomocí balónů plněných výbušninami. Jeden takový balón zabil „Egejského orla“. Takový byl týden, útoky a protiútoky u Cambrai, německý útok na Portugalskou východní Afriku a konec bojů na východní frontě.



Němečtí vládci byli tento týden poměrně nadšení. Hrabě Georg von Hertling, nový kancléř po listopadovém odvolání Georga Michaelise, veřejně vyslovil podporu bolševickému volání po míru. Císař Vilém dokonce ministru zahraničí von Kühlmannovi navrhl, aby Německo Rusku nabídlo alianci.



Rakušané bolševický návrh také vítali. To pro spojence vypadalo zle. Německá západní fronta celý rok odolávala masivním spojeneckým ofenzivám, Makedonie držela, v Itálii byli Rakušané na dohled od Benátek. Osmané možná ztrácejí území v Mezopotámii a Palestině, ale Malá Asie byla mimo jakékoliv ohrožení. A na nyní tiché východní frontě? Němci z této fronty převeleli 42 divizí, více než půl milionu mužů, na západ.



Představte si, že jste francouzský nebo britský voják na západní frontě a po třech a půl letech totální války nepřítele najednou posílí dalších půl milionu zkušených, ostřílených vojáků. Jen si představte ten pocit, že situace bude jen a jen horší. Jestli vás zajímá situace v baltských státech v této válce, zde je náš speciální díl o nich. Patr(e)onem týdne je Paul Phibbs.



Vaše podpora nám umožňuje tento seriál dotáhnout až do konce, a to nejlépe, jak je to možné. Na viděnou příště!