(Ne)čekaná rakouská ofenzívaVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 96
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:41
Počet zobrazení:3 871

Rakousko-uherské impérium se valí skrz italské linie na jih k moři, zatímco u Verdunu se mění generálové a američní piloti sestřelují své první letadlo.

Přepis titulků

Italská fronta se za minulý rok několikrát probudila k životu a vždy se jednalo o italskou ofenzívu. Ten vzorec se tento týden změní, protože tento týden rakousko-uherské impérium vrací úder. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden začal pochod smrti z Kutu Al-Amary, kde se 12 000 Britů a Indů vzdalo Osmanům po pětiměsíčním obléhání a započalo dlouhý pochod do vězeňských táborů v Malé Asii.

Mezitím byli Belgičané a Francouzi na Německem okupovaném území posláni jako dělníci do Německa. U Verdunu, kde stále zuřila bitva, se Francouzi připravovali na svoji novou ofenzívu. Italská fronta bývala klidná, ale to už neplatí. Rakušané byli poslední rok na řece Soči pasivní, dokonce i po pěti bitvách po této řece pojmenovaných. Generál Svetozar Boroević von Bojna věřil, že nejlepším útokem je obrana.

Ale to se nelíbilo rakouskému náčelníkovi generálního štábu Conradu von Hötzendorfovi. Ten chtěl přenést bitvu k Italům, které považoval za zrádce kvůli připojení ke Spojencům. Ke konci roku 1915 byl posedlý myšlenkou útoku z Tyrolska dolů k moři. Jeho jednotky by se vyřítily na planiny, a jakmile by došly k moři u Benátek, přeťaly by italské zásobovací trasy. A pokud by Británie, Rusko nebo Francie nepřispěchaly na pomoc, Itálie by padla. Takový byl plán.

Spočítal, že bude potřebovat 16 divizí, aby měl výhodu 2:1 nad Italy v Trentu. To znamenalo, že bude potřebovat německou pomoc. Takže v prosinci jednal s německým náčelníkem generálního štábu Erichem von Falkenhaynem a svůj plán mu představil. Conrad si myslel, že i pokud se Itálie nevzdá, zúží se fronta o tolik, že 200 000 Rakušanů bude moct být posláno na jiné fronty. Kromě toho, že Německo v tuto chvíli ve skutečnosti nebylo s Itálií ve válce, Falkenhayn i tak odmítl poslat jakékoliv německé jednotky.

Za prvé si myslel, že Conrad podcenil počet mužů potřebných pro úspěch, a za druhé plánoval vlastní velkou ofenzívu u Verdunu a ani na chvíli jej nenapadlo přesměrovat jednotky jinam. Ale Conrad o svém plánu mluvit nepřestal a již měsíce jej pomalu realizoval. Přikázal Boroevićovi poslat mu 4 nejlepší divize a mnoho dělostřeleckých baterií. Odvelel rovněž 5 divizí z fronty v Haliči proti Rusku, navzdory výslovnému zákazu Falkenhayna, a do března zvládl dát dohromady 15 divizí a přes tisíc kusů děl a čekal a čekal, až mu počasí umožní zaútočit, neboť chtěl obsadit hřebeny a vrcholky ve výšce 2000 metrů nad mořem.

Velitelem italských jednotek v oblasti byl generál Roberto Brusati. V půlce února řekl italskému náčelníkovi generálního štábu Luigi Cadornovi, že Rakušané shromažďují jednotky a požádal o posily. Cadorna řekl: Ani náhodou. Na konci března Brusati oznámil, že očekává rakouský útok během dnů, a pokud by byl velký, neměl k dispozici žádné zálohy.

Cadorna byl skeptický, protože si myslel, že Rakušané bojují jen obrannou válku. A i přes detailní důkazy od rakouských zběhů, kteří měli dokumenty o hromadění mužů, to Cadorna považoval za klam. V půlce dubna se přesné odhady o hromadění rakouských jednotek objevovaly v italských i francouzských novinách. Ale Cadorna si stál za svým. Dobře, nebyl úplně hloupý, na konci dubna napsal francouzskému veliteli Joffremu a řekl, že si myslí, že Rakušané něco chystají, a požádal o pomoc.

Ale Francouzi měli plné ruce práce s Verdunem. Cadorna rovněž poprvé od září navštívil Trento, ale odmítl se osobně sejít s Brusatim. A potom hádejte co. Cadorna apeloval na krále a nechal Brusatiho odvolat. A za úsvitu 15. května 1916 Conrad von Hotzendörfova velká rakouská děla začala hřmět a ofenzíva v Trentu začala.

A navzdory tomu, že o jejím příchodu noviny horlivě psaly, Rakousko-Uhersko dosáhlo momentu překvapení, jen díky Cadornovi. Provalili se italskými liniemi na frontě dlouhé 20 kilometrů a Italové začali ustupovat. Cadorna se tam snažil převelet muže, jak nejrychleji to jen šlo. Italové byli nuceni ustupovat celý týden. 15. května byla zatlačeni jižně od Rovereta. 18.

května evakuovali Zugna Torta a začali se stahovat z hor. Rakušané zajali 6300 Italů. 19. května italský zástupce vyslán do ruské Stavky naléhal, aby Rusové okamžitě začali s ofenzívou na východní frontě a ulevili tlaku na Italy, a dokonce vyhrožoval, že s Rakouskem podepíší separátní mír, pokud se tak nestane. 21. května italský král Viktor Emanuel požádá o totéž ruského cara. Ale na konci týdne byl rakouský útok pořád stejně mocný. Cadorna často odvolával své generály, ale rovněž i ve francouzském velení došlo k otřesům.

Neměl jsem čas to zmínit, ale francouzský velitel Joseph Joffre litoval udělení generálu Philippovi Pétainovi velení u Verdunu jen pár týdnů poté, co mu jej přidělil. Podle Joffreho se Pétain jen vzdal území a stále neplánoval větší protiútok a Pétainovy požadavky vysávaly zdroje, které chtěl Joffre použít pro velkou anglo-francouzskou ofenzívu v létě na Sommě. Vznikla mezi nimi tedy propast.

Pétain si myslel, že má-li Verdun zůstat ve francouzských rukou, potom by tam mělo dojít k hlavní francouzské ofenzívě v roce 1916 a dokonce navrhl, aby Somma byla ponechána jen Britům. Joffre nemohl jen tak odvolat Pétaina, který byl teď v celé Francii idealizován jako zachránce Verdunu. V ten samý čas dosáhla Joffreho popularita nového dna. Na scénu vstupuje generál Robert Nivelle, jehož ambice byly podle Alistaira Horna bezmezné jako jeho sebevědomí.

Budu teď trochu parafrázovat Horna: Nivelle byl ve skutečnosti triumvirát. Na jedné straně měl jako náčelníka svého štábu majora D'Alancona, geniálního důstojníka, který bohužel umíral na tuberkulózu a který si za osobní poslání dal zachránit Francii, ještě než umře, a nutil Nivella neustále útočit. Na druhé straně byl nejtvrdší generál ve francouzské armádě – Charles Mangin, jemuž vojáci přezdívali řezník. Byl to skutečně generál z přední linie, který rozsévat strach a smrt, a který byl několikrát zraněn, když velice a možná hloupě riskoval.

Winston Churchill jej popsal jako "hazardéra se životy, včetně svého, který sám vede útok s puškou v ruce a který se stal na Verdunské kovadlině nejzuřivějším válečníkem ve Francii." Na konci března byl triumvirát převelen do Verdunu k velení jednotek na pravém břehu řeky Mázy. V následujících týdnech zahájili bezpočet menších útoků. Podle Horna byly méně efektivní, než Pétainovo obranné postavení na levém břehu, ale Joffre byl ohromen.

A nyní měl příležitost. Namísto odvolání Pétaina jej povýšil. 19. dubna se Pétain dozvěděl, že převezme velení nad Skupinou armád Střed a Nivelle převezme velení 2. armády u Verdunu. Takže Pétain bude mít jen nepřímou kontrolu, ale Nivelle bude na místě. Pétain zuřil, ale co mohl dělat? 1. května generál Nivelle převzal velení. A krátká poznámka o tom, co se tento týden stalo nedaleko Verdunu, v Alsasku.

Německé průzkumné letadlo bylo sestřeleno letadlem s trikolorou na křídlech. Avšak na trupu byla nakreslena hlava amerického domorodce s peřím na hlavě. Pilotoval ho Kiffin Rockwell z Ashvillu v Severní Karolíně a jeho vítězství bylo prvním vítězstvím pro Escadrille Américaine, brzy známou jako Escadrille Lafayette, francouzskou leteckou skvadru složenou z amerických dobrovolníků. Den poté, co se Rockwell stal prvním Američanem, který sestřelil nepřátelské letadlo, byla skvadra převelena k Verdunu, kde do týdne jeho úspěchy učiní Rockwella prvním Američanem, který obdržel francouzský Řád čestné legie.

A tady je pár poznámek na konec týdne. Od 13. do 17. května přepravily ruské válečné lodě, letadlové lodě a 50 transportních lodí 34 000 mužů do oblasti Trabzonu. A tento týden Rusové rovněž postoupili i v severní Persii, kde 15. května dobyli Rawandiz, postupovali na Mosul 16. května a 20.

května se skupina ruských Kozáků potkala s Brity v Ali Gharbi na řece Tigris. A tak týden končí s americkými piloty nad francouzskou oblohou, malými ruskými úspěchy na jihu a novou rakousko-uherskou ofenzívou, kterou nikdo nečekal, i když ji čekali úplně všichni. Noviny nejsou vždy spolehlivé, ale když vaše i noviny spojence tisknou děsivě přesné články o nepřátelích připravených k útoku, možná je na čase poslouchat své podřízené. Ale Luigi Cadorna své podřízené neposlouchal, a když zpochybňovali jeho úsudek nebo velení, vyhodil je.

A teď jeho armády a Italové zaplatí krvavou cenu. Jestli chcete vědět víc o jednom rakouském veliteli na italské frontě, který se stane znám jako Lev ze Soči, klikněte na tuto epizodu o Svetozaru Borojevićovi von Bojně. Patr(e)onem týdne je tým z Kurzgesagt – In a Nutshell, díky za podporu kolegů youtuberů a dál válejte se svými sexy animacemi. Můžete nás podpořit zakoupením oficiálních produktů, triček a pohledů. Nezapomeňte nás odebírat, uvidíme se za týden.

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Kurzgesagt a Great War - dva najlepšie kanály na YT

81