(Ne)čekaná rakouská ofenzíva

Italská fronta se za minulý rok
několikrát probudila k životu a vždy se jednalo o italskou ofenzívu. Ten vzorec se tento týden změní, protože tento týden
rakousko-uherské impérium vrací úder. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden začal pochod smrti
z Kutu Al-Amary, kde se 12 000 Britů a Indů
vzdalo Osmanům po pětiměsíčním obléhání a započalo dlouhý pochod
do vězeňských táborů v Malé Asii.

Mezitím byli Belgičané a Francouzi
na Německem okupovaném území posláni jako dělníci do Německa. U Verdunu, kde stále zuřila bitva, se Francouzi připravovali
na svoji novou ofenzívu. Italská fronta bývala klidná,
ale to už neplatí. Rakušané byli poslední rok
na řece Soči pasivní, dokonce i po pěti bitvách
po této řece pojmenovaných. Generál Svetozar Boroević von Bojna
věřil, že nejlepším útokem je obrana.

Ale to se nelíbilo rakouskému náčelníkovi
generálního štábu Conradu von Hötzendorfovi. Ten chtěl přenést bitvu k Italům, které považoval za zrádce
kvůli připojení ke Spojencům. Ke konci roku 1915 byl posedlý
myšlenkou útoku z Tyrolska dolů k moři. Jeho jednotky by se vyřítily na planiny,
a jakmile by došly k moři u Benátek, přeťaly by italské zásobovací trasy. A pokud by Británie, Rusko nebo Francie
nepřispěchaly na pomoc, Itálie by padla. Takový byl plán.

Spočítal, že bude potřebovat 16 divizí,
aby měl výhodu 2:1 nad Italy v Trentu. To znamenalo,
že bude potřebovat německou pomoc. Takže v prosinci jednal
s německým náčelníkem generálního štábu Erichem von Falkenhaynem
a svůj plán mu představil. Conrad si myslel,
že i pokud se Itálie nevzdá, zúží se fronta o tolik, že 200 000 Rakušanů
bude moct být posláno na jiné fronty. Kromě toho, že Německo v tuto chvíli
ve skutečnosti nebylo s Itálií ve válce, Falkenhayn i tak odmítl poslat
jakékoliv německé jednotky.

Za prvé si myslel, že Conrad podcenil
počet mužů potřebných pro úspěch, a za druhé plánoval vlastní
velkou ofenzívu u Verdunu a ani na chvíli jej nenapadlo
přesměrovat jednotky jinam. Ale Conrad o svém plánu mluvit nepřestal
a již měsíce jej pomalu realizoval. Přikázal Boroevićovi poslat mu 4 nejlepší
divize a mnoho dělostřeleckých baterií. Odvelel rovněž 5 divizí
z fronty v Haliči proti Rusku, navzdory výslovnému zákazu Falkenhayna, a do března zvládl dát dohromady
15 divizí a přes tisíc kusů děl a čekal a čekal,
až mu počasí umožní zaútočit, neboť chtěl obsadit hřebeny a vrcholky
ve výšce 2000 metrů nad mořem.

Velitelem italských jednotek v oblasti
byl generál Roberto Brusati. V půlce února řekl italskému náčelníkovi
generálního štábu Luigi Cadornovi, že Rakušané shromažďují jednotky
a požádal o posily. Cadorna řekl: Ani náhodou. Na konci března Brusati oznámil,
že očekává rakouský útok během dnů, a pokud by byl velký,
neměl k dispozici žádné zálohy.

Cadorna byl skeptický, protože si myslel,
že Rakušané bojují jen obrannou válku. A i přes detailní důkazy
od rakouských zběhů, kteří měli dokumenty o hromadění mužů,
to Cadorna považoval za klam. V půlce dubna se přesné odhady
o hromadění rakouských jednotek objevovaly v italských
i francouzských novinách. Ale Cadorna si stál za svým. Dobře, nebyl úplně hloupý, na konci dubna napsal
francouzskému veliteli Joffremu a řekl, že si myslí, že Rakušané
něco chystají, a požádal o pomoc.

Ale Francouzi
měli plné ruce práce s Verdunem. Cadorna rovněž poprvé od září
navštívil Trento, ale odmítl se osobně sejít s Brusatim.
A potom hádejte co. Cadorna apeloval na krále
a nechal Brusatiho odvolat. A za úsvitu 15. května 1916 Conrad von Hotzendörfova
velká rakouská děla začala hřmět a ofenzíva v Trentu začala.

A navzdory tomu,
že o jejím příchodu noviny horlivě psaly, Rakousko-Uhersko dosáhlo
momentu překvapení, jen díky Cadornovi. Provalili se italskými liniemi
na frontě dlouhé 20 kilometrů a Italové začali ustupovat. Cadorna se tam snažil převelet muže,
jak nejrychleji to jen šlo. Italové byli nuceni ustupovat celý týden. 15. května byla zatlačeni
jižně od Rovereta. 18.

května evakuovali Zugna Torta
a začali se stahovat z hor. Rakušané zajali 6300 Italů. 19. května italský zástupce
vyslán do ruské Stavky naléhal, aby Rusové okamžitě začali s ofenzívou
na východní frontě a ulevili tlaku na Italy, a dokonce vyhrožoval,
že s Rakouskem podepíší separátní mír, pokud se tak nestane. 21. května italský král Viktor Emanuel
požádá o totéž ruského cara. Ale na konci týdne
byl rakouský útok pořád stejně mocný. Cadorna často odvolával své generály, ale rovněž i ve francouzském velení
došlo k otřesům.

Neměl jsem čas to zmínit,
ale francouzský velitel Joseph Joffre litoval udělení generálu
Philippovi Pétainovi velení u Verdunu jen pár týdnů poté,
co mu jej přidělil. Podle Joffreho se Pétain jen vzdal území
a stále neplánoval větší protiútok a Pétainovy požadavky vysávaly zdroje, které chtěl Joffre použít pro velkou
anglo-francouzskou ofenzívu v létě na Sommě. Vznikla mezi nimi tedy propast.

Pétain si myslel, že má-li
Verdun zůstat ve francouzských rukou, potom by tam mělo dojít
k hlavní francouzské ofenzívě v roce 1916 a dokonce navrhl,
aby Somma byla ponechána jen Britům. Joffre nemohl jen tak odvolat Pétaina, který byl teď v celé Francii
idealizován jako zachránce Verdunu. V ten samý čas dosáhla Joffreho
popularita nového dna. Na scénu vstupuje
generál Robert Nivelle, jehož ambice byly podle Alistaira
Horna bezmezné jako jeho sebevědomí.

Budu teď trochu parafrázovat Horna:
Nivelle byl ve skutečnosti triumvirát. Na jedné straně měl jako náčelníka
svého štábu majora D'Alancona, geniálního důstojníka,
který bohužel umíral na tuberkulózu a který si za osobní poslání dal
zachránit Francii, ještě než umře, a nutil Nivella neustále útočit. Na druhé straně byl nejtvrdší generál
ve francouzské armádě – Charles Mangin, jemuž vojáci přezdívali řezník. Byl to skutečně generál z přední linie,
který rozsévat strach a smrt, a který byl několikrát zraněn,
když velice a možná hloupě riskoval.

Winston Churchill jej popsal jako "hazardéra se životy, včetně svého,
který sám vede útok s puškou v ruce a který se stal na Verdunské kovadlině
nejzuřivějším válečníkem ve Francii." Na konci března byl triumvirát
převelen do Verdunu k velení jednotek na pravém břehu řeky Mázy. V následujících týdnech zahájili
bezpočet menších útoků. Podle Horna byly méně efektivní,
než Pétainovo obranné postavení na levém břehu, ale Joffre byl ohromen.


A nyní měl příležitost. Namísto odvolání Pétaina jej povýšil. 19. dubna se Pétain dozvěděl,
že převezme velení nad Skupinou armád Střed a Nivelle převezme velení
2. armády u Verdunu. Takže Pétain bude mít jen nepřímou kontrolu,
ale Nivelle bude na místě. Pétain zuřil, ale co mohl dělat? 1. května generál Nivelle převzal velení. A krátká poznámka o tom, co se tento týden stalo nedaleko Verdunu,
v Alsasku.

Německé průzkumné letadlo bylo sestřeleno
letadlem s trikolorou na křídlech. Avšak na trupu byla nakreslena
hlava amerického domorodce s peřím na hlavě. Pilotoval ho Kiffin Rockwell
z Ashvillu v Severní Karolíně a jeho vítězství bylo prvním
vítězstvím pro Escadrille Américaine, brzy známou jako Escadrille Lafayette, francouzskou leteckou skvadru
složenou z amerických dobrovolníků. Den poté, co se Rockwell stal prvním
Američanem, který sestřelil nepřátelské letadlo, byla skvadra převelena k Verdunu,
kde do týdne jeho úspěchy učiní Rockwella prvním Američanem,
který obdržel francouzský Řád čestné legie.

A tady je pár poznámek na konec týdne. Od 13. do 17. května přepravily
ruské válečné lodě, letadlové lodě a 50 transportních lodí
34 000 mužů do oblasti Trabzonu. A tento týden Rusové
rovněž postoupili i v severní Persii, kde 15. května dobyli Rawandiz,
postupovali na Mosul 16. května a 20.

května se skupina ruských Kozáků
potkala s Brity v Ali Gharbi na řece Tigris. A tak týden končí s americkými piloty
nad francouzskou oblohou, malými ruskými úspěchy na jihu
a novou rakousko-uherskou ofenzívou, kterou nikdo nečekal,
i když ji čekali úplně všichni. Noviny nejsou vždy spolehlivé, ale když vaše i noviny spojence
tisknou děsivě přesné články o nepřátelích připravených k útoku,
možná je na čase poslouchat své podřízené. Ale Luigi Cadorna
své podřízené neposlouchal, a když zpochybňovali jeho úsudek
nebo velení, vyhodil je.

A teď jeho armády a Italové
zaplatí krvavou cenu. Jestli chcete vědět víc o jednom
rakouském veliteli na italské frontě, který se stane znám jako Lev ze Soči, klikněte na tuto epizodu
o Svetozaru Borojevićovi von Bojně. Patr(e)onem týdne je tým
z Kurzgesagt – In a Nutshell, díky za podporu kolegů youtuberů
a dál válejte se svými sexy animacemi. Můžete nás podpořit zakoupením
oficiálních produktů, triček a pohledů. Nezapomeňte nás odebírat,
uvidíme se za týden.