Obdivuhodný útok ruské kavalérieVelká válka
97
Rusové jsou v Haliči stále na ústupu, na západní frontě končí francouzská ofenzíva a v Británii pochytali německé špiony.
Přepis titulků
Tento víkend se než skutečné válce
podobá spíše romantickému příběhu, který sleduje špehy, kozáky,
nájezdy kavalérie či letecké bombardování, ale nenechte se zmást,
protože tento týden skončí dvě bitvy, které si vyžádaly stovky tisíc životů
a účastnilo se jich přes milion mužů. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden sestřelil britský pilot
zepelín a stal se národním hrdinou. Francouzi postoupili na západě,
Italové na jihu a na východě Rakušané s Němci
zatlačili Rusy až za řeku Dněstr, ale za cenu mnoha zajatců.
Tady je co následovalo. Velkou zprávou západní fronty je konec druhé bitvy o Artois. Byla to francouzská ofenzíva, která začala 8. května. Ano, trvala šest týdnů. Ale takto bitvy v této válce vypadají. Jsou to nekonečné, opotřebovávací kampaně. 18.
června po tvrdých bojích muže proti muži, malých ziscích, malých ústupech a 18 000 padlých francouzský generál Ferdinand Foch ofenzívu odvolal, i když oficiálně ji Joseph Joffre zruší až 25. června. 18. června Francouzi opět bojovali proti německým pozicím na svazích – které byly ze vzduchu neviditelné – netknutému ostnatému drátu a většinou bdělým obráncům. Ale velký francouzský útok se ve skutečnosti odehrál dva dny před tím. Předcházelo mu šestidenní bombardování, které se snažilo místo útoku zakrýt tím, že se soustředilo na více míst.
Ostřelování bylo intenzivní, ale nestačilo. I když intenzivní baráž mohla zničit nebo poškodit německé pozice, nemohla Němce zmást ohledně směru francouzského útoku a když útok konečně začal, francouzské ztráty byly obrovské. Za šest týdnů ztratili Francouzi ve druhé bitvě o Artois přes 100 000 mužů. Britové za stejný časový úsek ztratili 25 000 mužů v bitvách u Festubertu a Auberského hřebenu zatímco Němci přišli o skoro 75 000 mužů.
Francie přišla o 100 000 vojáků v jedné bitvě. Nutně potřebovala další muže, ale ani selhání jarních ofenzív nepřesvědčily Joffreho, že se válečná situace změnila. Věřil, že musí do Němců bušit na západě, aby tak pomohl Rusům na východě, a že Gallipoli je drahým odvedením pozornosti. Francie podle něj Rusko nezklame. A to bylo pro Rusko dobře, protože pokud byste teď byli Ruskem, tak byste zoufale potřebovali, aby Němce někdo rozptýlil.
Němci a Rakušané tlačili Rusy během Gorlicko-Tarnowské ofenzívy zpět už sedmý týden, což je déle, než jak dlouho trvala druhá bitva o Artois, a to mluvím o milionech mužů, kteří jsou v pohybu či přišli o život. Vlastně 15. června Rusové konstatovali, že za posledních 18 dní zajali 40 000 Rakušanů a způsobili Rakousku-Uhersku ztráty ve výši 150 000 mužů. To je jen jedna část této obří operace a Rusové ani nejsou těmi, kdo by vítězil. Tento týden začala na východě bitva o Lubaczovku, kde se falanga generála Augusta von Mackensena s dvěma tisíci děly zakousla do ruských obránců.
Bitva trvala týden a během ní na Rusy zaútočilo přes půl milionu vojáků, zatímco je německé dělostřelectvo pomalu lámalo. Nakonec Němci v přesile 3:1 13. června vyčerpané ruské řady prorazili. Mackensenova falanga se provalila ruskými řadami, ale jestli si myslíte, že tím ruskou morálku zlomila, tak se velice pletete. Zde je příběh hrdinů: Jakmile byla ruská linie proražena, ruský generál Polodchenko vyrazil se třemi jízdními pluky – s donskými kozáky, kimburnskými dragouny a černihovskými husary.
Německá pěchota slavnostně postupovala, než do nich najela jízda meče se blýskaly a tisíce Němců ustoupilo. Poté zaútočili na německý zadní voj, zaútočili na zálohy, ukradli několik kulometů a poté si zase probili cestu zpět. Avšak nejzajímavější je, že během celého nájezdu přišli jen o 200 mužů, avšak otřásli Němci tak silně, že Mackensen musel útok odvolat a Rusové se mohli stáhnout do kopců poblíž vesnice Rava-Ruska.
Rusové se teď připravovali na obranu Lvova, hlavního města Haliče, které drželi od minulého září. Tento víkend má v sobě snad všechny složky starých válečných filmů: Kozáky, útoky kavalérie, a dokonce i špehy. Němci poslali do britských přístavů sedm špehů, ale 15.
června plukovník Francois Cartier, ředitel francouzských vojenských kryptografů, předal Britům zachycenou německou bezdrátovou zprávu, která identitu agentů odhalila. Všichni byli zatčeni a někteří popraveni v londýnském Toweru. V tuto chvíli byla německá špionáž v koncích a většina jejich špehů pocházelo z neutrálních zemí, například peruánský a norský občan byli popraveni poté, co byli odhaleni jako němečtí špioni. Mám tu ještě několik poznámek. 15.
června bombardovalo francouzské letadlo Karlsruhe a francouzská armáda ve skutečnosti postoupila severně od Arrasu a ve Vogézách. Na Gallipoli byl tento týden klid a na nejnovější frontě, na italské, obsadili Italové 17. června vyvýšeniny na levém břehu řeky Soči a následující den zaútočily rakouské lodě na italské pobřeží Jaderského moře. Fronta se začíná zahřívat. Ve východní Malé Asii pokračovaly osmanské zátahy na Armény. Tamní genocida Arménů již byla odsouzena zeměmi z celého světa, avšak přesto pokračovala.
Tento týden, 10. června, začal kemakhský masakr, který trval několik dní a zemřelo při něm 25 000 lidí, alespoň podle deníku Daily Mail. A 13. června osmanský ministr války nařídil zabavení všech domácích zvířat vlastněných Armény. A jsme na konci týdne, ve kterém se na západě a na východě bojují gigantické bitvy, zatímco jiné končí, a k malým potyčkám dochází na italské frontě i ve Francii. Zamyslete se nad těmi čísly. Francouzi během pár týdnů přišli o 100 000 mužů a kvůli čemu?
Prakticky pro nic. Trochu posunuli zákopy, ale ne o moc. Ale Joffre věřil, že musí útočit na Němce, aby nemohli poslat více mužů na východ. A mohl mít pravdu. Mackensen útočil s půl milionem mužů – půl milionem! – a stejně velkého průlomu nedosáhl, protože Rusové byli na poslední chvíli zachráněni nájezdem kavalérie jako z hollywoodského filmu. Rusové vzhledem k okolnostem bojovali neobyčejně dobře.
Mimo Mackensenova útoku si vedli velice dobře. Rakušané pod velením Boehma-Ermollia dostávali na zadek a jednotky arcivévody Josefa Ferdinanda si nevedly o moc lépe, ale Mackensen to všechno zachraňoval, i když za velkých obětí mladých vojáků. A vezměte si ruské vojáky. Hodně z nich nemělo pušku, dokud někdo nezemřel a oni si ji nemohli vzít. Představte si nemít zbraň a čelit půl milionu mužů. Ti vojáci byli hrdinové, ale ty hollywoodské romantické příběhy o ztečích kavalérie a odhalených špionech jsou, jako všechny filmy, čirou fantazií.
Realita v podobě milionů mužů zabitých kulomety a těžkým dělostřelectvem, díky kterým byli ostatní hrdinové, je ve skutečnosti ještě o sto tisíc mrtvých hrozivější. Ti všichni zemřeli beze jména, bez tváře a hlavně tragicky. Taková byla moderní válka. Dalším, během historie romantizovaným příběhem, je ten o potopení Lusitanie u irského pobřeží německou ponorkou, zatímco Mackensen na východě začínal ofenzívu.
Připomeňte si tyto události zde. Patr(e)onem týdne, který má tento měsíc i nejvíce komentářů, je Jahn Trawn. Jestli chcete vidět více speciálních epizod a dostat nás ze studia, podpořte nás na Patreonu. Pro více fotek z historie sledujte náš Instagram. Uvidíme se za týden.
Tady je co následovalo. Velkou zprávou západní fronty je konec druhé bitvy o Artois. Byla to francouzská ofenzíva, která začala 8. května. Ano, trvala šest týdnů. Ale takto bitvy v této válce vypadají. Jsou to nekonečné, opotřebovávací kampaně. 18.
června po tvrdých bojích muže proti muži, malých ziscích, malých ústupech a 18 000 padlých francouzský generál Ferdinand Foch ofenzívu odvolal, i když oficiálně ji Joseph Joffre zruší až 25. června. 18. června Francouzi opět bojovali proti německým pozicím na svazích – které byly ze vzduchu neviditelné – netknutému ostnatému drátu a většinou bdělým obráncům. Ale velký francouzský útok se ve skutečnosti odehrál dva dny před tím. Předcházelo mu šestidenní bombardování, které se snažilo místo útoku zakrýt tím, že se soustředilo na více míst.
Ostřelování bylo intenzivní, ale nestačilo. I když intenzivní baráž mohla zničit nebo poškodit německé pozice, nemohla Němce zmást ohledně směru francouzského útoku a když útok konečně začal, francouzské ztráty byly obrovské. Za šest týdnů ztratili Francouzi ve druhé bitvě o Artois přes 100 000 mužů. Britové za stejný časový úsek ztratili 25 000 mužů v bitvách u Festubertu a Auberského hřebenu zatímco Němci přišli o skoro 75 000 mužů.
Francie přišla o 100 000 vojáků v jedné bitvě. Nutně potřebovala další muže, ale ani selhání jarních ofenzív nepřesvědčily Joffreho, že se válečná situace změnila. Věřil, že musí do Němců bušit na západě, aby tak pomohl Rusům na východě, a že Gallipoli je drahým odvedením pozornosti. Francie podle něj Rusko nezklame. A to bylo pro Rusko dobře, protože pokud byste teď byli Ruskem, tak byste zoufale potřebovali, aby Němce někdo rozptýlil.
Němci a Rakušané tlačili Rusy během Gorlicko-Tarnowské ofenzívy zpět už sedmý týden, což je déle, než jak dlouho trvala druhá bitva o Artois, a to mluvím o milionech mužů, kteří jsou v pohybu či přišli o život. Vlastně 15. června Rusové konstatovali, že za posledních 18 dní zajali 40 000 Rakušanů a způsobili Rakousku-Uhersku ztráty ve výši 150 000 mužů. To je jen jedna část této obří operace a Rusové ani nejsou těmi, kdo by vítězil. Tento týden začala na východě bitva o Lubaczovku, kde se falanga generála Augusta von Mackensena s dvěma tisíci děly zakousla do ruských obránců.
Bitva trvala týden a během ní na Rusy zaútočilo přes půl milionu vojáků, zatímco je německé dělostřelectvo pomalu lámalo. Nakonec Němci v přesile 3:1 13. června vyčerpané ruské řady prorazili. Mackensenova falanga se provalila ruskými řadami, ale jestli si myslíte, že tím ruskou morálku zlomila, tak se velice pletete. Zde je příběh hrdinů: Jakmile byla ruská linie proražena, ruský generál Polodchenko vyrazil se třemi jízdními pluky – s donskými kozáky, kimburnskými dragouny a černihovskými husary.
Německá pěchota slavnostně postupovala, než do nich najela jízda meče se blýskaly a tisíce Němců ustoupilo. Poté zaútočili na německý zadní voj, zaútočili na zálohy, ukradli několik kulometů a poté si zase probili cestu zpět. Avšak nejzajímavější je, že během celého nájezdu přišli jen o 200 mužů, avšak otřásli Němci tak silně, že Mackensen musel útok odvolat a Rusové se mohli stáhnout do kopců poblíž vesnice Rava-Ruska.
Rusové se teď připravovali na obranu Lvova, hlavního města Haliče, které drželi od minulého září. Tento víkend má v sobě snad všechny složky starých válečných filmů: Kozáky, útoky kavalérie, a dokonce i špehy. Němci poslali do britských přístavů sedm špehů, ale 15.
června plukovník Francois Cartier, ředitel francouzských vojenských kryptografů, předal Britům zachycenou německou bezdrátovou zprávu, která identitu agentů odhalila. Všichni byli zatčeni a někteří popraveni v londýnském Toweru. V tuto chvíli byla německá špionáž v koncích a většina jejich špehů pocházelo z neutrálních zemí, například peruánský a norský občan byli popraveni poté, co byli odhaleni jako němečtí špioni. Mám tu ještě několik poznámek. 15.
června bombardovalo francouzské letadlo Karlsruhe a francouzská armáda ve skutečnosti postoupila severně od Arrasu a ve Vogézách. Na Gallipoli byl tento týden klid a na nejnovější frontě, na italské, obsadili Italové 17. června vyvýšeniny na levém břehu řeky Soči a následující den zaútočily rakouské lodě na italské pobřeží Jaderského moře. Fronta se začíná zahřívat. Ve východní Malé Asii pokračovaly osmanské zátahy na Armény. Tamní genocida Arménů již byla odsouzena zeměmi z celého světa, avšak přesto pokračovala.
Tento týden, 10. června, začal kemakhský masakr, který trval několik dní a zemřelo při něm 25 000 lidí, alespoň podle deníku Daily Mail. A 13. června osmanský ministr války nařídil zabavení všech domácích zvířat vlastněných Armény. A jsme na konci týdne, ve kterém se na západě a na východě bojují gigantické bitvy, zatímco jiné končí, a k malým potyčkám dochází na italské frontě i ve Francii. Zamyslete se nad těmi čísly. Francouzi během pár týdnů přišli o 100 000 mužů a kvůli čemu?
Prakticky pro nic. Trochu posunuli zákopy, ale ne o moc. Ale Joffre věřil, že musí útočit na Němce, aby nemohli poslat více mužů na východ. A mohl mít pravdu. Mackensen útočil s půl milionem mužů – půl milionem! – a stejně velkého průlomu nedosáhl, protože Rusové byli na poslední chvíli zachráněni nájezdem kavalérie jako z hollywoodského filmu. Rusové vzhledem k okolnostem bojovali neobyčejně dobře.
Mimo Mackensenova útoku si vedli velice dobře. Rakušané pod velením Boehma-Ermollia dostávali na zadek a jednotky arcivévody Josefa Ferdinanda si nevedly o moc lépe, ale Mackensen to všechno zachraňoval, i když za velkých obětí mladých vojáků. A vezměte si ruské vojáky. Hodně z nich nemělo pušku, dokud někdo nezemřel a oni si ji nemohli vzít. Představte si nemít zbraň a čelit půl milionu mužů. Ti vojáci byli hrdinové, ale ty hollywoodské romantické příběhy o ztečích kavalérie a odhalených špionech jsou, jako všechny filmy, čirou fantazií.
Realita v podobě milionů mužů zabitých kulomety a těžkým dělostřelectvem, díky kterým byli ostatní hrdinové, je ve skutečnosti ještě o sto tisíc mrtvých hrozivější. Ti všichni zemřeli beze jména, bez tváře a hlavně tragicky. Taková byla moderní válka. Dalším, během historie romantizovaným příběhem, je ten o potopení Lusitanie u irského pobřeží německou ponorkou, zatímco Mackensen na východě začínal ofenzívu.
Připomeňte si tyto události zde. Patr(e)onem týdne, který má tento měsíc i nejvíce komentářů, je Jahn Trawn. Jestli chcete vidět více speciálních epizod a dostat nás ze studia, podpořte nás na Patreonu. Pro více fotek z historie sledujte náš Instagram. Uvidíme se za týden.
Komentáře (1)
Vit NovotnyOdpovědět
20.08.2017 01:31:16
m***a z krtka :D
a dekuji za preklad