Ofenziva na Máze a u ArgonneVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 95
100 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:19
Počet zobrazení:1 210
Se zeměmi Čtyřspolku to začíná vypadat opravdu bídně, spojencům se tento týden daří jeden velký průlom za druhým. Mohla by to být předzvěst toho, že se válka opravdu chýlí ke konci?

Přepis titulků

Tento týden války je pozoruhodný, protože obrana ne jedné, ale dvou zemí Čtyřspolku totálně zkolabuje. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden do rukou Osmanů padlo ropné město Baku, ale na palestinské frontě to pro ně bylo zlé. Po přerušení osmanských komunikací Britové prorazili jejich linie mezi Rafatem a mořem a blížili se k Nazaretu. Na makedonské frontě pár spojeneckých útoků a vzpoura mezi Bulhary vedly k průlomu tak náhlému, že si ho spojenci ani nevšimli.

K menšímu spojeneckému průlomu došlo i na západní frontě. Útoky na západní frontě pokračovaly, dokonce začaly dvě nové ofenzivy. Jednou z nich byl americko-francouzský útok ze Champagne směrem k Máze. Předběžné ostřelování zahrnovalo střely s fosgenem a hořčičným plynem a vyřadilo z boje 10 000 Němců. V půl šesté ráno 26. září Američané vyrazili do útoku a v šest hodin je následovali Francouzi.

Útok začal na 60 km dlouhé frontě a obě armády postoupily o pár kilometrů. Spojenci měli papírově silnou převahu, proti Američanům stálo pět divizí o pouze třetinové síle, devět plných útočících amerických divizí mělo nad Němci osminásobnou početní převahu, Američané však měli jen 821 letadel a 189 lehkých tanků, což byla jen polovina mobilní síly, kterou měli při snazší ofenzivě u Saint-Mihielu před pár týdny.

Ta byla opravdu snazší, toto byla pro Američany opravdová výzva. Útok vedl údolím posetým potoky a z východu ohraničeným Mázou. Výšiny za Mázou byly skvělou palebnou pozicí, nalevo ležel Argonský les a dále výšiny Montfauconu a Romagne. Němci zde byli od roku 1914 a byli velice dobře připraveni s ostnatými dráty, bunkry a kulometnými hnízdy ve velkém množství. Navíc měli velice efektivní místní železniční síť, do 48 hodin mohli ze zálohy přivézt až šest divizí.

Byly zde tři obranné systémy, druhý a hlavní byl Kriemhilde Stellung. Toto vše bránilo trať mezi Sedanem a Metami, protože kdyby ta padla, německá armáda na severu by byla odříznuta. Vrchní spojenecký velitel Ferdinand Foch americkému veliteli Pershingovi řekl, aby Kriemhilde Stellung do dvou dnů obsadil. Zatímco se o to budou snažit, Francouzi pod Henrim Gouraudem zaútočí přes Champagne na Remeš. 27.

září Američané skutečně dobyli Montfaucon, Němcům už ale dorazily čtyři divize ze záloh a plán rychlého obsazení Kriemhilde Stellung se koncem týdne ukázal jako přehnaně optimistický. I tak bylo během celkového postupu zajato 23 000 Němců. A na západní frontě přišel i nový britský útok. Britský velitel Douglas Haig nyní zaútočí na středu na Hindenburgovu linii. Bude to dvojitý útok, nejdříve 27. září na Canal du Nord a 29.

září příští týden na kanál u Saint-Quentinu. Jedním z aspektů geniality této německé obranné linie bylo zakomponování vodních toků, což bylo čím dál tím důležitější, protože to byly překážky pro tanky. Canal du Nord byl 30 metrů široký a západní břeh byl přes 3 metry vysoký. Za ním byla pole ostnatých drátů a kulometná hnízda. Němci kontrolovali i výšiny, ze kterých bylo vidět na celou oblast. 1. a 3. britská armáda zaútočí, v čele útoku bude kanadský sbor. Neměli sice tolik tanků a letadel jako minulý měsíc, ty byly přiřazeny na útok u Saint-Quentinu.

Útok ale probíhal pod těžkou a přesnou plíživou baráží. Podle Davida Stevensona měla pěchota ve vlnách přejít suché místo v kanálu a přivézt děla a kulomety. Přechod kanálu proběhl snadno a ženisté začali stavět mosty. Do večera dokázali vytvořit mezeru až dvacet kilometrů širokou a deset hlubokou a prolomit Hindenburgovu linii. Navíc zajali 16 000 nepřátel. Začátkem příštího týdne ale útok začne zpomalovat, a i když proběhlo pět dní nepřetržitých bojů, útok byl odvolán kvůli těžkým ztrátám Kanaďanů.

Navíc nebude schopen podpořit útok na Saint-Quentin, ale to předbíhám. Útok na Canal du Nord Němce absolutně překvapil, ale obranné linie překonat nedokázal. Je zajímavé, co se o tom všem píše v různých zdrojích. Kanadská vojenská historie Stevensonovi oponuje a tvrdí, že Currieho muži kanál překonali v zaplavených místech, kromě úzkého suchého pásu na německém křídle.

Několik zajímavých čísel o tomto střetnutí. Britský válečný kabinet se několik týdnů obával, že tyto útoky na středu se zvrhnou do druhé bitvy o Passchendaele. Náčelník štábu Henry Wilson je upozornil, že během bitvy o Passchendaele Britové přišli o 265 000 mužů a zajali 24 000 nepřátel. Během srpna 1918 přišli jen o 50 000 mužů a zajali 43 000 nepřátel.

A největší extrém, v týdnu, který končil 24. zářím, britský expediční sbor zajal 30 000 nepřátel, více než v jakémkoliv jiném týdnu války. Spojenci nepřátele po tisících brali do zajetí i na dalších frontách. Na palestinské frontě pokračoval jejich průlom a začátkem týdne zajali posádku v Nazaretu. Německý velitel Liman von Sanders musel utéci ve svém pyžamu.

21. září britská pěchota dorazí k Samaří a nažene Osmany vstříc britské jízdě. Východně od Jordánu arabské povstání v několika bodech přeruší trať do Damašku. Do zajetí padlo už 18 000 Osmanů. A při tom, co Martin Gilbert označil za „nejvíce zničující vzdušný útok války“, přes padesát letadel bombardovalo a ostřelovalo turecké formace v úzké řadě u Wadi al-Far'a, když se snažily dostat k Jordánu. Letadla shodila 9 tun bomb a 56 000 střel do kulometů. Bomby byly shozeny na vozidla v čele konvoje, zbytek tak musel zastavit a stal se snadným cílem.

Dalšího dne byl vyslán další podobný útok. Gilbert píše, že někteří z pilotů, kteří bombardovali bezbranné Turky, byli tím, co viděli, tak znechuceni, že požádali, aby už nemuseli letět znovu. Do 22. září byly 7. a 8. osmanská armády prakticky zničeny. Britové jsou severně od Mrtvého moře a odřízli nepřátelům únikovou cestu. Už je zajato 25 000 Osmanů. 23.

září Britové dorazí k Saltu a Arabové obsadí Ma'án, zatímco na pobřeží Britové obsadí Haifu a Akko. 25. září britská jízda dorazí ke Galilejskému jezeru, další jednotky obsadí Ammán na trati mezi Bagdádem a Berlínem. 45 000 Osmanů v zajetí. Koncem týdne jízda překoná Golanské výšiny v Sýrii, do Damašku zbývá jen sto kilometrů. A na makedonské frontě pokračoval další spojenecký průlom. 21.

září Francouzi a Srbové ohrožovali Babunský průsmyk. 24. září francouzští Maročané obsadili Prilep. Tři roky zde bylo německé velitelství. Italové mají nepříteli zabránit v obsazení železničního uzlu ve Skopje. 22. září Bulhaři ustupují na 160 km dlouhé frontě mezi Bitolou a Dojranským jezerem. Spojenci přeruší vardarskou železnici a útočí na Babunský průsmyk. 23. září jsou Bulhaři na útěku a pronásledovaní míří na Veles. Srbové jsou už daleko na sever od Vardaru, Britové na sever od Dojranského jezera na cestě na Strumicu.

24. září Srbové obsadí Gradsko, klíčový bod, a jeho pád odřízne Bulharům nejpřímější ústupovou cestu k hlavnímu městu Sofii. 25. září Bulhaři navrhnou příměří, spojenecký velitel Franchet d'Espèrey, „zoufalý Frantík“, ale odmítá. Srbové obsadí Babunský průsmyk a Veles, Britové překročí bulharskou hranici. 26. září obsadí Strumicu. Bulharská porážka vedla k nepokojům v Sofii. Tedy větším nepokojům, než je v roce 1918 obvyklé.

To se 23. září rozšíří do dalších měst a studenti začnou zakládat sověty. Kadeti a němečtí vojáci, kteří přijeli z Krymu, se je pokusí rozehnat, ale 27. září v Radomiru, kde bylo velké množství vzbouřenců z bulharské armády, byla založena nová republika s prezidentem Aleksandarem Stambolijskim. Ten má podporu tisíců vojáků a pokusí se obsadit Sofii ležící jen 50 kilometrů daleko. Zmínění vzbouřenci se účastnili vzpoury, o které jsem mluvil minulý týden. Vzpoura ale už byla běžnou věcí téměř všude.

Tento týden přinesl první vzpouru australských vojáků přímo v boji, když členové 1. australského praporu odmítli zúčastnit se útoku. Bylo to na protest proti vyslání na linii, když měli dostat volno. Nebyli obviněni z dezerce tváří v tvář nepříteli, což bylo trestáno smrtí, jen z odchodu ze stanoviště bez povolení. Týden tak končí, spojenci zahnali na útěk nepřítele v Makedonii a Palestině, spouští ale na západě dvě ofenzivy, které jsou z počátku úspěšné, ale po pár dnech zpomalí a zastaví.

Dnes skončím dalšími čísly, tentokrát z Chronologie velké války, abyste získali představu o měřítku a současné situaci. Na západní frontě mezi 15. červencem a 30. zářím spojenci zajali 248 494 nepřátelských vojáků, 5 518 důstojníků, ukořistili 23 000 kulometů a 3 669 velkých děl. Dále zajali 25 000 nepřátel v Makedonii a 70 000 v Palestině. To je více než třetina milionu zajatců během 75 dnů.

To je šílené číslo, někdy tato čísla musím uvést, abychom si připomněli rozsah této války. Těchto 345 000 mužů ale patřilo mezi ty šťastnější. Nepatřili mezi ty statisíce, které zemřely, nebo brzy zemřou. Pro ně válka skončila. Jestli chcete vědět více o osudu mužů, kteří padli do zajetí, zde je náš speciální díl na toto téma. Patr(e)onem týdne je Liban Osman Roblin Mivar.

Díky za vaši podporu, která nám už roky umožňuje pořad natáčet. Zvažte, prosím, svou podporu na patreon.com/thegreatwar. Na viděnou příště!

Komentáře (3)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Tento Web byl dlouho mimo provoz aktuálně, již jsem ani nedoufal, že to nění na trvalo. Velká válka je již téměř ukonce, můžeme doufat v dokončení?

00

Odpovědět

Situace opravdu vypadala všelijak - brzy vyjde článek, který trochu vysvětlí, co se stalo a co bude dál. Pokud se nestane něco dalšího, co zatím nemůžeme předvídat, Velká válka dokončena bude, počítám s dalším dílem na pátek večer :)

70

Odpovědět

Děkuji moc za překlad! Léta již tento pořad sleduju a jsem rád, že jste díky insolvenci neskončili a že vás odkoupili! Jinak bych se přeci nedozvěděl, jak ta Velká válka skončí, no ne? :-)

90