Operace AlbionVelká válka

Spojenci poslední týdny na západě dobývali nová území, tento týden si ale připomenou věčnou pravdu o podzimní válce: Můžete bojovat v chladu i horku, v bahně ale bojovat nemůžete. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden byli spojenci u Broodseinde tak úspěšní, že německé velitelství začalo přehodnocovat celkovou strategii obrany. Na severovýchodě však Němci plánovali nový útok proti hroutící se ruské armádě. Na italské frontě probíhaly menší střety a byla sabotována hidžázská dráha, klíčová osmanská dopravní cesta.

A tato německá ofenziva s vyloděním začíná koncem tohoto týdne. Byl to pokus o vylodění na ostrovech v Rižském zálivu. 10. října byly bombardovány ruské transporty na ostrově Œsel a dalšího dne bylo provedeno vylodění s podporou námořnictva. Ruské pobřežní baterie byly zničeny. 12. října Němci přistáli na ostrově Dage a pokus o obsazení mola na ostrově Muhu je odražen.

Tato operace s názvem Albion nabere na intenzitě příští týden. A Rusko bude mít problémy se bránit. 6. října začala železniční stávka, přes milion mužů opustilo svá místa. Přesun vojáků na frontu byl tak nyní nemožný. A situace v Petrohradě, hlavním městě, se pořád zhoršovala. Lev Trockij byl zvolen předsedou Petrohradského sovětu. Lenin se pořád ukrýval ve Finsku. V době únorové revoluce žil v zahraničí i Trockij, konkrétně v Bronxu, ale vrátil se do Ruska aby se přidal k bolševikům.

Nyní se stával známou tváří bolševického vedení. A evidentně byl i velice plamenným řečníkem. "Tento Trockij je králem agitátorů. Dokázal by vyvolat nepokoj i na hřbitově." To byl citát Leightona Rogerse, pracovníka newyorské banky žijícího v Petrohradu. Ten ve svém deníku parafrázoval některé Trockého projevy: „Soudruzi, za pár týdnů, za týden, za několik dní, povstaneme z našeho otroctví.

Budeme svobodní, jak chtěla revoluce! Musíte sovět podpořit, protože vám dáme zaprvé mír, zadruhé chléb a zatřetí půdu. Ano, sebereme bohatým všechnu půdu a rozdělíme ji mezi rolníky, a soudruhům v továrnách zkrátíme pracovní dobu na čtyři hodiny s dvojnásobným platem, než mají nyní.“ Byla to úplná utopie, ale stejně to mělo velkou odezvu v bezútěšné situaci, která ve městě byla.

Elektřina v domácnostech fungovala jen mezi šestou večer a půlnocí, a protože světla v ulicích nesvítila kvůli obavám z náletů a protože celé město hladovělo, přišel strmý nárůst loupeží, znásilnění a vražd v noční temnotě. Lidé byli často zabiti, když své cennosti lupičům neodevzdali „dostatečně rychle“. Dodávky jídla z venkova byly narušeny, protože vlaky byly přepadány a vykrádány. Na venkově, zejména na jihu, vládl naprostý chaos.

Rolníci zabíjeli statkáře a rabovali v jejich sídlech. Německá ofenziva proti Rusku akorát začínala, ale britská ofenziva v Belgii proti Němcům, bitva u Passchendaele, probíhala už třetí měsíc. 9. října se rozhořela znovu, i když deště Vlámsko změnily v něco jako mělký bahnitý rybník. Hlavní roli v útoku budou mít jednotky z dominií: Kanady, Austrálie a Nového Zélandu.

Při stavu bojiště však nebyl boj náročný, ale přímo nemožný. Dělostřelectvo nemohlo být přesunuto. Dokonce nemohlo být ani ustaveno na místě, některá děla se prostě ponořila do bahna. I jedna celá lehká železnice se ponořila do bahna. Když se pokusili alespoň přivézt střelivo na mulách, mnoho z nich se v bahně utopilo. A i kdyby se střelivo dostalo na frontu, téměř ničemu by to nepomohlo, protože bahno bylo příliš měkké, aby se aktivovaly rozbušky, takže se střely také jen potopily.

Ve středu linií se některým ANZAC sborům, Australanům a Novozélanďanům, zázračně podařilo probojovat vpřed. To je ale vystavilo kulometné palbě ze tří stran, takže se museli stáhnout zpět a nechat své zraněné utonout v mokřadu. I když byl ale útok 9. října katastrofou, útok 12. října měl pořád proběhnout podle plánu. Budu citovat Nicka Lloyda z Passchendaele: Nové dějiny.

„Útok 12. října nikdy neměl proběhnout. Možná by šlo Haigovi a velitelům odpustit nařízení útoku 9. října, ale pro další pokus jen 72 hodin poté už žádná omluva neexistuje.“ Haig byl ale jako vždy optimistický. John Monash, velitel 3. australské divize, která měla vést hlavní útok, nebyl ze svého úkolu vůbec nadšený. 11. října žádal o odložení útoku. Neúspěšně. Generál Johnston, velitel novozélandské divize, měl takové problémy s přesunem vybavení, že jednoduše oznámil, že není schopen garantovat dělostřeleckou podporu.

Je zajímavé přemýšlet o postoji generála Herberta Plumera, muže, jehož 2. armáda slavila v posledních týdnech úspěchy. Když 20. září začal se svým programem omezených krátkých útoků, měl v plánu útočit každých šest dní. Nyní to bylo zkráceno na pouhé tři dny. Haig opouštěl Plumerovu taktiku „kousni a drž“ a opět usiloval o velký průlom.

Proč se Plumer nedržel své strategie a nevyžadoval čas na adekvátní přípravu, mi není jasné. Plumer nesepsal žádné paměti, napište mi v komentářích váš názor. Útoky 12. října selhaly kvůli kombinaci únavy pěchoty, hrozného terénu, slabé dělostřelecké podpory a síly německých obranných pozic. Komunikační kanály neustále selhávaly a ani holubi nemohli létat kvůli větru. 2. sbor ANZAC měl za úkol obsadit nejvyšší bod hřbetu, Monashova divize měla obsadit vesnici a Novozélanďané na levém křídle útočili na Bellevue Spur.

V některých úsecích rozkazy požadovaly tříkilometrový postup přes bažinu. Útok selhal, a to hrozivě. Jedny z celkově nejkrvavějších bojů proběhly právě u Bellevue Spur. Obránci byli z 6. horského praporu a jejich překážky z ostnatého drátu přežily předběžnou baráž. Jejich záznam o boji říká: „I přes velmi těžké ztráty byla nálada mužů výborná díky účinku jejich zbraní a neuvěřitelným ztrátám Angličanů.

Zejména pro kulomety to byl skvělý den. Jen během tohoto dne bylo vypáleno více než 130 000 kulometných střel. Všechny cíle byly pod nepřetržitou palbou. Některé kulomety vypálily až 15 000 střel. Jejich účinek byl pro nepřítele doslova zdrcující.“ Novozélandská divize ztratila 3000 mužů.

Dodnes je to nejhorší den v novozélandské vojenské historii. Přidám další citát, tentokrát od Johna Keegana, o této bitvě a týdnu: „I největší nadšenci mezi historiky techniky této války, kteří vždy zdůrazňují přehlíženou důležitost technických pokroků u rozbušek dělostřeleckých střel a dostřelu minometů, souhlasí, že Haig měl zastavit u Broodseinde. Haig umíněně tvrdil opak.“ 11.

října začal výši ztrát prověřovat britský válečný kabinet. Možná byste si mysleli, že porovnali ztráty se získaným územím, aby zjistili, jestli je Haigův slib průlomu k belgickému pobřeží reálný. Místo toho mu 16. října pošlou gratulace za „jeho souvislý a odhodlaný postup čtyři a půl míle za velice náročných podmínek“. A Němci ztráceli území i v Německé východní Africe. Ustupovali před Brity v údolí Mbe Mkuru a po střetu s Belgičany severovýchodně od Mahenge Belgičané Mahenge, bývalé německé hlavní město regionu, 9.

října obsadili. Tak týden končí, spojeneckými neúspěchy na západě, začátkem německé ofenzivy na východě, belgickými úspěchy na jihu a zločinem bujícím v celém Rusku. Nejen Rusko mělo problémy s jídlem, byly tam ale zdaleka nejhorší. Francie tento týden oznámila nejhorší sklizeň za 50 let, její systém distribuce jídla ale pořád fungoval. Chaos na ruském venkově.

Hlad v Petrohradu, kvůli kterému se vraždy a loupeže stávají běžnými. Vláda si s tím evidentně není schopná poradit. A charismatický řečník vám říká, že zajistí čtyřhodinový pracovní den za dvojnásobné peníze. Jasně, možná bych mu uvěřil. Zoufalství přináší zvláštní, zajímavá spojenectví. Jestli vás zajímají německé obranné pozice u Passchendaele, zde je náš speciální díl právě o nich. Patr(e)onem týdne je Sneurlax.

Díky za vaši trvalou podporu na Patreonu, ta nám pomáhá náš pořád neustále dále vylepšovat. Na viděnou příště!