Operaci Michael dochází dech

Němečtí vojáci byli v zákopech již roky, a jak jsme viděli, přísun zásob vysychal a nedostatek čehokoliv kromě střeliva byl běžný. Co se tak stane, když Němci prorazí do vesnic za spojeneckou linií? Začnou rabovat. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové zahájili útok na Ammán, hlavní akce ale probíhala na západě, kde operace Michael, první fáze německé jarní ofenzivy, prorazila britské a francouzské linie a zahnala je na ústup po celé délce fronty a přinesla desetitisíce zajatých.



Spojenci nyní posílali všechny volné jednotky ke klíčovému uzlu v Amiens. Pokud by Amiens padl, oddělilo by to Brity od Francouzů, což by byla pohroma. Největší děla v historii, pařížská děla, začala ze vzdálenosti přes 100 km ostřelovat Paříž a Ferdinand Foch byl pověřen vrchním velením všech spojeneckých sil.



Foch si po svém povýšení stěžoval, že byl pověřen vítězstvím v již prohrané bitvě, pravdou byl ale spíše opak. Zdálo se, že do tohoto týdne operace Michael ztratila soudržnost. „Charakter operace začínal připomínat frašku. Britové ustupovali vycházkovým tempem a Němci je stejnou rychlostí následovali. Když se Britové zastavili k odpočinku, Němci zůstali v bezpečné vzdálenosti. Jejich velká děla zůstala pozadu a docházelo jim téměř vše.“ A často docházelo k rabování, kterému němečtí důstojníci nedokázali zabránit.



Jeden důstojník se dozvěděl, že pěchota zastavila u Albertu, což ho překvapilo, protože měl informace, že se tam nepřítel nenachází. Když se dostal do města, viděl vojáky hnát dobytek, odnášet slepice, krabice papíru nebo rozpité láhve vína. „Muži s dopisním papírem a sešity, muži v komických převlecích. Muži s cylindry na hlavách, potácející se muži. Muži, co sotva zvládali chodit.



Ulicemi teklo víno. Ze sklípku vylezl poručík divize námořní pěchoty. Ptal jsem se ho, co se stane. Naprosto vážně prohlásil: „Bez krveprolití své muže z toho sklípku nedostanu.“ I tak do začátku týdne Němci během ofenzivy zajali 70 000 nepřátel a do konce týdne 90 000. Německé útoky 30. března pokračovaly, po celé délce linie však zpomalovaly. Britové, Australané a Kanaďané toho dne přešli do protiútoku a obsadili většinu Moreuilského lesa, což značilo zvrat v průběhu operace.



Němci byli 15 kilometrů od Amiens, město však nedokázali obsadit a pořád přijížděly spojenecké posily. Od 21. března však Němci někde postoupili přes 60 kilometrů a získali zpět vše, co spojenci obsadili v bitvě u Sommy, která jim v roce 1916 přinesla přes půl milionu obětí. 31. března německý generál Erich Ludendorff přerušil ofenzivu na několikadenní odpočinek a přísun posil. 1.



dubna bylo Velikonoční pondělí a Britové dokázali obsadit Rifle Wood. Toho dne zemřel básník Isaac Rosenberg, který v zákopech napsal toto: „Hromady kamenů a ohořelé cedule, mezi nimi tráva, pod nimi mrtví lidé. Ptáci zpívají, duše jásá. Takový je život ve Francii.“ Operace Michael bude 4. dubna pokračovat směrem na Amiens jižně od Sommy, na pravém křídle 18. armády a na levém křídle 2. armády. 5. dubna bude útok pokračovat severně od Sommy, na pravém křídle 2.



armády a na levém křídle 17. armády. Cíle útoku Amiens vlastně ani nezahrnovaly, pokud by se ale dostali blízko, mohli ostřelovat nádraží a mosty ve městě a vše narušit. Blízko se nedostali. 4. dubna zaútočili u Villers-Bretonneux blízko Amiens, Britové a Australané ale útok odrazili. Útoky 5. dubna také selhaly a Ludendorff koncem týdne útok odvolal. O Amiens si ve svých pamětech poznamenal: „Nepřátelský odpor je nad naše síly.“ Převelel devět divizí generála Belowa ze severu na pomoc generálu Marwitzovi, ale francouzská 5.



armáda, třetí francouzská armáda vyslaná na pomoc, rozhodla o výsledku bitvy. Němci nedokázali postupovat a začaly se znovu kopat zákopy. 5. dubna skončila operace Michael. Lord Birkenhead v Historických bodech zlomu o deset let později napsal: „Po hrozných čtrnácti dnech se frontová linie pořád držela a Ludendorffův poslední úder selhal.



Amiens bylo v bezpečí, stejně jako Paříž, jako přístavy La Manche, jako Francie, jako Anglie“ Zpětně se to sice posuzuje jednoduše, ale jaké byly hmatatelné výsledky dvou týdnů operace Michael? Německo obsadilo přes 3 000 kilometrů čtverečních území, zajalo 90 000 nepřátel, získalo hromady zásob, způsobilo 160 000 britských a 70 000 francouzských obětí, samo ale přišlo o 160 000 ze svých nejlepších vojáků a všechno získané území nezahrnovalo ani jedno místo opravdového strategického významu.



Za sebou zanechali svou obrannou Hindenburgovu linii a s novým výběžkem se fronta prodloužila o 80 kilometrů. Museli začít stavět obranné pozice od nuly a byli daleko zranitelnější. A také tím, že nechal Oskara von Hutiera pokračovat v průlomu až k Amiens, Ludendorff využil své zálohy, které byly určeny pro fázi přicházející po operaci Michael.



Některé z 90 divizí, které se boje zúčastnily, nyní měly jen pár tisíc živých nezraněných mužů. Pro útok ve Vlámsku bylo připraveno pouze 11 útočných divizí. To byla třetina z původního plánu. I tak byly už 30. března vydány rozkazy na přesun dělostřelectva na sever pro druhou fázi ofenzivy. Generál Max Hoffman o situaci německé armády psal: „Nedokázala obsadit Amiens, neboli průlom byl neúspěšný.



Měla si uvědomit, že rozhodující vítězství na západní frontě už nebylo na dosah. A měla povinnost oznámit své vládě, že přišel čas vyjednávat.“ Na mnoha místech mimo západní frontu válka ale pokračovala. Tento týden přistálo ve Finsku 30 000 Němců a finské Bílé gardy obsadily Tampere. Němci přijeli na finské pozvání a tvrdí, že operace se omezují jen na Finsko a nevstoupí do Ruska.



Jiní ale do Ruska vstupovali. Japonci a Britové tento týden přistáli ve Vladivostoku. Tito muži jsou první z toho, co se časem stane početnou silou, která má na Sibiři pomoci Bělogvardějcům. Britové pořád útočili na Středním východě a snažili se obsadit Ammán v Palestině. 30. března se ale stáhli po obdržení zavádějících zpráv rozvědky, které tvrdily, že do města míří 15 000 osmanských vojáků. Britové opustili i plány na udržení Saltu a 2.



dubna se stáhli zpět za řeku Jordán, následování 5000 většinou křesťanských uprchlíků, kteří se báli osmanské pomsty. Britové v neúspěšném tažení na Ammán přišli o zhruba 1200 mužů. Vzpomeňte si ale, že generál Allenby zahájil tuto ofenzivu ve stejný den, kdy se rozpoutalo peklo na západě, nyní tak britská válečná komise Allenbymu řekla, že plány na přísun vojáků z Mezopotámie jsou zrušeny a naopak mu budou muži a děla odebráni a co nejdříve posláni do Francie.



Měl nyní zaujmout taktiku „aktivní obrany“. Zmínění vojáci v Mezopotámii ale byli pořád v poli aktivní. Tento týden vstoupili do města Ana, pronásledovali Osmany, 5000 jich zajali a ukořistili množství střeliva. Poznámka na konec týdne. 1. dubna Británie založila RAF, královské letectvo, sloučením královského leteckého sboru a námořní letecké služby.



Bylo to první nezávislé letectvo, nezávislé na armádě nebo námořnictvu. Týden končí a s ním končí operace Michael, která i přes všechny své úspěchy nakonec končí neúspěšně. Britové selhali v Palestině, byli úspěšní v Mezopotámii a přeorganizovali síly na nebi. A v severní Francii se rabovalo. Nevím, co se vám honí hlavou, když slyšíte o rabujících vojácích, přiznám se, že když o tom slyším nebo čtu já, ať to dělá jakákoliv armáda, napadne mě, jak je to strašné a barbarské.



A pak si vzpomenu, že se miliony mužů navzájem vyhazují do povětří, pouštějí na sebe plyn a zapalují se, a mně přijde barbarské kradení kuřat. Tato kognitivní disonance je ohromná, moderní válka je tak strašně neosobní. Jestli chcete vědět více o Oskaru von Hutierovi a německé taktice roku 1918, zde je naše speciální epizoda na toto téma. Patr(e)onem týdne je Oleg Krokhmal. Snad to říkám správně, jinak se omlouvám.



Děkuji za vaši podporu na Patreonu, ta nám umožňuje připravit tyto krásné mapy, které vím, že máte rádi. Na viděnou příště!