Pat u Verdunu a ruské plány

Co uděláte, když zaútočíte a ztratíte
100 000 mužů, zatímco nepřítel jen 20 000? Pokud jste Rusko a je rok 1916,
naplánujete ještě větší útok. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Celý minulý týden zepelíny
bombardovaly Anglii, letadla shazovala bomby na Soluň,
Rusové postoupili v Malé Asii, Němci si připsali malé zisky
v nekončící bitvě o Verdun a Britové nedokázali
postoupit v Mezopotámii. Ale nepřestali se snažit.

Myslím tím Brity a Indy
pod velením generála George Gorringeho, kteří se pokoušeli zachránit kamarády
pod vedením generála Charlese Townshenda, kteří byli obleženi v Kutu na řece Tigris
od začátku prosince, ale nedařilo se jim. Za úsvitu 9. dubna Britové zaútočili
na Sanniyat, ale neúspěšně. 12. dubna ale Turci na pravém břehu
byli zatlačeni zpět dva kilometry a Gorringovi vojáci postoupili
i na druhé straně řeky o dva dny později. Ale nehledě na to,
jak úspěšní nebo neúspěšní byli, Britové přicházeli o vojáky
a na rozdíl od Osmanů, kteří byli blízko k Bagdádu,
je nemohli nahradit.

K tomu přišly povodně,
které se na Tigrisu objevují každé jaro, a vojáci tak byli nahromaděni
v úzkých pruzích země, kde frontální útoky
byly jedinou možností, a protože se nebylo kde krýt,
takové útoky byly sebevražedné. Podporučík Cuthbert Aston řekl:
"Máme více děl i mužů, ale jsou to ty pekelné kulomety,
které z jednoho muže dělají celý prapor. Kdyby nebylo těch mizerných kulometů,
už bychom byli v Kutu."

Ale nebyli tam a muži v Kutu
byli na pokraji hladovění. Jak dlouho se ještě udrží? Frontální útoky
proti kulometům nefungovaly ani jinde a zcela určitě ne na severovýchodní frontě,
kde tento týden skončila bitva na jezeře Narač. Bitva byla pro Rusy katastrofální,
neboť ztratili, jak jsem již říkal, přes 110 000 mužů
zatímco Němci jen 20 000, přičemž 12 000 Rusů
zemřelo kvůli omrzlinám. A veškerá země dobytá Rusy
byla nyní znovudobyta Němci.

Očividně se něco muselo stát, protože ruská zásoba mužů
při současném tempu nevydrží dlouho, a byl to generál Alexej Brusilov,
který si to "něco" vzal na starosti. 14. dubna představil Stavce plán
na masivní letní ofenzívu. Hlavním směrem útoku bude Halič
a tamní rakousko-uherská vojska. Cílem bude ulevit tlaku na Brity
a Francouze na západní frontě, zároveň ulevit Italům a snad vyřadit
Rakousko-Uhersko z války. A možná to bude matka
všech budoucích ofenzív, ale současná matka všech ofenzív
byla v plném proudu na západě u Verdunu.

Na začátku tohoto měsíce
si německý náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn uvědomil,
že vedení opotřebovávací bitvy u Verdunu vystaví jeho jednotky stejným ztrátám,
jaké utrpí Francouzi, a optimismus jej opouštěl. Jako první zkoušel ofenzívu
východně od řeky Mázy, ale ta byla zastavena vnějšími opevněními,
potom zkoušel útok na západním břehu, ale dostal se pod palbu z kopců
Mort-Homme a Kóty 304 a také selhal. Takže novým plánem bylo
zaútočit podél celé fronty široké asi 30 kilometrů a na Kótu 304
a Mort-Homme udeřit současně.

Útok začal 9. dubna a trval čtyři dny. Poté přišly přívalové deště
a zastavily pohyb až do konce dubna. Zprvu to vypadalo jako německý úspěch. Došli k něčemu,
co vypadalo jako vrchol Mort-Homme, ale poté zjistili,
že to byl jen severní hřeben a že vrchol je několik set metrů daleko. Bitva o Mort-Homme
se poté stala dělostřeleckou bitvou.

V knize The First World War
od Johna Keegana jsem četl o francouzském důstojníkovu
ze 146. pluku Augustinovi Cochinovi, který strávil pět dní od 9. do 14. dubna
na Mort-Homme a neviděl jediného Němce. "Poslední dva dny dřepím
v ledovém bahnu za strašného ostřelování bez jiného krytu,
než poskytují úzké zákopy. Boche samozřejmě nezaútočil,
to by bylo příliš hloupé. Výsledek: Přijel jsem se 175 muži,
vrátil jsem se s 34 a pár se jich zbláznilo,
nereagovali, když jsem na ně mluvil."

Malá poznámka:
Eugen von Falkenhayn, který byl vybrán, aby vedl útok na Mort-Homme,
byl starším bratrem náčelníka štábu německé armády Ericha von Falkenhayna
a poručník německého korunního prince. Opravdu. A pamatujete si,
jak byl Erich kritizován za opatrnost? Vypadá to,
že opatrnost měla rodina v krvi. Generál Max von Gallwitz
řekl o Eugenově opatrnosti toto: "Ve Verdunu budeme nejdříve v roce 1920." Pršelo 12 dní a během té doby Gallwitz
přemýšlel nad dalším útokem na Kótu 304.

Bude to čistě dělostřelecký útok,
který Francouze vyžene z kopce, a nikdy v historii zatím nebyla
taková koncentrace dělostřelectva zažita. Mělo to zachránit německé životy,
protože tento týden, 11. dubna, dosáhly německé ztráty
od začátku války počtu 2 730 917. A jak na tom byli Spojenci? Jak asi tušíte,
od roku 1914 značně posílili. Itálie, průmyslově nejslabší,
navýšila počet praporů z 590 na 693, polní dělostřelectvo
čítalo přes 2 000 kusů děl a armáda na frontové oblasti vzrostla
z milionu v roce 1915 na milion a půl mužů.

Rusko, navzdory
nepředstavitelným ztrátám v roce 1915, bylo v plné síle. V tuto chvíli mělo
Rusko v poli skoro dva miliony mužů, kteří byli nyní řádně vyzbrojeni,
což minulý rok neplatilo. Ruský průmysl se velice rozrostl. Strojírenská produkce
se od roku 1913 zčtyřnásobila a chemická produkce zdvojnásobila. Produkce dělostřeleckých granátů
se zvedla o 2 000 % a pušek o 1 000 %.

Standardních dělostřeleckých granátů bylo na začátku roku 1915
vyráběno 358 000 měsíčně. Do konce roku bylo číslo skoro
pětkrát větší – 1 500 000 granátů za měsíc. Rovněž ruské těžké zbraně budou tento rok
nahromaděny, stejně jako německé a francouzské. A když mluvíme o Francouzích, tak jejich armádu za minulý rok
posílilo 25 nových pěších divizí. Francouzská armáda byla skoro
o 25 % silnější než v roce 1914. To bylo nic ve srovnání s Brity,
kteří na počátku války měli jen malou armádu.

Nyní měla Británie 70 divizí,
tedy desetkrát tolik co před válkou. A tady je zcela nesouvisející poznámka
na konec týdne. Pravoslavné Velikonoce
se slavily 10. dubna a na rakouské frontě
byla vidět malá příměří, když se vojáci ze čtyř ruských pluků
vydali k rakouským liniím spřátelit. Rakušané je zajali. Příměří jako na Vánoce
před 16 měsíci byly minulostí. A jsme na konci týdne.


Němci bombardují Verdun, Rusové ztrácí na severu
100 000 mužů úplně pro nic, ale plánují něco zcela jiného.
A zoufalým Britům se nedaří na Tigrisu. V tento den před 100 lety,
14. dubna 1916, napsal Winston Churchill
své ženě ze zákopů: "Obávám se konečného výsledku. Více než kdy dříve
si uvědomuji náš neuvěřitelný úkol a nerozvážnost,
za které jsou naše akce prováděny, ve mě budí zoufalství
i v případech vítězství.

Myslíš, že uspějeme v ofenzívě, když se Němcům nedaří v Verdunu
s jejich dovednostmi a vědomostmi? Naše armáda není jako jejich a jejich štáb je nedotčený
a zkušený z úspěšných pokusů. Náš štáb tvoří jen mozky
naší malé neválečné armády a tam se příliš nikdo nehrne. Ve srovnání s nimi jsme jen děti. A dnes, v době zákopové války,
ztrácí polovinu mužů ve srovnání s námi."

Možná má pravdu, ale tyto děti byly
lépe vyzbrojené a početnější než kdy jindy a rostly každým dnem.
A jak dlouho mohli Němci držet krok? Pokud vás zajímá, proč Winston Churchill
seděl v zákopech a nebyl již lordem admirality, klikněte sem a podívejte se
na 101 let starou katastrofu na Gallipoli. Patr(e)onem týdne je Panot. Pomozte nám dosáhnout dalšího milníku
a potkejte nás na bojištích velké války. Sledujte nás na Twitteru a Instagramu,
kde sdílíme další věcí z války. Uvidíme se za týden.