Plány na jarní ofenzivu

Před třemi lety jsem několikrát opakoval, že národy, které válku začaly, si myslely, že do Vánoc skončí. Mluvím o Vánocích roku 1914. Pletly se, tento týden přichází čtvrté Vánoce války a ta zdaleka nekončí. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Rusko podepsalo příměří s Čtyřspolkem, další na řadě je vyjednání opravdové mírové dohody. Německé velitelství plánovalo zabrat velkou část ruského území, a i když s tím byl Lenin vcelku smířený, Rakousko-Uhersko nebylo.



Britové, znepokojení ruským odchodem z války, uvažovali také o separátním míru, Enver Paša snil o dobytí střední Asie a bolševici na Černém moři bojovali s kozáky. Toto následovalo. Následovala třeba ta mírová jednání. Začala 22. prosince v Brestu Litevském. Ruští delegáti okamžitě přišli s několika návrhy, které obsahovaly: Zaprvé, žádné násilné zabrání území získaného během války. Zadruhé, plné obnovení nezávislosti národů, které o ni během války přišly.



Zatřetí, národy, které nezávislost doteď neměly, se samy mohou rozhodnout, jestli chtějí být součástí jiného státu, nebo nezávislé. Začtvrté, zabezpečení práv menšin. Zapáté, žádné válečné reparace. Rakousko-uherský vyjednavač a ministr zahraničí hrabě Czernin řekl, že s body 1, 2 a 4 souhlasí a bod 3 odmítá. Bod 5 musí být dále projednán. Také chtěl, aby byly Německu vráceny jeho zámořské kolonie.



Jak jsme ale viděli minulý týden, Němci měli za to, že jsou v pozici, ve které mohou mít nejrůznější požadavky, jak uvidíme po novém roce. Co ale teď? Minulá zima byla pro Německo tuřínovou zimou a velká část populace hladověla nebo k tomu měla blízko. Jak vypadala situace rok poté? Ruské opuštění války bylo velkým bonusem. Britská námořní blokáda pořád způsobovala hladovění civilní populace, ale – a důležité ale – velké územní zisky a zásoby zrní z dohody s Ruskem mohly situaci vylepšit.



Rakousko-Uhersko, jak jsme viděli, bylo sotva stínem své bývalé slávy, snažící se jen nějak vydržet. Bulharsko bylo izolované a Osmané měli dost svých problémů. Německo tak na všechno bylo samo. Jeho situace ale nebyla ani zdaleka beznadějná. Po dalším roce těžkých ztrát a chronického nedostatku zásob na tom německá armáda byla samozřejmě hůře než před rokem, ale nebyla na tom o nic hůře než Francouzi a Britové.



Ano, sice měli značný nedostatek věcí, jako byly gumy na pneumatiky nebo pravidelný přísun masa pro vojáky, měli ale i určité výhody. První věc na seznamu byla jejich obranná linie ve Francii a Belgii. „Byly to masivní 15 km hluboké sofistikované systémy vzájemně propojených a podporujících se kulometných pozic, příkopů proti pěchotě a tankům a pěchotou nedobytných bunkrů, to vše chráněné hromadou ostnatého a žiletkového drátu.



Statisíce pracovníků, často válečných zajatců a civilistů z dobytých území, pracovalo na tomto systému od počátku patové situace. Výsledkem byla barikáda, která, jakmile bude posílena vojáky z východu, bude v podstatě neproniknutelná.“ Němci měli navíc novou útočnou doktrínu, kterou jsme viděli na Baltu a u Caporetta, Hutierovu taktiku úderných oddílů, která by mohla zlomit patovou situaci na západě.



Nikdy zatím nebyla použita v takto ohromném měřítku, ale nezdálo se, že by byl důvod, proč by neměla fungovat, pokud by Němci spustili ofenzivu. Tím se německé velitelství zabývalo po tom, co se Němci celý rok 1917 bránili, a rozhodnutí leželo na generálu Ludendorffovi. Ten byl ovlivněn úspěchem generála Plumera a Britů u Passchendaele a Francouzů u Verdunu a La Malmaison s použitím útoků omezeného rozsahu, ale jak asi tušíte, rozhodujícím faktorem byla americká armáda¨ a její blížící se příjezd do Evropy.



Měsíčně už teď přijížděly desetitisíce mužů a toto číslo pořád narůstalo. Ludendorff si myslel, že Američané nebudou problémem do poloviny roku 1918, poté by ale mohli zvrátit válku na druhou stranu, takže jestli má Německo vyhrát na západě, má na to první polovinu roku 1918. Zmiňoval jsem, že si německý náčelník štábu Paul von Hindenburg přál rozhodující vítěznou jarní ofenzivu.



Ludendorff nyní plánoval vytvořit 42 elitních mobilních divizí nejlepších z nejlepších vojáků, jaké Německo mělo. Armádám byly rozdány letáky o Hutierově taktice útoků v zákopové válce. Důstojníci byli z linie povoláni na čtyřtýdenní výcvik a elita vojáků se stala experty s lehkými kulomety, minomety, plamenomety a granáty, základními kameny nového systému útoku. Kde ale zaútočit a na koho?



Na Brity, nebo na Francouze? Ludendorff se minulý měsíc sešel s generály, kteří měli různé názory. Friedrich von der Schulenburg navrhoval útok na obě strany Verdunského výběžku, protože francouzské linie zde byly značně oslabené. To by zkrátilo německou linii a zatlačilo Francouze směrem k Paříži. Hermann von Kuhl navrhoval Vlámsko, kde měli Britové za zády moře a mohli by být vytlačeni z pevninské Evropy, nebo dokonce zničeni. Ludendorff řekl, že ať to bude kdekoliv, má tři podmínky, aby mohla nastat jakákoliv ofenziva.



Rusko ani Itálie nesmí představovat jakoukoliv hrozbu, útok musí přijít co nejdříve, v únoru nebo v březnu, a ať bude cíl útoku kdokoliv, celkovým cílem ofenzivy je porážka Britů. Pokud se tak stane do poloviny roku 1918, Francouzi nedokáží bojovat samotní a na Američanech nebude záležet. Takový byl jeho názor. 27. prosince se Ludendorff znovu setkal se Schulenburgem a Kuhlem. Ti pořád prosazovali své nápady, Ludendorff tak nařídil armádám po celé délce fronty plánovat potenciální ofenzivy.



U Verdunu, ve Vlámsku, u Arrasu, Champagne, Saint Quentinu a ve Vogézách. A tomu se také velitelé německé armády po celé západní frontě věnovali během Vánoc a počátkem nového roku. Všichni spřádali plány na ofenzivu všech ofenziv, která válku během příštích šesti měsíců ukončí. Jejich spojenci se ale snažili válku vyhrát právě teď. Rakušané byli odhodláni porazit Italy, než přijde vydatné sněžení, což mělo letos přes měsíc zpoždění.



Generál a bývalý náčelník štábu Franz Conrad von Hötzendorf svým mužům říkal, že vánoční mši budou slavit v Benátkách. 23. prosince zaútočili a postoupili o tři kilometry, obsadili Col di Rosso a zajali 9000 nepřátel. Italský protiútok 24. prosince ale získal území zpět a v noci přišlo silné sněžení, což Rakušany zastavilo. A Italové jako obvykle slavili Vánoce v Benátkách, když fronta na řece Piavě a hoře Monte Grappa utichla.



Na Středním východě měli Britové vánoční mši v nově obsazeném Jeruzalémě a Betlémě, což pro ně byla skvělá publicita, ale koncem týdne se Osmané s německou pomocí pokusili získat Jeruzalém zpět. Útok trval 26 hodin, Edmund Allenby ale zaútočil na pravé turecké křídlo a Britové bitvu 29. prosince zvládli a způsobili Osmanům těžké ztráty. S pomocí obrněných aut a letadel dokázali svaté město zabezpečit až do vzdálenosti 16 kilometrů. A novinky přišly i z nového sekulárního Sovětského státu.



Ruské ženy získaly právo na rozvod. Za tři roky získají i právo na čtyři měsíce mateřské dovolené a další práva přinášející opravdovou rovnoprávnost pohlaví. Pokud je mi známo, byl to první rozvodový zákon, který dával stejná práva mužům i ženám. Bolševici také založili Čeku pro boj s kontrarevoluční aktivitou a sabotážemi. Prvním předsedou se stal Felix Dzeržinskij a jeho prvním úkolem bylo sledovat ekonomickou aktivitu bohatých lidí.



Přichází konec týdne, kdy se bojovalo v Itálii a na Středním východě a jednalo o míru mezi Ruskem a Čtyřspolkem. A admirál sir Rosslyn Wemyss se stal prvním lordem britské admirality. A Vánoce přišly a odešly. Dobrou vůli na zemi a mír všem lidem. Alespoň pro některé bojující se skutečně o míru vyjednávalo. Ale i když se jednalo, tito muži začínali bojovat sami mezi sebou. Říkám si, že jak v závěru hovořím o krveprolitích a nekončící moderní válce, může to být skoro příliš monotónní.



Dnes o tom mluvit tedy nebudu. Dnes jen řeknu, že ať se před sto lety dělo cokoliv, přejeme dnes všem lidem mír a dobrou vůli na zemi. Přejeme veselé Vánoce vám všem, uvidíme se v roce 1918. Jestli chcete vidět náš díl o bitvě na jezeře Tanganika, ten byl skvělý, můj oblíbený, můžete ho vidět zde. Patr(e)onem týdne jste všichni. Ano, všichni, kdo nás podporovali letos anebo i dříve na Patreonu, bez vaší podpory bychom pořad opravdu nedokázali připravovat.



Děkujeme za podporu. Na viděnou příští rok.