Povstání!Velká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 96
98 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:44
Počet zobrazení:3 730
Po celé Evropě se objevují různá povstání a vzpoury, ve Francii končí proces s Bonnet Rouge, situace na Ukrajině je čím dál tím vyhrocenější a Osmané na Kavkaze kladou nové požadavky.

Přepis titulků

Přijdete o svou zemi a jste okupováni, časy jsou zlé, ale je to vážně vaše chyba? Možná najdete někoho, na koho to všechno svedete. A někdy použijete starou evropskou klasiku – antisemitismus. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Britové podnikli troufalý útok na Ostend, když potopením lodi chtěli zablokovat německou lodní dopravu. Uspěli jen částečně. Bojovalo se ve východní Africe, Američané ve Francii řešili logistické problémy a německá diktatura na Ukrajině měla za úkol získat místní sklizeň.

Rumunsko podepsalo Bukurešťskou dohodu a v Paříži pokračoval soud s Bonnet Rouge. Tento proces se sedmi zaměstnanci socialistických a anarchistických novin Bonnet Rouge, obviněných ze spolupráce s nepřítelem, tento týden skončil. 11. května státní zástupce kapitán Mornet věci pro stát shrnul takto. Tvrdil, že pan Duval, redaktor novin, byl účastníkem spiknutí s Marxem, mannheimským bankéřem, a byl placen za úsilí o mír mezi Francií a Německem.

Marx byl agentem německé vlády a byl v kontaktu i s Josephem Caillauxem, bývalým francouzským premiérem, zatčeným za velezradu, za kterou jej čekal soud. Minulý týden jsme viděli spolupráci mezi Bonnet Rouge a Němci vydávanými novinami v okupovaných územích a před čtrnácti dny jak utajené francouzské vojenské informace byly předávány přes redakci Bonnet Rouge. 15. května byl po jen půlhodinovém rozmýšlení Duval odsouzen k smrti. Ostatní obvinění, včetně bývalého šéfa rozvědky pod ministrem vnitra Malvym, také obviněným z velezrady, dostali tresty deseti až dvanácti let nucených prací.

A nebyl to jediný velký soud tohoto týdne. Odbojové noviny La Libre Belgique byly tištěny a vydávány v okupované Belgii již tři roky, což Němce opravdu rozčilovalo. Koncem ledna však byla většina vydavatelů, 61 z nich, zatčena. 15. května byli odsouzeni k vězení od deseti do dvanácti let, noviny se však brzy objeví znovu. Další číslo, vydání číslo 153, bude vydáno téměř výlučně Abbé van den Houtem, který na šlapacím lisu vytiskl 7000 kopií a zařídil další tisk v Antverpách.

Intriky, velezrady, povstání a vzpoury se nyní objevovaly úplně všude. 17. května bylo za spolčení s Německem v Irsku zatčeno 150 vůdců Sinn Féin. Příští týden to britská vláda vláda odhalí ve svém prohlášení. „Získané dokumenty ve vlastnictví britské vlády prokazatelně ukazují, že vyjednávání mezi vůdci Sinn Féin a Německem probíhaly téměř nepřetržitě posledních tři a půl roku. Zprvu Američané irského původu s pomocí hraběte Bernstorffa ve Washingtonu a německých vyslanců v Norsku sloužili jako prostředníci pro jednání.

Od amerického vstupu do války komunikace s nepřítelem začala být přímočařejší. V Irsku navíc bylo velké množství soukromých bezdrátových přijímačů, které Bernstorff zmiňuje v jedné ze svých zpráv do Berlína.“ Získané zprávy a dopisy ukazují, že Německo posílalo rebelům peníze, například 1000 liber na obhajobu Rogera Casementa, a byla naplánována tři samostatná povstání. Velikonoční povstání z roku 1916, o kterém máme speciální díl, jedno v únoru 1917, které se rozpadlo, a jedno nyní, v květnu 1918.

Pro toto poslední bylo německé střelivo začátkem měsíce dovezeno ponorkami do Cuxhavenu. Zatčení vůdců však toto povstání překazilo. A tento týden přišla i vzpoura v srdci Rakouska-Uherska. V Judenburgu převážně slovinská četa pěchoty obsadila kasárna, vyrabovala sklady jídla a zničila telefonní a telegrafní dráty.

Hlásali: „Pojďme domů, soudruzi. Nejen kvůli nám, ale i kvůli našim kamarádům na frontě. Válka musí hned skončit, kdo jsi Slovinec, přidej se k nám! Jdeme domů, musí nám dát více jídla a válku ukončit. Ať žijí bolševici, ať žije chléb, smrt válce!“ Ať žije chléb, na tom se asi shodneme všichni. Vzpoura byla potlačena a šest Slovinců popraveno, vzpoury se ale šířily. Brzy se vzbouří i srbské a rusínské jednotky v rakouské armádě.

A prosazovali se i civilisté v okupovaných územích. 11. května v Kyjevě vypukl konflikt mezi německými vojáky a stoupenci rozpuštěné Rady, ukrajinského parlamentu. Německý generál Max Hoffmann napsal, že okupace Ukrajiny zeměmi Čtyřspolku byla tou nejdivnější válkou, jakou kdy zažil. Většinou ji bojovala malá skupinka vojáků v obrněném vlaku, která jezdila od nádraží k nádraží a ve městech zatýkala bolševiky. Důležité bylo, že v částech země panoval silný antisemitismus a nejen že se židobolševickému stereotypu obecně věřilo, ale byl i podstatným faktorem ukrajinské občanské války, protože mnozí věřili, že židé byli přirozeným spojencem bolševiků.

Zprávy o bolševických, tedy židovských násilnostech, znásilněních a mučení, ať už pravdivé, vymyšlené nebo značně přehnané, se na jaře šířily celou zemí. Když Němci v březnu obsadili Kyjev, mnoho lidí se začalo mstít. Vyskytlo se 172 případů násilí proti židům včetně 22 vražd.

V dubnu bělogvardějci s místními obyvateli popravili kolem 400 židů. To samozřejmě ovlivnilo německé a rakouské vojáky z okupační armády, kteří tam s bolševiky bojovali. Ti nyní měli rozkazy na místě zastřelit kohokoliv ozbrojeného. Příští měsíc po bitvě s bolševiky u Taganrogu popraví všechny zajatce. A nešlo jen o řadové vojáky, antisemitismus se šířil i mezi německými veliteli a židé byli vnímáni jako nebezpečí kvůli jejich domnělým sympatiím k bolševikům a menševikům.

To je součástí teorie brutalizace, která se snaží vysvětlit násilí a vzestup antisemitismu v poválečném Německu. Mnoho z německých vojáků, kteří jsou nyní ve Finsku, na Baltu a na Ukrajině, se radikalizuje a po návratu do Německa se připojí k ultrapravicovému Freikorpsu, zúčastní se pouličního násilí při boji s komunisty a poválečnou republikou a později bude podporovat vzestup nacistů. To je ale budoucnost, nyní bojují s bolševiky a nejsou sami.

Daleko na východ na Sibiři plukovník Grigorij Semjonov mířil od mandžuské hranice na západ proti bolševikům u Bajkalu. Semjonov je kozácký důstojník, který dříve shromáždil mongolskou jednotku pro službu v Persii a Mezopotámii. Poté se snažil udržet alespoň nějaký pořádek v Mandžusku a nyní se střetne s bolševiky. A bojovalo se ještě i jinde, tentokrát bez bolševiků. Ve východní Malé Asii, kde Arméni ustoupili za staré hranice z roku 1877.

Jestli si mysleli, že tím jejich strasti končí, čekalo je překvapení. 11. května pokračovala mírová konference, z Trabzonu se přesunula do Batumi. Vehip Paša, velitel osmanské armády, prohlásil, že staré mírové podmínky už nejsou přijatelné, protože Arméni a Gruzínci na předešlé nabídky reagovali ozbrojeným odporem. Tehdy požadované území bylo nyní vojensky dobyto, takže měl Vehip nové požadavky, které zahrnovaly: Okupaci dalšího území včetně Gjumri, předání kontroly nad železnicí z Gjumri do Culfy Osmanům pro přesun vojsk do severní Persie, volné používání transkavkazských železnic pro Osmany, dokud potrvá válka s Velkou Británií.

14. května večer Osmané na konferenci přednesli ultimátum, aby bylo Gjumri vyklizeno do 24 hodin a vojska se stáhla na linii 40 kilometrů východně od města. Osmanská vojska bez čekání na odpověď vyrazila do útoku na město.

Arméni se urychleně stáhli k Dilidžanu a zanechali Osmanům množství zásob. Po obsazení Gjumri nyní Osmané kontrolovali dopravní uzel, kde se trať ze Sarıkamış a Karsu připojuje k hlavní trati mezi Tbilisi a Culfou. Tak končí 199. týden této války. S ním končí proces s Bonnet Rouge a naděje na květnové irské povstání. V Rakousku proběhla vzpoura, na Ukrajině narůstá antisemitismus a nepokoje a bojuje se na Kavkaze. Vidíme to čím dál tím častěji, odpor civilistů a vzpoury v armádě.

Spolupráce s nepřítelem pro ukončení války, i kdyby to znamenalo porážku. Chápu, proč byli spiklenci a vzbouřenci zatýkáni a popravováni. Ale z úhlu pohledu o sto let později musím s některými z nich soucítit. Zemřely miliony lidí a válka neskončila. Vzít věci do vlastních rukou a pokusit se to změnit, i když riskujete život, to jen ukazuje, že lidskost ještě úplně nezmizela. Děkujeme Johannesi Breitovi za pomoc s výzkumem o německé okupaci a situaci na Ukrajině.

Jestli chcete zjistit více o Irsku a zmíněném Velikonočním povstání, zde je náš speciální díl na toto téma. Patr(e)onem týdne je Gil Tayar. Podpořte nás na Patreonu, jestli chcete ještě lepší mapy a amunice. Amunice? Lepší animace. Na viděnou příště!

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář