Průlom u Verdunu a pád KutuVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 96
96 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:42
Počet zobrazení:4 075

Italové útočí na Rakušany, Němci prolomili francozské linie u Verdunu a Britové se v Kutu vzdávají Osmanům. 

Přepis titulků

Po 140 dní vzdorovali, ale dále už nemohou. Tento týden se Britové a Indové v Kutu vzdají Osmanské říši. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. V minulém týdnu probíhala námořní akce u anglického pobřeží, zatímco evropské fronty byly klidné kvůli dešti a záplavám, ale na Blízkém východě se Britové utápěli v zoufalství, neboť oni ani Rusové nedokázali prorazit ke Kutu. A protože je to velká zpráva tohoto týdne, začneme tam.

29. dubna 1916 se generál Charles Townshend vzdal v Kutu Al-Amaře Osmanům. Historik James Morris to nazval nejubožejší kapitulací v britské historii. A když se nad tím zamyslíte, vzdalo se zde více mužů než Američanům v Yorktownu, takže to bylo pro Turky velké vítězství, a protože přišlo jen pár měsíců po britském debaklu na Gallipoli, britská veřejnost byla v šoku. Muži byli v obležení od začátku prosince, čelili hladu a nemocem a fotografie z toho měsíce jsou děsivé.

2 500 nemocných a raněných mohlo odejít výměnou za stejný počet osmanských vojáků vězněných Brity, ale přes 3000 Britů a 6000 Indů bylo zajato. Dalšího dne zajatci započali pochod do vězeňského tábora v Malé Asii. Takže mezopotámská fronta nyní utichla, ale další se tento týden probudila a byla to italská fronta. Italské jednotky shromažďující se u řeky Soči byly početnější a lépe vybavené než v roce 1915 a italský náčelník štábu Luigi Cadorna svěřil zodpovědnost pro další ofenzívu 3.

armádě, kterou posílil generálem Luigim Capellem a jeho VI. sborem z 2. armády. Capello dostal v chystané ofenzívě hlavní roli. Má za úkol dobýt hory Sabotino, Oslavii a Podgoru, aby si otevřel cestu přes Soči a dobyl Gorizii. Capello povýšil Pietra Badoglia na plukovníka. Badoglio bude velet italské armádě ve druhé světové válce a teď v roce 1916 předvedl svoji cenu zanalyzováním problémů čekajících VI.

sbor. Jeho plánování začalo pěchotou i letectvem zkoumajícím rakouské obranné pozice a rovněž studoval vývoj dřívějších bitev, aby odhadl reakci rakouského velitele Svetozara Borojevice von Bojny na italský útok. Reorganizoval své dělostřelectvo tak, že každá skupina měla vlastní cíl, což chybělo v minulé bitvě v březnu, a zlepšil komunikaci mezi dělostřelectvem a pěchotou. A vytvořil mobilní pohotovostní sílu 18 jízdních a 4 cyklistických oddílů. Tyto oddíly a svěží pluky budou následovat bojující pěchotu do bitvy, protože v minulých bitvách, když jednotky dosáhly prvního cíle, byly už příliš vyčerpané, aby postoupily dál nebo odolaly protiútoku, takže tohle snad problém vyřeší.

4. května podnikla italská armáda diverzní útok v jižním Korsu. Ten měl Borojevice oklamat, že tam dojde k další hlavní ofenzívě, načež by tam snad převelel jednotky z Gorizie. Útok začal čtyřhodinovou dělostřeleckou baráží, po které čtyři divize rychle obsadily první řadu rakousko-uherských zákopů.

Borojevic požadoval od rakouského vrchního velení okamžité posily, ale rakouský náčelník štábu Conrad von Hotzendorf to odmítl, takže naneštěstí pro Cadornu nebyli žádní Rakušané převeleni ze severu na jih. A dále na severozápadě se bojovala bitva, která ani náhodou diverzní nebyla. U Verdunu se tato nekonečná bitva vedla už přes dva měsíce. 3. května zahájilo 500 německých děl palbu na frontě široké kilometr a půl. Ostřelování pokračovalo dva dny a dvě noci. Alistair Horne píše, co se vojákům honilo v hlavách: "Aby nás Němci oddělali, namířili na každého z nás jedno dělo."

Němci se snažili dobýt Kótu 304, důležitý strategický cíl, a generál von Gallwitz přísahal, že Francouze z toho kopce sestřelí dolů. Zdálo se, že se mu to podaří, protože nezůstaly žádné hluboké úkryty po týdnech ostřelování. Horne píše: "Jeden francouzský důstojník popsal, jak byl třikrát za den pohřben v zákopu a pokaždé vyhrabán svými muži. Další takové štěstí neměli. Z jednoho praporu údajně přežili jen tři muži.

Zbytek byl prostě zaživa pohřben v hlíně. Jeden po druhém byly francouzské kulomety ničeny. Dva dny nemohlo být obráncům doručeno jídlo nebo zásoby, ani nemohli být odvezeni ranění. Posily, které zvládly projít, se ztratily v chaosu na hřebenu. Nebylo možné se pohnout. Rozkazy tlačily muže na muže a vytvořily živou zeď proti obří německé lavině." Němci se konečně uchytili na vrcholu, ale zabralo to ještě tři dny bojů na blízko, než Kótu 304 dobyli.

Němečtí útočníci ihned požadovali dvojí dávku doutníků, aby překryli zápach těl. Němci měli zápachem mrtvol nasáklý chleba i vodu a zem kolem nich byla posetá mrtvolami, takže se před ním nebylo kde schovat. Ale dobytí Kóty 304 znamenalo první prolomení francouzské obranné linie a jeviště bylo přichystáno na útok na Mort Homme. A ten přijde brzy.

V 1. května ve východní Francii James Gerard, americký velvyslanec v Německu, protestoval přímo u císaře v Charleville, německém velitelství, o pokračujícím potápění obchodních lodí německými ponorkami. Císař oponoval britskou blokádou, kterou Američané schvalovali. Gerard řekl císaři, "že ponorky mají právo nalodit se a prohledat loď, ale nesmí torpédovat nebo potopit loď, dokud nejsou posádka a pasažéři odvezeni do bezpečí." 4.

května přišla oficiální odpověď. Německo nebude nadále potápět lodě bez varování a bez pomoci posádce, pokud loď nebude vzdorovat nebo se nepokusí uniknout. To je známé jako Sussexský slib pojmenovaný po lodi torpédované v březnu. Zatímco Gerard měl radost ze složeného slibu, napsal na americké ministerstvo zahraničí, že si myslí, "že Německo bude v budoucnu pod tlakem veřejnosti, von Tirpize a konzervativců nuceno znovu přistoupit k ponorkové válce, a to možná už na podzim, a nejpozději v únoru nebo březnu 1917."

Jde o to, že zde byla propast mezi německou armádou, která nechtěla jakákoliv omezení, a kancléřem Bethmann-Hollwegem, který reprezentoval civilní vládu. Učinil sliby, které námořnictvo nerespektovalo, a císař nemohl nebo nechtěl kancléře skutečně podpořit, ale s náhlým odchodem admirála Tirpize do výslužby se situace zdánlivě obrátila v kancléřův prospěch. Musíte si uvědomit, že pod německou cenzurou byla ponorková kampaň popisována jen v nejlepším světle a jen málo nebo nic bylo věnováno civilním obětem, takže Němci byli jednotní v požadavcích jejího pokračování.

Něco dalšího, o čem Němci asi moc neslyšeli, bylo toto: 30. dubna došlo k třetímu německému plynovému útoku za čtyři dny na západní frontě. Došlo k němu na frontě tři kilometry široké, ale vítr toho dne zavál plyn až 10 kilometrů za britské linie. Krysy, krávy a prasata masově uhynuly.

Zemřelo 89 vojáků a 500 bylo zraněno. A jsme na konci dalšího týdne války, už 93., s jedovatým plynem na západě, Italy podnikajícími klamný úder, Němci obsazujícími důležitou strategickou pozici u Verdunu a britským ponížením v Mezopotámii. Ponížení to bylo velké, ale zasloužené. Co čekali? Pochodovali proti proudu řeky s nedostatkem mužů a vybavení a bez zásobování proti armádě s moderními zbraněmi, jako byly kulomety, která mohla být snadno zásobována ze své základny v Bagdádu.

Co čekali? Historik Geoffrey Eton napsal o mužích, kteří byli zajati: "Nikdo nebyl ve stavu, aby ušel třeba jen 8 kilometrů. Nakaženi úplavicí, beri-beri, kurdějemi, malárií a enteritidou. Neměli doktory, léky ani přepravu." Budou čelit extrémní brutalitě od svých věznitelů a dvě třetiny Britů a skoro třetina Indů již nikdy neuvidí svůj domov.

Co čekali? Tohle byla moderní válka. Obléhání Kutu bylo nejdelším obléháním za celou válku. Další dlouhé obléhání se odehrálo na východní frontě u pevnosti Přemyšl, a jestli se o tom chcete dovědět víc, klikněte na tuto epizodu. Patr(e)onem týdne je Ten Rakušan a ne, není to Hotzendorfův duch, alespoň doufám. Opravdu v to doufám. Každopádně podpořte náš pořad a snad se setkáme na bojištích Velké války. Nezapomeňte nás odebírat.

Uvidíme se za týden.

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

mne by se honilo hlavou, v zakopu, jak sa muze hlas ,prenist dratem

13