První moderní bitva

Válčící armády mají letectva,
obrněná auta a tanky, dělostřelectva,
jedovatý plyn, kulomety a nekonečnou pěchotu,
ale až do tohoto týdne nikdo všechny tyto složky nespojil
do jednoho kompaktního bitevního plánu. Já jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden skončila spojeneckým
vítězstvím bitva o Belleau Wood. Byla to první bitva této války
s těžkými americkými ztrátami. Na Středním východě začínal velký
závod o kontrolu ropných polí v Baku a německý ministr zahraničí von Kühlmann
ve svém projevu v Reichstagu řekl, že je Německo připraveno
přijmout mírové návrhy.

Tento týden se sešli někteří
ostatní němečtí vůdci. 2. července na zasedání korunní rady
ve Spa náčelník štábu Paul von Hindenburg, generál Erich Ludendorff
a kancléř Georg von Hertling podepisují nový tajný
program válečných cílů, který zahrnuje plány s Polskem. Polsko si bude moci zvolit svého vládce,
ale Německo bude ovládat jeho armádu, železnice a obsadí
jednu pohraniční oblast.

Von Kühlmann nebyl přítomen,
s těmito muži si nerozuměl od doby, kdy před pár týdny svému zástupci řekl,
aby dal Britům vědět, že Německo přijme mír
s podmínkami jako před válkou. Ostatní byli stoprocentně
rozhodnutí, že Belgie musí minimálně zůstat pod německou
ekonomickou a politickou kontrolou. A pak tu byl Kühlmannův proslov
z minulého týdne, kde říkal, že válka nebude vyhrána
vojenským řešením.

To se jim také nezamlouvalo. Za pár dní tak von Kühlmann
„odstoupí“ z funkce ministra zahraničí. David Stevenson píše, že byl z pozice
vytlačen Ludendorffem a Hindenburgem, kteří použili starou taktiku,
kdy řekli císaři, že pokud nepůjde von Kühlmann,
pak půjdou oni. Tak byl von Kühlmann pryč a je nahrazen
admirálem Paulem von Hintzem. Vypadá to, že nakonec nebudou
ochotni přijmout nabídky na mír. Nyní byl dobrý čas na plánování,
západní fronta byla pár týdnů klidná.

Jak ale G. J. Meyer píše
v knize A World Undone: „Klid byl 4. července přerušen,
když začala bitva o Hamel. Jedna z nejzajímavějších, i když díky
nízkým ztrátám vcelku zapomenutá, operací celé války.“ Jejím cílem bylo
vytlačit Němce z okolí Amiens a operaci naplánoval
a uskutečnil John Monash, nyní generálporučík
a velitel australského sboru. Zatím jsem o něm moc nemluvil,
Monash je ale opravdu zajímavou postavou.

Pocházel ze skromných podmínek
v australském vnitrozemí, ale získal vysokoškolský titul
z práva, stavebnictví a umění, věnoval se hudbě a založil konzultantskou
firmu pro stavby mostů a železnic. Navíc byl podle Meyera patrně nejefektivnějším velitelem
na jakékoliv straně ve válce. Na začátku války velel brigádě,
byl od začátku do konce u Gallipoli a bojoval na hřbetu Messines
a u Passchendaele. Mnoho lidí se ale snažilo zabránit,
aby Monash povyšoval na vyšší pozice, a mnoho lidí mělo problém s tím
mu svěřit velení 200 000 mužů.

Zaprvé nebyl profesionálním vojákem,
zadruhé pocházel z kolonií a aby toho nebylo málo,
jeho rodiče byli židé německého původu. Australský premiér Hughes byl dokonce
přesvědčen, aby Monashe nahradil, ale poté, co viděl Monashovy plány
a velení u Hamelu, rozmyslel si to. Jednoduše řečeno,
Monash propojil dělostřelectvo, letadla, tanky, pěchotu a kulomety do jednoho celku
tak jako nikdo před ním.

Splnění všech cílů útoku
jeho jednotkám trvalo 93 minut, zajali tisíce nepřátel a sami
utrpěli pouze lehké ztráty. Útok začal ve 3:10 ráno. Neproběhla přípravná baráž
a velká děla byla zaměřena předem, Zapojilo se 60 tanků,
které sehrály důležitou roli a hluk z jejich příjezdu byl zamaskován
nízko letícími letadly a dělostřelectvem. Když baráž začala,
zasáhla německé baterie, které byly odhaleny
leteckým průzkumem a podle zvuku.

Plíživá baráž před postupující pěchotou
obsahovala 60 % šrapnelových střel, 30 % vysoce výbušných střel
a 10 % kouřových střel pro skrytí útoku. Tanky vyrazily a připravily
pro pěchotu cesty skrz ostnatý drát. Německá opevnění byla cílem tanků a pěchota jim měla dávat
signály puškovými granáty. Dokonce byla v záloze vlna tanků včetně
zásobovacích, aby se útok udržel v chodu, zatímco letadla hledala protitanková děla
a ostřelovala německou pěchotu. Opět G.

J. Meyer: „Hamel je označován
jako první moderní bitva. Stal se vzorem
pro další britské operace a všem britským důstojníkům byla vydána
brožura popisující Monashovu taktiku.“ A spojenci se nezlepšovali jen takticky, posilovali i co do počtu
a zlepšovali své zásobovací trasy. K 1. červenci bylo ve Francii milion
amerických vojáků a podpůrného personálu. Přijíždělo 20 000 tun zásob denně. Na americký Den nezávislosti, 4.

července,
vyplulo z amerických přístavů 95 lodí jako výsledek amerického
úsilí v budování lodí. Americká výroba během války značně
narostla, vidíme ale obecný trend. Tento a minulý rok
bylo založeno množství nových komisí, které se zabývaly různými komoditami
a prokázaly ochotu spolupracovat. Takovéto společné zřízení
státy Čtyřspolku jednoduše neměly. Spojenci také měli
od začátku více zdrojů, ale nyní, a jak jsme viděli
dříve v tomto roce, byly problémy Čtyřspolku co se týče
zásob a zbraní naprosto nezvladatelné.

Bulharsko mělo velkou krizi produkce
potravin. Nemělo tolik velkých farem a lidé provozovali své malé statky
bez použití věcí jako hnojivo. Nemělo silnou infrastrukturu a průmysl a většinu zbraní složitějších
než výbušniny muselo dovážet. Na Balkáně muselo bránit frontu
dlouhou několik set kilometrů a její zásobování vyžadovalo zabavení
čtvrtiny hospodářských zvířat v zemi. David Stevenson v knize Zatlačeni do kouta
píše, že bulharská produkce zrní spadla z 26 milionů metráků v roce 1912
na 12 milionů metráků v tomto roce.

S bramborami a krmivem
to bylo ještě horší. Polovina továren byla kvůli nedostatku
pracovníků a materiálu mimo provoz. Přetížení a nedostatečná údržba
železnice způsobily dopravní krizi. „Bulharsko se podobně
jako velké části východní Evropy vracelo k malým soběstačným
lokálním subekonomikám.“ Ceny v obchodech za tento rok
narostly o zhruba 800 procent. Všechny zásoby byly od loňska pod kontrolou ředitelství pro
ekonomický blahobyt, ale ani to nemohlo vyřešit
další značný problém: nelegální vývoz zboží
rakouskými a německými vojáky.

Ti byli lépe placeni než Bulhaři a mohli
je na černém trhu snadno přeplatit. Minulý rok navíc Německo přestalo
Bulharsku každý měsíc půjčovat peníze, a letos v dubnu i posílat zásoby. Ředitelství muselo
nejen zásobovat bulharské vojáky, ale i Rakušany a Němce na frontě.
A hádejte co? Někdy je zásobovalo
lépe než svoje vlastní muže.

Z minulých dvou let
zbývalo příliš málo osiva. Tisíce umíraly hladem, sedláci hromadili
jídlo, vzpoury za jídlo byly běžnou věcí. V zimě začala povstání žen,
kdy davy útočily na úřad ředitelství a požadovaly více jídla a návrat
svých manželů a synů domů z fronty. Tato povstání pokračovala a policie
od května do protestujících žen střílela. Protesty vyhladovělých žen
byly nyní každodenní rutinou. A v Osmanské říši
byla situace ještě horší. Její ekonomika nebyla vůbec připravena
na boj ve čtyři roky dlouhé moderní válce a zásobovací řetězec
v podstatě neexistoval.

Osmané neprodukovali
žádnou ocel nebo chemikálie a neměli moc telegrafních
drátů nebo zpevněných silnic. Na začátku války měli
přesně jedno naleziště uhlí a od doby, kdy ho vybombardovali Rusové,
neprodukovalo ani čtvrtinu toho co dříve. Vlaky jezdily místo uhlí na dřevo,
což vedlo k odlesňování. A železniční síť měla jen desetinový
rozsah třeba indické železniční sítě. Inflace zvedla ceny o 2000 procent a minulou zimu se objevily
zprávy o hladomoru a kanibalismu.

I tak ale válka pokračovala v poli
pro armády a všude pro jednotlivce. Italové celý týden postupovali
v deltě řeky Piavy a na frontě u hory Mt. Grappa
a zajali 3000 nepřátel. První americkou obětí na této frontě
byl řidič sanitky Edward McKey, druhým zasaženým však nebyl
nikdo jiný než Ernest Hemingway, který byl zraněn rakouským minometem,
když italským vojákům roznášel čokoládu. V nemocnici mu vyndají 227 kusů šrapnelu,
většinu z nich z jeho nohy.

Obdrží za to italskou stříbrnou medaili
za statečnost a Válečný kříž. Pár poznámek na konec týdne. 1. června v Británii exploze v muniční
továrně zabije 100 lidí a 150 jich zraní. 3. července zemřel osmanský sultán
Mehmed V., na trůn nastoupí Mehmed VI. A dvě poznámky z oblohy. 27. června proběhl první
úspěšný skok s padákem v boji, když byl nad Sommou Brity sestřelen
poručík Steinbrecher a bezpečně přistál. A 4.

července proběhne první vzdušné
shození zásob vojákům v bitvě, když je australským kulometníkům
doručeno 100 000 nábojů. Takový byl týden,
padáky a shozené zásoby, nedůvěra ve von Kühlmanna,
italský postup, drsné časy v Bulharsku a Osmanské říši
a nádherně provedený útok. I když byl malého rozsahu.
Už jsme podobnou věc viděli: testování nové taktiky
nebo strategie v malém měřítku, jako minulý podzim Francouzi
u La Malmaison nebo Němci u Rigy. Nyní vidíme integrovanou bitevní doktrínu,
prozatím v malé bitvě.

A co se armády naučí v malém,
jako na podzim Francouzi a Němci, to mohou použít se zničujícím
efektem ve velkých bitvách. Aby však spojenci mohli mít velkou bitvu
na západě, musí získat iniciativu, kterou mají pořád Němci
a které se neplánují vzdát. Jestli chcete zjistit víc o Johnu Monashovi,
jednom z nejlepších generálů této války, zde je náš speciální díl o něm. Patr(e)onem týdne je Dhruv Kapoor, který nás podporuje více než tři roky,
jako mnoho z našich sponzorů.

Moc vám děkujeme, na viděnou příště!