První rakety a úsvit letectvaVelká válka
94
Francouzi u Verdunu zkouší novou zbraň – rakety – a rovněž útočí na pevnost Douaumont, zatímco Rakušané postupují Itálií.
Poznámky k videu:
Označení neměckých jednotek Jäger je většinou překládáno jako lehká pěchota.
A protože v tom někdo může mít nepořádek, tak organizační posloupnost vojenských uskupení vypadá následovně: válčiště, skupina armád, armáda, sbor, divize, brigáda, pluk, prapor, rota, četa a družstvo.
Přepis titulků
Všichni víme,
že Velká válka byla dobou létajících es, dobou individuálních
leteckých střetů s nepřáteli, ale válka ve vzduchu
se nyní dostala do bodu, kdy konečně vidíme,
co dokáže letecká síla. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Italská fronta
se minulý týden probudila k životu, když rakousko-uherská armáda
začala ofenzívu v Trentu. Rusové byli na postupu
na Kavkaze a v Persii, a západní a východní fronta
byly na své poměry klidné, a Američtí piloti létali za Francii.
Toto se stalo potom. U Verdunu se Němci stále snažili dobýt Mort Homme na levém břehu Mázy, ale hlavní akce tohoto týdne se odehrávala na pravém břehu. Francouzi tam naplánovali novou ofenzívu na 22. května s cílem dobýt pevnost Douaumont. Den před tím francouzský generál Charles Mangin navštívil pevnost Moulainville a zeptal se tamního velitele, jak nejlépe pevnost dobýt. Dostal otázku, jaká děla použije, a on řekl, že moždíře ráže 370 mm, ale protože pevnost Moulainville byla ostřelována deset týdnů německými děly ráže 420 mm a nepadla, Mangin dostal odpověď, že 370 mm nebude stačit.
Ale měl pro počáteční ostřelování přes 300 děl včetně čtyř ráže 370 mm a to, co s nimi udělal během pěti dnů, bylo zatím největší francouzskou baráží u Verdunu a granáty způsobily znatelné škody, zejména německým jednotkám, které byly venku na otevřené krajině. Ti se vyřítili do pevnosti Douamont a zaplnili nemocnice, ale prach a výpary z explodujících střel učinily vzduch v pevnosti skoro nedýchatelný.
Signální stanice a její operátoři byli vyhlazeni a pozorovací věže byly vyřazeny. Generátor zásobující pevnost elektrikou byl udušen pytli s pískem a vnitřek pevnosti se ponořil do temnoty, ale stále nebyla ve stěně pevnosti jediná prasklina. Velitel pevnosti Moulainville měl pravdu. Půl hodiny před chystaným útokem pěchoty dopadly na francouzské zákopy dva německé granáty.
To nezní jako moc, ale znamenalo to, že Němci byli na dostřel a čekali, až se Francouzi ukážou, což bylo ohromující vzhledem k tomu, že francouzská letadla zničila pět ze šesti německých pozorovacích balónů. Takže útok začal a smrtící německá baráž se přehnala přes francouzské linie. Celé prapory 129. pluku, který měl pevnost dobýt, byly vyhlazeny, ale přesto zbytek pluku nebojácně pokračoval v útoku a za pouhých 11 minut dosáhli Francouzi pevnosti.
Za půl hodiny Francouzi dobyli tři čtvrtiny vnějšího opevnění. Malý oddíl Francouzů pronikl až do samotné pevnosti a dosáhl hlavního průchodu z východu na západ a vypadalo to, že pevnost opět změní majitele, ale pak dorazilo družstvo německé lehké pěchoty, donutilo Francouze ustoupit a na odrazení útočníků vztyčilo kulomet, takže po zbytek dne se bojovalo jen ve vnějších tunelech a Francouzi byli pomalu vytlačováni ven.
Venku však Francouzi vztyčili kulomet na pozici shlížející na celou pevnost a odrazili opakované německé výpady. Alistair Horne píše: "Zaútočilo 50 mužů z 20. pluku, 33 bylo pokoseno. 70 Jägerů zkusilo své štěstí, 15 se vrátilo. Ze 40 granátníků se zpět do pevnosti doplazilo jen pár." Ale situace hrála pro Němce.
Do odpoledne 23. května byl 129. pluk odříznut, docházela mu munice a Němci do pevnosti posílali posily. V noci přinesli těžký vrhač min a do úsvitu byl nainstalován jen 100 metrů od francouzských kulometčíků, ti jej ale neviděli. Vystřelil osm výbušných torpéd a poté Němci vyskočili na otřesené přeživší. A to byl konec. Francouzi nezvládli dobýt pevnost Douaumont. Německé ztráty byly vysoké, francouzské katastrofální a mnohem vyšší.
Mangin byl hanebně odvolán ze sektoru a francouzská morálka u Verdunu dosáhla nového dna. Říkal jsem, že francouzská letadla zničila pět pozorovacích balónů? Podívejme se na chvíli do oblak. Když před necelými dvěma lety vstoupily země do války, většinou měly jen několik desítek, maximálně stovek letadel, a pokud se na ta letadla podíváte, tak francouzské Bleriots létaly 80 km/h a vyšplhat do 2000 metrů jim zabralo hodinu a půl, a piloti po sobě házeli ocelové šipky nebo po sobě stříleli ručními zbraněmi.
A teď vidíte pokroky v technologii, které přinesly pouhé dva roky války. Jedním z největších pokroků bylo synchronizační vybavení NIzozemce Anthonyho Fokkera v roce 1915, takže pilot mohl střílet kulometem skrze vrtuli a zamířit pozicí letadla. To dalo Němcům kontrolu ve vzduchu na několik měsíců a když k tomu přidáte, že jejich kulomety mohly vystřelit 1000 nábojů bez nabití, zatímco Francouzské jen 47, tak to celkem pochopíte.
Ale začala doba létajících es a úspěšní piloti byli miláčky novinářů a hrdinové pro vlastní národ. Když zemřel Max Immelmann, byl na jeho pohřbu korunní princ a dvacet generálů a Oswald Boelcke obdržel skoro tisíc obdivných dopisů za měsíc. Ti letci, kteří přežili, také vydělávali více než běžní vojáci, ale nenechte se zmýlit – průměrně žili kratší dobu než muži na zemi. Na jaře 1916 začali Francouzi u Verdunu užívat nové stíhačky Nieuport a konečně se mohli Němcům rovnat.
A znovu budu citoval Alistaira Horna: "Verdun měl ukončit osamocená esa a boje jeden na jednoho. U Verdunu začalo mít slovo vzdušná síla ten pravý význam." Když Verdun začal, Francouzi byli ve vzduchu přečísleni 5:1, Němci měli k dispozici 168 letadel, což bylo nejvíce v historii, ale nevyužili je příliš efektivně. Celé letectvo jen chránilo vzdušný prostor nad německými liniemi, ale s celodenními hlídkami v každém sektoru vždy dvěma letadly s omezenou nosností paliva by Němci potřebovali přes 700 letadel.
Plukovník Barés z francouzského letectva zvládl za týden shromáždit 120 letadel spolu s nejlepšími francouzskými piloty a mnoho z nich, třeba Charles Nungesser, Jean Navarre a Georges Guynemer, zformovalo Escadrille de Cigognes, skutečné letecké uskupení, a když Cigognes vzlétla, zamířila rovnou do roztroušených německých letadel. Francouzi najednou měli u Verdunu výhodu.
Do konce května tam měli 226 letadel a německý náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn nechtěl nebo nemohl toto číslo dorovnat. Francouzi létali v semknutých formacích, kdy až 12 stíhačů chránilo dvě pozorovací letadla, a jejich výhoda se ukáže tento týden, když francouzská letadla vystřelila rakety vyvinuté námořním důstojníkem, které sestřelily pět ze šesti pozorovacích balónů za jeden den, což je neuvěřitelný úspěch.
Na zemi u Verdunu stále platil pat. Avšak jedna fronta byla v pohybu a byla to ta italská fronta, kde Rakušané útočili skrze hory. Italové nemohli uvěřit, že se k tomu odhodlali, ale stalo se tak a 20. května rakouský náčelník generálního štábu Conrad von Hotzendorf prodloužil svoji ofenzívu dále na východ do údolí Sugana a Rakušané zatlačili na náhorní plošinu Asiago.
Ale i když byli na pochodu, tak čím dále postupovali, tím menší šanci na dosažení moře měli. Neměli příliš dobré zásobování, neměli nahromaděný dostatek munice a už druhý týden muži trpěli vyčerpáním, ale přesto postupovali. Došli k třetí linii italské obrany a překonali ji a s koncem týdne italský náčelník generálního štábu Luigi Cadorna zformoval nový armádní sbor, aby ubránil Asiago. A Rakušané obsadili Arsiero jen pár kilometrů od něj.
A jsme na konci týdne s Rakušany na pochodu, Italy v problémech a Francouzi kontrolujícími oblohu u Verdunu, ale neúspěšnými na zemi. Jedna poměrně uvěřitelná věc, která se celá jaro u Verdunu nestala, je něco z dnešního pohledu tak základní krok. Proč, když Němci původně měli vzdušnou převahu, nebombardovali francouzské zásobovací trasy do Verdunu? Vždyť i zepelíny létaly mimo dosah stíhačů, tak proč nebombardovat tu jedinou francouzskou silnici, Posvátnou cestu, která zásobuje prakticky celý Verdun?
Je to jeden z největších otazníků války. Jen pár náletů by zablokovalo cestu vraky zničených vozidel, ale Němci to neudělali a já vás dnes zanechám s neuspokojivým vysvětlením štábu Luftstreitkräfte, který se později přejmenuje na Luftwaffe, od samotného náčelníka, generála Ernsa von Hoeppnera: "Jednoduše jsme nevěděli, co se od letectva u Verdunu čeká."
Pokud vás zajímají letadla a letecká esa Velké války, klikněte na tuto epizodu o Billy Bishopovi neboli Služebníku pekla. Také máme skvělé knihy o leteckých esách a letectví na našem obchodu na Amazonu, kde získáme provizi, pokud si je tam koupíte. Patr(e)onem týdne je Elmar Sauer. Díky Elmarově finanční podpoře jsme mohli vylepšit mapu a animace. Podpořte nás prosím na Patreonu, abychom mohli pořad ještě vylepšit. Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden.
Toto se stalo potom. U Verdunu se Němci stále snažili dobýt Mort Homme na levém břehu Mázy, ale hlavní akce tohoto týdne se odehrávala na pravém břehu. Francouzi tam naplánovali novou ofenzívu na 22. května s cílem dobýt pevnost Douaumont. Den před tím francouzský generál Charles Mangin navštívil pevnost Moulainville a zeptal se tamního velitele, jak nejlépe pevnost dobýt. Dostal otázku, jaká děla použije, a on řekl, že moždíře ráže 370 mm, ale protože pevnost Moulainville byla ostřelována deset týdnů německými děly ráže 420 mm a nepadla, Mangin dostal odpověď, že 370 mm nebude stačit.
Ale měl pro počáteční ostřelování přes 300 děl včetně čtyř ráže 370 mm a to, co s nimi udělal během pěti dnů, bylo zatím největší francouzskou baráží u Verdunu a granáty způsobily znatelné škody, zejména německým jednotkám, které byly venku na otevřené krajině. Ti se vyřítili do pevnosti Douamont a zaplnili nemocnice, ale prach a výpary z explodujících střel učinily vzduch v pevnosti skoro nedýchatelný.
Signální stanice a její operátoři byli vyhlazeni a pozorovací věže byly vyřazeny. Generátor zásobující pevnost elektrikou byl udušen pytli s pískem a vnitřek pevnosti se ponořil do temnoty, ale stále nebyla ve stěně pevnosti jediná prasklina. Velitel pevnosti Moulainville měl pravdu. Půl hodiny před chystaným útokem pěchoty dopadly na francouzské zákopy dva německé granáty.
To nezní jako moc, ale znamenalo to, že Němci byli na dostřel a čekali, až se Francouzi ukážou, což bylo ohromující vzhledem k tomu, že francouzská letadla zničila pět ze šesti německých pozorovacích balónů. Takže útok začal a smrtící německá baráž se přehnala přes francouzské linie. Celé prapory 129. pluku, který měl pevnost dobýt, byly vyhlazeny, ale přesto zbytek pluku nebojácně pokračoval v útoku a za pouhých 11 minut dosáhli Francouzi pevnosti.
Za půl hodiny Francouzi dobyli tři čtvrtiny vnějšího opevnění. Malý oddíl Francouzů pronikl až do samotné pevnosti a dosáhl hlavního průchodu z východu na západ a vypadalo to, že pevnost opět změní majitele, ale pak dorazilo družstvo německé lehké pěchoty, donutilo Francouze ustoupit a na odrazení útočníků vztyčilo kulomet, takže po zbytek dne se bojovalo jen ve vnějších tunelech a Francouzi byli pomalu vytlačováni ven.
Venku však Francouzi vztyčili kulomet na pozici shlížející na celou pevnost a odrazili opakované německé výpady. Alistair Horne píše: "Zaútočilo 50 mužů z 20. pluku, 33 bylo pokoseno. 70 Jägerů zkusilo své štěstí, 15 se vrátilo. Ze 40 granátníků se zpět do pevnosti doplazilo jen pár." Ale situace hrála pro Němce.
Do odpoledne 23. května byl 129. pluk odříznut, docházela mu munice a Němci do pevnosti posílali posily. V noci přinesli těžký vrhač min a do úsvitu byl nainstalován jen 100 metrů od francouzských kulometčíků, ti jej ale neviděli. Vystřelil osm výbušných torpéd a poté Němci vyskočili na otřesené přeživší. A to byl konec. Francouzi nezvládli dobýt pevnost Douaumont. Německé ztráty byly vysoké, francouzské katastrofální a mnohem vyšší.
Mangin byl hanebně odvolán ze sektoru a francouzská morálka u Verdunu dosáhla nového dna. Říkal jsem, že francouzská letadla zničila pět pozorovacích balónů? Podívejme se na chvíli do oblak. Když před necelými dvěma lety vstoupily země do války, většinou měly jen několik desítek, maximálně stovek letadel, a pokud se na ta letadla podíváte, tak francouzské Bleriots létaly 80 km/h a vyšplhat do 2000 metrů jim zabralo hodinu a půl, a piloti po sobě házeli ocelové šipky nebo po sobě stříleli ručními zbraněmi.
A teď vidíte pokroky v technologii, které přinesly pouhé dva roky války. Jedním z největších pokroků bylo synchronizační vybavení NIzozemce Anthonyho Fokkera v roce 1915, takže pilot mohl střílet kulometem skrze vrtuli a zamířit pozicí letadla. To dalo Němcům kontrolu ve vzduchu na několik měsíců a když k tomu přidáte, že jejich kulomety mohly vystřelit 1000 nábojů bez nabití, zatímco Francouzské jen 47, tak to celkem pochopíte.
Ale začala doba létajících es a úspěšní piloti byli miláčky novinářů a hrdinové pro vlastní národ. Když zemřel Max Immelmann, byl na jeho pohřbu korunní princ a dvacet generálů a Oswald Boelcke obdržel skoro tisíc obdivných dopisů za měsíc. Ti letci, kteří přežili, také vydělávali více než běžní vojáci, ale nenechte se zmýlit – průměrně žili kratší dobu než muži na zemi. Na jaře 1916 začali Francouzi u Verdunu užívat nové stíhačky Nieuport a konečně se mohli Němcům rovnat.
A znovu budu citoval Alistaira Horna: "Verdun měl ukončit osamocená esa a boje jeden na jednoho. U Verdunu začalo mít slovo vzdušná síla ten pravý význam." Když Verdun začal, Francouzi byli ve vzduchu přečísleni 5:1, Němci měli k dispozici 168 letadel, což bylo nejvíce v historii, ale nevyužili je příliš efektivně. Celé letectvo jen chránilo vzdušný prostor nad německými liniemi, ale s celodenními hlídkami v každém sektoru vždy dvěma letadly s omezenou nosností paliva by Němci potřebovali přes 700 letadel.
Plukovník Barés z francouzského letectva zvládl za týden shromáždit 120 letadel spolu s nejlepšími francouzskými piloty a mnoho z nich, třeba Charles Nungesser, Jean Navarre a Georges Guynemer, zformovalo Escadrille de Cigognes, skutečné letecké uskupení, a když Cigognes vzlétla, zamířila rovnou do roztroušených německých letadel. Francouzi najednou měli u Verdunu výhodu.
Do konce května tam měli 226 letadel a německý náčelník generálního štábu Erich von Falkenhayn nechtěl nebo nemohl toto číslo dorovnat. Francouzi létali v semknutých formacích, kdy až 12 stíhačů chránilo dvě pozorovací letadla, a jejich výhoda se ukáže tento týden, když francouzská letadla vystřelila rakety vyvinuté námořním důstojníkem, které sestřelily pět ze šesti pozorovacích balónů za jeden den, což je neuvěřitelný úspěch.
Na zemi u Verdunu stále platil pat. Avšak jedna fronta byla v pohybu a byla to ta italská fronta, kde Rakušané útočili skrze hory. Italové nemohli uvěřit, že se k tomu odhodlali, ale stalo se tak a 20. května rakouský náčelník generálního štábu Conrad von Hotzendorf prodloužil svoji ofenzívu dále na východ do údolí Sugana a Rakušané zatlačili na náhorní plošinu Asiago.
Ale i když byli na pochodu, tak čím dále postupovali, tím menší šanci na dosažení moře měli. Neměli příliš dobré zásobování, neměli nahromaděný dostatek munice a už druhý týden muži trpěli vyčerpáním, ale přesto postupovali. Došli k třetí linii italské obrany a překonali ji a s koncem týdne italský náčelník generálního štábu Luigi Cadorna zformoval nový armádní sbor, aby ubránil Asiago. A Rakušané obsadili Arsiero jen pár kilometrů od něj.
A jsme na konci týdne s Rakušany na pochodu, Italy v problémech a Francouzi kontrolujícími oblohu u Verdunu, ale neúspěšnými na zemi. Jedna poměrně uvěřitelná věc, která se celá jaro u Verdunu nestala, je něco z dnešního pohledu tak základní krok. Proč, když Němci původně měli vzdušnou převahu, nebombardovali francouzské zásobovací trasy do Verdunu? Vždyť i zepelíny létaly mimo dosah stíhačů, tak proč nebombardovat tu jedinou francouzskou silnici, Posvátnou cestu, která zásobuje prakticky celý Verdun?
Je to jeden z největších otazníků války. Jen pár náletů by zablokovalo cestu vraky zničených vozidel, ale Němci to neudělali a já vás dnes zanechám s neuspokojivým vysvětlením štábu Luftstreitkräfte, který se později přejmenuje na Luftwaffe, od samotného náčelníka, generála Ernsa von Hoeppnera: "Jednoduše jsme nevěděli, co se od letectva u Verdunu čeká."
Pokud vás zajímají letadla a letecká esa Velké války, klikněte na tuto epizodu o Billy Bishopovi neboli Služebníku pekla. Také máme skvělé knihy o leteckých esách a letectví na našem obchodu na Amazonu, kde získáme provizi, pokud si je tam koupíte. Patr(e)onem týdne je Elmar Sauer. Díky Elmarově finanční podpoře jsme mohli vylepšit mapu a animace. Podpořte nás prosím na Patreonu, abychom mohli pořad ještě vylepšit. Nezapomeňte nás odebírat a uvidíme se za týden.
Komentáře (0)