První vítězství Rudého BaronaVelká válka

V tuto chvíli se této války účastnili muži z celého světa, ale víte co? Nebyli to jen muži z válčících zemí, tisíce mužů ze zemí, které nebyly ve válce, bojovaly v Evropě, včetně mnoha tisíc Američanů. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden jsme poprvé viděli novou britskou zbraň – tank, když se valil proti Němcům na Sommě. Tam byli úspěšní i Irové a na italské a soluňské frontě zahájili Spojenci nové ofenzívy.

Toto se stalo potom. Tento týden skončila ona ofenzíva na italské frontě. Je známa jako sedmá bita na řece Soči a začala minulý týden s těžkými italskými ztrátami. Cílem bitvy bylo probít se na Corso a rovněž dobýt horu Rombon a bovecskou planinu. Během prvních dnů týdne Italové opakovaně útočili, ale nedosáhli podstatných zisků, a když už zemi dobyli, protiútoky je zahnaly zpět dříve, než se stihli zakopat.

Během útoků tento týden byly rakouské a italské ztráty vyrovnané, a když italský náčelník štábu Luigi Cadorna 17. září ofenzívu odvolal, byla rakousko-uherská armáda generála Svetozara Borojeviće značně ztrhaná. Italská výroba vytvořila mezi protivníky velkou propast v dělostřelectvu, rakouské zásoby jídla nesplňovaly poptávku a rakouské odvody posílaly na frontu muže ve středním věku jen s minimálním výcvikem.

Přesto se bránili dobře. Například během útoku na horu Rombon 16. září. Ona hora leží vysoko v Julských Alpách a vrchol držely dva bosenské prapory rakouské armády. Prvotní dělostřelecká výměna vyústila v malé bosenské ztráty, ale v brzké a demoralizující pro Alpini – italské horské jednotky. Následný útok byl totálním neúspěchem. Ona byla totálním neúspěchem celá bitva, i když musím poznamenat, že italské ztráty byly jen o pár tisíc větší než ztráty přečíslených a podvybavených obránců.

Ale v této válce měla obrana skoro vždy výhodu. Tady je dalších pár věcí, které Cadorna udělal mimo bojiště. Plukovník Douhet, náčelník štábu carnijského sboru, který později zazáří pod Mussolinim, Cadornu silně kritizoval a byl zděšen jeho neefektivitou. Rovněž si psal s vládními ministry.

V červenci jednomu z nich předal posudek Cadorny, kde stálo, že jeho myšlení je 45 let zastaralé, idiotický koncept frontálních útoků zabil nejlepší vojáky, co země měla, trvání na udržení každého metru dobytého území nehledě na ztráty je směšné, a že Cadorna postrádá strategickou představivost. To byla vcelku pravda, ale Douhet nebyl zrovna diskrétní. Další dopis na konci srpna říkající, že obsazení Gorizie během 6. bitvy na Soči italské strategické pozici nijak nepomohlo, si našel cestu do Cadornových rukou.

Ihned věděl, kdo je autorem, a Douhet byl zatčen, postaven před vojenský soud za vyvedení důvěrných informací a uvězněn na jeden rok. Tisk a veřejnost vřele chválili generála Luigiho Capella za obsazení Gorizie, takže jej Cadorna vykázal na asiagskou planinu. Ale nebyli to jen Italové, kteří tento týden útočili. Na Sommě tak činili Kanaďané. Bitva o Flers-Courcelette byla tento týden v plném proudu a skončila 22.

září. Británie na začátku bitvy minulý týden poprvé použila tanky, a i když měly mnoho mechanických problémů, za přispění plíživé baráže skoro položily německé linie, a než bitva skončila, po týdnu bojů v dešti, který bojiště proměnil v bažinu, postoupili Britové o několik kilometrů a obsadili i několik německých třetích linií. Získali asi dvakrát tolik území co na začátku bitvy 1. července za cenu poloviny ztrát, necelých 30 000 mužů. Kanadský sbor zažil akci na Sommě poprvé 16.

září. Toho dne se svým útokem proslavil vojín John Chipman Kerr. Je zaznamenán takto: "I když mu ustřelili prst, vylezl z úkrytu a utíkal zákopem, sestřeloval nepřátelské útočníky od příčky k příčce. Jeho výkon byl poslední kapkou pro otřesené Němce a 62 se jich bez zranění vzdalo. Když přivedl zajatce do podpůrného zákopu, vrátil se Kerr do akce, aniž by si nechal zranění obvázat."

Získal za své úsilí Viktoriin kříž. Poznámka: Byl jedním ze 14 dobrovolníků ze stejné rodiny. Budu dnes pro změnu mluvit o dalších jednotlivcích. 17. září 1916 mladý pilot Manfred von Richthofen zvítězil ve svém prvním vzdušném souboji nad Cambrai. Brzy bude známý jako Rudý baron, nejsmrtelnější eso války. Již shazoval bomby na východní frontu, ale vzdušné souboje pro něj byly novinkou. Richthofen si nedlouho po události zapsal do deníku: "Angličan se přetočil a stočil, létal cik-cak.

Vedla mě jediný myšlenka: 'Ten přede mnou musí klesnout k zemi, ať se stane cokoliv.' Nakonec jsem se svému protivníkovi ztratil z očí. Ve zlomku sekundy jsem byl se svým skvělým letadlem za jeho zády. Vypálil jsem krátkou dávku ze svého kulometu. Skoro jsem vykřikl radostí, protože vrtule nepřítele se přestala točit. Rozstřílel jsem mu motor na kusy.

Nepřítel musel přistát." Britské letadlo to nezvládlo ke spojeneckým liniím a usedlo na zem kousek od německé skvadry. Richthofen také přistál a běžel k nepřátelskému letadlu. Nejenže byl motor poškozen, pilot i pozorovatel byli ošklivě raněni. Pozorovatel zemřel ihned, pilot o chvíli později. Richthofen na pilotův hrob položil kámen. Jeho hvězdná kariéra se teprve rozjížděla, ale jiná hvězdná kariéra tento týden skončila.

Voják jménem Dillwyn Starr zemřel 16. září. Byl to Američan. Jako dobrovolník narukoval v roce 1914 a jezdil s francouzskými sanitkami, poté britskými obrněnými vozy na Gallipoli a poté byl přeřazen k britskému gardovému pluku. 32 000 Američanů obešlo britské armádní regulace a vstoupilo do armády. Jednou z regulací byl seznam kritérií, podle kterých lidé nesmí za žádných okolností narukovat.

Číslem 6 byl cizinec. Tento týden došlo k vývoji i za liniemi západní fronty. Německý náčelník štábu Paul von Hindenburg vydal 16. září rozkaz ke stavbě dočasně-trvalé obranné linie kilometry za frontou. Ta bude známa jako Hindenburgova linie a jako opevněná oblast bude mít za cíl zastavit proražení frontové linie. Ale jestli chcete vědět, co si někteří Spojenci mysleli o této pravděpodobnosti, toto je citace francouzské generála Émila Fayolla o Sommě: "Vždy to byla bitva bez cíle.

Nejde zde o průlom. A pokud není bitva o průlomu, tak o čem?" Ale v jihovýchodní Evropě se Čtyřspolek snaží o vlastní průlom v Rumunsku, kde turecké a bulharské jednotky útočí pod generálem von Mackensenem, možná nejlepším německým polním velitelem celé války. 17. září se v Dobrudži stáhli rusko-rumunští vojáci z Rasovy k Tuzle a jejich situace nebyla dobrá. Ale generál Alexandru Averescu tam den předtím převzal velení s posilami a nové ruské jednotky rovněž dorazily.

A nyní zaútočil na Mackensena. Boje byly tvrdé, zvláště kolem Rasavy na Dunaji, a pokud by ji Mackensen dobyl, mohl Rumuny obejít po křídle a přerušit komunikaci mezi Dobrudžou a zbytkem Rumunska, ale on ji nedobyl a do 19. září musel ustoupit. A ještě pár poznámek na konec týdne. 19.

září Belgičané vstoupili do Tabory, hlavní město Německé východní Afriky, a 22. září se Hidžáz vzdal jednotkám Arabského povstání. A týden končí koncem bitev o Flers-Fourcelette a v severní Itálii a Němci ustupujícími v Rumunsku. A Rudý baron startuje kariéru. A Dillwyn Starr zemřel. Jen další člověk navíc. Ale jeden Američan navíc. 32 000 Američanů sloužilo v britské armádě. To bylo hodně mužů a činili tak zcela nelegálně z britské, americké, a dokonce i německé perspektivy.

Jednou jsem řekl, že i když má válka mnoho nepřátel, nemá skutečného záporáka. Ani Centrální mocnosti, ani Spojenci nejsou "klaďasové". Ale očividně se mnou mnoho velkých mužů před 100 lety nesouhlasilo, neboť šli do války, která nebyla jejich válkou, a položili životy za něco, co jim připadalo ctnostné. Na chvíli se nad nimi zamyslete.

Jestli chcete vědět více o Rudém baronovi, podívejte se na tuto speciální epizodu. Patr(e)onem týdne je Alistar Cooly. Další super jméno, líbí se mi. Podpořte nás na Patreonu, abychom mohli pořad více vylepšit a natáčet na místech Velké války. Lajkněte nás na Facebooku, sledujte nás na Twitteru, a hlavně odebírejte, odebírejte a odebírejte. Uvidíme se za týden.