Rozdělení Blízkého východuVelká válka

Tento týden před sto lety vypuklo v Irsku Velikonoční povstání, důležitý moment v irské historii, ale to není mé dnešní hlavní téma. Udělali jsme o tom celou speciální epizodu, která se na to dívá více do hloubky. Před sto lety se stala ještě jedna věc, jejíž následky jsou viditelné i dnes. Před sto lety Spojenci naplánovali, jak po si válce rozdělí Blízký východ. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden přišly jarní záplavy a nesourodá akce na východě se bojovala převážně v malých lodích, protože se řeky vylily z koryt a cesty přestaly existovat.

Rozvodnění Tigrisu také zabránilo Britům dojít k obležené armádě v Kutu. V Malé Asii Rusové dobyli turecký Trabzon a poslali skoro 20 000 mužů bojovat na západní frontu, kde se bitva o Verdun vedla již dva měsíce. Chci začít pohledem na moře. Minulý rok se John Jellicoe, velitel britské královské flotily, obával, že malý německý námořní úspěch – ponorková válka – a potřeby poslat část britské flotily na druhořadá válčiště, pomalu podrývá britskou námořní nadřazenost.

Ke konci roku se poměr britských k německým dreadnoughtům snížil z 20:13 na 17:15 a bitevních křižníků na jen 5:4. Ale nyní se rovnováha opět obrátila ve prospěch Britů. Konec Gallipoli, připojení italské flotily ke středomořským operacím a zničení německých lehkých křižníků vrátily královskému loďstvu převahu. Četl jsem v knize Johna Keegana The First World War, že britské loďstvo mělo nyní 31 dreadnoughtů a 10 bitevních křižníků, zatímco německá výsostná flotila jen 18 dreadnoughtů a 5 bitevních křižníků.

Britové rovněž měli velkou výhodu v lehkých křižnících a torpédoborcích. Takže dávalo smysl přijmout pasivní politiku, kterou by námořnictvo ospravedlnilo svoji existenci jen přinucením Němců bránit vlastní přístavy, ale německá pýcha nedovolila Německu tento pasivní postoj a v Německu bylo námořnictvo za armádou, ne před ní jako v Británii, a v tuto chvíli německá armáda silně krvácela.

Německé námořnictvo potřebovalo získat podporu německého lidu a admirál Reinhard Scheer dal jasně najevo, že námořnictvo musí něco podniknout, a vyslal flotilu, která to něco měla najít, a našla to tento týden. 25. dubna, den po německém bombardování Lowestoftu a Yarmouthu, došlo k bitvě mezi zepelíny, bitevními křižníky a ponorkami na německé straně, a torpédoborci, přímořskými děly, letadly a hydroplány na britské straně. Letadla a hydroplány vzlétly zaútočit na vysoko letící zepelíny mířící na západ. Zepelíny se obrátily k moři a letadla je pronásledovala, čímž se dostala na dostřel lodních zbraní.

Čtyři ponorky se vynořily a začaly pálit na letadla. Jedno letadlo bylo zničeno palbou ze zepelínu a dva hydroplány byly poničeny palbou z ponorek. Zní to trochu nezáživně, ale to načasování na irské Velikonoční povstání způsobilo velké obavy a silné protiněmecké nálady v Británii, ale bylo vidět, že pokud bude královské loďstvo ve Scapa Flow blokovat přístup do Severního moře, budou Němci útočit stylem udeř-uteč proti cílům dostatečně blízko, aby se stihli stáhnout do bezpečí, než se objeví a zasáhnou velké britské lodě.

A zasahování šlo Spojencům celkem dobře. Sykes-Picotova dohoda, pojmenovaná po Angličanovi Marku Sykesovi a Francouzi Georges-Picotovi, byla podepsána 26. dubna 1916, i když některé zdroje říkají, že 9. nebo 16. května. Šlo o tajnou dohodu mezi Británií a Francií s ruským posvěcením, která mezi ně rozdělovala Blízký východ.

Francie získá Libanon s hlavním městem Bejrútem, vznikne nezávislý arabský stát Sýrie s hlavním městem Damaškem, která bude pod francouzskou ochranou. Británie získá Haifský přístav a město Akko, čímž by mezopotámská ropa mířící do Středomoří končila u Britů. Palestina vznikne pod společnou britskou, francouzskou a ruskou ochranou. Francie získá severovýchodní Turecko a severní Irák, Británie jižní Irák, a Rusko Istanbul a arménské oblasti Malé Asie.

Mapa byla rozdělena přímými čarami a o 100 let později stojí tato dohoda za většinou konfliktů na Blízkém východě. Stanovila hranice Sýrie a Iráku, určitě pomohla vzniknout konfliktu mezi Palestinou a Izraelem a byla důležitým milníkem pro vzájemné arabsko-západní vztahy, neboť předem vyrušila všechny britské sliby Arabům na arabskou domovinu ve Velké Sýrii. Islámský stát si dal za svůj cíl zvrátit Sykes-Picotovu dohodu, která bude zveřejněna v roce 1917 a vyvolá velké zděšení v arabském světě.

Aby mohla být dohoda uplatněna, musela být poražena Osmanská říše. Avšak Osmanská říše je od porážky daleko, jak můžeme vidět v Mezopotámii. 27. dubna nabídli tři britští důstojníci včetně kapitána T. E. Lawrence, zanedlouho známého jako Lawrence z Arábie, Osmanům zlato v hodnotě dvou milionů liber, když dovolí Britům a Indům odejít z Kutu a připojit se k jejich spolubojovníkům. Turecký velitel odpověděl: "Vaši stateční vojáci budou našimi váženými a vzácnými hosty."

Rusové se řítili na západ z Persie z Paitakshého průsmyku směrem ke Kutu, ale byli stále 150 kilometrů od Bagdádu a 28. dubna v Kutu došlo všechno jídlo. A podíváme se trochu na západ, kde se něco děje u Suezského průplavu. Minulý měsíc převzal generál Archibald Murray velení Egyptských expedičních sil, EEF, které byly zformovány z vojáků odvelených z Gallipoli, které konečně skončilo po Novém roce. Do léta bude EEF čítat čtyři pěší divize, jezdectvo a královský velbloudí sbor, který čítal jeden britský, jeden novozélandský a dva australské prapory.

Uběhl už více než rok, co se Turci pokusili dobýt Suezský průplav, ale Murray si myslel, že nejlepší strategií je aktivní obrana, takže naplánoval útok na přístavní město Aríš, odkud by jeho muži mohli napadat Turky postupující Sinajskou pouští. Hlavním problémem bylo, jak asi tušíte, zásobování vodou, takže tento týden Murray dobyl oázy mezi Qatiyí a Bir el Abdem a poslal malou jednotku zničit turecké zásoby vody z počátku roku 1915, což ochromí jakékoliv budoucí turecké pouští operace.

Konečně, poučení ze svých chyb v Mezopotámii v minulém roce, chtěli Britové zabezpečit zásobovací trasy k Deltě Nilu, ale jak vytvoříte infrastrukturu pro přepravu v pouštím prostředí? Ve skutečnosti existuje prosté řešení: drátěné cesty. Ano, drátěné cesty. Běžné pletivové sítě byly rozmotány a vytvořily cestu, která bránila vojákům při pochodu zabořit se do písku. Chytré. Ale železnice byla jediným způsobem, jak přepravit početnou vojenskou sílu, a vedla do Romani, asi 40 kilometrů od Suezského průplavu.

Ale početná vojenská síla potřebuje velké zásoby vody, takže bylo položeno 30cm potrubí, kterým byla pumpována voda do nádrží, ze kterých ji velbloudi převáželi k předsunutým pozicím. Málo vody v Egyptě, příliš vody v Evropě. Deště zamezily jakékoliv větší akci u Verdunu na západě a východní fronta byla stále zatopená. 28.

dubna začalo německé dělostřelectvo ostřelovat oblast blízko vesnice Stavarotche. Tam Němci 20. března ztratili několik důležitých zákopů a nyní zahájili silný protiútok, aby je získali zpět, a nedobyli jen ztracené území, ale dobyli také několik ruských zákopů. Ztráty byly vysoké na obou stranách, ale ty ruské se zvýšily po nočním protiútoku vstříc kulometům. Neznám číslo padlých nebo raněných, ale Němci zajali 56 důstojníků a 5 600 vojáků a získali 28 kulometů a 5 děl. A jsme na konci dalšího týdne.

Tichá a mokrá Evropa, zoufalství v Mezopotámii a akce u anglického pobřeží. Státní hranice ve většině světa tvoří přírodní překážky nebo se vyvinuly během staletí mezi etnickými skupinami, lidmi a kmeny, ale dělení Blízkého východu toto zcela ignorovalo a vytvořilo smyšlené přímé hranice z ničeho. Tyto hranice a neschopnost Spojenců dodržet sliby nezávislosti z velké části vedly ke sto letům konfliktů, násilí a smrti v celé oblasti. To je mimo záběr tohoto kanálu, ale slouží to jako příklad, že hrůzy války nejsou nikdy omezeny jen na dobu vedení války a mají dalekosáhlé následky, které ovlivňují životy a smrt milionů lidí po desítky nebo stovky let po skončení války.

Válka je peklo. Jak jsem řekl dříve, irské Velikonoční povstání rozvířilo situaci na Britských ostrovech. Je to velice důležitá událost nejen pro Iry, ale kvůli důsledkům i pro zbytek světa. Udělali jsme proto speciální epizodu a vy se na ni můžete podívat zde.

Patr(e)onem týdne je Karl Whillier. Podpořte nás na Patreonu, abychom mohli pořad více vylepšit, natočit více speciálních epizod a vylepšit animace. Nezapomeňte nás odebírat. Uvidíme se za týden.