Tři roky velké války

Válka, která skončí do Vánoc. Válka, do které nadšeně šla celá Evropa. Válka, která má na svědomí miliony mrtvých, desítky milionů zraněných, vtáhla národy z celého světa, přinesla plamenomety, hořčičný plyn, bombardování civilistů, nástup tanků a totální války. Tato válka už trvá tři roky.



Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden se Kerenského ofenziva dostala do problémů, když přišel německý a rakouský protiútok. Baráž oznamující příchod britské ofenzivy na západě běžela na plné obrátky. A německý parlament navrhl usilovat o mír, což kancléř a armáda odmítli. Císař se poprvé od začátku století sešel se zástupci všech politických stran kromě Nezávislých socialistů.



V úplném kontrastu proti svým myšlenkám na nezávislost Belgie po konci války pronesl proslov o "druhé punské válce" proti Británii, ve které celá Evropa pod vedením Německa zničí britskou světovou nadvládu. Politici tím samozřejmě byli naprosto šokováni. Císaře evidentně mírová rezoluce z minulého týdne vůbec nezajímala. V britském parlamentu se Ramsay MacDonald pokusil získat podporu pro německý návrh míru, byl však přehlasován v poměru 148 ku 19. Poté si v dopise postěžoval prezidentu Wilsonovi, že americká neutralita by míru pomohla více.



Když už jsme u toho, koncem týdne v Londýně proběhlo setkání bolševických sympatizantů nazývající se Londýnský sovět. Požadovali okamžitý konec války. Britská vláda však zařídila, aby tisk odhalil místo setkání, a šířila letáky, tvrdící, že je setkání proněmecké. Na místě se objevilo 8000 lidí včetně vojáků a setkání rozehnalo. V poli se Britové chystali na spuštění vlámské ofenzivy, to však bude problémové.



Pozice, na které měli útočit, byly vojensky i geograficky jedny z nejlépe chráněných na celé západní frontě. Němci z výšin u Passchendale a Gheluveltu shlíželi dolů na pláň, ze které tři roky ostřelování vymýtily jakoukoliv vegetaci. A kromě úplné absence jakéhokoliv krytu bylo zničeno i odvodnění. V srpnu tak častý déšť území změnil v bažiny. Německé vlámské pozice se skládaly z devíti linií.



Předsunuté pozorovací pozice, zákopy, kulometná hnízda až k těžkému dělostřelectvu a zálohám úplně vzadu. Muži byli navíc vycvičeni pro nový pružný obranný systém, který Němci vyvinuli a úspěšně použili proti Britům a Francouzům před třemi měsíci u Arrasu a na Aisne. Na hlavní obranné linii, na kterou měla zaútočit britská 5. armáda, měli Němci 1556 těžkých a polních děl na frontě jen 11 kilometrů dlouhé.



Britové však měli 2299 děl, jedno na každých pět metrů. To byla desetinásobná koncentrace děl než v bitvě na Sommě minulé léto. 26. července vzlétlo 700 britských a francouzských letadel a vyčistilo oblohu od Němců, což poskytlo spojencům vzdušnou nadvládu až 8 kilometrů za frontu, kde začínala linie německých pozorovacích balónů. Musíme si uvědomit, že z balónů bylo za dobrého počasí vidět až 100 kilometrů. A protože měly balóny na kotvících lanech připevněný telefonní kabel, snadno a rychle mohly opravovat dělostřeleckou palbu.



Předběžná baráž začala již minulý týden a celkově vypálila kolem 4 milionů střel, čtyřikrát více než na Sommě. Tato baráž celý týden pokračovala a Britové se připravovali na útok. A jejich spojenci tento týden také útočili. 22. července začala bitva u Mărăști. To byl pokus Rusů a Rumunů v ideálním případě obklíčit a zničit německou 9.



armádu a získat zpět na podzim ztracené území. V květnu byly připraveny plány pro toto tažení 1. a 2. rumunské armády. To nyní začalo proti německým a rakousko-uherským obráncům. Rumunské dělostřelectvo začalo ostřelovat nepřátelské pozice 22. července a odvedlo skvělou práci. Uvrhlo obránce do naprostého chaosu a vytvořilo mezery v ostnatých drátech. Dalšího dne zaútočila rumunská pěchota. Po bojích v roce 1916 byla přeorganizována a lépe vycvičena a bylo poznat, že jsou to zkušené jednotky bojující na svém území.



Ve zbytku týdne před sebou zatlačily nepřítele o 12 km na frontě dlouhé 30 km, zajaly stovky mužů a ukořistily několik desítek děl. Morálka Rumunů byla nebývale dobrá. Ruská morálka se ale hroutila, když Němci a Rakušané také postupovali. Koncem minulého týdne začali svůj protiútok a Rusové nyní začali bez zásob v panice ustupovat. Generál Brusilov sice nařídil ústup, ten se ale začal měnit v úprk. Rusové dále ustupovali celý týden.



23. července chyběla ústupu disciplína na frontě dlouhé přes 200 kilometrů. Dalšího dne padl Ivano-Frankivsk a Halič, následujícího dne i Ternopil. Vypadalo to jako opak minulého léta, kdy Rusové převálcovali Čtyřspolek. Rusku hrozila opravdová katastrofa. "Desetitisíce ruských vojáků zahodily zbraně a prchaly od válečné zóny. Stovky důstojníků byly zavražděny. Dvě jednotky obrněných aut, britská a belgická, sloužily na východě.



Jejich důstojníci prosili ruské dezertéry, aby se vrátili na frontu. Zbytečně." Pár poznámek na konec týdne. V Magdeburgu byl zatčen a uvězněn polský velitel Józef Piłsudski poté, co svým vojákům zakázal složit slib věrnosti Čtyřspolku. A 22. července vyhlásil Siam válku Německu a Rakousku-Uhersku. Tak týden končí, Čtyřspolek před sebou žene neorganizované Rusy, zatímco Rumunsko před sebou tlačí síly Čtyřspolku. Po celé Evropě vlády potlačují skupiny požadující mír a Britové finišují přípravy na ofenzivu, která začne už za pár dní.



Před dvěma týdny jsem zmínil premiéru hořčičného plynu. V šesti týdnech od tohoto ponurého mezníku bylo plynem vyřazeno z boje 19 000 britských vojáků. Mnoho z nich osleplo. Když válka začala, miliony a miliony lidí myslely na slávu, kterou tato "čestná" válka přinese. Wilfred Owen touto dobou ležel v nemocnici v Craiglockhartu a napsal jednu z nejsilnějších básní celé této války: "Podobní křivým žebrákům, k zemi ohnutým, starcům, babám chrchlavým, v bahně jsme kleli.



lhostejní k světlic výhružným tancům vlekli se ztěžka, cíl neviděli. Mnozí šli bez bot, spali za chůze, s krvavou stopou. Chromí, osleplí, únavou zpití, hluší ke hrůze, když jim za zády tiše padaly plynové střely.



Plyn – PLYN! Teď rychle! Zmateně tápem, pod maskou stačíme zatajit dech, Ne – někdo řve, smrt se na něj sápe, zmítá se, jako hořící tříska v plamenech. Za mlžným sklem mizí neurčitě, topí se v zeleném moři. Dál ve zlých snech, bezmocný jak dítě, vidím jej vrávorat, dusit se, topit se.



Kdybys tak poznal zlou noční můru, mrtvého na voze v ní provázel, sledoval oči, zvrácené vzhůru jak ďábla tvář, když hřích svůj uviděl, kdybys s každým výmolem krev slyšel z rozedraných plic drát se ven, viděl ji řinout se z nich, jak zrůdný nádor, hořký žvanec, hlen, smrtící dech, vřed v ústech nevinných, Nemohl bys, příteli, tak zpupně říct, více hlavu plést bláhovým dětem, Tu starou lež: Jak sladké a krásné je položit život za svou vlast."



Válka tvá už tři roky a konec není na dohled. Jestli chcete vidět speciální díl o jiném spisovateli této války, zde je náš díl o Erichu Maria Remarquovi. Patr(e)onem týdne je Nam-Chi Vu. Díky našim podporovatelům můžeme pořad stále vylepšovat.



Zvažte, jestli nám také nepomůžete ho zlepšovat i nadále. Na viděnou příště.