Tři roky velké válkyVelká válka

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 97
97 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:47
Počet zobrazení:3 908

Měla být do Vánoc u konce. A nyní už zuří tři roky. Britové se chystají na další ofenzivu, Rusové ustupují, Rumuni útočí. A konec války není ani zdaleka v dohledu.

Překlad básně na konci epizody pochází od Kláry Novotné.

Přepis titulků

Válka, která skončí do Vánoc. Válka, do které nadšeně šla celá Evropa. Válka, která má na svědomí miliony mrtvých, desítky milionů zraněných, vtáhla národy z celého světa, přinesla plamenomety, hořčičný plyn, bombardování civilistů, nástup tanků a totální války. Tato válka už trvá tři roky.

Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden se Kerenského ofenziva dostala do problémů, když přišel německý a rakouský protiútok. Baráž oznamující příchod britské ofenzivy na západě běžela na plné obrátky. A německý parlament navrhl usilovat o mír, což kancléř a armáda odmítli. Císař se poprvé od začátku století sešel se zástupci všech politických stran kromě Nezávislých socialistů.

V úplném kontrastu proti svým myšlenkám na nezávislost Belgie po konci války pronesl proslov o "druhé punské válce" proti Británii, ve které celá Evropa pod vedením Německa zničí britskou světovou nadvládu. Politici tím samozřejmě byli naprosto šokováni. Císaře evidentně mírová rezoluce z minulého týdne vůbec nezajímala. V britském parlamentu se Ramsay MacDonald pokusil získat podporu pro německý návrh míru, byl však přehlasován v poměru 148 ku 19. Poté si v dopise postěžoval prezidentu Wilsonovi, že americká neutralita by míru pomohla více.

Když už jsme u toho, koncem týdne v Londýně proběhlo setkání bolševických sympatizantů nazývající se Londýnský sovět. Požadovali okamžitý konec války. Britská vláda však zařídila, aby tisk odhalil místo setkání, a šířila letáky, tvrdící, že je setkání proněmecké. Na místě se objevilo 8000 lidí včetně vojáků a setkání rozehnalo. V poli se Britové chystali na spuštění vlámské ofenzivy, to však bude problémové.

Pozice, na které měli útočit, byly vojensky i geograficky jedny z nejlépe chráněných na celé západní frontě. Němci z výšin u Passchendale a Gheluveltu shlíželi dolů na pláň, ze které tři roky ostřelování vymýtily jakoukoliv vegetaci. A kromě úplné absence jakéhokoliv krytu bylo zničeno i odvodnění. V srpnu tak častý déšť území změnil v bažiny. Německé vlámské pozice se skládaly z devíti linií.

Předsunuté pozorovací pozice, zákopy, kulometná hnízda až k těžkému dělostřelectvu a zálohám úplně vzadu. Muži byli navíc vycvičeni pro nový pružný obranný systém, který Němci vyvinuli a úspěšně použili proti Britům a Francouzům před třemi měsíci u Arrasu a na Aisne. Na hlavní obranné linii, na kterou měla zaútočit britská 5. armáda, měli Němci 1556 těžkých a polních děl na frontě jen 11 kilometrů dlouhé.

Britové však měli 2299 děl, jedno na každých pět metrů. To byla desetinásobná koncentrace děl než v bitvě na Sommě minulé léto. 26. července vzlétlo 700 britských a francouzských letadel a vyčistilo oblohu od Němců, což poskytlo spojencům vzdušnou nadvládu až 8 kilometrů za frontu, kde začínala linie německých pozorovacích balónů. Musíme si uvědomit, že z balónů bylo za dobrého počasí vidět až 100 kilometrů. A protože měly balóny na kotvících lanech připevněný telefonní kabel, snadno a rychle mohly opravovat dělostřeleckou palbu.

Předběžná baráž začala již minulý týden a celkově vypálila kolem 4 milionů střel, čtyřikrát více než na Sommě. Tato baráž celý týden pokračovala a Britové se připravovali na útok. A jejich spojenci tento týden také útočili. 22. července začala bitva u Mărăști. To byl pokus Rusů a Rumunů v ideálním případě obklíčit a zničit německou 9.

armádu a získat zpět na podzim ztracené území. V květnu byly připraveny plány pro toto tažení 1. a 2. rumunské armády. To nyní začalo proti německým a rakousko-uherským obráncům. Rumunské dělostřelectvo začalo ostřelovat nepřátelské pozice 22. července a odvedlo skvělou práci. Uvrhlo obránce do naprostého chaosu a vytvořilo mezery v ostnatých drátech. Dalšího dne zaútočila rumunská pěchota. Po bojích v roce 1916 byla přeorganizována a lépe vycvičena a bylo poznat, že jsou to zkušené jednotky bojující na svém území.

Ve zbytku týdne před sebou zatlačily nepřítele o 12 km na frontě dlouhé 30 km, zajaly stovky mužů a ukořistily několik desítek děl. Morálka Rumunů byla nebývale dobrá. Ruská morálka se ale hroutila, když Němci a Rakušané také postupovali. Koncem minulého týdne začali svůj protiútok a Rusové nyní začali bez zásob v panice ustupovat. Generál Brusilov sice nařídil ústup, ten se ale začal měnit v úprk. Rusové dále ustupovali celý týden.

23. července chyběla ústupu disciplína na frontě dlouhé přes 200 kilometrů. Dalšího dne padl Ivano-Frankivsk a Halič, následujícího dne i Ternopil. Vypadalo to jako opak minulého léta, kdy Rusové převálcovali Čtyřspolek. Rusku hrozila opravdová katastrofa. "Desetitisíce ruských vojáků zahodily zbraně a prchaly od válečné zóny. Stovky důstojníků byly zavražděny. Dvě jednotky obrněných aut, britská a belgická, sloužily na východě.

Jejich důstojníci prosili ruské dezertéry, aby se vrátili na frontu. Zbytečně." Pár poznámek na konec týdne. V Magdeburgu byl zatčen a uvězněn polský velitel Józef Piłsudski poté, co svým vojákům zakázal složit slib věrnosti Čtyřspolku. A 22. července vyhlásil Siam válku Německu a Rakousku-Uhersku. Tak týden končí, Čtyřspolek před sebou žene neorganizované Rusy, zatímco Rumunsko před sebou tlačí síly Čtyřspolku. Po celé Evropě vlády potlačují skupiny požadující mír a Britové finišují přípravy na ofenzivu, která začne už za pár dní.

Před dvěma týdny jsem zmínil premiéru hořčičného plynu. V šesti týdnech od tohoto ponurého mezníku bylo plynem vyřazeno z boje 19 000 britských vojáků. Mnoho z nich osleplo. Když válka začala, miliony a miliony lidí myslely na slávu, kterou tato "čestná" válka přinese. Wilfred Owen touto dobou ležel v nemocnici v Craiglockhartu a napsal jednu z nejsilnějších básní celé této války: "Podobní křivým žebrákům, k zemi ohnutým, starcům, babám chrchlavým, v bahně jsme kleli.

lhostejní k světlic výhružným tancům vlekli se ztěžka, cíl neviděli. Mnozí šli bez bot, spali za chůze, s krvavou stopou. Chromí, osleplí, únavou zpití, hluší ke hrůze, když jim za zády tiše padaly plynové střely.

Plyn – PLYN! Teď rychle! Zmateně tápem, pod maskou stačíme zatajit dech, Ne – někdo řve, smrt se na něj sápe, zmítá se, jako hořící tříska v plamenech. Za mlžným sklem mizí neurčitě, topí se v zeleném moři. Dál ve zlých snech, bezmocný jak dítě, vidím jej vrávorat, dusit se, topit se.

Kdybys tak poznal zlou noční můru, mrtvého na voze v ní provázel, sledoval oči, zvrácené vzhůru jak ďábla tvář, když hřích svůj uviděl, kdybys s každým výmolem krev slyšel z rozedraných plic drát se ven, viděl ji řinout se z nich, jak zrůdný nádor, hořký žvanec, hlen, smrtící dech, vřed v ústech nevinných, Nemohl bys, příteli, tak zpupně říct, více hlavu plést bláhovým dětem, Tu starou lež: Jak sladké a krásné je položit život za svou vlast."

Válka tvá už tři roky a konec není na dohled. Jestli chcete vidět speciální díl o jiném spisovateli této války, zde je náš díl o Erichu Maria Remarquovi. Patr(e)onem týdne je Nam-Chi Vu. Díky našim podporovatelům můžeme pořad stále vylepšovat.

Zvažte, jestli nám také nepomůžete ho zlepšovat i nadále. Na viděnou příště.

Komentáře (1)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Pro srovnání doporučuji i pár básní z počátku války, například The Soldier od Ruperta Brooka, tam je ten sentiment a stará představa o válčení jako o důstojné až hrdé činnosti hodné muže dobře popsaná.

Mimochodem, Wilfred Owen, autor těch závěrečných veršů, zemřel při jedné z posledních bitev války vůbec 4. listopadu 1918 - pouhý týden před podepsáním příměří. Myslím, že to dodá jeho básni dostatečný akcent.

110