Útok na Ostend

Co uděláte, abyste zabránili nepříteli na vás posílat svoje lodě a ponorky? Zkusíte mu zničit přístavy. A jak? Podniknete na ně noční útok. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden v Belgii skončila bitva u La Lys, když Němci nedokázali dosáhnout svého cíle. A Britové nedokázali udržet Salt v Palestině. Američané nyní do Francie přijížděli po statisících, vrchní spojenecká rada však velitele Pershinga nepřesvědčila, aby je vyslal na frontu.



Ve Francii začal soudní proces s Bonnet Rouge a Němci na Ukrajině ustanovili vojenskou diktaturu. A tento týden na Ukrajině dorazila do Oděsy bývalá ruská černomořská flotila a vzdala se místním úřadům, v jiném přístavu na severozápadě však proběhla významná bitva. 10. května Britové zaútočili na Ostend. Loď Vindictive byla naplněna betonem a ráno měla být potopena v ústí přístavu.



To navazovalo na útok před dvěma týdny a cílem byla sabotáž přístavu a německé ponorkové základny. Vindictive vyplula o půlnoci z Doveru doprovázená monitory, torpédoborci a motorovými a torpédovými čluny. Napřed jel torpédoborec umístit navigační bóji. Kvůli překvapení neproběhlo ostřelování a monitory zakotvily v palebných pozicích. Když dorazila Vindictive, čluny kolem ní vytvořily kouřovou clonu, nad městem čekaly letouny na signál k bombardování a námořní děla ve Vlámsku se připravila ke zničení pobřežních děl.



Čtvrt hodiny před tím, než Vindictive dorazila k ústí přístavu, dva čluny vyslaly torpéda na dřevěné konce mola a zničily kulometné hnízdo. To byl signál k útoku, všechny lodě zahájily palbu, Vindictive vyrazila na svou pozici, vše ale halila pobřežní mlha. Vindictive třikrát proplula kolem ústí, než byla schopna jej najít. Její velitel pod palbou opřel příď o východní molo a pokusil se ji otočit po délce tak, aby zabírala celé ústí přístavu.



To se ale nepovedlo, protože se rozbil lodní šroub, a velitel byl po zásahu z děla zabit s většinou osazenstva můstku. I tak bylo odpáleno dno lodi a ta se potopila 200 metrů za ústím přístavu. Nebo možná ne, to tvrdí jeden zdroj, Bryan Perret ale píše, že loď vyjela z přístavu a zasekla se na mělčině. Akce však znemožnila použití přístavu většími plavidly jako křižníky a zkomplikovala jeho použití pro ponorky a torpédoborce. Do pár týdnů však Němci okolo vykopali kanál, takže ponorky se po těchto dvou útocích brzy vrátily do akce.



Původním záměrem neomezené ponorkové války však bylo pokusit se vyřadit Británii z války, což se nepodařilo. Německý generál Ludendorff si pořád myslel, že porážka Británie není jen možná, ale klíčová, a že přijde ve Vlámsku. Operace Georgette tam však přivedla houfy britských a francouzských záloh, takže je musel odlákat pryč, než uštědří svůj rozhodující úder. Přesun francouzských záloh oslabil jejich pozice v Champagne a tam také udeří.



Připravovaly se plány na další ofenzivy koncem května pod názvy Blücher, Görtz a Yorck. Útok cílil na Francouze v oblasti Chemin des Dames, kterou drželi od minulého jara. Nepřítel bude zatlačen za kanál mezi řekami Aisne a Marne, poté přes řeku Vesle, Němci obsadí Remeš a následující útok překoná řeky Oise a Ailette. Byly to ambiciózní plány a přípravy běžely na plný plyn. Po selhání operací Georgette a Michael však Němcům začínaly docházet zdroje a čas.



Ludendorffova situace nyní byla horší než před březnovou operací Michael. Už neměl tu armádu, kterou měl na začátku roku, posledních šest týdnů přineslo více než 300 000 obětí. To je každý desátý voják na západní frontě, takže armáda byla zdecimovaná. Přes 50 000 z těch nejlepších vojáků zahynulo a neexistovala žádná náhrada stejné kvality. Zbytek byl z dobrých důvodů demoralizovaný.



I když neznali přesné počty, tak dobře věděli, že Američané houfně přijíždějí, a jak týdny ubíhaly, tito vojáci byli čím dál tím lépe připraveni zasáhnout do bojů v poli. Už jsme mluvili o tom, jakou ohromnou výzvou bylo připravit Američany na válku. Přihodím jedno přirovnání, abyste měli lepší představu, co bylo za něco málo přes rok úspěšně připraveno. Když USA vstoupily do války, jejich celá armáda měla méně mužů, než kolik Britové ztratili na Sommě.



Nebo Francouzi u Verdunu. Nebo dokonce Němci u Verdunu. A kde budou Američané bojovat, až se ve velkém počtu zapojí? Britové drželi sever a Francouzi přístup k Paříži, zbýval tedy východ, hned na jih od Verdunu. Pershing souhlasil, protože průlom, který by obsadil Mety, by v případě úspěchu Němcům opravdu ublížil. Ale neposlechl své spojence a neuznával znalost zákopové války jako prioritu, myslel si, že válka se změní ve válku v pohybu.



Ať to nastane, nebo ne, považoval za klíčovou schopnost zacházení s puškou a nespatřoval účinky kulometů na pěchotní operace. To jsme už viděli mnohokrát, taková věc se vám může ošklivě vrátit. Statisíce mužů a miliony tun zásob musely být přesunuty od francouzských břehů a v Paříži byl zřízen úřad, kde bankéř Charles Dawes řídil nákupy materiálu. Všechno to bylo zařizováno narychlo a hodně improvizovaně, protože rozsah i úplných drobností byl naprosto ohromující. Například zařízení telefonních komunikací pro americký expediční sbor.



Američané nainstalovali 22 000 mil telefonních drátů a dalších 12 000 si pronajali od Francouzů. To je téměř 50 000 kilometrů, což je o 10 000 kilometrů více než obvod celé planety Země, takže se vyskytlo pár logistických problémů. A tyto dráty tento týden ožily novinkami z probíhajícího procesu s Bonnet Rouge. Poručík Marchand, tlumočník francouzské armády a expert na německou propagandu, 7.



května svědčil proti redaktorům novin Bonnet Rouge. Poukázal na podobnosti mezi Bonnet Rouge a Gazette des Ardennes, což byly noviny, které Němci vydávali v okupované části Francie, aby demoralizovaly vojáky a francouzské obyvatelstvo. Některé články z Gazette, které nevyšly v Bonnet Rouge kvůli cenzorům, vyšly i v německých novinách v Curychu. Marchand ukázal, že v patnácti různých novinových článcích Bonnet Rouge, Gazette a curyšské noviny použily stejné argumenty, uvedly stejná fakta, měly shodnou kompozici, a dokonce udělaly stejné chyby v citacích.



Finální fáze procesu přijde příští týden, pro sedm obviněných to ale nevypadá dobře. A novinkou je i další písemný dokument, tentokrát však ne noviny. 7. května je mezi Rumunskem a Čtyřspolkem podepsán Bukurešťský mír. Jeho podmínky byly: Okamžitá demobilizace rumunské armády. Bulharsko získá zpět území, které ztratilo po dohodě z roku 1913 po Balkánské válce. Čtyřspolek dostane pás území, který mu dá kontrolu nad ústím Dunaje. V Rumunsku zůstane okupační armáda, jejíž fungování zaplatí Rumunsko.



Tato dohoda byla pro Rumunsko podobná jako pro Rusko ta Brestlitevská. Německo získalo většinový podíl v rumunských ropných polích. Rakousko-Uhersko získalo 24 %, vše bylo řešeno jako pronájem na 99 let. A bojovalo se daleko na jihu v Německé východní Africe. Minulý týden britské formace od moře a jezera Ňasa zatlačily Němce k řece Lurio, kam od jihu mířily další britské a portugalské jednotky. Němci poté ustoupili k Nanungu.



5. května je generál von Lettow-Vorbeck u Nanungu poražen generálem Northeyem a s těžkými ztrátami zahnán na severovýchod. Tak týden končí, tvrdý mír pro Rumunsko, logistická noční můra ve Francii, pokračuje soud za velezradu s civilisty, Německo opět plánuje další ofenzivy a Britové chtějí narušit německou flotilu. A 9. května německý voják jménem Adolf Hitler obdrží regimentální vyznamenání za nevídanou statečnost. Je šílené si představit, co vše je nutné v této válce zařídit kromě samotného boje.



Sehnání vybavení a zásob pro miliony mužů je téměř nepředstavitelné. 50 000 kilometrů telefonních drátů! Někdo je musí položit a všechno propojit. A všechno zkoordinovat, a to je jen jeden ze stovek takových úkolů. A miliony mužů jsou pryč, kdo to tedy vše zařídí? Když řešíte takovéto otázky, vidíte, že moderní válka opravdu zahrnuje všechny. Pokud chcete vědět více o Adolfu Hitlerovi v této válce, zde je náš speciální díl o něm.



Patr(e)onem týdne je Fraggle Wrangler. Parádní jméno, Fraggle Wrangler! Už tři roky nás podporujete na Patreonu a my jsme vděční za každý dolar. Na viděnou příště!