Vrchní spojenecké velení na obzoru

Němci tento týden obsadí Oděsu a po 1500 letech jedna mocnost ovládá Evropu od Severního po Černé moře, poprvé od dob Římské říše. Vítězství na východě je úplné. Já jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden Transkavkazský sněm s napětím čekal na zahájení mírových jednání s Osmany v Trabzonu, zatímco osmanské síly v poli postupovaly dále na východ. Rusko se Čtyřspolkem podepsalo Brestlitevskou dohodu, která pro něj oficiálně ukončila válku.



Rusko bylo donuceno k ponižujícím ústupkům ohledně území a surovin, aby se vyhnulo drtivé porážce v poli obnovenou německou ofenzivou. Německé velitelství také plánovalo ohromnou ofenzivu na západní frontě, která měla začít už za několik dní. Němci ale válčili v poli už tento týden. Boje vlastně začaly už koncem minulého týdne a Němci se střetli s možná nečekaným nepřítelem.



Němci zaútočili na Rusko a Ukrajinu, aby vynutili přijetí Brestlitevské dohody, a německé jednotky na Ukrajině se blížily k Bachmači, důležitému železničnímu uzlu. Tam nyní bylo mnoho vojáků československé legie. Legie bojovala po boku Rusů, jiní legionáři válčili v Itálii a Francii. Po ruském opuštění války legionáři chtěli zamířit na jinou frontu a bojovat dále. Nyní byli na Ukrajině a mířili na východ, což byla jediná možnost opustit Rusko. To Němci samozřejmě nechtěli dopustit, mezi 8.



a 13. březnem tak proběhla bitva u Bachmače. Němci měli v oblasti dvě divize a legie pouze dva pluky a úderný prapor, i tak ale legie po krvavém boji zvítězila a vyjednala s Němci příměří, které jí umožnilo zamířit na východ. Němci také přistáli ve Finsku a vyhlásili německý protektorát v Kuronsku. Během pár týdnů obsadí přístavní město Mykolajiv, kde získají ruskou bitevní loď, tři křižníky, čtyři torpédoborce, tři ponorky a loděnici, čímž završí své východní vítězství.



Co ale němečtí spojenci? Británie se svými spojenci se snažila odloučit Rakousko-Uhersko od Německa. 9. března vyrazil Jan Smuts do Švýcarska jednat s rakouským vyslancem Skrzyńským. Skrzyńský se v meziválečných letech stane polským ministrem zahraničí a premiérem. Podmínka míru, kterou Smutsovi předložil, zněla: „Musí přijít spravedlnost pro všechny národy císařství“, takže autonomie pro Poláky, Čechy, Chorvaty a všechny ostatní. Jednání pokračovala pět dní, než je Rakušané přerušili.



Philip Kerr, také vyslaný na jednání britským premiérem Lloydem Georgem, prohlásil, že to bylo tím, že si rakouský ministr Czernin uvědomil, „že jakmile jednání začnou, veřejné mínění mu nedovolí odstoupit, pokud dostane rozumné podmínky a pokud s jednáním začne, může si vybrat mezi separátním mírem a rozpadem Rakouska-Uherska.“ A všichni Rakušané, kteří chtěli se spojenci vyjednávat, museli zvážit, že Němci mohou v poli zvítězit, z čehož by Rakousko přímo těžilo.



A Německo brzy v naději na toto vítězství zahájí svou ofenzivu na západní frontě. 9. března Němci spustili sérii dělostřeleckých baráží. Ty byly předzvěstí operace, která bude jejich největší ofenzivou celé války. Posledních několik let na západě útočili spojenci. Somma, Arras, Passchendaele, Nivellova ofenziva, všechny skončily na mocných německých liniích. Nyní se o prolomení patové situace pokusí Němci. A tlačil je čas, generál Erich Ludendorff věřil, že musí dosáhnout vítězství dříve, než dorazí velké množství Američanů.



Ostřelování toho dne mezi Yprami a Saint-Quentinem zahrnovalo půl milionu střel s hořčičným plynem a fosgenem, celkem 1000 tun plynu. Plyn u mnohých vedl k panice, strachu, simulování nebo rovnou k dezerci. Němci dokonce na konci roku 1917 zavedli pravidlo, že údajné případy zasažení plynem, které nevykazovaly žádné příznaky, byly až dva dny drženy ve zdravotních střediscích jednotek na pozorování a nebyly posílány do polních nemocnic nebo ošetřoven pro zasažené plynem.



I osmanští spojenci Německa byli tento týden aktivní. Osmanské formace podnikly obchvatný manévr proti Arménům v Ilice. 11. března arménský generál Antranik vydal rozkaz k opuštění Erzurum. Osmané Erzurum dalšího dne obsadili a vypálili. Opuštěn byl i Hinis a místní dobrovolníci se stáhli do Eleşkirtského údolí. 14. března konečně začala trabzonská mírová konference, tou dobou už ale ustupující Arméni byli na staré ruské hranici u Karaurganu. Pronásledujícím Osmanům velel Vehip Paša a prvním bodem na programu konference byl jeho telegram trvající na okamžitém vyklizení regionů zabraných Rusku v Brestu Litevském.



Transkavkazští delegáti protestovali, protože neuznávali výsledky Brestlitevské konference. Tato jednání nadále pokračovala. A podobné intriky probíhaly i daleko na západě. Protože německé ponorky potápěly všechny lodě včetně neutrálních, spojenci se snažili kromě svých využívat i neutrálních plavidel.



V lednu tak holandská vláda odsouhlasila, že si spojenci mohou pronajímat její lodě, pokud jich budou mít dost pro vlastní potřebu a pokud se lodě vyhnou nebezpečným zónám. Byl tak zaveden systém, kdy byly holandské lodě pronajímány k převozu amerických zásob do Belgie a Švýcarska. Při příjezdu lodě do nizozemských přístavů bylo umožněno pronajmout další loď. Nyní však Němci hrozili použitím síly při bránění vyplutí lodí z Nizozemska při příjezdu těch z USA, Holanďané tak z dohody vycouvali.



Spojenci tak museli uzavřít nové dohody a nemohli nadále garantovat, že pronajaté lodě nevplují do nebezpečných zón. Minulý týden pak požadovali neomezené používání nizozemských lodí v jejich přístavech. Nizozemci souhlasili, pokud lodě nebudou transportovat vojenský materiál. To by k ničemu nebylo, spojenci ukončili jednání a nizozemské lodě prostě zabavili. Slíbili však náhradu všech potopených lodí a poslali Nizozemcům 100 000 tun amerického obilí.



Spojenci momentálně docházeli i k dalším rozhodnutím. 14. a 15. března v Londýně zasedla vrchní spojenecká válečná rada. Zasedání začalo prohlášením Lloyda George, že se hodlá řídit radou velitele Douglase Haiga a nebude zasahovat do Haigových a Pétainových záloh. Francouzský premiér Clemenceau s ním souhlasil. Hned vysvětlím. Před pár týdny jsme viděli vytvoření spojenecké výkonné komise, která měla velet společným zálohám, s Ferdinandem Fochem ve svém čele.



Brzy v únoru se komise rozhodla vytvořit zálohy z 30 divizí britské, francouzské a italské armády. Pétain a Haig vzdorovali a vytvořili své vlastní zálohy a společně se domluvili na vzájemné podpoře na západě. Francouzi mohli na pomoc Britům vyslat až 20 divizí a Haig předpokládal vyslání možná 8 divizí do francouzského sektoru. Společně koordinovali oblasti vzájemné pomoci, myšlenka společných záloh tak nyní na konferenci byla opuštěna.



Pořád se týkala několika divizí, kromě jedné však byly všechny v Itálii. Po příjezdu Američanů však očekávali zapojení dalších divizí. Foch si samozřejmě stěžoval, že tím komisi odebrali jakoukoliv výkonnou moc. „Clemenceaua námitky přestaly bavit a řekl Fochovi, ať sklapne. S blížícím se německým útokem spojenci podnikli dva kroky k jednotnému velení, ale pak udělali jeden zpět.“ Takový byl týden, Němci postupují, ale jsou poraženi Čechy a Slováky, Osmané také postupují a Rakušané, Holanďané a spojenci krok za krokem usilují o vítězství, nebo pouhé přežití.



Německo sice dosáhlo nebývalého úspěchu získáním nevídaného množství území, ale pro státy jako Rakousko-Uhersko se nyní opravdu jednalo o přežití. Zní to ale šlechetně, mluvit o věcech jako autonomie pro všechny národy císařství. A pak si uvědomíte, že jejich spojenci vyslali 500 000 střel s jedovatým plynem na lidi, se kterými vyjednávají.



500 000 tun. Jedovatého plynu. To je ale nyní naprosto normální, to je prostě moderní válka. Jestli chcete zjistit víc o člověku v pozadí německého programu chemické války, zde je náš díl o Fritzi Haberovi. Ten jsme natáčeli před třemi roky. To snad není možné. Patr(e)onem týdne je Paul Prst. Jo, Paul Prst. Doufám, že se tak opravdu jmenuje. Díky Paulovi a všem ostatním za podporu, která nám umožňuje pořad stále vylepšovat.



Na viděnou příště!